na Blog.cz

Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala. Nevím, co mi je, ale poslední dobou se vůbec nedokážu dokopat do psaní. Nechci hned prohlašovat, že mám tvůrčí krizi nebo něco takového :D Jen jsem se ocitla v takovém období, kdy nemám chuť psát na blog a nejde mi ani psát knížku nebo dopsat povídku. Netrápím se tím, nechávám tomu volný průběh. Teď v životě prožívám změny a jsou to změny pozitivní. Musím říct, že jsem spokojená, jak už jsem dlouho nebyla. Dávám si přihlášku na Vyšší odbornou školu sociálně právní. Věřím, že to bude dobrá volba. Rozhodně ještě nechci jít pracovat. Asi ze mě bude věčný student :D

Ale teď už k samotnému článku. Skoro před týdnem jsme se s mládeží z naší církve vydali na výlet k Mědvědím vodopádům. Aby to bylo dobrodružnější, šli jsme bez mapy, jen podle azimutu (já tomu stejně vůbec nerozuměla :D ) Šli jsme přes louku, pak bažinou, kde většině lidí zapadly boty do bahna (mě obzvlášť), slézali jsme příkré svahy, brodili se potokem, až jsme nakonec vodopády našli a ještě museli lést po hrozně strmé stěně k tůním nad vodopádem. Tam jsme se opekli buřty a pak začalo pršet. Celou zpáteční cestu jsme šli v dešti a ještě jsme hráli takovou hru, že jeden začne počítat a ostatní se musí rychle někam schovat, než napočítá do deseti. Většinou to znamenalo hodit sebou pod smrček nebo do jámy u cesty. Naštěstí jsem všechno přežila ve zdraví...moje botasky ne. Po výletě putovaly do koše (ale už stejně měly odslouženo :D ). Byl to prostě dokonalý dobrodružný výlet.

Omluvte prosím sníženou kvalitu fotek, většinou jsou lehce rozmazané nebo přesvětlené. Ono se docela špatně fotí, když se člověk snaží s foťákem v ruce nespadnout do potoka :D

Má cenu se rozčilovat? Já vím, že to cenu nemá. Přesto si nemůžu pomoct. Dneska jsem viděla něco, z čeho mi opravdu spadla čelist a zvýšil se mi krevní tlak. A tak nevím, jestli se mám rozčilovat nebo brečet.

Na novinkách se objevil článek o tom, že v Africe je víc zásob podzemní vody, než vědci předpokládali. TADY si ho můžete přečíst. To je hodně dobrá zpráva, měla jsem z toho radost, až do chvíle, kdy jsem udělala tu chybu, že jsem klikla na diskuzi a přečetla si tenhle komentář:

Komentář, který zatím získal 269 souhlasných reakcí

Jak je něco takového možné? Kde se bere v lidech tolik nenávisti, arogance a pýchy? Jenom proto, že jsem se narodil v bohaté zemi, tak budu pohrdat ostatními? Protože se mám já dobře, ať si ostatní umřou?

Představte si, že žijete ve světě, kde lidé přestanou stárnout ve 25-ti letech. Je v tom ale malý háček - od toho okamžiku vám vyprší životní čas a pokud nějaký další nezískáte, zemřete. Lidé v ghettu tvrdě dřou, aby získali aspoň pár hodin, zatímco bohatí lidé mohou žít prakticky věčně. Jak byste se cítili, kdybyste mohli sledovat, jak poslední minuty vašeho života pomalu utíkají?

Několik posledních dní bylo chladno a deštivo, proto mám radost, že zase vysvitlo sluníčko a oteplilo se. Tyhle fotky jsem pořídila na procházce před několika týdny. Stačí pár rozkvetlých stromů a panelové sídliště vypadá hned úplně jinak.