Vítejte na blogu jedné zasněné holky, která miluje fantasy. Najdete tu moje povídky, fotografie,úvahy, povídání o knihách, filmech a hudbě, zápisky z mého života a mnohem víc. Budu ráda za každý komentář. Doufám, že se vám u mě bude líbit a zase se zastavíte :)
Vaše Silwiniel






Co je to láska

17. srpna 2016 v 23:11 | Silwiniel |  Myslím
Za tři dny přijde můj svatební den a tak bych se tu chtěla na chvíli zamyslet nad tím, co je to vlastně láska. Nechci nikoho poučovat, sama vím, že ještě vůbec nemám dost zkušeností, takže tohle jsou jen mé úvahy, které se mi honí hlavou.

Mrzí mě, když někde čtu nebo někoho slyším říkat, že láska bolí, zraňuje, ničí. Ne, to opravdu nezpůsobuje láska. Bolest ve vztazích způsobuje sobectví, nevěra, zrada, tvrdost, necitelnost... Láska sama o sobě žádné zlo způsobovat nemůže. Problém je v tom, když si někdo neuvědomuje, co láska vlastně znamená.
 

Knižní dotazník (NY Times By The Book Tag)

12. srpna 2016 v 15:27 | Silwiniel |  Čtu
Nejdříve jsem tenhle dotazník spatřila na blogu Bookish Friendship a když jsme ho poté potkala ještě u Vlasty, nedokázala jsme mu odolat.

1. Která kniha teď leží na tvém nočním stolku?
Silmarillion. Tak dlouho jsem si slibovala, že si ho znovu přečtu, až jsem se do toho konečně pustila.

2. Která z knih, které jsi v poslední době četl/a, byla opravdu dobrá?
Mám štěstí, že jsem v poslední době narazila na opravdu skvělé historické romány od Alison Weir, zatím jsem přečetla Princeznu Alžbětu, Nevinnou zrádkyni, Nebezpečné dědictví a Zajatou královnu.

3. Kdybys mohl/a potkat jakéhokoliv autora, živého nebo mrtvého, kdo by to byl? A co bys jim chtěl/a sdělit?
Rozhodně bych chtěla potkat C.S. Lewise! Povídala bych si s ním o tom, jak tvořil Letopisy Narnie, co ho inspirovalo, co chtěl skrze knihy předat čtenářům.
A také by bylo úžasné potkat J.R.R. Tolkiena, jeho tvorba je tak úžasná, že bych se ho snad ani neměla odvahu na nic ptát, jen bych mu řekla, jak moc ho obdivuju a jak jeho tvorba ovlivnila můj život a co všechno mi dala.




Výlet ze Skutče do Chrasti

5. srpna 2016 v 17:29 | Silwiniel |  Fotím
Měla bych psát zážitky z tábora Vlaštovka u Laisi Finwen, ale ještě čekám na fotky a tak vám zatím budu vyprávět o výletu, na který jsem se se svým milým vydala v červenci.

Vlakem jsme se vydali do městečka Skuteč, odkud naše cesta vedla asi 17 kilometrů do města Chrast. První úsek cesty vedl oblastí, kde bývaly kamenolomy a teď tam je spousta malých jezírek pokrytých žabincem, ale v lesním šeru se mi fotky moc nedařily. Lépe se zdařily až hmyzáci na kopretinách.

 


Problém extroverta

3. srpna 2016 v 15:32 | Silwiniel
Většina lidí, které znám, jsou introverti. Připadá mi, že i v blogové scéně jsou nějak viditelnější. Jsou to lidé, kterým není příliš dobře mezi hodně lidmi, a raději jsou někde stranou, energii si nejlíp dobijí o samotě. Já to mám ale přesně opačně. Je mi dobře, když jsem mezi lidmi. Ve společnosti ze mě padají starosti, nemusím se soustředit tolik na sebe a své problémy, je mi prostě dobře (za předpokladu, že jsem obklopena příjemnými lidmi). Zato když jsem dlouhé hodiny sama doma, upadám do špatné nálady, cítím se otupělá a do ničeho se mi pořádně nechce.
Je to tím, že jsme opět doma bez práce. Místo toho, abych si užívala léto a volno, trápím se tím, že jsme osamělá. Mám úžasného snoubence, se kterým jsem moc šťastná, ale ten chodí do práce a já trávím hodně času o samotě. Začíná mi to lézt na mozek. Taky asi hodně dělá to, že jsem se odstěhovala z Prahy, kde jsem měla dost kamarádů a tady v Pardubicích nikoho neznám. Nevím, jak se s novými lidmi seznámit, když už nejsem puberťák, který chodí do školy a tam si najde přátele. Připadá mi, že v dospělosti je to hrozně těžké. Mám přátele, ale všichni jsou z daleka a mají hrozně moc práce a povinností. Je to tak trochu jako začarovaný kruh. Asi mi nepomůže nic jiného, než si co nejrychleji najít práci. Dělám proto, co je v mých silách. Jenže někdy nezbývá nic jiného, než čekat a zase čekat. Byla jsem na pohovoru v jazykové agentuře, který vypadal slibně, ale s přijetím je to složitější, musí se to vyřizovat přes úřad práce, a proto stále jen čekám, co bude dál. Mám pocit, že čekání je poslední dobou můj úděl a už ho nemůžu vystát.

Nebezpečné dědictví - Alison Weir

22. července 2016 v 12:01 | Silwiniel |  Čtu
Některé knihy vás tak zasáhnou, že je prostě nemůžete pustit z hlavy a neustále se k nim musíte vracet. Takovou knihou pro mě bylo Nebezpečné dědictví. Podle obálky a názvu by se dalo soudit, že půjde o nějaký zamilovaný, lehce brakový román, ale opak je pravdou. Jedná se o strhující četbu, která se opírá o historická fakta a ani chvíli vás nenechá vydechnout. Prolínají se tu příběhy dvou mladých dívek - Katherine Greyové a Kate Plantagenetové. Ač každá žila v jiném století, spojuje je tragický osud, ke kterému je předurčila jejich královská krev. Obě zoufale toužily po lásce a obyčejném, šťastném rodinném životě, který jim ale nebyl nikdy dopřán. A ještě jedna věc je spojuje - touha zjistit, co se stalo s mladými princi v Toweru za vlády Richarda III. Byli zavražděni nebo prostě jen zmizeli? Podaří se Katherine zjistit to, co Kate před téměř osmdesáti lety nedokázala odhalit?


Kam dál