Prosinec 2010

Co se událo ze tento rok

31. prosince 2010 v 11:59 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Uteklo to neuvěřitelně rychle a už je tu poslední den v roce. Pořád si říkám, jak je možné, že čas se tak zrychlil :D Nevím, jestli je to tím, že stárnu a tak čas vnímám jinak nebo se čas opravdu zrychluje. Když jsem se o tom bavila se spolužačkami, vždycky jsme se shodly, že čas prostě musí běžet rychleji.

Vražda na chmelu

29. prosince 2010 v 12:14 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Naprostá šílenost spáchaná ze zoufalství krátce po chmelové brigádě :D (Je to asi 2 roky zpátky.)Nevím, jestli jste někdy byli na chmelu, ale jestli ne, určitě tam nejezděte! Vždycky večer jsem všeru všude okolo sebe viděla dráty a na nich namotaný chmel. Kamarádka mě potom poprosila, jestli bych napsala o chmelu nějakou povídku. Jak to dopadlo si můžete přečíst níže.

Co přinesly Vánoce

28. prosince 2010 v 9:30 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Táákže...dneska už to beru víc zvesela. Zapojila jsem opět mou milovanou webku a pokusila jsem se něco vyfotit :D

Tohle je netbook, který jsem sice dostala už před Vánocemi, ale pod stromeček jsem si ho vlastnoručně zabalila. Je to fešák, co? (A všimněte si, že můžete vidět i kousek mého prstu! To je poprvé, kdy vidíte kousek mé skutečné podoby!)
1

Za okny je modrá obloha

27. prosince 2010 v 10:47 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Tak si tu sedím v pokoji, koukám z okna na zasněženou ulici, silnici, po které sem tam projede osamělý autobus nebo auto a na modrou oblohu, která se tváří tak optimisticky. Vždycky, když se dívám na tak jemně modrou oblohu, cítím naději. Jsem moc ráda, že Bůh stvořil oblohu :)

Veselé Vánoce!

23. prosince 2010 v 18:44 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
V troubě se peče poslední cukroví, voní vánočka a zítra je Štědrý den. Přeju vám všem, ať si užijete Vánoce jak nejlíp to jen jde. Ať u vás vládne pokoj, láska a radost, ať dostanete vysněné dárky. A nezapomeňte, že Vánoce jsou hlavně oslavou narození Ježíše Krista.

22
zdroj použitého obrázku - tady

Jsem tak unavená, že nemůžu usnout

22. prosince 2010 v 17:44 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Ač je to neuvěřitelné, mám za sebou první semestr na vysoké škole. Mám zatím zápočty ze čtyř předmětů! Zázrak. Po Vánocích máme zápočtový týden a pak měsíc zkouškové období. Budu se muset přes vánoce učit a je toho hrozně moc - z lingvistiky máme asi 15 okruhů, pak dějepis Británie a USA dohromady, dětskou literaturu a normální literaturu. Takže si dám zítra a o Štědrý den odpočinek a pak hurá ho učení...Držte mi palce ať z toho nedostanu deprese a ať mám vůli se k učení donutit :D
Jsem hrozně unavená. Z vlaků, sněhu na chodnících, ve kterém se nedá chodit.  Jsem tak unavená, že když jsem si šla před chvílí lehnout, nedokázala jsem usnout. A proto už radši mlčím a odcházím od počítače, abych vás tím nenakazila.

Perníčky

20. prosince 2010 v 19:41 | Lúthien Tinúviel
Tak takhle to vypadá, když mám deprese z toho, že pořád nemám digitální foťák. Zkusila jsem si trošku pohrát s webcamerou. Vypadalo to tak, že jsem držela notebook vzhůru nohama, v druhé ruce jsem držela papír s perníčky a potřebovala jsem ještě pomocnou třetí ruku, která by mohla kliknout na myš :D Úchvatnéé :D Fakt chci foťák.

Jako model mi posloužili perníčky, které rodiče přivezli včera z Prahy. Hezky voní, ale určitě tu zůstanou ležet ještě do příštího roku.
321

Bludiště

19. prosince 2010 v 9:08 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Jedna povídka, stará asi několik let. Vážně si nepamatuju, kdy jsem jí vlastně poprvné napsala. Donutila jsem se jí znovu přečíst a opravit některé chyby. Je dost dlouhá, tak snad se najdou odvážlivci, kteří dočtou až do konce. Při psaní jsem se inspirovala knihou Labyrint světa a ráj srdce od J.A. Komenského a Příběhy ze země Anthropos. Přeju hezké počtení a jsem zvědavá na vaše názory.

Obrovská kamenná brána se opírala o mohutné pilíře. Byla stavěná z masivních černých kvádrů, které mohla unést snad jen ruka obra. Brána samotná stála jako by vedla odnikud nikam. Za ní byla jen temnota - ta nejčernější tma, kterou si umíte představit. Dopředu se od brány táhla malá cestička, která byla jediným světlým bodem. Po jejich stranách byla také tma. Byla to brána života.
Ve veřejích se najednou objevila malá holčička. Měla na sobě bílé šatičky a plavé vlásky jí splývaly na ramena. Rozhlížela se kolem sebe ustrašenýma očima, jako by nevěděla, co má dělat. Pak udělala první krůček a vydala se po cestě. Zdálo se, že temnotu kolem ani nevnímá. Neuvědomovala si, že by se každou chvilku mohla zřítit někam do propasti.

Fantom opery (The Phantom of the Opera)

16. prosince 2010 v 20:03 | Lúthien Tinúviel |  Sleduju
64
Musím to nějak ze sebe dostat...a musím si přestat zpívat ty písničky! A musím si přestat přát, aby mě fantom unesl :D

Viděla jsem článek o tomhle filmu na hodně stránkách, tak jsme si řekla, že se na něj musím podívat - a nelituju! Nebyl to úplně bezchybný film, ale hudba bylo nádherná a prostě se mi moc líbil :)

Vždycky jsem si o sobě myslela, že nejsem romantická a že jsem divná - a potvrdilo se! Celou dobu jsem si strašně přála, aby ten ošklivej blonďák zmizel a Christinu dostal fantom :D Fantom je prostě okouzlující, charizmatický a dokud má masku, nevypadá špatně (ani bez masky se mi zas tolik nehnusil). Zato ten blonďatý hrdina mi přišel úplně nemastný, neslaný, nesympatický a nehezký.

Jak jste to vnímali vy?





Astrid Lindgrenová - Ronja, dcera loupežníka

16. prosince 2010 v 19:33 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
ronja
Knížka mého dětství, kterou jsem "znovuobjevila" v dospělosti. Opravdu je to jedna z mých
nejoblíbenějších, je to kniha o přátelství, odvaze, odpuštění, rozhodování mezi dobrem a zlem, vztazích s rodiči... Obdivuji krásné popisy přírody i vymyšlená stvoření, jako jsou třeba skřítci čumbrci, nebo nebezpečné větrnice (je to takový předchůdce fantasy :) Určitě jedna z nejlepších knížek od Astrid Lindgrenové.

Děj
Knížka vypráví o bandě dvanácti loupežníků a jejich vůdci Mattisovi, kteří žijí uprostřed divoké přírody ve velikém hradě. Jednoho dne se narodí Mattisově ženě Lovise dcera - Ronja.
Ronja vyrůstá na hradě a ani neví, že existuje něco jiného, dokud jí Mattis nedovolí vyjít ven. A tak Ronja začně objevovat krásný a zároveň nebezpečný svět kolem sebe. V hlubokých lesích nežijí jen zvířata a neškodní skřítci čumbrci, ale také nebezpeční šedivíci a divé větrnice. Ronja je však silná, nebojácná a myslí si, že jí nic nepřekvapí - když v tom se objeví Birk, syn nepřátelského vůdce loupežníků Borky - a všechno se změní. Mattis a Borka byli nepřátelé už od nepaměti. Jejich rody proti sobě stále bojovaly. A teď se podařilo Borkovi dostat se do Mattisova hradu - hrad byl totiž bleskem rozpůlen na dvě poloviny a Borka se usadil tam, kam na něj Mattis nemohl. Matis zuřil a chtěl Borku za 
kažou cenu vyhnat.


Co se událo za poslední dny a tak dále...

15. prosince 2010 v 9:31 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
 Ahoj! Hlásím, že pořád žiju!
Jsem nastydlá, asi na mě leze chřipka. Radši jsem zůstala hezky doma v teploučku, stejne nám odpadly ve škole dvě hodiny a trmácet se hodinu tam a hodinu zpátky kvůli jedné hodině, to se mi vážně nechce. Už u nás taky sněží a mrzne, venku je pěkná sněhová vánice.
Test jsem nakonec udělala! Dostala jsem 27 bodů z 30 a byla jsem druhá nejlepší. To jsem vážně nečekala. Musela jsem ještě na ústní zkoušení. Všichni strašili, že z ústního všechny vyhazuje, ale bylo to v pohodě. Jen jsem si myslela, že "tripod" je stolička a on je to stativ (takový ten stojan na foťák) :D To se učíme šílená slovíčka, co?

Jak byla Lúthien smutná

12. prosince 2010 v 8:38 | Lúthien Tinúviel
Ach jo... Venku sníh taje, všechno teče a prší, už se objevuje zelená tráva. Budou zase Vánoce na blátě? Nesnáším tohle počasí, je to to nejhorší, které vůbec může být. Brodit se loužemi, rozbředlým sněhem a do toho ještě ledový vítr. Co si víc přát....
A v pondělí píšu zápočtový test z gramatiky. A mám z něj vážně strach.

Letopisy Narnie - Plavba Jitřního poutníka (zážitky z premiéry)

10. prosince 2010 v 9:26 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Včera jsem byla na premiéře Jitřního poutníka v 3D kině. Pokusím se vypsat svoje pocity z filmu, i když ho budu potřebovat vidět ještě víckrát a hlavně v angličtině, abych ho mohla ještě lépe vstřebat a zhodnotit.
! Nečtěte dál, pokud jste film ještě neviděly a chcete být v kině překvapeni!

Krása je relativní

5. prosince 2010 v 10:36 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Ehm...no, většina z vás už to četla a kdo ne, nechť se zděsí :D Radši už nic dodávat nebudu.

Kolem velké řeky Anduiny se zvedala nepříjemná studená mlha, která zahalovala její šedé břehy.
Přítmí rušila jen tlumená záře ohníčku, u kterého seděla zvláštní skupina lidí. Všichni to byli členi Společenstva, které bylo vysláno z Roklinky, aby zničilo nebezpečný vládnoucí prsten. Všichni vypadali unaveně, nemluvili a ticho rušil jen nepříjemný šustivý zvuk, jak si elf Legolas piloval nehty.

Má oblíbená kniha

4. prosince 2010 v 12:22 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
Konečně je jednou téma týdne o kterém se dá psát. A na tohle téma budu psát opravdu s radostí :)

Vy, kteří mě znáte déle, moc dobře víte, že moje nejmilovanější kniha jsou Letopisy Narnie. Ale teď vám zkusím trochu vysvětlit, proč to tak je.

Představte si, že žijete obyčejný nudný život. A pak najdete obyčejnou nudou skříň - a tou se dostanete do jiného světa. Do nádherného světa plného kouzel a dobrodružství. A takovou "skříňí" pro mě byla Narnie, protože to byla první fantasy kniha, kterou jsem četla.  Otevřela mi dveře do nového světa fantazie a také mě inspirovala k psaní.