Astrid Lindgrenová - Ronja, dcera loupežníka

16. prosince 2010 v 19:33 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
ronja
Knížka mého dětství, kterou jsem "znovuobjevila" v dospělosti. Opravdu je to jedna z mých
nejoblíbenějších, je to kniha o přátelství, odvaze, odpuštění, rozhodování mezi dobrem a zlem, vztazích s rodiči... Obdivuji krásné popisy přírody i vymyšlená stvoření, jako jsou třeba skřítci čumbrci, nebo nebezpečné větrnice (je to takový předchůdce fantasy :) Určitě jedna z nejlepších knížek od Astrid Lindgrenové.

Děj
Knížka vypráví o bandě dvanácti loupežníků a jejich vůdci Mattisovi, kteří žijí uprostřed divoké přírody ve velikém hradě. Jednoho dne se narodí Mattisově ženě Lovise dcera - Ronja.
Ronja vyrůstá na hradě a ani neví, že existuje něco jiného, dokud jí Mattis nedovolí vyjít ven. A tak Ronja začně objevovat krásný a zároveň nebezpečný svět kolem sebe. V hlubokých lesích nežijí jen zvířata a neškodní skřítci čumbrci, ale také nebezpeční šedivíci a divé větrnice. Ronja je však silná, nebojácná a myslí si, že jí nic nepřekvapí - když v tom se objeví Birk, syn nepřátelského vůdce loupežníků Borky - a všechno se změní. Mattis a Borka byli nepřátelé už od nepaměti. Jejich rody proti sobě stále bojovaly. A teď se podařilo Borkovi dostat se do Mattisova hradu - hrad byl totiž bleskem rozpůlen na dvě poloviny a Borka se usadil tam, kam na něj Mattis nemohl. Matis zuřil a chtěl Borku za 
kažou cenu vyhnat.



Ronja Birka zpočátku také nenáviděla, ale pak se stala nečekaná věc - Birk jí zachránil život, když v zimě zapadla do sněhové závěje a nemohla vytáhnout nohu ze sněhu. Od té chvíle si Birk s Ronjou slíbili, že budou bratr a sestra. Zima však byla dlouhá a Ronja nemohla vycházet ven. Scházeli se s Birkem tajně v podzemí. Když pak přišlo jaro, mohli se konečně setkat i venku. Oba měli velikou radost. Birk potom odešel z lesa dřív než Ronja, aby je nikdo neviděl spolu. Když se dívka vrátila domů, uviděla Birka u nich v síni, jak leží svázaný, se zakrváceným čelem. Mattis měl hroznou radost a řekl, že Birka chytil a teď konečně může smlouvat s Borkou, aby odešel. Chtěl, aby se Ronja radovala s ním, ale ta s pláčem utekla.
Druhý den se Matis s Borkou sešli u propasti, která rozdělovala hrad (říkali jí Pekelný tlama), aby spolu vyjednávali. Mattis chtěl, aby Borka okamžitě odešel, ale ten ho prosil, aby mu dal trochu času. Matis řekl, že dokud neodejde, bude držet Birka ve vězení. To už Ronja nevydržela a tak se rozběhla a skočila přes Pekelnou tlamu k Borkovi. Tak Ronja zachránil Birka, ale Mattis prohlásil, že Ronja už není jeho dcera.
Birek ani Ronja to už pak nemohli vydržet a tak se rozhodli odejít do lesa. Tajně opustili rodiče a zabydleli se v jeskyni u řeky. Tam pak prožívali krásné chvíle svobody, kdy se museli postarat sami o sebe.
Jaro přešlo v léto, to pak v pozdim a blížila se zima. Obě děti dobře věděly, že v jeskyni přes zimu zmrznou. Birk chtěl, aby Ronja odešla zpátky na hrad, ale ona odmítla. Řekla, že se vrátí jen v tom případě, že jí Mattis odprosí. Ale mohla v to vůbec doufat?
Zbytek už prozrazovat nebudu. 
Úryvek

A tak Ronja šla. Brzy poznala, jak byla hloupá, když si myslela, že kamenná síň je celý svět. Ani ohromný Mattisův hrad nebyl celý svět. Ani Mattisova hora nebyla celý svět. Svět byl mnohem větší. Svět byl takový, až člověk ztrácel dech. Samozřejmě slyšela, jak si Mattis s Lovisou vyprávějí o životě okolo hradu. Třeba o řece si povídali. Ale teprve když viděla, jak se prudce valí pod Mattisovou horou, pochopila, co řeka je. I o lese mluvili. Ale teprve když viděla, jak je tmavý a jak šumí stromy, pochopila, co les je, a tiše se zasmála, jenom tak, z radosti, že řeky a lesy prostě jsou. Jak by to nebylo k smíchu! Nechtěla věřit, že jsou tak velké stromy a tolik vody!
Šla stezkou přímo do divokého lesa, až přišla k tůňce. Dál už nesmí, řekl jí Mattis. Tůňka se černala meti tmavými smrky, bíle svítily jen pohupující se lekníny na hladině. Ronja nevěděla, že to jsou lekníny, ale dlouho se na ně dívala a smála se, prostě proto, že jsou.

(Astrid Lindgrenová, Ronja, Dcera loupežníka, str.20)

Seděli u ohně, zatímco slunce stoupalo, pod nimi zurčela řeka a kolem dokola se probouzel les. Vrcholky stromů se tiše zachvívaly v ranním větru, kukačky kukaly, někde blízko ťukal datel do kmene a na druhé straně řeky vyšla na kraj lesa losí rodinka. Seděli tam a měli pocit, že jim všechno patří, řeka, les i to, co v něm žije.
"Zacpi si uši, protože teď přijde můj jarní výkřik," ozvala se Ronja.
A vykřikla tak, že se to rozléhalo až v horách.

(Astrid Lindgrenová, Ronja, Dcera loupežníka, str.107)

Knížka byla i zfilmovaná a film je natočený hodně dobře, skoro se vyrovná knize. Četla jsem, že scénář napsala sama Astrid Lindgrenová. Film se dá stáhnout na ulozto.

Něco jako trailer  - ukázky z filmu s hudbou

A tady je malá ukázka ( s mým oblíbeným skřítkem čumbrkem :D )

45
54

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 16. prosince 2010 v 19:48 | Reagovat

Četla jsem tu knížku, je opravdu krásná!!! A viděla jsem i film - podle mě je to velice dobré ztvárnění :-)

Od Astrid Lindgrenové jsem četla spoustu knih a mezi moje nejoblíbenější patří Mio, můj Mio. To je opravdu půvabná a laskavá kniha...

2 Lorane Lorane | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

Tuhle knížku miluju, četla jsme jí asi v první třídě a byla to jedna z prvních pořádných knížek co jsem kdy četla. Snila jsem o tom, že budu bydlet v té jeskyni jako Ronja a chodit po tom jejich lese. :-)

3 Ringwil Ringwil | Web | 16. prosince 2010 v 21:01 | Reagovat

jsem na gymplu, ale chodím do 4.A (devátá třída). Ale stejně díky =)

4 crazYNka crazYNka | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 22:10 | Reagovat

RONJU JSEM CETLA NEKOLIKRAT!!!je to uzasna knizka,ja...vzdycky jsem si predstavovala,ze jsem Ronja a zazivam stejna dobrodruzstvi...:-)

5 Lawiane Lawiane | Web | 16. prosince 2010 v 22:21 | Reagovat

Tak tuhle knížku jsem nečetla, i když název mi povědomí je. Lindgrenovou mám ráda, zřejmě to plyne z toho, že mám ráda vše severské a severské pohádky obzvlášť - jsou takové "nezkažené". Ten film bych si mohla stáhnout, je tam krásné prostřetí :-)

6 Kružítko Kružítko | Web | 17. prosince 2010 v 8:01 | Reagovat

Taky naprosto skvělá knížka... Tuto spisovatelku máme moc rádi a máme od ní přečtené skoro všechny knížky... Podobný je třeba i příběh "Bratři lví srdce"... Nečetla jsi to? Taky naprosto úžasný! :-)

7 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 17. prosince 2010 v 10:13 | Reagovat

:-D také hrozně ráda !znovuobjevuji" knížky ze svého dětství. Ronju jsem také kdysy dávno v pravěku četla, ačkoliv se nedá říct, že bych na ní úplně odrostla. Moje vyvolená byla knížka Heidy děvčátko z hor :D

8 Vendy Vendy | Web | 17. prosince 2010 v 13:34 | Reagovat

Knížku jsem nečetla, ale podle úryvku to vypadá víc než dobře! (Od Lingrenové znám jen Děti z Bullerbynu, nebylo by špatné si přečíst i další její dílka).
Viděla jsem film - a ten se mi líbil. Myslím, že zahrané to bylo dobře, ta holka byla skvělá, taková malá čertice, paličatá, vytrvalá, když věřila, že dělá správnou věc, tak si za tím stála. Do toho krásná příroda a různé příšerky p-p-p-podivné. :-D

9 iness iness | Web | 17. prosince 2010 v 21:14 | Reagovat

já sem ji možná nečetla :) ale vim o čem to je :) my  máme ten film doma a jsem asi nějaká vadná nebo co, ale nemůžu ho ani vidět ani slyšet :)

10 Jíťa Jíťa | Web | 19. prosince 2010 v 11:38 | Reagovat

Tak tuhle knížku jsem nečetla, ale děj vypadá zajímavě :-) Mrknu se do knihovny, třeba ji tam budou mít ;-)

11 one my one my | 24. října 2015 v 17:29 | Reagovat

tuhle knížku mam nejraději, už sem jí přečetla milionkrát :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama