Na kraji útesu

15. ledna 2011 v 10:40 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Jedna stará povídka, nebo spíš úvaha...ani nevím, jak to vlastně nazvat. Je docela stará, možná tak rok. Psala jsem ji, když mi bylo opravdu špatně a smutno a vlastně sem tím potěšila sama sebe :) Potřebovala jsem prostě vypsat své pocity.


Seděla na okraji strmého skalního útesu a shlížela k temným mořským vlnám, které se několik metrů pod ní lámaly o pobřeží. Nebe bylo temné, ale klidné, jako by věštilo, že brzy přijde bouře. Její sněhově bílé šaty byly v protikladu k černým vlasům, které lehce poletovaly ve větru. V ruce držela věnec bílých květů. Pomalu trhala okvětní lístky a pouštěla je dolů do temných vln. Její oči hleděly kamsi do dálky a nedalo se v nich nic vyčíst.


Sama nevěděla, co vlastně cítí. Byla to prázdnota? Bylo to zoufalství? Byl to strach? Možná všechno dohromady. Připadala si jako pták, který byl stvořen k létání, ale kterému někdo utrhnul křídla. Jako by nemohla žít takový život, ke kterému byla určena. Jako by vlastně ani nežila doopravdy, ale pouze přežívala. V srdci měla touhy, velké touhy a někde v koutku duše doufala, že by je mohla naplnit, ale nevěděla jak.
Z nebe se pomalu začaly snášet první dešťové kapky. Stékaly po jejím bledém obličeji a brzy se smísily se slzami. Dívka vstala. Byla připravena, i když se stále cítila trochu nejistá. Postavila se na okraj útesu a zadívala se dolů, kde vlny ještě zdivočely a zběsile se vrhaly ke kamenným stěnám. Z nebe se lil déšť, vítr rval dívčiny šaty a cuchal jí vlasy. Pustila z rukou svůj věneček bílých květů, který dopadl do ledové vodní tříště.
Dívka se připravila ke skoku. Zavřela oči a postoupila ještě o krok dopředu.
"Nemusíš to dělat," uslyšela za sebou hlas.
Trhla sebou. Otevřela oči a pomalu se otočila. Za ní stal ten nejzvláštnější muž, kterého kdy viděla. Měl na sobě dlouhý bílý plášť, který byl čistý a suchý i v dešti, jako by na něj počasí nemělo žádný vliv. V jeho tváři se zračil upřímný soucit, ale nejvíc mluvily jeho oči, naplněné tou nejvroucnější láskou. Dívka ho poznala okamžitě, aniž by se jí musel představovat. Znala ho až příliš dobře...a nebo ne tak dobře? Vlastně nečekala, že se tady objeví. Jak tam stála a dívala se mu do očí, měla pocit, že z ní něco padá. Cítila, jak z ní pomalu odchází pocit lítosti sama nad sebou, vzpoura i vyčitky. Nemusel promluvit ani slovo. Dívka se za chvíli rozbrečela a vrhla se mu do náručí. Objal ji a nechal ji vyplakat.
"Proč jsi přede mnou pořád utíkala?" zeptal se jí.
"Já utíkala?" podivila se. "To ty jsi mě opustil. Kde ji celou dobu byl?"
"Podíval se na ní smutně, ale bez výčitek. "Já jsem celou dobu stál vedle tebe a čekal, jestli mě zavoláš."
Věděla, že je to pravda. Vlastně to věděla ještě předtím, než se ho zeptala.
"A teď...teď už zůstaneš pořád se mnou?" zeptala se ho vroucně.
"Já tě nikdy neopustím. A ty mě?"
Znovu ho objala. "Nechci tě nikdy opustit," zašeptala.
"Chceš tedy už konečně vidět, co jsem pro tebe připravil?"
Podívala se na něj trochu překvapeně, ale pak se usmála. "Ano, chci. Ukaž mi to, prosím."
Vzal ji za ruku a společně vykročili znovu k útesu. Šli stále blíž a blíž až byly na samém kraji. Vstoupil do prázdna a ona ho následovala. Nespadli, ale šli dál. A ona konečně věděla, že dělá to, k čemu byla stvořena. Že má konečně zpátky křídla.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JR JR | 15. ledna 2011 v 11:00 | Reagovat

Moc krásná a zajímavá povídka. Vede člověka k zamyšlení stejně jako bludiště. :-) Píšeš opravdu moc krásně. :-)

2 Lúthien Lúthien | E-mail | Web | 15. ledna 2011 v 11:30 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

3 JR JR | 15. ledna 2011 v 11:39 | Reagovat

[2]:Není zač :-D

4 Clarett Clarett | Web | 15. ledna 2011 v 13:38 | Reagovat

Nádherná a má oblíbená. Opravdu povídka do smutných dní...

Ráda bych tě pozvala na svou novou stránku, kterou jsem konečně dokončila. :) Nějaké informace a odkaz najdeš ještě na starém blogu Crocks of memory. ;) Doufám, že se ti tam bude líbit!

5 Lalaith Lalaith | Web | 15. ledna 2011 v 14:34 | Reagovat

Nádhera. Souhlasím s tím,že vede člověka k zamyšlení. Píšeš vážně skvěle. :-)

6 Lucerna Lucerna | Web | 15. ledna 2011 v 17:45 | Reagovat

krasna :-)

7 Terka Terka | Web | 15. ledna 2011 v 19:34 | Reagovat

Souhlasím s prvním komentářem. Je to nádherná povídka, která mne nutí ka zamyšlení se...

8 Lauren Lauren | Web | 15. ledna 2011 v 20:53 | Reagovat

Krásná povídka! Po zamyšlení mě dojala *mne si oči*. Prostě...nádhera.

9 Nessa Nessa | Web | 16. ledna 2011 v 13:42 | Reagovat

Bolo to naozaj krásne!!! Píšeš úžasne.Uau!

10 •Keynes• SB ♥ •Keynes• SB ♥ | Web | 16. ledna 2011 v 17:25 | Reagovat

wow, krásný new dess..:)

11 Jíťa Jíťa | Web | 18. ledna 2011 v 10:55 | Reagovat

Krásný příběh... Je to příjemně smutné a dojemné zároveň :-)

12 Nazgúl Nazgúl | E-mail | Web | 18. ledna 2011 v 10:59 | Reagovat

Krásná povídka. moc se mi líbí.
Jinak máš krásný dess. :-)

13 Ynka Ynka | Web | 18. ledna 2011 v 23:06 | Reagovat

moc pěkně volená slova a skládané věty... opravdu! :o)

14 Vendy Vendy | Web | 18. ledna 2011 v 23:36 | Reagovat

Fantastický závěr!
Skvělé, myslela jsem, že jde o klasickou "skok do vody - z vokna - z mostu" povídku, ale tohle bylo vážně moc moc hezké.
Pět hvězdiček!

15 Lawiane Lawiane | Web | 20. února 2011 v 19:17 | Reagovat

To je úžasné! Máš to překrásně napasané a moc pěkně se to přestavuje, úplně jsem to viděla.

16 Findë Findë | E-mail | Web | 10. března 2011 v 18:00 | Reagovat

hezoučké

17 eruvin eruvin | 5. června 2011 v 20:16 | Reagovat

úžasný příběh. a hrozně se mi líbí, jak je to napsaný. Ty chceš být spisovatelka?

18 Lúthien Lúthien | Web | 17. dubna 2012 v 22:24 | Reagovat

[17]: Psát mě baví. Ráda bych jednou napsala knížku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama