Únor 2011

Pokání - Atonement

28. února 2011 v 21:27 | Lúthien Tinúviel |  Sleduju

Co může způsobit jedna "malá" lež? Jak si může člověk zkazit život už v dětství? Kdyby tak šlo vrátit zpátky události, které se zdály obyčejné, ale nakonec byly osudové...

Pokud se vám líbila Pýcha s Předsudek, určitě se vám zalíbí i tenhle film - točil ho stejný režisér, Joe Wright. Rozhodně ho řadím do nejlepších filmů, které jsem viděla. Musím vyzdvihnout herecké výkony Keiry Knightley a Jamese McAvoye (známého jako Pana Tumnuse z Narnie :) Ale i Bryoni v podáví všech třech hereček je výborná. Miluju prostředí staré Anglie, takže jsem si přišla na své, díky úžasné kameře. Určitě nesmím zapomenout ani na hudbu, která vše doplňovala a pomohla utvořit celkový dojem.

Na film asi musíte mít tu správnou náladu. Je to drama - čekejte, že budete spíš brečet, než se smát. Spousta scén nejde postupně za sebou, což může zpočátku člověka zmást. Určitě je to takový druh filmu, na který se musíte podívat dvakrát, abyste ho úplně pochopili a vychutnali si ho. Děj se pomalu odkrývá a jednání všech postav pochopíte až zpětně.






Grafické tvoření

25. února 2011 v 16:12 | Lúthien Tinúviel
Já vím, už jsem se dlouho neozvala...škola, škola, škola. Poslední dva týdny jsem si pořád měnila rozvrh, až to nakonec dopadlo tak, že mám v pondělí jen do půl dvanácté, středu mám volnou, jen večer pojedu na tělocvik a v pátek mám taky volno xD Takže času bude trochu víc. Zatím všechno ve škole probíhá dobře.
Našla jsem v pc starou složku, kde mám nějaké grafické výtvory z doby, kdy jsme ještě měla photoshop. Některé jsou povedené, některé už míň. Posuďte sami....Můžete je používat dle libosti, u některých ani nemám podpis, jen je prosím nevydávejte za vlastní výtvory.
Blendy

Zaslaná pošta - Terry Pratchett

18. února 2011 v 12:58 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
S tímhle článkem se účastním Challenge "Books in my thoughts" u Abbys.


Vlahoš Von Rosret je profesionální podvodník - mistr svého oboru. Jednoho dne však dojde i na něj a dostane se do vězení, kde ho čeká trest smrti. Patricij Ankh - Morporku se však promění v jeho anděla a dá mu ještě jednu šanci - má se stát poštmistrem a znovu vybudovat ankh-morporporský poštovní úřad, který se nachází doslova v dezolátním stavu. Aby Vlahoš nemohl utéct, hlídá ho pan Pumpa - golem, který nepotřebuje spát ani jíst a nikdy se neunaví. Jediní dva pošťáci, kteří ještě zůstali v úřadu, jsou stařičký Grešle a šílený Slavoj, milující špendlíky. Pošta je navíc přecpaná neodeslanými dopisy, které se tu hromadily celé roky. A aby toho nebylo málo, stojí Vlahošovi v cestě majitel konkurenční společnosti, semaforové linky, Nadosah Pozlátko - člověk, který se při likvidování konkurence nezastaví před ničím. Jak si se vším Vlahoš poradí, když se mu do cesty navíc ještě zaplete krásná Adoráta Krasomila Srdénková, dcera zakladatele semaforů a majitelka firmy, která vyrábí Golemy,  díky níž začne Vlahoš konečně objevovat pravdu o majiteli semaforové linky i sám o sobě?

Ukázka z knihy - TADY
pošta


Až spadne poslední hvězda - 3. část

14. února 2011 v 19:56 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Přináším vám poslední část povídky. Díky všem, kteří mají trpělivost a odvahu to číst xD

Eirën ucítila, jak se půda začíná třást. Vyděšeně se rozhlédla a viděla, že krápníky se začínají drolit a celá jeskyně se otřásá v základech. Spatřila, že na druhé straně jeskyně je další východ. Bez rozmyslu se vrhla dopředu a utíkala chodbou, zatímco se celá jeskyně s hrozným hlukem otřásala. Elfka vyběhla ven v poslední chvíli. Sotva vykročila z chodby, celá jeskyně se zřítila a s hrozným rachotem zasypala kamenný vchod do jeskyně. Eirën klesla na zem a prudce oddechovala.


Až spadne poslední hvězda - 2. část

9. února 2011 v 18:04 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Nebudu kolem pronášet nějaké dlouhé řeči. Je to druhá část povídky, příště zveřejním poslední část.

"Slyšíš řeku?" zeptal se znenadání Caern. "Myslím, že ji tamhle i vidím. Měli bychom se teď držet jejího toku."
"Ano, také ji vidím," potvrdila Eirën.
Drželi se tedy koryta řeky a museli trochu zpomalit, protože její břehy byly hustě porostlé, a to jim bránilo v rychlém běhu.
Po několika hodinách cesty se dostali z lesa ven na volné travnaté pláně. Spatřili hory jasně před sebou. Jejich zasněžené vrcholky se leskly ve svitu hvězd a zdálo se, že již nejsou příliš vzdálené. Teď když jim stromy nebránily v pohledu na nebe, zjistila Eirën s hrůzou, že hvězdy padají stále víc. Každou chvíli nějaký světlý bod zmizel a zanechal za sebou jen pruh stříbrného světla jako kometa. Všimla si, že Caern se na oblohu také dívá.

Jak plyne čas...

6. února 2011 v 11:25 | Lúthien Tinúviel |  Fotím
Pár fotek, které jsem ulovila na návštěvě u táty. Má doma totiž plno starých věcí a tyhle hodiny mě zaujaly. Hodně se mi líbí hodinové ručičky, všimněte si, jak jsou zajímavě tvarované. Fotky jsou upravené v počítači (ten můj foťák není žádný zázrak).

čas2

Až spadne poslední hvězda - 1. část

3. února 2011 v 17:03 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Tak nejdřív vám musím říct jednu důležitou věc - dneska jsem udělala zkoušku z lingvistiky a dostala jsem velmi dobře - 2 !!!!!!! Jsem šťastná jak blecha, to jsem vůbec nečekala :D A dokonce mi paní profesorka řekla, že jsem dnes byla "excellent". A to jsem se té zkoušky bála. Díky Bohu a všem, kteří jste na mě mysleli v modlitbách nebo jen tak jste mi drželi palce ;)

A teď už k tého povídce. Psala jsem jí do soutěže na blog spisovatelů. Každým dnem bych se měla dozvědět výsledek...Jsem zvědavá. Rozhodla jsem se, že vám, mým věrným čtenářům, zveřejním povídku dřív. Jsem zvědavá na vaše názory. Osobně si nemyslím, že by to bylo něco extra, protože jsem si špatně přečetla datum uzávěrky soutěže a napsala jsem to prakticky najednou během tří hodin xD Až potom jsem si uvědomila, že jsem na to měla celý měsíc. Ale protože bych se to nedonutila odeslat, jenom bych nad tím uvažovala, poslala jsem to radši hned. Podle mě je to úplně obyčejná, klasická fantasy povídka, která není ničím příliš vyjímečná nebo originální. Poslala jsem ji proto, že jsem to prostě chtěla zkusit. Nic tím přece neztratím...
Ale teď už dost řečí. Povídku budu zveřejňovat po kouskách, protože je přeci jen dost dlouhá.