Až spadne poslední hvězda - 1. část

3. února 2011 v 17:03 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Tak nejdřív vám musím říct jednu důležitou věc - dneska jsem udělala zkoušku z lingvistiky a dostala jsem velmi dobře - 2 !!!!!!! Jsem šťastná jak blecha, to jsem vůbec nečekala :D A dokonce mi paní profesorka řekla, že jsem dnes byla "excellent". A to jsem se té zkoušky bála. Díky Bohu a všem, kteří jste na mě mysleli v modlitbách nebo jen tak jste mi drželi palce ;)

A teď už k tého povídce. Psala jsem jí do soutěže na blog spisovatelů. Každým dnem bych se měla dozvědět výsledek...Jsem zvědavá. Rozhodla jsem se, že vám, mým věrným čtenářům, zveřejním povídku dřív. Jsem zvědavá na vaše názory. Osobně si nemyslím, že by to bylo něco extra, protože jsem si špatně přečetla datum uzávěrky soutěže a napsala jsem to prakticky najednou během tří hodin xD Až potom jsem si uvědomila, že jsem na to měla celý měsíc. Ale protože bych se to nedonutila odeslat, jenom bych nad tím uvažovala, poslala jsem to radši hned. Podle mě je to úplně obyčejná, klasická fantasy povídka, která není ničím příliš vyjímečná nebo originální. Poslala jsem ji proto, že jsem to prostě chtěla zkusit. Nic tím přece neztratím...
Ale teď už dost řečí. Povídku budu zveřejňovat po kouskách, protože je přeci jen dost dlouhá.


Byla tma. Nebyla to však obyčejná tma jako každou noc, tohle byla naprostá temnota, děsivá nicota, která smazala všechny barvy a do srdcí lidí přinášela zoufalství a strach.
Slunce nevyšlo už deset dní a na zemi tak zavládla věčná noc. Jen na nebi zářily hvězdy, které se zdály blíž než obvykle a svým stříbrným svitem dodávaly lidem aspoň trochu naděje. Stále častěji se však některá z hvězd zatřpytila naposledy a pak se vrhla k obzoru, zanechávajíc za sebou jen pruh stříbrného světla.
"Spadla další hvězda," řekla si Eirën sama pro sebe. Mladá elfská dívka stála sama uprostřed temnoty, zahalená do dlouhého šedého pláště a svýma temně modrýma očima pozorovala oblohu. Kousek dál bylo město lesních elfů, celé zářící jemným svitem zapálených loučí. V temnotě to byl jediný světlý bod, příjemné útočiště před strachem a chladem noci. Po dívčině boku se náhle objevila další tmavá postava.

"Neměla bys tu být takhle sama," řekl mladý elf, který si sundal kapuci a odkryl tak své dlouhé stříbrné vlasy. "Téhle temnoty využívají různí nebezpeční tvorové," pokračoval.
"Neboj se, Caerne," usmála se na něj elfka. "Pořád mám u sebe svou dýku."
"Přesto si myslím, že ve městě je bezpečněji," odporoval jí Caern.
"Možná, ale tady vidím lépe na hvězdy," odvětila a pak k němu obrátila smutný pohled.
"Jak dlouho to ještě bude trvat? Copak se nedá nic udělat, aby se tahle temnota zastavila?" zeptala se nešťastně.
"Proto jsem za tebou vlastně přišel," řekl elfský mladík. "Rada se konečně dohodla na příčině temnoty. Měla bys jít se mnou, za chvíli přednesou zprávu lidu."
"To je skvělá zpráva!" zaradovala se Eriën. "Tak pojďme."
Hned se otočili a vydali se do elfského města. Jeho krása nemohla vyniknout jako za plného denního světla, které louče nemohly nahradit. Oba mladí elfové rychle procházeli mezi štíhlými sloupy, paláci a domy, které byly tvořeny kmeny stromů, až konečně došli do středu města. Tam, na rozlehlém palouku stály dva mohutné stromy podobné platanům.
V jejich rozložitých korunách však rostly velké květy, podobné orchidejím, které v temnotě zářily zlatavým světlem. Tady v lesní říši elfů bylo mnoho rostlin, jejichž květy ve tmě světélkovaly. Na palouku už byl velký zástup elfů všeho věku a Eirën s Caernem se k nim přidali.
Všichni se shromáždili do půlkruhu kolem tří vysokých elfů, oblečených v čistě bílých řízách a se stejně bílými vlasy. I když jsou elfové nesmrtelní a čas na jejich tělech nezanechává stopy tak jako na lidech, bylo patrné, že tito tři jsou velmi staří. V jejích očích se zračila moudrost a celé jejich vzezření vzbuzovalo úctu.
Nastalo ticho a všichni očekávali, co jim jejich mudrci oznámí. Konečně jeden z elfů postoupil dopředu a podíval se na shromážděný dav.
"Jak všichni víte," začal svou řeč, "tato temnota, která trvá již deset dní, nám všem způsobila mnoho problémů a starostí. Přemýšleli jsme, bádali ve starých spisech a nakonec jsme pochopili, co se stalo." Vládlo napjaté ticho, které rušil jen mírný vánek ševelící v korunách stromů. "Nakonec jsme nalezli jeden starý, zapomenutý svitek. Byl napsán prorokem Ellerinem před třemi stoletími. Píše se v něm, že až ke konci věků nastane velká temnota, musí elfský lid zachránit zemi. V severních horách je ukryt hvězdný safír, který tam podle pověsti uložil sám Stvořitel. Až ho někdo přinese do elfského města a položí do vln našeho Bílého jezera, znovu vzejde světlo a bude zlomena moc velkého lidského nekromancera z Argarothu. Je to náš odvěký nepřítel, o kterém jsme si mysleli, že je poražen, ale on tajně a ve skrytu stále připravoval zrádné plány na ovládnutí světa a vypadá to, že je již blízko k vítězství. Temnota, kterou na zem přivolal, pomáhá skřetům a dalším strašným bytostem, aby se mohli rychle pohybovat a přepadat ze skrytu." Na chvíli se odmlčel. "A proto je teď nezbytné, aby se někdo z vás vydal k severním skalám a našel hvězdný safír. Nechávám tu volbu čistě na vás, rozhodněte se svobodně. Ale mějte přitom na paměti, že je to krajně nebezpečná výprava a že osud nás všech bude ležet ve vašich rukou."
Opět zavládlo úplné ticho. Pak se všichni začali rozhlížet a tiše si šeptat. Nevypadalo to, že by se někdo hlásil.

Eirën to už nemohla vydržet. S odhodlaným výrazem se začala prodírat davem dopředu. V tom však ucítila, jak jí někdo chytil za rukáv.
"Eierën, co to děláš!" zeptal se jí Caern. "Ty chceš jít na tu výpravu?"
"Pusť mě," odtáhla se dívka, "ano, chci jít. Cítím v srdci, že je to můj úkol."
"V tom případě půjdu s tebou," řekl Caern odhodlaně.
Elfka na něj zůstala překvapeně hledět. "Ty bys vážně šel?" zeptala se.
Místo odpovědi se na ni usmál a pak se společně vydali kupředu. Došli až před mudrce a proroka, který na ně hleděl, jako by jim četl myšlenky a viděl jim až do srdce.
Oba přikývli na souhlas. Teď jim připadalo, že se pustili do něčeho velkého, co je může pohltit a jestli předtím cítili nějaké nadšení, tak ustoupilo.

"Pak vám musím říct ještě poslední věc," pokračoval prorok. "Musíte stihnout kámen donést dřív, než spadne poslední hvězda. Jestli se vám to nepodaří, je vše ztracené. Teď se musíte okamžitě vydat na cestu. Nekromancer jistě ví, že se pokusíme jeho plány překazit, buďte tedy obezřetní a počítejte s nebezpečím. Pak ztišil hlas a podíval se na dva mladé elfy před sebou laskavým pohledem. "Pamatujte, i v té největší temnotě vzejde světlo. Neztrácejte víru. Budete muset běžet pěšky, protože koně ve tmě nevidí. Naštěstí to k horám není příliš daleko, asi třicet mil. Podle proroctví byste měli najít vodopád, za kterým je vchod do podzemních chodeb. Snažte se tedy následovat tok řeky Alnë, ta pramení v horách."
Eirën s Caerem už na nic nečekali. Prošli mezi davem a pak se hned pustili do běhu směrem na sever. Věděli, že třicet mil dokážou uběhnout za necelý den, když si pospíší. Nepotřebovali jídlo ani další věci a zbraně už měli u sebe. Oba měli za pasem zasunuté meče a přes rameno přehozený toulec plný šípů. Elfové mají tu výhodu, že nepotřebují spát a vydrží dlouho vytrvale běžet bez jídla. Dokážou také vidět v temnotě, což jim umožňuje pohybovat se rychle i v noci. Jenže teď byla noc stále, takže nebylo snadné počítat uplynulý čas.
Běželi dlouho beze slova. Upínali své jasné oči k zářící severce, která jim ukazovala cestu. Kolem byla krajina ztichlá, jako by v ní ustal všechen život. Jejich lehké kroky nepůsobily skoro žádný hluk. Běželi stále dál, až měla Eirën pocit, že nikdy nic jiného nedělala. Její tělo vykonávalo stále stejný pohyb, zatímco její mysl se toulala kolem a přemýšlela o nebezpečích, které můžou číhat ve stínech.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JR JR | 3. února 2011 v 17:32 | Reagovat

V prvé řadě bych ti chtěla pogratulovat k úspěšnému složení zkoušky z lingvistiky. A ta povídka vypadá velmi zajímavě. Myslím, že šanci na úspěch by měla. Také jsem chtěla do této soutěže sloh napsat, ale já zase začala psát velmi pozdě a povídka v době uzávěrky ještě nebyla dopsaná. Poslední dobou jsem totiž vůbec neměla čas. Člověk by řekl, že když už jsou známky na pololetí uzavřeny, tak si učitelé dají na chvíli pohov, ale opak je pravdou. :-) Ale nakonec jsem to zvládla docela dobře. Jestli se najde nějaká literární soutěž z volným, nebo podobným tématem, povídku dokončím a pošlu to tam. :-D

2 Terka Terka | Web | 3. února 2011 v 18:57 | Reagovat

Ahoj, fotky jsou pořízené ve speciálním fotografickém stanu.
Povídka je moc hezká, na tvé doporučení jsem do sborníku také něco poslala, tak jsem zvědavá, jak to dopadne :-). Držím ti palce. ;-)

3 iness iness | 3. února 2011 v 19:37 | Reagovat

gratuluju ke zkoušce!!:) povídka je moc pěkná a těšim se na pokračování :)

4 Lalaith Lalaith | Web | 3. února 2011 v 19:55 | Reagovat

Gratuluji k úspěšnému složení zkoušky! :)
Povdíka je moc povedená. Mám ráda tvůj styl psaní. Začíná to být napínavé,těším se na pokračování.

5 •Pet!nka• •Pet!nka• | 3. února 2011 v 23:08 | Reagovat

Gratuluji k té lingvistice... a honem pokračuj v povídce, těším se na další díl, je to docela napínavé ;-)

6 Kružítko Kružítko | Web | 4. února 2011 v 6:45 | Reagovat

Gratuluji ke zkoušce! A ta povídka je suprová. přečetla jsem ji skoro jedním dechem ;-) Nemůžu už se dočkat pokračování... ;-)

7 Jíťa Jíťa | Web | 4. února 2011 v 10:25 | Reagovat

Přidávám se ke gratulacím, jsi skvělá! :-) Povídka vypadá zajímavě, jdu se pustit do čtení :-)

8 Rohi Rohi | Web | 4. února 2011 v 20:03 | Reagovat

Gratulujem k skúške... síce ešte nie som na výške, ale vidím to na bratovi a som rada, že ešte nemám také zhony... O:)
Poviedka sa mi veľmi páčila! Zrovna včera som čakala na autobus a zdalo sa mi, že na oblohe nie je jediná hviezda... Desivý pocit.
Každopádne sa teším na pokračovanie :-)

9 Avilan Avilan | Web | 6. února 2011 v 10:24 | Reagovat

Gratuluji!!! Povídku si přečtu zitra, teď bych to už nestihla, za chvilku pudu mamce pomoct do kuchyně :)

10 Findë Findë | E-mail | Web | 10. března 2011 v 18:00 | Reagovat

krása (ostatně jako vždy) :-)

11 Beri Beri | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 10:47 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

12 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | Web | 21. května 2014 v 15:21 | Reagovat

Ahoj, můžu si tě přidat k oblíbeným blogům? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama