Až spadne poslední hvězda - 2. část

9. února 2011 v 18:04 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Nebudu kolem pronášet nějaké dlouhé řeči. Je to druhá část povídky, příště zveřejním poslední část.

"Slyšíš řeku?" zeptal se znenadání Caern. "Myslím, že ji tamhle i vidím. Měli bychom se teď držet jejího toku."
"Ano, také ji vidím," potvrdila Eirën.
Drželi se tedy koryta řeky a museli trochu zpomalit, protože její břehy byly hustě porostlé, a to jim bránilo v rychlém běhu.
Po několika hodinách cesty se dostali z lesa ven na volné travnaté pláně. Spatřili hory jasně před sebou. Jejich zasněžené vrcholky se leskly ve svitu hvězd a zdálo se, že již nejsou příliš vzdálené. Teď když jim stromy nebránily v pohledu na nebe, zjistila Eirën s hrůzou, že hvězdy padají stále víc. Každou chvíli nějaký světlý bod zmizel a zanechal za sebou jen pruh stříbrného světla jako kometa. Všimla si, že Caern se na oblohu také dívá.


"To je hrůza," řekla elfka tiše. "Vypadá to, jako by už polovina hvězd zmizela z oblohy."
"Nevím, co je to za černou magii," divil se Caern, "ale ten nekromancer musí mít obrovskou moc, když tohle způsobil."
"Už jsem o něm slyšela vyprávět," odvětila Eirën, "spojil se s duchy a všemi temnými silami, jaké si jen dokážeš představit. Studoval černou magii celý život. Lidské armády ho porazily v boji před padesáti lety, jenže on jim uprchl a skryl se neznámo kde. Protože byl klid, už po něm nikdo nepátral."
"Ano, vzpomínám si, že jsem to také slyšel," přitakal elf. "To tedy máme poučení pro příště, že jediný dobrý nekromancer je mrtvý nekromancer. Pokud ovšem nějaké příště nastane."
"Náš úkol ale není ho zabít," připomněla elfka.
Běželi dál. Hory už měli přímo před sebou a tak si všímali víc řeky, která se vinula směrem k horskému průsmyku.
V tom se v temnotě něco mihlo, dokonce rychleji, než dokázala Eirën postřehnout a srazilo to Caerna k zemi. Elf vykřikl a začal s temnou nestvůrou zápasit. Elfka nečekala ani chvíli a napjala tětivu luku. Kvůli tmě ale nemohla rozeznat kde je její přítel a kde ta stvůra.
" Pusť ho nebo střelím!" vykřikla zoufale, protože jí nic jiného nenapadlo.
Na chvíli se příšera odvrátila od Caerna a její krvavé oči ve tmě rudě zazářily. Eirën si uvědomila, že je to nezvykle velký vlk nebo spíš pes. Nejspíš nějaký zvláštní kříženec, kterého si vyšlechtil nekromancer, napadlo ji. Caernovi stačilo malé vyrušení, aby vytáhl meč z pochvy a vrazil ho příšeře do boku. Netvor zakvílel, až zalehly uši a pak se chtěl z posledních sil na Caerna znovu vrhnout. Eirën ale mezitím
napjala tětivu a její šíp mu projel hrdlem. Příšera vydala poslední sten a zřítila se dolů na elfa.
"Jsi v pořádku?" vykřikla elfka a vrhla se svému příteli na pomoc.
Ten už ze sebe shodil mrtvé tělo podivného psa a otíral si zakrvácený obličej.
"Myslím, že mi nic není," odvětil. "Jen mě trochu kousnul do ruky.
Eirën vzala jeho paži do dlaní a ucítila teplou krev vycházející z hluboké rány. Rychle utrhla kus svého pláště a ránu mu obvázala.
"Až se vrátíme, budeš si to muset nechat ošetřit," poznamenala. "Mohl bys dostat otravu krve."
"Měli bychom běžet dál, určitě tu budou další," naléhal Caern.
Dali se tedy znovu do běhu. Zatím se nic nedělo a kolem bylo ticho. Řeka je zavedla do horského průsmyku, kde si museli opatrně volit cestu přes skalnatou půdu. Oba mladí elfové už začínali ztrácet síly, hlavně Caern, jehož rána byla opravdu ošklivá. Eirën se nemohla přestat dívat na nebe, které se zdálo stále prázdnější. Co se stane, jestli to nestihnou? Zavládne pak na zemi věčná tma?
Konečně uslyšeli slabý hukot, který k nim přicházel z malého údolí. Prošli skalní soutěskou a před sebou spatřili vodopád, který se stříbrně třpytil ve svitu hvězd. S radostí k němu zamířili. Teď už bylo jasně vidět, že za vodní stěnou není jen holá skála, ale vchod do jeskyně. Usmáli se na sebe a s nadějí se vydali tím směrem.
"Kam ten spěch?" uslyšeli najednou ledový hlas.
Otočili se a spatřili, že na skále nad nimi stojí pět vysokých postav, všechny zahalené v černých pláštích, aby se v temnotě ztratili. Jeden z mužů pokročil blíž a pokračoval v řeči.
"Náš pán říkal, že bychom mohli tady u vodopádu někoho potkat," pokračoval výsměšným tónem. "Ale nečekal jsem, že zabijete mého mazlíčka. To se mě docela dotklo."
Caern už měl vytasený meč a Eirën napjatý luk. Ostražitě stáli a dívali se nenávistně na své protivníky. Bylo jich moc, to bylo jasné.
"Já je zdržím a ty zatím utečeš do jeskyně," pošeptal Caern elfce do ucha.
"To ne, sám je nezvládneš," odporovala mu.
"No tak, nemáme jinou šanci," naléhal. "Připrav se!"
Caern postoupil dopředu.
"Jsme vyslanci z lesního království elfů. Chcete nám bránit v průchodu? Řekněte, s kým máme tu čest, a kdo je vaším pánem, o kterém to mluvíš."
"Není potřeba, abych ti na to odpovídal," řekl uštěpačně muž, "ale jako poslední přání před smrtí ti to můžu splnit. Jsem jedním z vrchních čarodějů ve službách našeho pána, nekromancera z Argarothu. Nemusím vám snad připomínat, že jakýkoli pokus o obranu je zbytečný. Vládnu mocí, jakou si neumíte představit."
"Opravdu?" řekl Caern posměšným tónem. "A pokud se ti vzdáme, co s námi uděláš?"
"V tom případě budete mými zajatci a odvedu vás ke svému pánu, aby s vámi udělal, co uzná za vhodné."
"Teď!" zakřičel Caern a rychle se vrhl proti svým protivníkům. Eirën se rozběhla k vodopádu. Jeden s čarodějů proti ní vrhl proud zeleného světla, které ji minulo jen o vlásek. Rychle vběhla do podzemní chodby a utíkala dál, aniž by se ohlédla. Před ní byla úplná tma, takže ani se svýma jasnýma elfskýma očima příliš dobře neviděla. Běžela však dál a dál, hroznou temnotou. Najednou zakopla o uvolněný kámen a spadla na zem. S povzdechem se chtěla zvednout, když v tom uslyšela kroky, které k ní přicházely zepředu. Rychle vytasila meč a přitiskla se k chladné skalní stěně. Pomalu se ze tmy vynořily dvě zelené oči,
svítící jako plameny. Elfka zalapala po dechu a stiskla meč ještě pevněji. Byl to velký skalní ještěr. Jeho tělo pokrývaly tmavě zelené šupiny a dlouhý červený jazyk vyplazoval jako had. Tihle tvorové nebyli tak inteligentní a nebezpeční jako draci, přesto dokázali zabíjet. Ještěr se k elfce stále přibližoval a přitom hlasitě čenichal. Pak nečekaně vystartoval dopředu a vrhnul se na ni. Eirën vykřikla, uskočila stranou a ťala mečem do jeho pravého boku. Zvíře vydalo bolestný sten a z rány se mu začala řinout krev. Jen ho to víc rozzuřilo. Znovu se proti dívce vrhnul a ona mu zasadila další bolestivou ránu.
Najednou se za nimi ozvaly kroky. Všichni čarodějové vběhli do jeskyně, aby elfku chytili, teď však spatřili velkého ještěra a zastavili se. Jakmile zvíře spatřilo nové příchozí, vrhlo se proti nim. Eirën nečekala. Znovu se rychle rozběhla dopředu. Nedostávalo se jí dechu, ale přesto utíkala, jak jen uměla. Zdálo se to jako věčnost, než před sebou spatřila jemné modravé světlo a vběhla z temné chodby do prostorné jeskyně, kde se překvapeně zarazila.
Jeskynní místnost byla rozlehlá jako katedrála. Ze stropu i podlahy vyrůstaly velké krápníky nejrůznějších tvarů a velikostí. Uprostřed jeskyně byl největší krápník, stalagnát, který spojoval strop jeskyně s jejím dnem. Přímo uprostřed něj zářil chladivě modrou září velký safír. Elfka se k němu pomalu blížila se zářícíma očima.
Váhavě k němu vztáhla ruku a dotkla se jeho ledového povrchu. Zdálo se jí, že vibruje energií. Uchopila ho a zatáhla. Lehce ji sklouzl do dlaně a zanechal tak po sobě prázdný prostor. 


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lalaith Lalaith | Web | 9. února 2011 v 20:13 | Reagovat

Opravdu povedené. Tolik dobrodružství (útoků) za jednu kapitolu,to je úžasné. Je to zvláštní,nemáš dlouhé odstavce popisu,ale i tak si vše dokážu představit. Jsi vážně dobrá :)

2 Terka Terka | Web | 9. února 2011 v 20:22 | Reagovat

Skvělé! Už se těším na poslední kapitolu. ;-) A gratuluji k přijetí do sborníku. :-) ;-)

3 Kružítko Kružítko | Web | 10. února 2011 v 6:13 | Reagovat

Super! Už se těším na další díl. Povídka se Ti moc povedla...

4 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 10. února 2011 v 17:49 | Reagovat

Super kapitola, všechno to hrozně hezky, no, jak to říct, jakoby přirozeně navazuje. Prostě nádherné.

5 Nessa Nessa | Web | 12. února 2011 v 18:44 | Reagovat

Idem si prečítať najskôr prvú kapitolu.

6 Ynka Ynka | Web | 13. února 2011 v 18:26 | Reagovat

tak tahle část se mi líbí mnohem víc než ta předešlá... :) Je to vážně dobré a už se těším, jak to skončí, i když asi záchranou světa, ne? ;o)

7 Caddy Caddy | Web | 14. února 2011 v 20:12 | Reagovat

Moc krásné, dobře se to čte. Jistě ti nemusím opakovat, jak jsi šikovná :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama