Až spadne poslední hvězda - 3. část

14. února 2011 v 19:56 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Přináším vám poslední část povídky. Díky všem, kteří mají trpělivost a odvahu to číst xD

Eirën ucítila, jak se půda začíná třást. Vyděšeně se rozhlédla a viděla, že krápníky se začínají drolit a celá jeskyně se otřásá v základech. Spatřila, že na druhé straně jeskyně je další východ. Bez rozmyslu se vrhla dopředu a utíkala chodbou, zatímco se celá jeskyně s hrozným hlukem otřásala. Elfka vyběhla ven v poslední chvíli. Sotva vykročila z chodby, celá jeskyně se zřítila a s hrozným rachotem zasypala kamenný vchod do jeskyně. Eirën klesla na zem a prudce oddechovala.


Za několik minut si ale vzpomněla na svůj úkol a také na Caerna. Pozvedla oči k nebi a s hrůzou viděla, že hvězd je tam stále méně. Vzchopila se a postavila se na vratké nohy. V ruce pevně sevřela safír a pak se rozhlédla, aby určila směr, kterým má jít. Musela se dostat z jeskyně přesně na opačné straně, než kde do ní vstoupila. Pustila se tedy zpátky podél úbočí hory. Za chvíli už viděla údolí a vodopád, kde Caerna opustila. Údolí bylo klidné, tiché a zdálo se, že v něm nikdo není. "Ty čaroděje to muselo zasypat uvnitř jeskyně i s drakem," pomyslela si Eirën. "Ale kde může být Caern?"
Slabý větřík k ní zanesl tiché zasténání. Rychle se vrhla dolů a spatřila elfa, jak leží na zemi a vypadá víc mrtvý, než živý.
"Caerne!" vykřikla Eirën a klekla si vedle něho. Viděla, že jeho oblečení je ohořelé, nejspíš jak ho čaroděj zasáhl proudem magického světla.
"No tak, probuď se!" naléhala Eirën nešťastně.
Caern otevřel oči.
"Eirën," zašeptal, "musíš odtud pryč!"
"Ne," odporovala elfka. "Půjdeme pryč oba!"
"Není čas," šeptal Caern zvláštně klidným hlasem. "Jestli chceš naši zemi zachránit, musíš mě tu nechat."
Eirën se od něj odvrátila se slzami v očích. Zadívala se na kámen ve své ruce. Krásně zářil příjemným modrým světlem a chladil jí v dlani. V mysli si zopakovala slova proroctví: "Hvězdný safír tam podle pověsti uložil sám Stvořitel."
"Stvořiteli, prosím, pomoc nám," zašeptala Eirën tiše a její slzy pomalu stékaly na kámen.
"Podívej se na ty hvězdy," zašeptal Caern.
Elfka obrátila pohled k nebi a spatřila, že na obloze zbývá už jen několik stříbrných bodů. Nemohli to stihnout. Zklamali. Eirën se zadívala Caernovi do očí.
"Teď už to stejně nestihneme," řekla. "Zůstanu tady s tebou."
V tom za sebou uslyšela klapot koňských kopyt. Překvapeně se otočila a spatřila před sebou okřídleného koně. Jeho srst se třpytila jako poprášená hvězdným prachem a jeho moudré oči se upíraly na dívku.
"To je zázrak!" vykřikla. "Caerne, podívej se! Jsme zachráněni!"
Pak rychle pomohla příteli vstát a dovedla ho k pegasovi. Ten se sklonil, aby na něj Eirën mohla vysadit Caerna a pak na něj sama nasednout. Mohutný kůň roztáhl křídla, odrazil se a za chvíli už se vznášel vysoko nad krajinou. Eirën pevně držela Caerna, který byl téměř v bezvědomí, a po tvářích jí stékaly slzy štěstí. Už jako malé dítě slýchala různé příběhy, kdy Stvořitel zasáhl a pomohl svému lidu, nikdy tomu však nijak pevně nevěřila. Teď si však byla jistá. Okřídlení koně se objevovali ve vyprávění starých bardů už od nepaměti, teď však seděla na jednom, který byl skutečný, mohla ho cítit pod sebou, hladit jeho hedvábnou srst a navíc ji unášel jí k domovu.
"Musíme to stihnout!" zašeptala tiše Eiren.
Elfský lid čekal shromážděný na palouku u svítících stromů. Všichni upírali oči k stále temnějšímu nebi a pozorovali hvězdy, jak jedna za druhou padají s oblohy. Strach v jejich srdcích stále rostl. Čím více ubývalo hvězd, tím méně věřili, že by se Eirën a Caernovi mohlo podařit vrátit včas. Jediný, kdo neztrácel víru, byl starý prorok. Povzbuzoval ostatní a horoucně prosil Stvořitele, aby mladým elfům nějak pomohl. Najednou stařec vstal a ukázal k nebi.
"Podívejte!" zvolal.
Všichni elfové následovali jeho příkladu a obrátily pohledy k nebi.
Jako jasný zářící bod spatřily okřídleného koně, jak se k nim pomalu snáší. Na jeho hřbetě seděla Eirën, která podpírala bezvládného Caerna. Sotva kůň přistál a složil svá velká bílá křídla, sesunula se Eirën vyčerpáním na zem. Všichni se k nim sběhli.
"Ten kámen, rychle!" vykřikl prorok a pomáhal elfce vstát.
Eirën sebrala poslední síly a napůl podpíraná prorokem se vydala k Bílému jezeru. Bylo teď ještě temněji, protože na nebi již bylo jen několik posledních hvězd. Jak mířili k jezeru, poslední hvězdy podnikaly svou závěrečnou nebeskou pouť a mizely jim z očí. Caern zůstal ležet, kam ho položili a jedna z léčitelek se hned pustila do jeho ošetřování. Všichni ostatní následovali Eirën a proroka.
Konečně došli k jezeru. Eirën se usmála a naposled pohlédla k nebi. Všichni viděli, že je tam poslední hvězda, osamocená mezi temnotou. Elfka si klekla a vložila safír do průzračné vody Bílého jezera. Všichni zůstali stát v tichém očekávání.
Nic se však nedělo. "Že by to byl nakonec všechno nesmysl?" pomyslela si Eirën nešťastně. Zadívala se na poslední hvězdu a z očí jí vyklouzla slza.
V tom se voda celého jezera rozzářila prudkým modrým světlem, které stále sílilo. Eirën si zakryla oči, stejně jako ostatní elfové. Nečekaně vytryskl k obloze sloup modrého světla a rozvibroval okolní vzduch. Světlo naplnilo celou oblohu a všude bylo tolik záře, že se to nedalo snést. Jak rychle ale záře vzplanula, tak zase pohasla. Když mohli všichni elfové znovu otevřít oči, spatřili nebe znovu plné hvězd. Nádherně se třpytily svým chladivým stříbrným svitem a odrážely se v hladině jezera, které už nebylo bílé, ale dostalo safírově modrou barvu. Od té chvíle mu nikdo neřekl jinak, než Safírové jezero. V pozdějších dobách, kdy se tento příběh začal vyprávět jako legenda, říkalo se mu také jezero Eirën.

Hvězdy však začaly blednout, protože nad vrcholky hor pomalu svítalo. Nebe se zabarvilo na východě do jemně modrého nádechu, potom zrudlo jako šarlat a konečně se vyhoupl zlatý kotouč slunce. Temnota zmizela. Okolní krajina dostala zpět své tvary a barvy a ve tvářích elfů se zračila radost a štěstí.
Eirën však nezapomněla na Caerna. Rychle se otočila a vydala se zpátky k němu. Po okřídleném koni nebylo nikde ani stopy - zmizel tak nečekaně, jak se objevil. U mladého elfa klečela léčitelka, ale nezdálo se, že by se snažila nějak Caerna ošetřovat.
"Co mu je?" zeptala se s úzkostí Eirën. "Můžeš ho vyléčit?"
Léčitelka k ní zvedla smutný pohled.
"Je mi to líto," pronesla tiše. "Nemá už naději. Jeho zranění je příliš rozsáhlé."
Eirën se rozplakala. Sklonila se ke Caernovi a zadívala se do jeho tmavých očí. "Je mi to tak líto," zavzlykala.
"Ne," řekl Caern a v jeho očích zářila radost a pokoj, "ne, stálo to za to. Konečně je znovu světlo."
Potom zavřel oči a Eirën věděla, že zemřel. Po tvářích jí stékaly slzy, ale byla si jistá, že Caern měl pravdu.
Bylo světlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 14. února 2011 v 20:15 | Reagovat

Krása!!! Lúthien, to se ti TAK povedlo!!! Líbil se mi ten úsek se Stvořitelem. Že jim pomohl. Že je nenechal bez pomoci...

A pak byl úžasný ten závěr. Jsi TOLIK šikovná!!! :-)

2 Lúthien Lúthien | Web | 14. února 2011 v 20:22 | Reagovat

Děkuju, Caddy :) Jsem ráda, že se ti to líbilo.

3 Avilan Avilan | Web | 15. února 2011 v 15:20 | Reagovat

Sakra, doufám, že o víkendu si to celé přečtu :)

4 JR JR | 15. února 2011 v 16:56 | Reagovat

Opravdu, ale opravdu překrásné. Ale bylo mi líto toho Caerna, ale zase je to originální, protože happyend je všude. To jenom já nechám občas ve slozích zemřít, nebo přinejmenším zešílet všechny hlavní postavy. :D Z tebe by mohla být spisovatelka. Už dlouho jsem nečetla takové krásné výtvory, jako jsou ty tvé. Doufám, že ve psaní budeš pokračovat. Ještě jednou tě musím pochválit, je to PŘEKRÁSNÉ. :-)  :-)  :-)

5 Lúthien Lúthien | Web | 15. února 2011 v 21:43 | Reagovat

[4]: Moc děkuju. Já to osobně nepovažuju zas za takové veledílo. Byly tam všechny stereotypní klišé, které se ve fantasy používají...Ale jsem ráda, že se to někomu líbí.

6 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 16. února 2011 v 12:40 | Reagovat

Jé, tak to je závěr, jak bych tak řekla, za všechny prachy. Vážně se ti to moc povedlo :) přečetla jsem si to třikrát za sebou, jak se mi to líbí :)
PS: Jednou, až to vydají jako knížku, tak mi dej vědět :) půjdu si to koupit :)

7 Ynka Ynka | Web | 16. února 2011 v 19:15 | Reagovat

je to moc pěkné :o) držím palce, ať se s tím aspoň nějak umístíš! Rozhodně s tím šanci máš! ;o)

8 Lalaith Lalaith | Web | 17. února 2011 v 19:09 | Reagovat

Ten konec se ti velmi povedl. Celý příběh se mi líbil,ačkoli mi bylo Caerna líto,ale i tak je to nádherné. Kěž bych uměla psát jako ty :)

9 Lúthien Lúthien | Web | 17. února 2011 v 21:24 | Reagovat

[6]: Děkuju moc :)
[7]: Díky, nakonec jsem byla vybraná do sborníku.
[8]: Hlavně piš podle sebe ;-) Moc ráda si přečtu něco od tebe.

10 Clarett Clarett | Web | 2. března 2011 v 18:57 | Reagovat

Moc hezké, už jsem přečetla všechny části. :-) Závěr byl skvělý! Docela by ale stálo za to tenhle příběh rozepsat. Dalo by se toho napsat spoustu, rozvést mnoho částí a myšlenek, zvýšit napětí a akci... ale zpracovala jsi to velmi dobře!! Ráda si takhle navečer přečtu milou fantasy. :-) Děkuji!

11 Aryjen Aryjen | Web | 3. března 2011 v 13:38 | Reagovat

Jé,to je opravdu krásný příběh. Momentálně se taky věnuji psaní, ale nikdy nejsem schopna to dokončit. :-D

12 Aryjen Aryjen | Web | 3. března 2011 v 13:40 | Reagovat

Jo a stěhuji se na nový blog.Odkaz na něj najdeš na tom starém a jenom pro jistotu se ptám,jestli si tě tam můžu zapsat do SBéček :-) díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama