Pozdrav z Irska

15. července 2011 v 9:14 | Lúthien Tinúviel |  Cestuju
Hurááá! :) Mám wifi a tak se můžu spojit se zbytkem světa. Očekávejte, že tenhle článek bude děsně dlouhý, protože se chystám vypsat všechny svoje dojmy.

Dostala jsem se na letiště s mamkou a jedním známým, který pomáhal s kufrem. Protože jsem na letišti nikdy nebyla, tak jsem vůbec nevěděla kam jít :D Když položili kufr na pás u přepážky, vážil 20,2 kg, což nechápu, protože doma vážil 17. Ale nadváhu jsem neplatila, ani nevím, jak je to možné. Prý to bylo do 23 kg. Pak jsem teda šla k tomu okýnku, kde se ukáže pas a potom už s vámi nesmí jít nikdo dál, to jsem předem nevěděla, tak mi bylo dost líto, že tam budu muset 2 hodiny čekat sama a ani jsem nevěděla, jestli najdu bránu. Všechno bylo uvnitř hrozně velké, na palubním lístku bylo napsáno A6, tak jsem teda hledala tenhle nápis a samozřejmě byl až na konci haly :D Stejně jsem ale nevěděla, jestli jsem tam správně. Bylo tam dost lidí, tak jsem přemýšlela, jestli mám někoho oslovit, jestli jsou tam nějací Češi. A pak si jeden pán vytáhnul Blesk, tak jsem se ho hned šla zeptat, jestli jsem u správné brány...ano, byla jsem :) Hned si se mnou začala povídat žena toho pána, říkala, že se v Irsku taky starala o děti, že k ní docházelo víc dětí z různých rodin a ona jim i vařilo, prý české jídlo, třeba ovocné knedlíky :D Potom ten pán na chvíli odešel a vrátil se s tím, že potkal nějakou holku, která si kupovala žvýkačky a byla úplně vyklepaná z toho, že letí taky poprvé. Když přišla, začaly jsem si hned povídat, jmenuje se Barča, je z Ostravy a letěla za bráchou. Byla jsem vážně šťastná, že jsem tam potkala tyhle lidi a mohla jsem si s někým povídat, předem jsem se za to modlila.

Blížil se čas odletu, viděli jsme naše krásné letadlo a Barča byla děsně nervózní. Já už ani ne, protože tu největší nervozitu jsem si protrpěla několik dní předem. Konečně se brána otevřela a šly jsme do tunelu, který už vedl rovnou do letadla. A představte si, že jsme s Barčou seděly za sebou a každá u okýnka!!! To bylo super, protože jsme si to moc přáli. Pilot i letušky už byli Irové a když pilot spustil svou děsně rychlou irskou angličtinou, ani jsme mu nerozuměli :D Nemohla jsem přijít na to, jak si zapnout pás, ale paní vedle mě mi poradila a hned potom to letuška předváděla, takže jsem se začla smát a doufám, že si to letuška nebrala osobně, protože jsem se vážně nesmála jí, ale své hlouposti :D Trvalo to děsně dlouho, než letadlo začalo vzlétat, pořád jsme popojížděli. Barča mi dala bonpari, abych mohla něco cucat a nezalehly mi uši (díky Bohu za ní!). Ještě jsem zapomněla říct, že jsem si nekoupila pití, protože jsme měla jen papírová eura a na letišti byl jen automat. Tak jsem prášek proti nevolnosti zapila vodou z umyvadla na záchodě :D (Opět Barči nápad, ještě že jsme ji potkala.) Když letadlo začala vzlétat, vůbec mi nebylo špatně, ani mě nezalehly uši, bylo to super, viděla jsem, jak se všechno zmenšuje a byla to opravdu nádhera, říkala jsem si, proč vlastně letím poprvé a že teď chci létat pořád :D Někde (asi v Německu) jsme vzlétli ještě víc a už jsem viděla jen mraky, táhnoucí se až k obzoru a nad nimi oslnivě modrou oblohu. To trvalo docela dlouho.Myslela jsem, že poletíme 1 a půl hodiny, ale letěli jsme dvě a půl hodiny a pak jsem si musela přeřídit hodinky o hodinu zpět - prostě takové cestování v čase :D Čas je prostě relativní.
No, abych se v tom vyprávění neztratila - mraky se protrhaly kdesi nad Anglií, viděli jsme pobřeží a pak moře, to byla krása, pak jsme viděli nějaký ostrov, podle mě to musel být Isle of Man. Když jsme se blížili k Irsku, uviděla jsem v moři něco divného, takové světlé skvrny, Barča si toho všimla taky. Myslím si, že to byly velryby, i když je to možná blbost, ale já tomu stejně chci věřit :D Ani nevím, jestli v tom moři nějaké velryby jsou xD
Začali jsme klesat - cítila jsem se jako v takovém tom rychlém výtahu, ale bylo to horší, ale ne nepříjemné. Poctivě jsem cucala bonbony, aby mi nezalehly uši a pak jsme se mohli kochat výhledem na Irská políčka, to byla krása! Začala jsem mít strach z toho, jestli najdu autobus.

Přistáli jsme a všichni vystupovali. My jsme s Barčou čekaly, až se objeví náš známý manželský pár, abychom pak věděly, kam máme jít. Vylezli jsme z tunelu a šli pořád rovně, děsně dlouho. Musím říct, že v Dublinu je vážně krásné letiště. Dostali jsme se do místa, kde vyjíždí kufry, nakonec jsme uviděla svůj a podařilo se mi ho dostat z pásu. Na Barču pak čekal brácha, ale měli jsme stejnou cestu ven. Pak jsme začala sama hledat autobus, na jízdence bylo napsáno, že vyjíždí z Coach Station, šipku jsem viděla, tak jsem šla podle ní. Nakonec jsme viděla ale jiné autobusy, jen ne ten svůj. Naštěstí tam byl pán v reflexní vestě, který všem radil kam jít (kdybychom tohle měli na našem letišti!) a tak mě správně nasměroval. Ještě jsem se ujistila u řidiče, že je to správný autobus, šla jsme si koupit pití a pak chvíli seděla na lavičce a četla Narnii. Bylo krásné počasí, příjemný vítr a celkem teplo.

Nastoupila jsem do autobusu, sedla si úplně dopředu a divila se, že jede tak málo lidí. Bylo skoro prázdno. Vyjeli jsme na cestu, zapla jsem si mp3 a sledovala okolí. Byl ale děsný provoz, protože to trvalo asi hodinu, než jsme vyjeli z Dublinu. Pak už se jelo líp, všude byla zelená políčka, ovce, krávy a koně. Jenže cesta trvala hrozně dlouho, přes tři hodiny, už mě bolelo celé tělo a myslela jsem si, že to nevydržím. Špatně mi díky Bohu nebylo.

Konečně jsme dorazili do Galway a já jsem měla hrozný strach, aby tam na mě opravdu někdo čekal a abychom se poznali. Vyšla jsem z haly na ulici a hned jsem spatřila dva kluky a za nimi jejich maminku, zeptala se mě, jestli jsem to já a šli jsme do auta. Byla jsem šťastná jako blecha, že je ta cesta za mnou. Když jsme dorazili k domu, nevěřila jsem svým očím. Je to třípatrová vila, obložená kameny, vážně nádhera a vevnitř je to taky krásné - krb v obývacím pokoji, barevné tapety na stěnách, prostě všechno v anglickém stylu, který se mi moc líbí.
Můj pokoj je taky super, mám tam dvě postele, stůl, velkou skříň a koupelnu hned vedle.

Jediný probém nastal, když se mi udělalo večer špatně, v noci jsem zvracela a pak jsem v tom pokračovala celý den. Vždycky se mi udělalo chvíli líp a pak zase hůř. Jela jsem s rodinou do města, byli jsme v hračkářství a tak, a když jsme jeli zpátky, udělalo se mi špatně a zvracela jsem rovnou před autem, fakt nádhera. Zvracela jsem pak až do večera, byla jsem už zoufalá. A pak mi přinesli nějaké prášky, to mi udělalo fakt radost. Vzala jsem si jeden večer a druhý teď ráno, zatím je mi dobře, ale ještě jsem nic nejedla. Z toho jejich chleba mi asi líp nebude, vůbec mi nechutná, snad tu najdu něco, co bude na žaludek lepší. Moc děkuju všem, kteří se za mě v ČR modlili a modlí :) Dneska budu hlídat kluky sama od 10 ráno do 4 odpoledne. Tak jsem na to zvědavá.

Chtěla jsem přidat fotky, ale pořád to nejde. Nahraju je potom někam jinam a hodím odkaz. Mějte se všichni krásně a užívejte prázdniny!

P.S. Omluvte pravopisné a jiné chyby, fakt to po sobě nechci číst :D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarett Clarett | Web | 15. července 2011 v 9:25 | Reagovat

Já jsem tak ráda, že jsi dobře dorazila, nic zlého se nestalo, neztratila ses atd... A co rodina, dobrá? Podle popisu ten dům vypadá báječně :-) Moc se těším na fotky, přidej je co nejdřív!! :-)
A přeju ti, aby se ti brzo udělalo líp... tyhle stavy jsou hrozný. Co mají s chlebem, prosím tě? To by mě zajímalo... vždycky jsem myslela, že se tam jí jen ten toastový, bílý..
Tak se měj moc krásně, myslím na tebe!!

2 Lúthien Lúthien | Web | 15. července 2011 v 9:47 | Reagovat

[1]: Rodiče jsou moc milí, pořád jsem se omlouvala, že je mi špatně, ale oni mě ujišťovali, že to nevadí. Kluci vypadají v pohodě, dneska je budu hlídat, tak potom napíšu víc. Jo a ta jejich angličtina je fakt síla, často je musím prosit, aby to zopakovali, ale určitě si zvyknu. Jo, mají tousťák,ale je divný, na můj žaludek teď nic moc.

3 Terka Terka | Web | 15. července 2011 v 9:52 | Reagovat

No páni, jako bych tam byla s tebou. :-) můj brácha letěl na začátku prázdnin do Itálie, no, nejdříve měli dvě hodiny zpoždění a potom jim ztratili kufry, takže jsi měla velké štěstí. :-D bratrovi bylo také nevolno, to přejde, ale cítím s tebou ;-) tak hodně štěstí a držím palce. :-)

4 iness iness | 15. července 2011 v 11:10 | Reagovat

To je tak úžasný článek!! Příde mi to tvoje vyprávění úplně jako sen.Jsem ráda že si přežila let a celou cestu,jsem ráda,že si v Irsku a je to tam tak krásný ani nevíš jak bych si teď přála odletět do Irska (klidně i v pyžamu :) Pozdravuj ode mě celé Irsko! Doufám,že se brzo uzrdavíš a bude ti dobře a držim ti palce při hlídání. Už se těším na fotky a další vyprávění! Měj se hezky! :)

5 Lalaith Lalaith | E-mail | Web | 15. července 2011 v 11:36 | Reagovat

Páni,zní to úžasně! Je skvělé,že jsi cestu v pohodě zvládla. Nejraději bych hned přiletěla za tebou :) Ten dům vypadá podle tvého popisu senzačně. Držím palce,aby tvoje nevolnost brzy přešla a aby jsi zvládla hlídání kluků. Také se těším na fotky a další vyprávění. Užívej si Irsko! :)

6 Vendy Vendy | Web | 15. července 2011 v 12:53 | Reagovat

Jsi skvělá! Cestovat poprvé sama a takovou dálku - jsi šikovná, že ses zeptala, jak se říká, líná huba - hotový neštěstí. Ptát se, to je dobrá rada.
Svou cestu jsi výborně popsala, článek si zaslouží pět hvězd, líbí se mi i detaily, které jsi vychytala. Ještě žes měla štěstí na tu druhou holku, která s tebou letěla, přece jen víc hlav víc ví.
Už se těším na fotky toho domu a taky okolí. Vypadá to, že jsou ti lidi snad fajn, ale to ještě uvidíš. Hlavně se nenech zdeptat, když všechno nebude podle tvých představ. Špatně od žaludku - to může být neuróza nebo prostě jiná strava, určitě se to srovná.
Držím palce, ať dobře pokračuješ, a určitě napiš další zážitky, píšeš výborně, skvěle se to čte... :-)

7 Saphira Lorrane Saphira Lorrane | 15. července 2011 v 13:05 | Reagovat

Sestřičko, to jsem fakt ráda, že jsi dorazila v pořádku. Zatím to zní nádherně..já jsem ještě nikdy letadlem neletěla, docela bych se toho bála, ale jak to tak po tobě čtu, zas tak hrozně to nezní :-D
Snad už ti je dobře, byla by škoda, kdyby ti tam pořád bylo jen blbě :-(
Držím ti palečky, ať to všechno zvládáš a věřím ti :) A těším se, až si přečtu další článek nebo mrknu na nějaké fotky, až je sem hodíš. :))
Myslím na tebe ^^

8 Pajina Pajina | 15. července 2011 v 14:46 | Reagovat

No ja jsem z tebe uplne, ale uplne nadsena!!! Sedim u PC a rehtam se tady jak kobyla:) Nejvic jsi me dostala tim velkym letistem:)))) Letela jsi vubec z Prahy? (pokus o vtip:))))) Holka, pockej az poletis do Frankfurtu ci Heathrow, to je teprve velikost:)
Mam z tebe radost, tesim se na dalsi zpravy a doufam, ze prvni hlidani probehlo uspesne!!! Cauky... :-D

9 Lúthien Lúthien | Web | 15. července 2011 v 20:20 | Reagovat

[3]: Chudák brácha, to bych teda nepřežila :D
[4]:Přijeď :D Mě to taky přišlo jako sen, pořád si asi neuvědomuju, že jsem tady :D
[5]:Budu se snažit ty fotky někam nahrát co nejdřív. Zatím jsem dala dvě na Deviantart.
[6]: Díky moc za pochvalu! Mě ten článek ani nepřišel jako moc dobrý, jen jsem chtěla všechno ze sebe dostat :D
[7]: Díky, sestři :-*
[8]: Hehe...tak hlavně, že ses zasmála :-D Já jsem z toho všeho byla fakt děsně vyklepaná, ani nechápu, že jsem to zvládla xD

Pro všechny: Už je mi dobře, dnešek proběhl v pořádku, víc napíšu zítra.

10 Avilan Avilan | Web | 16. července 2011 v 9:53 | Reagovat

Ani nevíš, jak ti závidím. Já bych se sama asi neodhodlala, jednou jsme o tom jenom tak mluvily s kámoškou, protože samy bysme nejely :D.
Já jsme byla loni v letadle hrozně nervózní. Pocit, že jsem vysoko nad zemí mi fakt nedělal dobře. A taky jsme se ségrou nevěděly, kam jít, ale potkali jsme tam taky čechy, kteří tam byli pak celou dobu s námi, i na samotné dovolené xD. Tak si to tam užij, snad ti už nebude tak špatně :)

11 Caddy Caddy | Web | 16. července 2011 v 14:44 | Reagovat

Jsi opravdu statečná, Lúthien! Zvládla jsi to na jedničku! Doufám, že už ti je líp a že si to v Irsku moc užiješ!!! :-)

12 Jíťa Jíťa | Web | 17. července 2011 v 9:42 | Reagovat

Skvělý článek! Máš můj obdiv, já bych se asi na letišti zbláznila, než bych našla bránu, odbavení, kufr, letadlo... :-)
Pravda, přejezd z Dublinu do západního Irska trvá tak ty 3 hodiny, ale my jsme to vždycky prospali, páč nás program pokaždé neuvěřitelně utahal. :)
Doufám, že už ti je dobře a že se můžeš naplno kochat životem kolem sebe. Možná se na tobě najednou projevil všechen ten stres, radost, let, časový posun... Těžko říct.
Měj se nádherně! Strašně se těším na další články!!! :D

13 lunaas lunaas | Web | 17. července 2011 v 16:35 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi dorazila v pořádku!!! :) Já v tom květnu taky letěla poprvé (z Frankfurtu :D ) a měla jsem podobné pocity. A mraky se nám taky roztrhaly až nad Anglií! :-D Jdu na další články, už se těším :)

14 Vendy Vendy | Web | 18. července 2011 v 0:30 | Reagovat

Mimo téma - odhalila jsem správné názvy filmů a výsledky filmového hádání!
Tento komentář můžeš klidně smazat, napsala bych ti jinam, ale nenašla jsem ani reklamní rubriku, ani Zprávu autorovi... 8-)

15 nel-ly nel-ly | Web | 19. července 2011 v 0:15 | Reagovat

obdivuju tvoji odvahu, já o cestě - nejspíš do Anglie - uvažovala, ale zatím jsem se k tomu nedokopala, snad příští rok po státnicích (pokud to dám :D)... četla jsem články od zadu, ale je hezké, jak jsi od konce po začátek stále nadšená a i přes menší problémy to bereš takhle s klidem...

16 Lawiane Lawiane | Web | 19. července 2011 v 21:29 | Reagovat

Ty jsi statečná, ta daleká cesta, když jede člověk sám je strašně děsivá. Obdivuju tě a jdu na další články, tyhle výletní zprávy mám ráda :-)

17 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 22. července 2011 v 12:46 | Reagovat

Tak to je dobře, že jsi tu dalekou cestu úspěšně zvládla. Já bych se dokázala ztratit už v Praze na Ruzyni... Doufám, že už Ti je lépe!

18 ♥ Asnazu ♥ ♥ Asnazu ♥ | Web | 23. července 2011 v 15:56 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že jsi cestu zvládla. Já jsem byla vyklepaná z toho, když jsem měla jet z Pardubic do Brna, abych si nasedla do správných autobusů a na letišti by mě kleplo :)
Doufám, že už je Ti lépe.

19 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 24. července 2011 v 21:14 | Reagovat

Páni, máš můj obdiv. Já bych měla hrozný strach z toho autobusu,. Znám se, určitě bych unusla, zapomněla vystoupit nebo něco takového.

20 Jíťa Jíťa | Web | 14. ledna 2012 v 19:19 | Reagovat

Člověče, možná vím, co jsou ty světlé skvrny :D Tipuju to na trajekty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama