Na Větrné hůrce - Emily Brontëová

23. srpna 2011 v 8:26 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
S tímhle článkem se účastním Challenge "Books in my thoughts" u Abbys.

Asi hodinu jsem se psala s velmi dlouhým a podrobným obsahem. Potom jsem nějak zmáčkla enter a všechno bylo v nenávratnu pryč. Musela jsem to psát znova, tak si tohohle článku fakt važte! :D Blog mě jednou zabije....


Emily Brontëová napsala knihu Na Větrné hůrce (anglicky Whutering Heights) v roce 1847 a je zajímavé, že je to její jediné dílo. Také mě překvapilo, když jsem si přečetla, že nejdřív román vydala pod mužským pseudonymem Ellis Bell. Kniha je psaná v ich formě (v první osobě) a příběh vypráví buďto nový nájemník, který se přistěhoval do Drozdova, nebo stará služka Ellen (Nelly). Snažila jsem se porovnat styl psaní Emily s její sestrou Charlotte. Podobné je to, že obě píšou v první osobě a zakládají si na popisu myšlenek a charakteru postav, jinak bych ale řekla, že se jejich styl velmi liší.



1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože je v povinné četbě.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
pomsta

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
nenávidět

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tohle je hodně těžká otázka...Když se tak nad postavami zamýšlím, asi bych se neztotožnila s žádnou. Jediná, kdo připadá v úvahu, je Kateřina Lintonová mladší, protože to byl snad jediný člověk, který se dokázal žít bez nenávisti. A nebo sluška Nelly, která příběh vypráví, protože ta se snažila lidem vždycky pomoct a měla s nimi soucit, ale já bych na jejím místě dávno utekla pryč :D

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Autorka dokázala popsat prostředí takovým způsobem, že jsem měla pocit, jako bych tam opravdu byla a padala na mě sklíčená atmosféra, dokázala to prostě popsat hodně realisticky. Kniha je napínavá a dobře se čte a určitě je originální, protože to není příběh s klasickým šťastným koncem, i když konec mě příjemně překvapil. Hodně se zaměřuje na myšlenky a psychiku postav, což je zajímavé.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Kniha působí dost depresivně, během čtení jsme se rozčilovala, že by někdo mohl mít takovou povahu a že by se někde k sobě lidi chovali takovým příšerným způsobem. Rozhodně to není čtení pro radost, spíš pro zamyšlení.

Obsah (Pozor, obsahuje zápletku i konec příběhu! Obsah jsem psala hlavně kvůli sobě, abych si to pamatovala)

Kniha vypráví osudy tří generací lidí, žijící na Větrné hůrce, místě osamoceném od světa, ležícím v divoké přírodě. Pan Earnshaw, který má dceru Kateřinu a syna Hindleyho se vrátí z cest a přivede domů malého sirotka, kterého vychovává jako svoje vlastní dítě a pojmenuje ho Heathcliff. Heathcliff se spřátelí s Kateřinou a tráví spolu veškerý volný čas. Když pan Earnshaw zemře, stane se pánem na Větrné hůrce Hindley a ten se chová k Heathcliffovi velmi krutě a bezohledně. Narodí se mu syn Hareton, ale jeho žena při porodu zemře a tak Hindley začne hodně pít. Jednou si Kateřina a Heathcliff hrají blízko Drozdova, kde bydlí bohatí Lintonovi, kteří mají syna Edgara a dceru Isabellu. Kateřinu kousne pes, takže si jí tam nechají, aby ji ošetřili a Heathcliffa vyženou pryč. Kateřina se za tu dobu velmi změní a stane se z ní dáma. Když se vrátí na Větrnou hůrku, Heathcliff ji skoro nepozná. Začne se hodně scházet s Edgarem, který ji nakonec požádá o ruku. Kateřina ho přijme, protože chce být bohatá, ale pak se služce se slzami svěří, že opravdu miluje Heathcliffa. Ten je tajně poslouchá, ale uslyší jen, jak Katka říká, že by jí manželství s ním společensky ponížilo a pak uteče pryč. Kateřina za ním v dešti volá celou noc, ale marně. Heathcliff se nevrací a ona se provdá za Edgara a chvíli žijí šťastně. Pak se ale Heathcliff vrací, zřejmě se mu podařilo ve světě zbohatnout. Teď může naplánovat pomstu. Kateřina chce, aby se její manžel s Heathcliffem přátelil, ale to nejde, protože ten dobře vidí, že jejich vztah není jen přátelský, ale že se milují. Do Heathcliffa se ale zamiluje naivní Isabella, která si lásku k němu nedá vymluvit. Když se o tom dozví Edgar, pohádá se s Heathcliffem a Kateřina mu to pak vyčítá a má záchvaty vzteku, zprvu předstírané, ale nakonec skutečně onemocní. Heathcliff mezitím uprchne s Isabellou a ožení se s ní, přestože ji nenávidí a hrozně ji týrá, ale chce její majetek. Kateřina porodí dceru Katku, ale potom umírá. Její manžel je zdrcený a Heathcliff se div nepomate na rozumu. Volá jejího ducha, aby neodcházel, ale aby ho strašil. Hindley už zemřel a jeho syn Hareton tak zůstal napospas Heathcliffovi, který se k němu chová tak krutě, jak se Hindley choval v dětství k němu. Isabelle se podaří od Heathcliffa uprchnout a v cizině pak porodí syna Lintona. Malá Katka vyrůstá se svým otcem a o všech hrůzách, které se děly a dějí na Hůrce, nemá ani potuchy. Je veselá, ale i hodná, po své matce nezdědila vzteklou a sobeckou povahu. Když Isabella umírá, posílá syna Lintona do Drozdova a tak se s ním Katka setká a má velkou radost. Heathcliff si však pro syna poručí a tak se s ním Katka musí hned rozloučit. Linton je velmi nemocný, ale Heathcliff se stará, aby nezemřel, protože touží také po Drozdově a tak se rozhodně, že Lintona s Katkou ožení. Diktuje mu milostné dopisy a snaží se Katku donutit, aby za ním přijela na Hůrku. Když to Katka udělá, Heathcliff ji u sebe zamkne a donutí ji ke sňatku s Lintonem. Katky otec je velmi nemocný a ona ho chce před smrtí vidět, proto souhlasí. Její otec pak brzy zemře, stejně jako její manžel Linton. Tak zůstane žít úplně osamocená, jen s Heathcliffem a Haretonem. Hareton je zaostalý, ale má dobré srdce, Katku má velmi rád, ale ona je zahořklá a zpočátku má pro něj jen výsměch. Nakonec se ale spřátelí. Heathcliff se začíná chovat podivně, má vidiny, že je u něj Kateřina, přestane jíst a nakonec ho najdou v posteli mrtvého. Tak se vlastníkem Hůrky i Drozdova stává Hareton, který si vezme Katku a společně začínají nový život, který je zbaví vzpomínek na bývalé hrůzy.

Závěrem: Kniha se mi líbila, ale spíš proto, že byla hodně napínavá, je dost depresivní, není to knížka pro odpočinek. Většina lidí vnímá tuhle knihu jako příběh o lásce, já jsem v tom ani moc neviděla lásku, ale spíš otázku odpuštění a pomsty, překonávání vlastní povahy, schopnost žít s druhými lidmi...Je to hodně hluboká kniha a vybízí k mnoha myšlenkám.
Kniha byla i zfilmovaná, já jsem viděla film z roku 1992, ale moc mě nenadchnul, protože z něj nebyla cítit taková atmosféra a nedokázal ve mně vyvolat takové emoce jako kniha.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Avilan Avilan | Web | 24. srpna 2011 v 14:10 | Reagovat

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst, taky kvůli povinné četbě. Ale pak nám profesor řekl, že tam nebude (on je magor, jednou tam ta knížka bude a když ji půlka třídy přečte, tak se zjistí, že v povinné četbě vůbec není), tak jsem se na to vykašlala, protože jsem musela číst další. Ale je mi jasné, že až budu mít povinnou četbu přečtenou, tak se do tété knihy pustím :)

2 Black Black | Web | 25. srpna 2011 v 13:36 | Reagovat

Ano, povinná četba. Teoreticky bych za celou střední školu měla přečíst asi 120 knih. A mám jich..eh..8?

Popravdě, do téhle knížky se mi nikdy nechtělo právě kvůli její zamotanosti a nenávisti. Nebaví mně to, stejně jako ta doba. Nečtu ani Janu Eyrovou, ani nic tomu podobné. U matury to bude vtipné:)

3 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2011 v 21:18 | Reagovat

Taky jsem to neviděla jako knihu o lásce, i když láska ze strany Katky tam byla. I když to byla láska sebezničující.
Ale spíš je to opravdu kniha o silných emocích, o nenávisti, která hraničí s láskou a taky o tom, jak strašně se k sobě mohou lidi chovat, když svou povahu nedokážou ukočírovat.
Jaký propastný rozdíl mezi Janou Eyrovou, která své city potlačovala a dusila za každou cenu a snažila se ovládat a uvažovat rozumně.
Katka a Heatclif jsou dva nejsobečtější lidé a rozhodně bych v nich neviděla vzor lásky, protože to nebyla láska, která povznáší, ale láska, která ničí. Vlastně to byla láska sobecká.
Měla jsem z knihy podobně depresivní pocit jako ty a rozhodně to není kniha, kterou bych četla opakovaně.
(I když možná po pěti nebo deseti letech si ji znovu s chutí přečtu, už proto, abych viděla, jestli na mě bude působit stejně nebo jinak.)
Jako povinná četba je to dobrý tip.

4 Lúthien Lúthien | Web | 25. srpna 2011 v 21:44 | Reagovat

[3]: Vystihla jsi to naprosto přesně! "Katka a Heatclif jsou dva nejsobečtější lidé a rozhodně bych v nich neviděla vzor lásky, protože to nebyla láska, která povznáší, ale láska, která ničí. Vlastně to byla láska sobecká." Líp bych to nenapsala :)

5 Peťka Peťka | Web | 26. srpna 2011 v 10:23 | Reagovat

taky jsem ji četla nedávno a zanechala ve mně hodně hluboký dojem... je to úžasný příběh, který má co nabídnout.
jen u třetího bodu mám naprosto opačný názor než ty. podle mě se tam hodí spíš slovo milovat. sice v pokřiveně, ale milovat. heathlifova nenávist a zloba vznikala jenom proto, že tak šíleně miloval... ale každý vnímá knihu jinak ;) na mě třeba ani nepůsobila depresivně ;) jestli chceš něco depresivního, tak pan mundstock je podle mě lepší adept ;)

6 Lúthien Lúthien | Web | 26. srpna 2011 v 10:36 | Reagovat

[5]: Každý to můžeme vnímat jinak, pro mě to bylo depresivní až dost :D

7 Evča Evča | Web | 26. srpna 2011 v 18:40 | Reagovat

Čtu jí právě teď, jsem asi v půlce, ale četla jsem jí už před rokem. Musím říct, že na mě působila dost negativně, ale stejně jsem si jí nadšeně koupila a přečetla znova, protože je to sice zamotaný příběh (oceňuji rodokmen na poslední stránce), ale dějově i emocionálně nemá obdoby.
Vlastně jsem nejdřív vnímala "chudáka Heathcliffa" a potom "mizeru Heathcliffa", ale až teď mi došlo, že Katka se chová příšerně! Už jenom to, jak vychází s Nelly, já se divím, že si to chudák nechá líbit, to samé třeba scéna, kdy nechce pustit Isabellu z knihovny nebo když zamkne Edgara a Heathcliffa... Katka a Heathcliff se k sobě vlastně náramně hodí a nemají si co vyčítat.
Pokud by ovšem Heathcliff měl Katku vážně rád, jakože měl, jsem přesvědčená, že by za ní dal i život, jak může nenávidět její dceru, která se jí tak podobá? Co by asi řekla Katka, kdyby viděla, jak se Heathcliff chová k její dceři?
Ta kniha vážně nutí přemýšlet :-)

8 Lúthien Lúthien | Web | 26. srpna 2011 v 19:03 | Reagovat

[7]: Přesně, taky mi nejdřív bylo Heatcliffa líto, ale pak už ne. A Nelly nechápu, já bych od nich zrhla hned :D
A taky jsem přemýšlela nad tím, jak by si Heathcliff mohl dovolit ubližovat Kateřině mladší, když věděl, že ho duch Kateřiny starší pozoruje...
I když na mě knížka působila depresivně, taky si ji někdy ráda přečtu znovu, rozhodně s tebou souhlasím, že je to dějově i emocionálně velmi silný příběh.

9 Vendy Vendy | Web | 29. srpna 2011 v 12:49 | Reagovat

[8]: Taky jsem se nad tím pozastavila.
Ale asi to bylo proto, že Kateřina mladší nebyla jeho vlastní dítě. A možná v ní viděl i to, že Katka kvůli ní zemřela. Takže ji viděl i jako viníka její smrti.
Mám dojem, že Katka zemřela hlavně proto, že chytila zápal plic, když čekala na Heatclifa, ale to si přece Heatclif nepřipustí, je lehčí vinu hodit na někoho jiného, než s ní žít...Ale to už si chabě vybavuji, knihu jsem četla někdy před třemi lety)
Heatclifa by skutečně zvládla pouze Kateřina. Ale život není o tom, že když to jednou nevyjde, tak budu nenávidět celý svět... a přesně tohle Heatclif dělal.
Každopádně je to kniha pozoruhodná, která vyvolává spoustu dohadů a názorů.

10 petry98 petry98 | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 14:34 | Reagovat

Tohle je má nejoblíbenější kniha, četla bych jí znovu a znovu. Zapůsobila na mě právě ta nenávist mezi lidmi, které bys měl nejvíc milovat.
Máš to moc hezky zpracované. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama