Utéct do ticha...

22. září 2011 v 14:39 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Poslední dobou prožívám nějaké podivné myšlenkové ticho - ticho ve své hlavě, inspirace si zase dala dovolenou, múzy mlčí a v hlavě mám vzduchoprázdno. Je to zvláštní klid před bouří. Zbývá mi posledních pár dnů před začátkem školy a místo abych je nějak pěkně využila, dopadá na mě podivná deprese. Mám strach, jak vydržím v pondělí ve škole od sedmi ráno do osmi do večera, domů se dostanu někdy v deset večer...A tak jsem teď několik dnů přecházela od ničeho k ničemu a byla jsem naprosto neschopná nějaké užitečné činnosti. Ale teď už toho mám dost. Nechci se nechat znova zatáhnout do špatných nálad a depresí, nemíním se hroutit pod tíhou úkolů a starostí.

Člověk má vždycky dvě volby - buďto podlehne depresi a sebelítosti a místo aby žil, tak jen přežívá, chodí všude se zamračeným výrazem na tváři a má pocit, že celý svět je proti němu. Anebo se rozhodne, že se nenechá těmi okolnostmi zdeptat a depresi nepodlehne, dokáže se radovat z maličkostí, problémy a úkoly bere jako výzvu a v hluku okolního života umí najít uvnitř sebe pokojné ticho. A tak to chci tenhle školní rok. Depresí a smutku už jsem si prožila dost. Odmítám si nasadit stejnou utrápenou masku, kterou nosí lidé okolo.


Někteří lidé nemají rádi ticho, protože jim není pohodlně ve společnosti vlastních myšlenek a svědomí. Nechtějí si dělat starosti, nechtějí nad sebou přemýšlet a tak si nasadí "empétrojku" do uší, doma si pustí na plné pecky rádio, před usnutím se dívají na televizi, hlavně aby nebyli sami se svými myšlenkami. Ale člověk stejně sám před sebou nemůže utéct.

Zkuste někdy vytáhnout sluchátka z uší. Co venku uslyšíte? Je to jenom ticho, nebo se najednou tiše ozve ptačí zpěv, šumění listů ve větru, ševelení potoka v dálce...? Zkuste někdy vypnout rádio, televizi a naslouchat sami sobě.

...Už jsem se nemohl déle na to vše dívat a nemohl jsem už snášet bolest srdce, a proto jsem utekl na poušť a přál jsem si utéct ze světa úplně. Ale moji průvodci se za mnou pustili a dohonili mě a ptali se, kam se chci dostat. Když jsem jim neodpovídal, obořili se na mě a nechtěli mě pustit. Proto jsem jim řekl " vidím, že ve světě lépe nebude, už nemám žádnou naději, Běda mně. Raději umřu, než bych se měl dál dívat na všechnu tu nepravost, faleš, lež, svádění a ukrutnost....

...Když jsem přestal volat k Bohu a ještě jsem se celý třásl hrůzou, uslyšel jsem za sebou hlas, který mi řekl "Vrať se". Zvedl jsem hlavu a díval se, kdo to volá a kam se mám vrátit, ale neviděl jsem nikoho. V tom znovu zavolal ten hlas "Vrať se!. Nevěděl jsem, kam se mám vrátit, ani kudy z té hrůzy vyjít, a proto jsem začal truchlit. Ale hlas zavolal po třetí "Vrať se odkud jsi vyšel, do domu srdce svého, a zavři za sebou dveře". Tomu jsem rozuměl, a proto jsem poslechl, a to, že jsem poslechl Boží radu, bylo velmi dobré. Soustředil jsem, jak jen to šlo, své myšlení, zavřel jsem oči, uši a ústa a vstoupil jsem do svého srdce; a byla tam tma. Ale když jsem se trochu rozhlédl, spatřil jsem slaboučké světlo...

(Jan Ámos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce)

Vyfoceno na ranní procházce s Ťapinkou
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natálie Slámová Natálie Slámová | Web | 22. září 2011 v 15:12 | Reagovat

hm... zajímavé zamylšení!

2 Caddy Caddy | Web | 22. září 2011 v 17:23 | Reagovat

Ty dokážeš své myšlenky vždycky tak dobře vyjádřit... Tímto článkem jsi mě povzbudila. Taky mám taková období, kdy nemůžu udržet nápor starostí a úkolů, které mě čekají, ale místo abych jeden po druhém plnila, spíš nad tím přemýšlím, lituji se, nis nedělám a ztrácím tím čas. Máš pravdu, měla bych si víc všímat toho dobrého, každodenních radostí a prožívat svůj život naplněný.

A ten úryvek je krásný!

3 Lúthien Lúthien | Web | 22. září 2011 v 18:10 | Reagovat

[2]: Děkuju, jsem ráda, že tě to povzbudilo :) Myslím, že takové pocity má někdy každý.

4 Lalaith Lalaith | Web | 22. září 2011 v 19:08 | Reagovat

Moc děkuju za tento článek. Přesně takové povzbuzení jsem potřebovala. Tenhle týden byl pro mě hodně náročný, ale zdaleka nepatřil mezi ty nejnáročnější. Já se snažím říkat si, že život je dar a já bych ho neměla promrhat sebelítostí a nicneděláním. Mnoho lidí je na tom o mnoho hůř než já a přesto žijí naplno.

5 Jíťa Jíťa | Web | 22. září 2011 v 20:53 | Reagovat

Krásný článek... Naprosto nechápu lidi, co jdou třeba do lesa s MP v uších, vždyť nemlžou slyšet přírodu a tak... Já takhle chodit po venku, tak z té procházky nic nemám...
Naprosto chápu tvoje pocity, taky jsem poslední týden před školou spíš tak propotácela než prošla rovným krokem... Samej strach, co bude, kdo tam bude, jestli to nezvořu hned na začátku... Držím ti palce, ty to zvládneš! :)

6 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 22. září 2011 v 20:59 | Reagovat

Velmi hezky napsané, navíc vím dobře co popisuješ, taky mám někdy v hlavě prázdno, ale zároveň jakoby přecpáno, bojím se, nevím co přijde, co budu, jak všechno zvládnu, jak se tomu postavím, překonám to... Je velice snadné podlehtnou tomu smutku a tolik moderním depresím, ale taky jsem se trápila už dost a chci mít fajn náladu... Není to lehké, ale myslím, že stojí za to si ji udržet. Držím Ti palce, aby jsi to všechno zvládla, což určitě zvládneš ;-) ta fotka je krásná úplně vystihuje celý článek!

7 Vendy Vendy | Web | 22. září 2011 v 22:44 | Reagovat

Moc dobrý článek.
Bohužel patřím k lidem, kteří musí mít puštěné rádio a usínají u televize. Když u nás vypadne proud a nastane ticho a tma (pokud je to večer), je to k zešílení. Posledně jsem si našla jakéhosi malého prskala (rádio), do kterého šly dát baterky. A četla jsem u toho knížku, s baterkou.
No, moje myšlenky bych ti nepřála. S takovými není radno se kamarádit a už vůbec si je pouštět k tělu... :-?  8-)
A k Tichu se ti povedla nádherná fotka. Připadá mi, že se hodí k tématu...

8 Vendy Vendy | Web | 22. září 2011 v 22:46 | Reagovat

P.S. poslouchat lesní zvuky ticha je něco jiného, to vlastně není ticho, ale relaxace - slyšíš i vítr, šumění stromů, své vlastní kroky, praskání větviček, cvrlikání ptáků, zdálky zvuky civilizace, auta, pily, motory... a nad tebou slunce nebo kolem lehký opar, to je pak paráda.

9 Erala Erala | Web | 23. září 2011 v 1:34 | Reagovat

Druhý odstavec mě - takříkajíc - dostal do kolen. Přesně tohle jsem si říkala prvního září. Bohužel, dostala jsem se do stavu, kdy nemám deprese, ale zárověn mě nic doopravdy nenadchne at se snažím sebevíc. Něco mi prostě chybí a já nevím co... :)
Labyrint se mi chorobně nelíbil, máme ho tenhle rok i v povinné četbě, já už ho sice četla, ale nemám náladu ho zpracovávat, poněvadž Komenský pro mě prostě nepíše poutavě a o poutavých věcech. Jistěže, myšlenky má ohromné, dechberoucí a tak podobně, já ovšem Labyrint protrpěla.

10 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 23. září 2011 v 14:50 | Reagovat

Asi máš pravdu, že dost lidí se bojí zůstat spolu s vlastními myšlenkami o samotě. Někdy mám to období taky. Nechci přemýšlet nad svými problémy, o kterých vím, že bych je asi stejěn neovlivvnila.
Fotka je mimochodem moc krásná. Hodně podzimní.
[9]: Na Labyrint mám dost podobný názor. Vůbec jsem tu knihu nedočetla, ztrýácela jsem se v ní.

11 Lúthien Lúthien | Web | 23. září 2011 v 15:09 | Reagovat

[9]: [10]:
Čte se to těžce, hlavně díky té staré češtině, ale obsahuje skvělé myšlenky. Taky trošku díky téhle knize jsem napsala povídku Bludiště :)

12 iness iness | 23. září 2011 v 20:20 | Reagovat

Skvěle napsané.Taky se mi občas dostaví stav depresí. Když sem se vrátila asi před 3 týdny a adapťáku,celý víkend sem se litovala a měla deprese. Teď sem začala chodit do školy,tak na nic jinýho nemyslim a nemám ani  moc času myslet :)

13 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 23. září 2011 v 22:22 | Reagovat

Krásně jsi to napsala. A máš úplnou pravdu. Hlavně ten odstavec, kde píšeš, že má člověk dvě volby se mi líbil. Opravdu to tak je. Jenže, bohužel, málokdo si vybere tu druhou možnost. Ta první je přeci lehčí, že?

No, hlavně, že ty sis vybrala tu durhou! ;) A neboj, první den školy zvládneš... jak jsi řekla:"Radovat se z maličkostí." a to musíš udělat i v první den školy. Nestresovat se.
Já také tento rok přišla poprvé do nové školy a prožívala jsem to úplně stejně. Nebylo to nic příjemného... ale, všechno se dá zvládnout! :-) Přeji hodně štěstí a odvahy!

14 Lúthien Lúthien | Web | 24. září 2011 v 9:06 | Reagovat

[13]: Ale já nejdu do nové školy, jdu do druháku na vš :)

15 Avilan Avilan | Web | 25. září 2011 v 9:16 | Reagovat

Taky bych chtěla, aby moje myšlenky vyzněly tak hezky :-) Je to opravdu moc hezky napsané.
Pravda je, že mě teď deprese hodně dohání. Ve škole je toho trochu moc, loni jsem měla v září mnohem víc času. A navíc jsem zjistila, že jeden kluk, do kterého jsem byla (a bohužel stále jsem) zamilovaná, mě celou dobu tahal za nos a lhal. A to mi opravdu fakt přineslo "úžasnou" náladu.
Ale na druhou stranu si říkám, že život není jen o jednom člověku. Mám přece super kámošku, tak ať jdou ostatní starosti stranou, žijeme jen jednou, tak si toho jediného života musíme užívat :-)

16 Avilan Avilan | Web | 25. září 2011 v 9:18 | Reagovat

A mimochodem - už jsem ti to zapomněla napsat posledně - máš tady moc hezký design ;-)

17 •Keynes• •Keynes• | Web | 25. září 2011 v 21:45 | Reagovat

Pěkná fotka, hezky řečeno, ale já jsem ten typ, co o sobě atd. dokáže přemýšlet i se sluchátkama v uších..:D

18 Lawiane Lawiane | Web | 25. září 2011 v 21:46 | Reagovat

Ticho je někdy třeba, a jít po ulici bez mp3ky taky, občas potřebuju slyšet ten zvuk ulice, hovory, auta, kroky...

19 Clarett Clarett | Web | 29. září 2011 v 10:21 | Reagovat

Ten úryvek od Komenského mě dost překvapil. Sestřenice to měla jednou v povinné četbě (teď šla na vyšší gympl), kousky mi předčítala a docela jsme se u toho nasmály. Moc si nepamatuju, v čem byl vlastně ten vtip - asi ve vyjadřování, ale těžko to přelouskávala.

Ticho je nádherný poklad. Do lesa s mp3 (jak psala Jíťa) bych asi těžko vyrazila, to si umíš představit (ačkoli ležet na louce a poslouchat písničky z Vlaštovky, to bych si asi představit uměla). Zvlášť já, která nesnáší, když musí mít cokoli v ruce, kapse, přes rameno nebo na zádech. Ale ráda si zpívám... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama