Leden 2012

Není všechno tak hrozné, jak se zdá

31. ledna 2012 v 19:30 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Předně bych vám všem chtěla poděkovat za povzbudivé komentáře, moc mě potěšily :)
V pondělí jsem vyrazila do školy s bolením v krku a kašlem, vůbec jsem se necítila dobře. Nejdřív jsme šla na konzultaci ohledně literatury - zápočet jsem dostala. A navíc jsme se s profesorkou domlouvaly na bakalářskou práci, kterou budu psát o Narnii, musím si vymyslet nějaké hodně dobré téma. Fakt se těším, taková bakalářka mě bude bavit :) A navíc ji můžu psát v češtině a ne v angličtině, to se mi taky ulevilo, protože moje gramatické chyby...radši budu mlčet :D
Potom byla zkouška z češtiny. Hodinu jsme čekali na chodbě, než zkoušení začalo a pak jsme hodinu čekali, než propustila ven provního zkoušeného člověka. Ale pak naštěstí šlo už všechno rychle, zkouška byla lehká a udělala jsem ji za jedna. Opravdu mi to vlilo trochu nové síly do žil a trochu víc optimismu.
Teď ležím v posteli a snažím se vyléčit, protože ve čtvrtek mám důležitý test z gramatiky. Zatím tedy školu vzdát nemíním a budu bojovat. Už jsme si vytvořila rozvrh na nový semestr, nevypadá to zatím špatně, nemám od sedmi od rána a do sedmi do večera jen jednou. A nemám žádné dlouhé přestávky mezi hodinami. Jestli se nějaký profesor nezblázní a nezmění to, mohl by to být celkem dobrý rozvrh.

Tuhle písničku si poslouchám při učení gramatiky :)

Hodně síly do vašich bojů
přeje Lúthien

A co bude dál?

29. ledna 2012 v 18:19 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Někdy je být dospělý vážně děsná otrava...hlavně když nějak přestanete zvládat zkoušky ve škole a nevíte co dál. Nevypadá to s mou kariérou na vš zrovna růžově. Jeden předmět už jsem vzdala, protože jsem moc chyběla, tenhle semestr jsem byla opravdu často nemocná. A neudělala jsem test z morfologie, takže nemám zápočet a nemůžu jít ani ke zkoušce. Morfologie je asi nejtěžší předmět na našem oboru a vždycky kvůli ní vyletí dost lidí.
Zítra si jdu pro zápočet z literatury, psala jsem společnou esej se spolužačkami, ale protože dojíždím, nešla jsem na jednu konzultaci - takže holky zápočet mají a já jsem dostala za úkol celou esej znova předělat a znovu ji přinést. Vůbec to nechápu, protože jsem na eseji pracovala úplně stejně jako holky. Aspoň že ony jsou na mé straně, snad mě učitelka nebude chtít za každou cenu potopit. Potom mám zkoušku z češtiny, to by mohlo být v pohodě. V úterý je zkouška z počítačů, kdy v krátkém časovém úseku musíme vyrobit dva výukové programy, docela šílený. Ve čtvrtek je další hodně důležitá zkouška a to z gramatiky. Dost se jí bojím, protože na ní máme stejnou učitelku jako na morfologii a ta je opravdu dost přísná a má vysoké nároky.
Už jsem začala uvažovat nad tím, že to vzdám a odejdu dobrovolně, protože to dojíždění, stres a opakování předmětů mě fakt neláká. Ale nakonec jsem si řekla, že budu bojovat. A hádejte, co se stalo...je mi špatně, nakazila jsem se od mamky, která je nemocná už od října a teď hrozně kašle a nemůže skoro mluvit. Tak mluvit zatím můžu, ale opravdu nevím, jak zvládnu tu cestu v mrazu a hlavně jaký výkon podám u zkoušek...
Jestli nedám zápočet z literatury a neudělám gramatiku, tak se školou končím. To už by byly čtyři nesplněné předměty a to je moc. A co potom? Vůbec nevím, co bych dál dělala...

A proč vás s tímhle otravuju? Asi hlavně proto, abych vám dala vědět, proč sem nic nepíšu. Je mi to líto, mám v hlavě spoustu nápadů na články, ale prostě teď nemůžu. Tak se mnou mějte trpělivost, asi to bude chvilku trvat, než se dočkáte kvalitního článku.

Čtečka Amazon Kindle 4

19. ledna 2012 v 21:07 | Lúthien Tinúviel

Jak už jsme se zmínila v předchozím článku, k narozeninám jsem dostala čtečku knih, po které jsem už delší dobu toužila. Hlavní důvod, proč ji potřebuju, je škola - musím číst spoustu literatury v angličtině a ta se špatně shání a čtení z notebooku je hrozné a namáhá oči. Vždycky budu milovat opravdové papírové knihy, ty nemůže nic nahradit, ale čtečka je praktická na čtení ve vlaku, o několika hodinových přestávkách ve škole, při cestování - do čtečky si můžete natáhnout svoje oblíbené knihy a nemusíte potom tahat těžké papírové knihy, to by třeba do letadla ani nešlo :D Navíc nemám moc peněz nazbyt, takže si můžu některou knihu přečíst na čtečce, než si ji pořídím v obchodě.

Tak to by snad stačilo k důvodům, proč jsem si čtečku pořídila. Teď už přejděme k samotné "recenzi" (v uvozovkách proto, že to není žádná odborná recenze a ještě jsem ani nevyzkoušela všechny funkce, spíš jen takové moje postřehy, které vám můžou před koupí třeba trochu pomoct ;)

22 let na tomto světě

14. ledna 2012 v 18:21 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Opět se hlásím s malým zpožděním :D Před dvěma dny jsem slavila narozeniny, můj věk začíná nabývat astronomických výšin :D Většina dětí chce být rychle dospělá, aby si mohly dělat, co chtějí. Pamatuju si, že já jsem si vždycky přála zůstat dítětem. Hrozně se mi líbilo, že Pippi Dlouhá Punčocha spolkla pilulky, po kterých se nestárlo, záviděla jsem jí. I když to možná zní legračně, když se moje narozeniny blížily, říkala jsem si, že je to hrozný, že ještě nechci být tak stará, že se na to necítím. Ale teď už mi to nevadí, vždyť člověk je právě tak starý, jak se na to cítí. A já jsem ten druh člověka, který uvnitř stejně zůstává dítětem a pořád věří ve své sny.

Tenhle dort byl vážně vynikající!

Zajímavé časy a Carpe Jugulum

11. ledna 2012 v 22:39 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
Konečně jsem se odhodlala napsat vám o dvou báječných knížkách od mého zbožňovaného spisovatele Terryho Pratchetta, které jsem v poslední době přečetla. Je to ta nejlepší četba do vlaku a na přestávky ve škole, protože se přitom odreaguju a skvěle se bavím :)

Zajímavé časy

Tahle knížka časově předchází knihám Barvy kouzel, Lehké fantastično, Magický prazdroj a Erik. Ve všech těchto dílech se totiž objevuje Mrakoplaš - nejhorší zeměplošský čaroděj a člověk, který miluje nudu, ale bohužel se mu nikdy nepodaří ji zažít. Shodou neuvěřitelných okolností se ocitl na pustém ostrově uprostřed oceánu, kde zažívá konečně chvíli klidu, ale z něj ho vytrhnou mágové, kteří ho přivolají pomocí magie zpět na Neviditelnou univerzitu. Chtějí ho vyslat do Agateánská říše říše, což se Mrakoplašovi vůbec nelíbí, ale když mu arcikancléř vyhrožuje, že by mu mohl sebrat jeho špičatý klobouk s nápisem "Mák" a tak ho zbavit titulu mága, radši se podvolí. Když se v říši ocitne, pomalu začíná chápat zmatenou situaci, v které se císařství nachází. Lidí se začínají bouřit a vytvořili Rudou armádu, kterou má podle pověstí vést velký mág. Mazaný velký vezír lord Hong se zatím snaží vzít věci do svých rukou a zajistit si trůn. Mrakoplašovi se navíc do cesty připlete legendární Barbar Cohen se svou Stříbrnou hordou - partou staříků, kteří by podle svého věku už měli být dávno po smrti, ale nebojí se postavit celé císařské armádě. Mrakoplaš se za každou cenu drží svého hesla -" kdo uteče, vyhraje". A v utíkání je opravdu mistr.

Chceš -li lepší život míti, musíš Kolaloku píti!

7. ledna 2012 v 19:02 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Dobře, dobře, ten nadpis je jen recese :D Neberte ho vůbec v úvahu.

S prvním článkem letošního roku jsem si dala dost načas, to přiznávám. Pořád jsem se k tomu nemohla nějak dokopat, ale nevadí. Přemýšlela jsem o tom, co jsem si dala jako předsevzetí minulý rok. Našla jsem starý článek, kde o tom píšu:

"A co předsevzetí do nového roku? Většinou si žádná konkrétní nedávám nebo si jen tak něco myslím v duchu, ale nikomu to neříkám. Ale tentokrát si chci dát předsevzetí. Přistihla jsem se totiž, že jsem začala být trvale v depresi, smutná a unavená. Hrozně si na sebe beru všechny starosti kolem školy i domova. A to už nechci. Chci si začít život víc užívat, ne jen přežívat. Chci se víc radovat a být víc optimistická. Moc dobře vím, že nezáleží na okolnostech, ale na tom, jak se člověk cítí uvnitř."

A podařilo se mi to? Ne, nepodařilo :D Musím říct, že tenhle semestr to se mnou bylo ještě horší. Nebyla jsem na to špatně jen fyzicky, ale i psychicky, byla jsem ponořená v depresích víc než jindy. Procházela jsem si fakt těžkými věcmi, takovou lehkou krizí identity a přemýšela jsem nad tím, co vlastně chci. Ale jak se říká, co nás nezabije, to nás posílí. Hodně věcí jsem si o sobě uvědomila. Hlavně jsem si uvědomila, co opravdu chci a co na sobě musím změnit.