Chceš -li lepší život míti, musíš Kolaloku píti!

7. ledna 2012 v 19:02 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Dobře, dobře, ten nadpis je jen recese :D Neberte ho vůbec v úvahu.

S prvním článkem letošního roku jsem si dala dost načas, to přiznávám. Pořád jsem se k tomu nemohla nějak dokopat, ale nevadí. Přemýšlela jsem o tom, co jsem si dala jako předsevzetí minulý rok. Našla jsem starý článek, kde o tom píšu:

"A co předsevzetí do nového roku? Většinou si žádná konkrétní nedávám nebo si jen tak něco myslím v duchu, ale nikomu to neříkám. Ale tentokrát si chci dát předsevzetí. Přistihla jsem se totiž, že jsem začala být trvale v depresi, smutná a unavená. Hrozně si na sebe beru všechny starosti kolem školy i domova. A to už nechci. Chci si začít život víc užívat, ne jen přežívat. Chci se víc radovat a být víc optimistická. Moc dobře vím, že nezáleží na okolnostech, ale na tom, jak se člověk cítí uvnitř."

A podařilo se mi to? Ne, nepodařilo :D Musím říct, že tenhle semestr to se mnou bylo ještě horší. Nebyla jsem na to špatně jen fyzicky, ale i psychicky, byla jsem ponořená v depresích víc než jindy. Procházela jsem si fakt těžkými věcmi, takovou lehkou krizí identity a přemýšela jsem nad tím, co vlastně chci. Ale jak se říká, co nás nezabije, to nás posílí. Hodně věcí jsem si o sobě uvědomila. Hlavně jsem si uvědomila, co opravdu chci a co na sobě musím změnit.


Do tohohle roku si nechci dávat předsevzetí. Ale přesto jsou věci, s kterými chci začít a s kterými naopak přestat. Vím, že změnit se není lehké a nejde to najednou - je to pomalý a bolestivý proces, ale je lepší trpět pro něco, co stojí za to, než jen tak nadarmo. Začala jsem bojovat s depresemi a se svým strachem. Škola není to nejdůležitejší na světě - i kdybych měla odejít, není to konec světa a nestojí mi to za to, abych se trápila. Připadá mi, že ono je to nějak normální být v mizerné náladě a okolí to snad i očekává. Pokud máte optimistický přístup, koukají na vás jako na blázna. Ale to mi nevadí :D

Uvědomila jsem si, v kolika oblastech mého života mě ovládal strach - strach, že na to nemám, že to nezvládnu, strach z budoucnosti...Ale má cenu si dělat starosti s něčím, co vůbec nenastalo a třeba to ani nenastane. Během dětství jsem si prošla šikanou na škole a dalšíma ošklivýma věcma, a proto mám nízké sebevědomí a často o sobě špatně přemýšlím. Je to tak hloupé, že si necháme diktovat okolím, jak o sobě máme přemýšlet! Vím, že tohle už musím se zase konečně shodit a prostě být sama sebou. Je pravda, že člověk dává limity sám sobě a on sám sebe nejvíc omezuje.

Ve škole máme vyvěšeno pár citátů. Jeden visí u kopírky a když jsem si ho prohlížela, jen jsem na něj chvilku překvapeně zírala. Zdálo se mi, že je tu akorát pro mě. Bohužel jsem si ho neopsala, ale pokusím se ho přepsat jak nejlíp to dokážu. Bylo to nějak takhle: "Pokud máš pocit, že něco nemáš nebo ti něco chybí, nejdřív to dej, abys mohl přijmout - to platí o lásce, přátelství i o penězích." Je to tak pravdivé. Kolikrát chci, aby se změnili lidi okolo mě nebo okolnosti, ale ten, kdo se má opravdu změnit, jsem já. Když mi chybí například přátelství, musím se nejdřív chovat přátelsky já...jak jednoduché (a zároveň těžké) :D

Shrnutí: Cesta k lepšímu životu? Především musím změnit sama sebe a bojovat se svým strachem. Být víc pozitivní a radovat se z maličkostí.

Nevím, jestli vás tohle vůbec bavilo číst, ani si nejsem jistá, jestli se to hodí k tématu týdne...Slibuju, že příště už vás nebudu trápit svými myšlenkovými pochody :D

A co doporučuje Regina?


Pokus o překlad :)

Muž odchází ze svého bytu,
prší a on nemá deštník.
Běží pod markýzami,
snaží se zachránit svůj oblek,
snaží se zachránit svůj oblek.
Snaží se usušit, usušit, usušit, ale bez úspěchu.

Když se dostane na přeplněné nástupiště metra,
zuje si obě boty.
Šlápne přímo do něčího plivance,
a každý kdo ho vidí řekne: "Fuj."

Ale jemu je to jedno,
protože minulou noc ho navštívil
duch korporační společnosti.
Duch řekl: "sundej si obě boty,
kdykoliv dostaneš šanci,
obzvlášť, když jsou mokré."

Také řekl:
"Představ si, že bys jednoho dne
odjel na obchodní cestu,
a když by ses vrátil domů,
tvé děti by byly dospělé
a nikdy bys neviděla svou ženu plakat.

A lidé tě znervózňují,
myslíš si, že je to konec světa,
a vlastnosti každého se najednou pomíchají
a všechno je plastové
a každí je sarkastický
a všechno tvé jídlo je mražené,
musí se rozmrazit.

Myslel by sis, že je konec světa,
Myslela by sis, že konec světa právě přišel.

No, možná bys měl začít pít mnohem méně kávy,
a nikdy se nedívat na zprávy v deset hodin.
Možná bys měl někoho hezky políbit,
nebo olíznout kámen
nebo obojí.

Možná by sis měl vlasy stříhat sám,
protože to může být legrace.
Nestojí to žádné peníze
a vlasy ti vždycky znovu narostou,
vlasy rostou, i když už jsi mrtvý,

A lidé jsou jenom lidé,
neměli by tě znervózňovat.
Svět je věčný,
přichází a odchází.
Když nebudeš odhazovat plasty,
ulice nebudou plastové.
A když někoho políbíš,
tak oba získáte praxi.

"Svět je věčný,
dej si do kapes kuličky z hlíny
a sundej si obě boty.
Protože lidé jsou jen lidé jako ty."

(Text v originálu - tady )

(Prosím, berte ten překlad s rezervou, nikde jsem neviděla tuhle písničku přeloženou a je pravda, že v češtině to zní ještě podivněji, než v originálu :D Ale snad jste pochopili, co chtěla básnířka říci.)


P. S. Mám za sebou zápočtový týden a teď začíná zkouškové. Čekají mě čtyři zkoušky, nejhorší bude morfologie, to bude těžký boj. Pak zbývá jen čeština a didaktika, to nebude tak těžké a v poslední řadě počítače. I když se to nezdá, je o zatraceně těžká zkouška, protože v hrozně krátkém čase musíme udělat spoustu úkolů, už jsem byla na prvním pokusu a nic jsem nestihla. To bude ještě sranda...Hodně štěstí u vašich zkoušek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Guizmo Guizmo | Web | 7. ledna 2012 v 20:36 | Reagovat

Nejhorší co může být, je něco chtít a stěžovat si, ale nic nedělat.

Správné je bojovat!
Za Narnii! =D

2 Caddy Caddy | Web | 8. ledna 2012 v 11:52 | Reagovat

Tyhle myšlenkové články rozhodně nejsou zbytečné. Myslím, že se víc lidí cítí jako ty a tímhle je můžeš inspirovat, povzbudit a přivést na lepší cestu...
I když to takhle přes internet zní neupřímně, je mi moc líto, čím vším sis prošla a obdivuju tvojí statečnost a odvahu jít dál. Žes to nevzdala, ale hledáš řešení. Děkuju ti za to, protože jsi opravdovým povzbuzením pro mě i pro druhé.

Já jsem teď nemocná a čeká mě spousta těžkých testů a úkolů a také propadám beznaději. Vím, že ty to máš těžší a vím, že vyhnout se problémům nic nevyřeší, ale stejně je to pro mě teď těžké...

Ta písnička je úžasná (jak jinak, že, když je od Reginy ;-) )!!! A ten text tak originální a bláznivý a povzbuzující! A pravdivý :-)

Moc se za tebe budu modlit - abys zvládla zkoušky i za to, aby se ti podařilo najít tu vnitřní radost a optimismus navzdory okolí!

3 Caddy Caddy | Web | 8. ledna 2012 v 11:58 | Reagovat

P.S. Ptala ses na ty fotky - ano, všechny jsem je fotila já. Už jsou ale asi rok staré, protože se nám rozbil foťák :-(

4 Black Black | Web | 8. ledna 2012 v 13:06 | Reagovat

Je mi opravdu líto, čím sis prošla nebo procházíš. Je to zvláštní říkat, když tě vlastně neznám, ale tyhle články mi dávají pocit, že přeci jen snad o tobě vím a říkají mi, že snad můžu vyjádřit svůj názor a podporu.
Já si změnou prošla asi ve 14. Většina říká, že to bylo k horšímu, protože už nejsem tak milá, usměvavá a přátelská. Jenže když si vzpomenu, jak sem se tehdy snažila všem zavděčit a zapadnout, je mi zle. Teď jsem možná cynik a ignorant, který má jen hrstku kamarádů a opačné pohlaví se o něj nezajímá, ale jsem spokojená.
Proto ti přeju, ať se ti změna k tvé libosti také povede, držím ti palce. Být šťastný není zločin:)

5 Lúthien Lúthien | Web | 8. ledna 2012 v 13:07 | Reagovat

[1]: Jo! Za Narnii :D

[2]: Děkuju moc, Caddy, opravdu jsi mě potěšila :)Taky se za tebe budu modlit, neboj, zvládneš to!

6 Terka Terka | Web | 8. ledna 2012 v 13:37 | Reagovat

Držím palce, ať se ti zkoušky povedou. Mne také čeká pár hrozných testů a už teď jsem z toho celá na nervy.
Tvá úvaha je vážně zajímavá. Už jsem o podobných věcech přemýšlela, ale nevím, jestli bych se dokázala změnit kvůli tomu, aby se se mnou bavili lidé, které já nesnáším a oni mne (jak mi občas přijde) z hloubi srdce nenávidí.
Je mi líto, čím vším jsi si musela projít. Snad s tebou mohu alespoň trochu soucítit, protože jsem si tím samým nebo podobným prošla také. Člověka to potom může poznamenat na celý život. Já se v nepřátelském prostředí uzavírala do vlastního světa plného přátel i nepřátel, a nabyla jsem tak fantazie.

P.S.: Je to dost těžké, nebýt ze školy na nervy.

7 Jilly Jilly | Web | 8. ledna 2012 v 14:01 | Reagovat

:) Thle znám, jsem stejná:) Moje předsevzetí? Být bezohledná a starat se jen o sebe:D Okolí mi ho schvauje, je totiž až neskutečné jak moc jsem prý empatická a beru vážně to, co se děje ostatním, takže by mi tohle mohlo vyjít :D:D Jinak ano škola není všechno. Až mně přestane bavit, seberu se a odjedu. Nejdřív budu pracovat někde jako au pair nebo dělat jinou práci. Nebo tam začnu naopak studovat, klidně na výměnu, najdu si tam práci i kdybych měla dělat servírku a začnu úplně jinak. Proč by to mělo být špatně?:) Žiješ jenom jednou, bud budeš žít pro ostatní nebo pro sebe:) A nejlépe obojí:D Co chci ale říct je, že strach z budoucnosti je naprosto přirozená věc:) Ale ty jsi ten kdo si tu budoucnost udělá:) Tohle je hodně debilní příspěvek, promin :D

8 Evča Evča | Web | 8. ledna 2012 v 16:00 | Reagovat

Všechno to, o čem píšeš, naprosto chápu a chvílema mi dokonce připadalo, jako by to bylo o mně...

9 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 8. ledna 2012 v 16:03 | Reagovat

Budu Ti na zkoušky držet palce, určitě je zvládneš! A kdyby se to na první pokus nepovedlo, je tu přeci další, ne? ;-)
Máme pdoobný názor - člověk se musí radovat z maličkostí, třeba jen z toho, že hezky svítí slunce nebo ráno hráli v rádiu jeho oblíbenou písničku. Víš, mám takový pocit, že být v depresi, smutný je teď moderní a když se někdo raduje a je mu fajn tak na něj lidé zírají jako na návštěvníka z cizí planety. Samozřejmě jou tu starosti atd., ale přeci jen se lépe snášejí s úsměvem a pozitivním myšlením než s hlavou zabořenou v kapesníku. I když to není lehký a na druhou stranu je někdy lepší si pořádně zabrečet.
Možná máme podobné pocity  - kolem mě se někdy nedějou zrovna obvyklé věci a taky věci, kterými bych se chlubila. Taky mě šikanovali. Ale jednu věc mi dalo: doufat a věřit. Věřit, že to skončí, že to bude lepší. Už nikdy si to nechci zažít, ale na jednu stranu z toho mám hodně cenou zkušenost...

10 Vendy Vendy | Web | 8. ledna 2012 v 16:19 | Reagovat

Být jako dítě šikanovaná, dokáže pořádně pokřivit duši a sebrat sebevědomí. Naštěstí se na tom dá pracovat a ledaccos se dá zlepšit. Asi to chce čelit nepřízni a umět přijmout i neúspěch - s tím, že neúspěch se občas stávají. Tím neříkám, že by se mělo rezignovat a neúspěch si stanovit jako nezbytnou další součást našich životů. To rozhodně ne! Jen je třeba se při prvním neúspěchu nebo nelásce některých lidí nepropadat do pocitů beznaděje.
Tak, tohle jsem napsala trochu komplikovaně.
Je dobré, že na sobě chceš trochu pracovat a ten citát je moc pěkný.
Ale taky jsem četla jeden názor od Alisy a ten taky není k zahození - ona tvrdí, že člověk by měl přijmout sám sebe takového, jaký je - a pak se přestane trápit tím, jaký by měl být.
Něco na tom je. I když to trochu zavádí sklouznutím do nečinnosti a neochotě na sobě pracovat.
Asi je nejlepší trochu najít kompromis - tak trochu mít rád sám sebe, smířit se se sebou samým, ale současně na sobě i pracovat a přijímat různé změny.
Držím palce, aby se ti dařilo. Fakt je, že se zbytečně trápíme představami, co by mohlo být - a nakonec není. Místo abychom si vychutnali chvíle, která zrovna je. :-)

11 Fantaghira Fantaghira | Web | 8. ledna 2012 v 19:30 | Reagovat

Tak předně držím palce, aby zkoušky vyšly. Sama si dobře pamatuju, jaký to byl stres (a to do toho chci jít znova).
S tou změnou máš pravdu. Jenže ono je mnohem lehčí říct, že se změním, než to skutečně udělat. Já jsem si to říkala tolikrát a nikdy jsem to skutečně neudělala. ono totiž nejde ani o to se změnit, jako přijmout že jsi taková jaká jsi. A ve chvíli, kdy se sebou začneš být spokojená, přijde i ten zbytek. A nebo ne... Já nevím, nejsem ta pravá osoba, co by měla dávat takovéhle rady...

12 Le fille Ash Le fille Ash | Web | 8. ledna 2012 v 19:40 | Reagovat

Rozhodně články s myšlenkovými pochody nejsou nedůležité. Spíše naopak. Takže nás jimi klidně můžeš nadále trápit ;)
Ale k obsahu... trochu jsem se zděsila, když jsem četla o té šikaně. To mi je opravdu líto. Tohle opravdu, jak řekla Vendy, dokáže pěkně pokřivit duši. Ale zase naopak posílit, když se rozhodneš tomu postavit.
Jinak ale jako bys mi mluvila z duše. V poslední době jsem také měla podobné "stinné, depresové" období... ono tomu hodně napomohlo i to nepěkné počasí.
Ale jak já ráda říkám: "Nic netrvá věčně. Ani ty zlé věci." a proto opravdu, co nás nezabije, to nás posílí! Však ono bude, a vlastně už myslím, že z větší části je, lépe. Nemám pravdu? ;)
Budu ti držet palce při zkouškách!

13 •Pet!nka• •Pet!nka• | E-mail | Web | 8. ledna 2012 v 20:34 | Reagovat

Tak hned na začátek hodně štěstí ke zkouškám.
A teď k tomu strachu - já sama jsem nikdy neprošla šikanováním, asi sjem na to moc velká a tlustá. Což je hlavní zdroj mých depresí. Mám je už hodně dlouho a ačkoliv se to snažím před lidmi nedávat najevo, hodně mě to mrzí. Nikdy jsme se moc nelíbila klukům a mám strach z různých společenských akcí apod. protože všichni tam chodí v krásných šatech apod. Určitě vím, jak těžké je postavit se strachu. Jakémukoliv a z čehokoliv. Dřív jsem se bála jezdit vlakem, docela dost. Měla jsem z toho i špatné sny. Ale všechno se to dá překonat a já ti bude držet palce, abys to zvládla.

14 •Keynes •Keynes | Web | 8. ledna 2012 v 21:08 | Reagovat

u mě byla předsevzetí vždy úplně k ničemu..:D

15 D@ve D@ve | Web | 8. ledna 2012 v 22:54 | Reagovat

Povzbudivý článek, díky! Líbí se mi tvůj optimismus :-) Vzpomněl jsem si taky na tuhle fajnovou písničku: http://www.jamendo.com/en/track/332254

16 Ynka Ynka | Web | 9. ledna 2012 v 11:49 | Reagovat

tak k tomuhle zjištění jsem taky došla poměrně nedávno(asi před dvěma lety), navzdory tomu, že je to jedna z nejdůležitějších věcí, které by člověk měl vědět, a sice, že šťastnými nás nedělají okolnosti, ani lidé kolem nás, ale jen a jen my sami. Když změníme svůj postoj k sobě samému i k ostatním a naučíme se radovat z maličkostí, pak opravu můžeme být štastní a to bez ohledu na to, jestli zrovna prší či svítí sluníčko, jestli se nám daří či nikoli. Není to jednoduchá cesta, ale zaručeně vede k úspěchu :o) Ddžím ti palce! ;o)

17 Jíťa Jíťa | Web | 9. ledna 2012 v 11:59 | Reagovat

Moc hezký článek, řekla bych, že spousta lidí je na tom podobně, ale většinu z nich nenapadá, že by se s něčím takovým dalo něco dělat. Máš pravdu - nic se nejí tak horké, jak se to uvaří :)
Přeju hodně zdaru u zkoušek!!! :)

18 Lúthien Lúthien | Web | 12. ledna 2012 v 13:47 | Reagovat

Všem vám moc děkuju za milé komentáře, moc mě potěšily, ani jsem nečekala, že to tolik lidí přečte! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama