Kam utíkám od reality?

25. března 2012 v 10:31 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Když jsem viděla jaké je téma týdne, moc se mi líbilo a chtěla jsem něco vymyslet. Pak jsem si vzpomněla na jednu starou slohovou práci, kterou jsem psala na podobné téma asi ve 4. ročníku střední školy, kdy jsme se připravovali na maturitní slohovou práci. A protože jsem vždycky milovala líčení přírody, pustila jsem se do toho. Řekla jsem si, že je škoda nechat slohovku jen tak válet v šuplíku a tak jsem ji přepsala do počítače. Nevím, jestli vás baví zrovna líčení přírody, ale já ho mám ráda :D Slohovku jsem upravila jen nepatrně - je dost stará, dneska už bych to napsala určitě jinak a tak vás prosím o shovívavost.

Z nebe se lily proudy deště, které smáčely špinavé chodníky i oprýskané domy. Voda se valila stružkou a odnášela sebou odpadky. Načepýření holubi hledali úkryt pod větvemi stromů. Bylo počasí, v jakém je lepší zůstat pěkně doma v teple. Ještě že já mám svou tajnou zemi, do které můžu uniknout, kdykoli se mi zachce. V téhle zemi vládne moje fantazie, a proto se tu může stát úplně cokoliv.
Když vstoupíte do mého vysněného kraje, nejdříve spatříte rozeklané vrcholky hor, vyšší než jakékoli hory na naší zemi. Sluneční paprsky se odrážejí od zasněžených vrcholků, až z toho bolí oči. Jsou to zapomenutá a mrazivá místa, kam nikdy nevkročila lidská noha. Kolem vrcholků se valí hustá mračna podobná napěněné šlehačce. Jediný, kdo žije v těchto zapomenutých krajinách je mrazivý vítr severák. Tady si může bouřit a řádit, aniž by ho něco vyrušovalo.


Teď ale pojďme o něco níž. Tady už neleží sníh, ale sem tam se objeví horská plošina porostlá trávou a žlutými kvítky lomikámene. Na skalách vznešeně stojí kamzíci, strážci hor. Mezi kameny občas bleskurychle proběhne sysel, aby vzápětí zmizel ve své noře. Na blankytně modré obloze krouží orel, který vše z výšky pozoruje. Jsou tu však i větší a nebezpečnější tvorové. Na vrcholky hor se někdy ukáže zlověstná silueta draka. Jeho zlaté šupiny se na slunci oslnivě třpytí. Všechna zvěř se schová, jakmile uslyší, jak jeho obrovská netopýří křídla rozrážejí vzduch. Někdy vydá z útrob svého těla takový řev, že se kameny začnou kutálet jako lavina.
Pod horami náhle začíná úplně jiná krajina. Táhnou se zde zvlněné louky, na kterých se popásají velká stáda jelenů, losů i jiné zvěře. Je to velký zelený oceán, který neustále pročesává vítr. Tohle je ale úplně jiný vítr než divoký severák - mírný větřík, který něžně hladí stébla trávy a čechrá hřívu divokým koním.
Brzy se objeví lesy. Táhnou se, kam až oko dohlédne. Když do nich praží slunce, vydávají vůni jehličí a pryskyřice. Pokud zaprší, je ve vzduchu cítit vlhká hlína a houby. Jsou to neprostupné a divoké lesy. Rostou tu vysoké borovice i vznešené smrky. Mezi stromy se prohánějí mrštní a rychlí vlci. Za měsíčných nocí se krajinou rozléhá jejich tesklivé vytí. Někdy pod vývratem má svou noru medvěd. Valí se po lese, drbe se zády o stromy a v potoce loví pstruhy. V koruně stromu tiše sedí veverka a češe si svůj rezavý kožíšek. Čeká, až medvěd zmizí někde v houští.
Ještě trochu níž začínají růst smíšené lesy. Tečou tu široké řeky plné ryb. Žijí tu vznešení a krásní elfové. Bydlí ve stromovém městě, protože stromy milují. Často vysedávají v jejich stínu a naslouchají jejich řeči. Stromy mluví mnoha způsoby. Když se vítr opře do jejich větví, naklánějí koruny jeden k druhému a vyprávějí si tajemné příběhy. Za bouřlivých, větrných nocí stromy sténají, praskají, větve vržou a lámou se. Za klidných dnů nastavují své větve ptákům, aby přiletěli a zazpívali jim.
Elfové milují i potoky a řeky, které zurčí, bublají a zpívají svůj příběh. Vyprávějí o horách, kde se narodily, o velkých pláních, kterými protékaly, o všech divech, které tam viděly. Někde se řeky vrhají střemhlav dolů ze skal ve zpěněných vodopádech. Sluneční paprsky dopadají na vodní tříšť a tvoří barevnou duhu. Všechno je zde plné svěžesti. Na březích rostou žluté kvítky blatouchů. K večeru sem přicházejí plaché srnky dlouhýma nohama a hlubokýma očima, aby se napily z průzračné tůně, ve které se shlíží stříbrný měsíc. Tam rády chodívají tančit víly. Stromové víly, dryády, jsou zahalené do zelených šatů ze stromových listů a vlasy mají ozdobeny zlatými kvítky. Vodní víly, najády, na sobě mají azurově modré závoje lemované vodní pěnou. Jejich ladné nožky se téměř nedotýkají země, když se dají do tance. Mezi stromy se mihne stádo jednorožců. Jejich rohy se zlatě třpytí mezi kmeny stromů. Hříva, bílá jako mléko a měkká jako samet, zdobí jejich vznešené šíje.
Ale i kouzelné lesy musí někde skončit a potoky někam doputovat. Za lesy začínají písečné pláže vedoucí k oceánu. Nekonečný je oceán a ve všech srdcích probouzí touhu opustit známé krajiny a vydat se hledat dobrodružství na divokých vlnách. Je však také zrádný. V jedné chvíli je klidný jako krásná panna, náhle se však rozzuří jako dračice. Před bouří je vždy nápadné ticho. Oceán je hladký jako zrcadlo a ani větřík se nepohne. Najedou nebe zčerná a objeví se mraky velké jako hradby. Oceán se promění v kotel vroucí vody - jedna vlna se valí přes druhou a naráží do skalnatého pobřeží a nad tím vším burácí hromy. Druhý den je však opět klidný, jako by se nic nedělo. Vlny si klidně hrají na písku a tiše šumí. Na skalisku sedí mořská panna, zpívá si a češe si své dlouhé zlaté vlasy.
Den se pomalu chýlí ke konci. Slunce si již připravuje růžové podušky, do kterých ulehne. Na vlnkách se odráží jeho zlatavá záře.
A tak končí den v mé vysněné zemi, kterou jsem vás provedla. Ale neodkryla jsem vám všechna její tajemství; ta navždy zůstanou ukryta v mém srdci.


Jaký je váš vysněný svět?


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kirma Lee Kirma Lee | Web | 25. března 2012 v 11:20 | Reagovat

To je opravdu nádhera... já nemám slov, myslím, že právě málokoho baví popisovat přírodu, ale tohle je procítěné, totálně živě jsem si to dokázala představit.

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 25. března 2012 v 11:23 | Reagovat

To je zaujímavé, doteraz som si nevedela predstaviť takýto svet. Píšeš veľmi pekne :-)

3 Kim Kim | Web | 25. března 2012 v 11:37 | Reagovat

Nádherné... mám sice trochu jiný "svět", hooodně odlišný od tohoto, ale i tak se mi to líbí.

4 Wizie Wizie | Web | 25. března 2012 v 11:40 | Reagovat

Je to překrásné... Málokdo to dokáže popsat tak, že se do toho čtenáři dokáží vžít. A ty jsi to dokázala. Takový svět bych brala... :-)

Máš krásný blog a krásně píšeš, myslím, že se tu ještě zastavím. Také miluji fantasy a stejné filmy jako ty, mám i podobné záliby, takže Ti rozumím, i když jsem narozdíl od Tebe asi ještě malá a tolik toho neznám.. Vše jsem si tu prohlížela a asi se staneš jedním z mých oblíbených blogů :-) Nebude-li Ti to vadit..

5 Guizmo Guizmo | Web | 25. března 2012 v 12:00 | Reagovat

Vidíš, takhle pojmout by mě to nenapadlo... škoda že už nemám čas něco kreslit =D

6 Aelis Aelis | Web | 25. března 2012 v 12:51 | Reagovat

Zajímavé. Máš to vážně propracovaný, píšeš vážně pěkně. Každej někdy potřebuje takový místo. :)

7 Vendy Vendy | Web | 25. března 2012 v 14:04 | Reagovat

Asi deset vteřin předtím, než jsem odklikla tenhle článek ke čtení, mě napadlo podobné téma.
Tvá země je nádherná. Asi podobná té mé...moc se mi líbí popis, živě si představuji tvůj kraj, plný nejrůznějších kouzelných bytostí. :-)

8 Lúthien Lúthien | Web | 25. března 2012 v 21:17 | Reagovat

Děkuju za milé komentáře, ani nevíte, jak to člověka povzbudí k dalšímu psaní :)

9 Evča Evča | Web | 26. března 2012 v 22:39 | Reagovat

Opravdu moc povedené! Můj vysněný svět? skládá se ze spousty nejrůznějších příběhů a plní se tam moje velké přání- najít Narnii, ne ve skříni, ale v knize. Svět, kde je vždycky možné mít naději a svět, kde stále ještě existuje dobro, za které se dá bojovat. A když nad tím tak přemýšlím, já ve vysněném světě žiju. Neumím si představit nic lepššího a když přijdou chvíle, kdy mi leze na nervy technika a všeprostupující postmodernismus, vždycky můžu zpátky do Narnie, do Středozemě, do Prydainu a kamkoliv jinam- v myšlenkách.

10 Caddy Caddy | Web | 27. března 2012 v 16:36 | Reagovat

Já mám popisy přírody moc ráda - jak vlastné psaní, tak čtení ostatních. A tobě se to opravdu povedlo :-) Tvůj svět dýchá životem a láká do svých tajemných koutů...
Taky mám svůj svět v mysli, kam smím jen já a kam utíkám od reality :-)

11 atlamichova atlamichova | Web | 29. března 2012 v 20:54 | Reagovat

Víte jak se pozná dobrá spisovatelka od špatné? Když čteš co napsala ta dobrá mám chuť číst dál, nemůžeš přestat. Přesně takový pocit jsem měla.
Je to moc krásné. :-)

12 Lúthien Lúthien | Web | 30. března 2012 v 18:02 | Reagovat

[11]: Děkuju, toho si opravdu vážím :)

13 Niky ♕ Niky ♕ | Web | 6. dubna 2012 v 23:56 | Reagovat

můj svět?...málo originální a naprosto nečekané...Narnie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama