Červenec 2012

Pět mých nejoblíbenějších filmů

27. července 2012 v 17:58 | Lúthien Tinúviel |  Sleduju
Na blogu Edit se objevila zajímavý výzva - vybrat 5 filmů, které považuju za nejlepší. Rozhodla jsem se, že se také zapojím.

Vybrat pět filmů, které mě za celý život nejvíc oslovily, je pro mě opravdu těžké. Na svém profilu na csfd jsme si už několikrát sestavila žebříček nejoblíbenějších filmů, ale pak jsem ho zase smazala, protože mi přpadalo, že jsem ho nesestavila dobře - je tak těžké určit, který film je nejlepší, když je jich tolik, které mě něčím zaujaly. Nakonec jsem se s tím ale poprala a tady je mých pět filmů.

Letopisy Narnie: Lev, Čarohttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/thumb/6/65/The-chronicles-of-narnia-poster.jpg/220px-The-chronicles-of-narnia-poster.jpgdějnice a skříň, 2005, Andrew Adamson
Narnie, nádherný kouzelný svět, který už nic nepřekoná, protože byl první, který jsem poznala - díky Narnii jsem objevila svět fantasy. Bylo mi 15 let, když jsem poprvé viděla v kině první díl Narnie a pořád se mi zdá, jako by to bylo včera. Myšlenka, že obyčejnou skříní se můžete dostat do jiného světa, mě okouzlila. A pak, když jsem si uvědomila, že za zdánlivě obyčejnou pohádkou se skrývá hluboké poselství, udělalo to na mě ještě větší dojem.
Film mě přivedl ke knihám, které jsem si začala číst, ale nelíbil se mi nový český překlad a tak jsem se pustila do Narnie v angličtině. Můžu tedy říct, že film mě přivedl i ke zlepšení v tomhle jazyku :D Než jsem viděla Narnii, hodně jsem četla, ale nikdy ne fantasy, vlastně jsem ani nějak nezaregistrovala, že takový žánr existuje - Narnie mi otevřela dveře do fantazie a přivedla mě k dalším nádherným filmům a knihám, o kterých bych se možná jinak ani nedozvěděla.
Narnie mě také přivedla k psaní; první myšlenka na psaní vlastních povídek, příběhů a promýšlení knihy přišla krátce po tom, co jsem viděla tenhle film a přečetla si knížky.
A v neposlední řadě pro mě Narnie byla prvním impulzem k založení blogu. Bez ní by možná tenhle blog neexistoval a já bych nepotkala vás, své virtuální přátele.
Pro tohle všechno pro mě Narnie není jen obyčejný film, ale jsou to vzpomínky, inspirace a otevřené dveře do fantazie.


Šedé kraje - II. část

22. července 2012 v 20:07 | Lúthien Tinúviel |  povídky
Trvalo to celých 10 měsíců, než jsem se dostala k pokračování téhle povídky. Opravdu se za sebe stydím, ale jsem ráda, že nakonec jsem se k ní vrátila. Než si budete číst druhou část, určitě si připomeňte tu PRVNÍ, protože tahle na ni úzce navazuje.
Vím, že to není nic světoborného ani originálního. Není to ani povídka, ve které by byl důležitý děj, postavy...ale je to taková alegorie o tom, co jsem prožívala a prožívám. Takové moje osobní vyznání. Snad si v tom najdete něco, co vás osloví.


Déšť se lil v hustých provazcích, až se celé vřesoviště změnilo v jednu velkou bažinu. Eleanor, která už byla celá promočená, šla však vytrvale dál. Snažila si vybírat pevnější místa, aby se jí nebořily nohy do bahna, ale protože už se začalo stmívat, šlo to jen velmi těžko. Na chvilku se zastavila, aby se vydýchala a podívala se nazpět. Zdálo se jí, že zatím nedošla příliš daleko.
Ještě se můžeš vrátit
. Podívej se na sebe, jsi celá promočená, nohy máš od bláta a jdeš úplně do neznáma. Zbláznila ses? Obrať se a jdi zpátky domů!
Chvíli váhavě stála. Pohlédla směrem ke kopcům, ale díky dešťové cloně zahlédla jen nejasné černé obrysy.
Znovu se dala na cestu, ale šlo se jí ještě hůř. V tom si vzpomněla na dopis, který ji předal poutník. Co že to tam vlastně stálo? Mám najít nějaký strom. Ale co s ním, až ho najdu? Pozorně se rozhlédla kolem sebe, jestli neuvidí nějaký strom, ale příliš v tom nedoufala, protože dobře věděla, že na vřesovištích stromy nerostou.

Kachny a západ slunce

14. července 2012 v 10:29 | Lúthien Tinúviel |  Fotím
Tak to vypadá, že období zařizování a stresů je u konce a teď by mohlo aspoň na chvíli začít klidnější období. Byla jsem přijata na vyšší odbornou školu, mám brigádu a všechno okolo stěhování je už dokončené. Už jsem na sebe naštvaná, že se blogu nevěnuju, ani neprocházím vaše blogy, i když času mám dost. Jen jsem dlouho byla taková úplně bez chuti, ani psát mi nešlo. Ale teď se mi chuť pomalu vrací :)

Nedávno jsem měla sraz s bývalými spolužáky z vš. Zašli jsme do čajovny a pak se projít k řece, bylo to fajn. A u řeky byly kachny...moc kachen...všude samý kachny.


Čarodějky na cestách - Terry Pratchett

4. července 2012 v 12:41 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
Předem bych chtěla poděkovat všem, kteří mi přáli brzké uzdravení - nakonec mi bylo špatně jen dva dny, ale díky své lenosti jsem se k blogu dokopala až teď.

Další báječná knížka od Pratchetta, kterou jsem si přečetla :)


Magráta Česneková se stala vílou sudičkou, když dostala kouzelnou hůlku od čarodějky, která právě zemřela. Má se vydat na dalekou cestu, aby zabránila chudé dívce vdát se za prince. Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová se do toho samozřejmě vloží a rozhodnou se, že budou cestovat společně s Magrátou, v jejíž schopnosti příliš nevěří. Brzy se ukáže, že kouzelná hůlka nezvládne nic jiného, než všechno proměnit v dýně, a že domluvit se v cizině není tak jednoduché, jak se mohlo zdát. Navíc jim v cestě stojí tajemná čarodějka, která ovládá magii zrcadel. Když se ale do něčeho vloží tyhle tři čarodějky, žádná překážka je neodradí - žádná čarodějnice totiž nemá ráda porážku. Navíc mají jako spojence tajemnou čarodějku z močálů, která bydlí v chaloupce na muří nožce a Stařenčina kocoura Silvera, který si na chvíli vyzkouší, jaké to je být člověkem.