Září 2012

Inheritance - Christopher Paolini

20. září 2012 v 21:09 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
Tak jsem se konečně dostala k poslednímu dílu Odkazu dračích jezdců. Byla jsem opravdu zvědavá, jak dopadne příběh Eragona a jeho dračice Safiry, které jsem si za dlouhá léta oblíbila. První díl, Eragona, jsem přečetla, když mi bylo kolem 15-ti let - stejně jako Paolinimu, když knihu začínal psát. V té době jsem toho z fantasy ještě moc nepřečetla, snad jen Letopisy Narnie. Z knihy jsem byla nadšená a zařadila jsem ji ke svým nejoblíbenějším. Za ta léta jsem ale přečetla mnohem víc fantasy knih a možná i to způsobilo, že Ineritance pro mě bohužel bylo v mnoha ohledech zklamáním.
Všechny moje dojmy si můžete přečíst pod perexem. Musím přiznat, že jsem se rozepsala trochu víc, než jsem čekala, ale potřebovala jsem si sepsat všechny myšlenky.

http://media0.webgarden.name/images/media0:4d8a375b10b81.jpg/9780375856112.jpg

Sněhurka a lovec

15. září 2012 v 14:29 | Lúthien Tinúviel |  Sleduju
No nové zpracování známé pohádky jsem se docela těšila - byla jsem zvědavá, jak se dá klasický dětský příběh přetvořit na temnou fantasy, kterou trailer sliboval. Bohužel se mi potvrdilo, že trailer je v některých případech lepší než samotný film.

http://images5.fanpop.com/image/photos/31700000/Snow-White-and-the-Huntsman-snow-white-and-the-huntsman-31763854-606-960.jpg?1347698585413

Dítě lesa - Laisi Finwen

11. září 2012 v 20:36 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
Už dlouho jsem věděla o stránkách Laisi Finwen, ale nikdy jsem se nepustila do čtení jejích příběhů, protože nerada čtu na pc dlouhé věci, natož knihu. Ale jednoho krásného dne jsem si s jednou dívkou od nás z církve začala povídat o knihách, až jsme se dostaly k tomu, že ona má Dítě lesa doma a že mi ho klidně půjčí (díky Milko, jestli to budeš číst :D ).

"Vypráví se, že v době posledního vpádu skřetů do Rohanu ke konci Války o prsten se na okraji Fangornu objevila malá holčička...
Stromovous ji po svém návratu našel, jak spí schoulená na suchém listí u paty silného buku. Zdála se v tu chvíli křehčí než nejdrobnější kvítek a přece tak půvabně svěží, že měl náhle pocit, jako by se mu vrátilo cosi, co už mu dlouho schází. Pak si vybavil zničené lidské příbytky, které viděl, a srdce se mu sevřelo lítostí. Nesmírně opatrně ji zvedl ze země a ještě spící ji zanesl k sobě domů, do Studniční síně."
(I. kapitola - zdroj)