Inheritance - Christopher Paolini

20. září 2012 v 21:09 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
Tak jsem se konečně dostala k poslednímu dílu Odkazu dračích jezdců. Byla jsem opravdu zvědavá, jak dopadne příběh Eragona a jeho dračice Safiry, které jsem si za dlouhá léta oblíbila. První díl, Eragona, jsem přečetla, když mi bylo kolem 15-ti let - stejně jako Paolinimu, když knihu začínal psát. V té době jsem toho z fantasy ještě moc nepřečetla, snad jen Letopisy Narnie. Z knihy jsem byla nadšená a zařadila jsem ji ke svým nejoblíbenějším. Za ta léta jsem ale přečetla mnohem víc fantasy knih a možná i to způsobilo, že Ineritance pro mě bohužel bylo v mnoha ohledech zklamáním.
Všechny moje dojmy si můžete přečíst pod perexem. Musím přiznat, že jsem se rozepsala trochu víc, než jsem čekala, ale potřebovala jsem si sepsat všechny myšlenky.

http://media0.webgarden.name/images/media0:4d8a375b10b81.jpg/9780375856112.jpg


Další text obsahuje spoilery!!!
Děj přímo navazuje na Brisingr a začíná tam, kde předchozí díl skončil - dobýváním Feinsteru. Protože je to dost dlouho, kdy jsem Brisingr četla, bylo to pro mě lehce chaotické, než jsme se zorientovala. Paolini se vyžívá v popise boje, někdy mi to přijde až přehnané - víme skoro o každém pohybu, který Eragon učiní.
První třetina knihy na mě nezapůsobila dobře, skoro mi vzala chuť do čtení. Paolini se zdlouhavě věnuje věcem, které mi přišly naprosto zbytečné - porod, uzdravení miminka s rozštěpem patra, Roran máchá prádlo - všechno mi to přišlo jako přebytečná vata, bez které by se kniha určitě obešla a možná by tak byla ještě víc čtivá. (Popravdě, kolik lidí s chutí sáhne po tak tlusté knize? Většina se jí zalekne).
Dobytí Aroughs je kapitola sama pro sebe a je to jedna z věcí, která mě na knize hodně zklamala. Roran objeví v hradbách slabinu, kterou za celou dobu neobjevil zkušený velitel, i když město obléhal pěkně dlouho - Roranovi stačí mrknout a vidí. Přiznávám se, že jsem to s těmi mlýny pořádně nepochopila; i když na některých místech Paolini dokáže krásně a detailně popisovat, když popisuje technické věci, většinou mi z toho jde hlava kolem. Nejhorší okamžik ale přichází, když je většina mužů z tábora pryč a náhle zaútočí vojáci. V poslední minutě Roran vymyslí plán - vojákům poručí, ať se schovají ve stanech, sám si sedne před tábor, pije medovinu a klidně si hraje nějakou hru. Místo toho, aby je vojáci rozprášili, zastaví se a pak se velitel začne s Roranem vybavovat, napije se s ním medoviny a pak jede s vojáky zpět do města. Když jsem si tohle přečetla, chtělo se mi hodně silně zařvat: "Cožéé?!" Paolini vychází z prostředí středověku, jako většina fantasy. Zamysleme se nad tím, jakým způsobem byli vojáci vycvičeni. Pokud odmítli vyplnit rozkaz, většinou byli popraveni. Tihle vojáci našli tábor oslabený, měli jedinečnou šanci zaútočit, Rorana měli na ráně a beze zbraně. Co by je pro všechno na světě přimělo k tomu, aby se otočili a odjeli? To, že kouzelník způsobil, že se za Roranem chvěl vzduch? I kdyby to vojáky k smrti vyděsilo, nepochybuju, že by se aspoň pokusili zaútočit. Prostě neměli jediný důvod se otočit a odjet zpět do města. Tohle jsem prostě Paolinimu odmítla sežrat. Nedává to žádnou logiku.
Dál Paolini věnuje mnoho kapitol tomu, že se Eragon snaží naučit lépe šermovat. Opět máme popis skoro každého pohybu, který provede. A tak se stalo, že přes 200 stran knihy jsem četla spíš ze zvědavosti, jestli se tam konečně začne něco dít, než pro cokoli jiného. Kdyby v knize těhle 200 stran nebylo, určitě by to nebyl velký problém. Spíš naopak.
Kniha mě začala víc bavit až při obléhání Dras-Leony. Boj v podzemí je opravdu napínavý. Bohužel mi to trochu zkazil náhlý zásah bylinkářky Angely, která Eragona s Aryou osvobodila z okovů. Vzala se tam zničehonic, v ruce držela meč vyrobený z naprosto neznámého kovu a najednou měla schopnosti větší, než jakýkoli kouzelník. Doufala jsem, že se nám dostane aspoň vysvětlení, jak je to možné, ale ničeho takového se nedočkáme. To mi přišlo hodně nefér a proto Pailiniho podezřívám, že on sám nevěděl, jak by to objasnil a tak to nechal být.
Když Trn unese Nasuadu a odnese jí do Galbatorixovi pevnosti, začne se odvíjet velmi zajímavá dějová linka. Konečně máme možnost seznámit se s Galbatorixem, kterého jsme za celé tři knihy neviděli ani jednou a znali jsme ho pouze z doslechu, stejně jako postavy v knize. To mi přijde jako dost velká slabina - hlavní záporná postava a přitom vůbec netušíme, jaký je, jak uvažuje, nikdy nedostal prostor se pořádně projevit. Také máme možnost nahlédnout do myšlení Nasuady a Murthaga, což bylo zajímavé. Začne se mezi nimi vyvíjet citové pouto, což mě potěšilo a těšila se na rozvíjení jejich vztahu, ale k tomu bohužel nedošlo, protože hned po bitvě si Murtagh prostě sbalil draka a odletěl. Paolini prostě lásce nepřeje. Ale o tom až později.
Po dobytí Dras-Leony a únosu Nasuady se vůdcem Vardenů stal Eragon. Netuší, co by měl udělat. A tak si vzpomene na dávné proroctví, které dostal od kočkodlala a nakonec se rozhodne vydat na ostrov Vroengard, aby našel skálu Kuthian a pevnost duší. Paolini opět zdlouhavě popisuje jejich let, ale musím uznat, že prolet bouří byl popsaný nádherně. Líčení přírody mám ráda a Paolinimu to jde skvěle. Bohužel na člověka působí lehce depresivně číst si zdlouhavé popisy přírody, když je celý netrpělivý, jak kniha dopadne. Na ostrově se pak autor věnuje zdlouhavým popisům a vymýšlí věci, bez kterých bych se opravdu obešla - jako třeba snalglí.
Eragon musí zjistit své pravé jméno, aby otevřel pevnost duší. Opravdu mě lehce zklamalo, že nám Paolini jeho jméno neprozradil. Opět to na mě působilo tak, že ani sám nevěděl, jak to napsat. Po Otevření pevnosti duší se dozvídáme významnou informaci - pod horou jsou ukryta eldunarí a dračí vejce, o kterých Galbatorix neměl celou dobu ani tušení. Eldunarí jsou tak silná, že celou dobu ovlivňovala dění v Alagaësii - dopomohli k ukradení Safiřina vejce a později pozměnili Aryino kouzlo, aby ho přenesli k Eragonovi, vyléčili Eragonovi záda a především to byla ona, kdo vnukl proroctví kočkodlakům. Představa toho, jak dračí eldunarí v podzemí dokázala na tak obrovskou dálku ovlivňovat dění v celé zemi, je dost zvláštní. Nějak mám pochybnosti o tom, jestli to měl takhle Paolini vymyšleno už od začátku, ale možná ano a já mu křivdím. Ale pořád jsem se nějak nerozhodla, jestli to na mě působí věrohodně nebo ne.
Eragon se Safirou se vydají zpět k Vardenům a vezmou sebou eldunarí, která jim mají pomoci v bitvě. Přesto eldunarí připustí, že se svou silou Galbatorixovi nemohou vyrovnat a tak budou muset spoléhat víceméně na štěstí. Eragon vymyslí plán, který zahrnuje i Elvu, dítě, které mu chtěl kdysi požehnat, ale místo toho ji proklel, aby cítila bolest každého tvora. Kromě toho ale umí i předvídat blížící se nebezpečí a její schopnost manipulovat s druhými je snad ještě mocnější než Galbatorixova.
Konečně se dostáváme k dlouho očekávané závěrečné bitvě. Ta je popsaná v sedmi kapitolách a díváme se na ni střídavě z pohledu Eragona nebo Rorana. Musím říct, že takhle mistrně popsanou bitvu jsem ještě nečetla, takže v tomhle si u mě Paolini opravdu šplhnul. Bitva je opravdu napínavá, hltala jsem nedočkavě jednu stranu za druhou.
Závěr bitvy mě lehce zklamal. Dozvídáme se, že Galbatorix objevil nějaké slovo v neznámém jazyce, díky kterému dokáže ovládat kouzelníky. Není blíže vysvětleno kde to slovo našel, odkud pochází nebo proč je tak mocné. Možná jsem hnidopich, ale já prostě nad takovými věcmi přemýšlím.
Čekala jsem, že brzy po skončení bitvy skončí i kniha. Ale to jsem se mýlila. Čeká nás ještě skoro sto stran, které popisují události po bitvě. Královnou se stane Nasuada, protože Eragon samozřejmě velkoryse odmítne. Zapomněla jsem poznamenat, jak hrozně mě štve král Orrin - jeho chování mi přijde opravdu podivné a nepřirozené.
Eragon se nakonec rozhodně vydat pryč z Alagaësie, aby mohl na bezpečném místě vychovávat draky a cvičit dračí jezdce. Konec tedy není úplně šťastný - rozhodně je neuzavřený a působí na mě hodně rozpačitým dojmem. Jako by to tak Paolini nechal schválně, aby mohl později navázat další knihou.

Pár slov k postavám
Roran - obyčejný sedlák, který celý život pracoval na poli, neuměl ani číst a najednou je z něj nejlepší vojenský velitel a stratég - poradí si tam, kde ostřílení vojevůdci neví jak dál. A to ani neměl žádný speciální výcvik, nikdo ho nevedl a neradil mu tak jako Eragonovi. A ještě k tomu je to prostě obyčejný člověk, který nevládne ani magií, ani jinými nadpřirozenými schopnostmi. Nejen, že v Eldestovi se mu podařilo zachránit před Ra'zaky a všichni lidi z vesnice převést až k Vardenům do Surdy, v Inheritance se z něj stává hrdina větších rozměrů, než je Chuck Norris. Při dobývání Feinsteru na něj spadne zeď, která ho div nezabije. Ani se pořádně nevyspí a vydává se do Aroughs - jede v sedle čtyři dny, přičemž spí vždy jen tři hodiny. Jakmile tam dorazí, opět bez odpočinku přebírá velení od ostříleného veterána a záhy objeví slabinu v hradbách a vymyslí odvážný plán. Žádné zranění mu nezabrání dál bojovat - vylomený zub si nasadí zpátky, když mu vyříznou šíp z těla, za chvilku dál velí mužům a ještě si ani nedá odpočinek a za chvíli vyrazí čtyři dny jízdy zpátky. Není pro něj problém postavit se rytířům s meči pouze s kladivem. Mám pocit, že Chuck Norris se každý večer dívá pod postel, jestli se tam neschovává Roran.

Arya s Nasuadou jsou si velmi podobné - obě jsou samostatné silné ženy zastávajcí vysoce důležité a náročné pozice, jsou velmi odvážné a co se týče emocí, ty skoro nikdy nedávají najevo. Jediná žena, která dává nějaké city najevo je Katrina, ale Arya a Nasuada jsou chladné jako led. Při čtení mě napadlo, jestli Paolini není feminista. Rozhodně mi takový popis žen přijde hodně zvláštní.

Láska pouze platonická
Opravdu mě zklamalo a mrzelo, že Paolini nedal větší prostor vztahu mezi Eragonem a Aryou. Místo toho jsme měli pouze možnost číst, jak Eragon elfku platonicky obdivuje a v posledním dílu už toho o jejich vztahu bylo pramálo. Moc tomu nerozumím - pokud se láskou zabývat nechtěl, proč ji naznačovat? Myslím, že téměř každý čtenář se těšil na chvíli, kdy Arya konečně sundá chladnou masku a projeví trochu citu. Ale toho se bohužel nedočkáme. Opravdu mi je Eragona docela líto, že nakonec skončil jako starý mládenec.
Kdyby to byl jediný případ - Ale Murtahg s Nasuadou jsou na tom úplně stejně! Další vztah, který skončil ještě dřív, než začal! Tak nějak mi připadá, že autor se vztahů bojí nebo s nimi sám nemá zkušenosti.

Souboj bohů
Jak Roran v knize sám trefně poznamenal, souboj Eragona a Galbatorixe připomíná spíš souboj bohů - díky magii jsou tak silní, že je téměř nemožné se jim postavit. Přišlo mi, že autor sám na sebe klade obrovské nároky - Galbatorixe udělal tak silného, že se proti němu už nedá skoro bojovat. Nevím, proč nedal autor Eragonovi víc času, aby se mohl k souboji připravit, ale všechno tlačil k finální bitvě. Některé nápady, jako třeba objevení eldunarí, pak působí lehce zoufalým dojmem - že už ta situace byla tak vyhrocená, že nevěděl, co vymyslet. Prostě mi ta magie a nadpřirozené schopnosti přijdou předimenzované. Zajímalo by mě, jestli by po obnovení řádu Dračích jezdců brzy nepřišel nový Galbatorix - historie se ráda opakuje.

Závěr
Poslední díl Dračích jezdců mě v mnoha ohledech zklamal - rozhodně ale neříkám, že by kniha byla úplně špatná. V druhé polovině je děj opravdu napínavý a čtivý a dočkáme se epické závěrečné bitvy, při které člověku běhá mráz po zádech. Je jen škoda, že se v ději objevu tolik nelogičností a konec knihy je tak otevřený, že ani nepůsobí, jako skutečný konec celé tetralogie.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dragita Dragita | Web | 20. září 2012 v 21:34 | Reagovat

Ahoj, díky za recenzi, Spoilery mi nevadí. Já jsem také četla Eragona kdysi v 15letech a letos jsem si Inheritance ještě nekoupila. Odevšad jsem slyšela různé názory a především si nepamatuji děj třetího dílu (zřejmě jsem ho nikdy nedočetla) tvá recenze mě utvrdila v tom, že si to napřed zamluvím v knihovně a uvidím, jestli bude mít cenu si to kupovat (a žádná láska? To má u mě Paolini pohnojené dopředu :-D

2 Claire Claire | Web | 20. září 2012 v 21:40 | Reagovat

Myslím, že knížku hodnotíš moc černobíle.
Je to Tvůj názor, to jistě, ale myslím, že v knížce je spoustu pasáží, jejichž hlavní myšlenku musí čtenář obejvit sám - a to už je na něm, jestli jí najde. Jsou tam moc krásná poselství.
Já Paoliniho obdivuju, že dokázal vyřešit tenhle obrovský hlavolam, protože si myslím, že nadání má obrovské. A když autor píše knížku, vždycky do ní vloží sebe a své názory, tudíž, proč by nemohly být postavy podle něj? To je už na každém člověku, jestli tomu přijde na chuť.
No nic, měj se krásně,
Claire

3 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | E-mail | Web | 20. září 2012 v 21:49 | Reagovat

Není to tak dávno, co jsem dočetla Brisingra. Utvrdila jsem se v názoru, že Paolini i přes svou popularitu neumí psát. A když tak čtu tvou recenzi, tak tenhle pocit sílí.

4 Lúthien Lúthien | Web | 20. září 2012 v 21:54 | Reagovat

[3]: Já bych to tak tvrdě neřekla - třeba první dvě knížky se mi opravdu líbí a Eldesta jsem četla několikrát. V Inheritance si ale na sebe naložil až příliš a přišlo mi, že to úplně nezvládl.

5 Es Ef Es Ef | Web | 20. září 2012 v 22:13 | Reagovat

Taky se na ni v nejbližší době chystám.

6 Zuzka Zuzka | Web | 20. září 2012 v 23:03 | Reagovat

Já bych naopak Inheritance hodnotila kladně. Jako ne ve všem, ale rozhodně kladně. Ale to je věc názoru. :-)

7 pavel pavel | Web | 21. září 2012 v 0:18 | Reagovat

Já tedy záporně. ;-)

8 Vladimir Vladimir | E-mail | Web | 21. září 2012 v 10:28 | Reagovat

Zuzka +1! 8-)

9 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 21. září 2012 v 20:09 | Reagovat

Tvůj popis Rorana mě rozsekal :D:D chudák Chuck Norris :D
Jinak pokud jde o mě, také jsem byla docela zklamaná. Ale když se na to podívám zoětně, je to nejspíš tím, že jsem o knihy očekávala něco obrovského. První díl byl tak geniální, jak to jen šlo, ale Paoliny na tom prostě začal rejžovat. Kdyby napsal dvě knihy, bylo to to nejlepší, konec by byl dobrej a nebylo by to, z prominutím, tak roztahané.

10 Vendy Vendy | E-mail | Web | 22. září 2012 v 11:23 | Reagovat

Tvou recenzi jsem nečetla, protože si chci sérii přečíst celou a nemám ráda spoilery...
Zatím jsem měla možnost číst jen první dvě, z čehož druhá se mi líbila daleko víc než první, ale u obou mi připadalo, že jsou napsany čtivě, zajímavě a že Paolini dal do toho něco ze sebe.
Nechám se překvapit.
Ale je fakt, že knihy jsou dost drahé a uvítala bych možnosti si ji napřed přečíst a pak koupit... k dobrým nebo čtivým knížkám se totiž i vracím a čtu je znova.
Ale vyhodit skoro pětikilo za knížku, kterou přečtu jednou a odložím, to je opravdu plýtvání.
V komentářích vidím rozporuplné názory a nevím, k čemu se přiklonit.
Nejlepší by bylo volit opatrnost. Proč jen to není u nás v knihovně? :-?  8-O  :-)

11 Evča Evča | Web | 23. září 2012 v 13:27 | Reagovat

To s tím Chuckem Norrisem nemá žádnou chybu :D jinak jsi přesně vystihla moje pocity při čtení knížky... i když se mi moc líbil vztah Rorana a Katriny, jak jí pomůže prát obvazy, i když je to ženská práce a on je unavený, je mu jedno, co si lidi budou myslet, prostě to dělá proto, že jí miluje... Roran je charakter :) Kdyby byl ještě lepší, musel by být trochu horší, aby zůstal nejlepší :D

12 Avilan Avilan | Web | 23. září 2012 v 15:24 | Reagovat

Nevím. Je pravda, že by se kniha bez některých věcí obešla, aby se autor mohl věnovat jiným věcem, jenže celý Odkaz byl o podobných věcech. Raději měl napsat knih víc, protože je pravda, že některé věci jsou neobjasněné a protože nevěděl jak knihu ukončit, vymyslel si něco, co pak ani nepopsal, co to vlastně bylo. I přes některé nedostatky jsem Inheritance zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy. Způsob psaní a vyprávění mě natolik uchvátil, že mě nějaké nedostatky neznechutily.
Čekala jsem něco víc o Murtaghovi a Nasuadě, ale bohužel nic. Tak nějak začínám doufat, že Paolini vážně napíše nějaký dodatek, jak jednou řekl :D pak bychom se třeba všechno zatajené dověděli, a navíc bychom se podívali dál do budoucnosti Alagaesie, Eragona a Aryy a Murtagha s Nasuadou :)

13 Avilan Avilan | Web | 23. září 2012 v 15:27 | Reagovat

[2]: Myslím, že má velký talent. Když bude psát dál (pár námětů už má), tak se podle mě máme na co těšit, protože jako spisovatel se s postupujícím časem ještě víc zlepší a drobné nedostatky, které kniha měla, určitě v dalším díle odstraní zcela :)

14 Rogue Rogue | Web | 25. září 2012 v 19:36 | Reagovat

já přečetla Eragona a Eldesta... Dál jsem se nedostala. Přišlo mi to - nevím na jednu stranu  jsem všechny ty postavy a jejich dobrodružství, příběhy, vztahy a zlomy baštila, ale asi mě odradila ta přílišná popisnost. Mě nevadí tlusté knihy, dlouhé knihy, ale musí se něco dít. Když čtu dvacet stránek o tom jak se hrdina pohnul doleva, doprava, jak se zamyslel, uhnul znovu doleva a pak zase doprava tak mě to značně zmáhá :-D

15 Taure Taure | Web | 26. září 2012 v 15:05 | Reagovat

Mně se tedy Inheritance strašně moc líbil,celý jsem ho četla jedním dechem. Myslím,že Paolini má úžasné nápady a skvělou představivost. Já mu rozhodně fandím a Odkaz dračích jezdců jsou mé nejoblíbenější knihy :-)

16 Fantaghira Fantaghira | Web | 29. září 2012 v 22:04 | Reagovat

Začátek knihy byl hodně zdlouhavý, to je pravda. Ale s koncem jsem třeba dost spokojená. Ono celé čtyři knížky pořád všichni čekali, že Eragon a Arya skončí spolu a "budou spolu šťastně žít až do smrti", a to mě dost děsilo. Tak jsem ráda, že to tak neskončilo. Druhá věc, která mě potěšila, bylo, že nezabili Murtagha, jak jsem už od Eragona předpovídala, protože moje oblíbené postavy v 90% případech umírají. Já to zase beru z jeho pohledu, že chtěl na chvíli zmizet, srovnat si věci v hlavě a tak.
Angela vždycky přišla s něčím zvláštním, někde jsem, tuším, četla, že Paolini chystá knihu o ní, kde se snad leccos vysvětlí.
Nad Roranem mi v některých chvílích taky zůstával rozum stát, ale pořád ho mám radši než Eragona, tak jsem mu to vždycky odpustila. I když to s těmi mlýny jsem taky nepochopila, stejně jako to s těmi vojáky.
Jenom doufám, že Paolini nenapíše nějaké volné pokračování typu Eragon po dvaceti letech.

17 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. října 2012 v 20:15 | Reagovat

Kniha mi príjde, z tvojej recenzie, dosť depresívna - akoby autor mal depresiu. No neviem, nečítala som ju :D
Kniha Eragon sa mi dohovárala najviac, bola, myslím, najlepšia. Druhý a tretí diel ma tak nenadchol. O tom, že už vyšla aj štvrtá kniha... - no nebyť teba, ani o tom neviem! :)

Každopádne recenzia je veľmi kvalitná! :)

18 •Keynes •Keynes | Web | 13. října 2012 v 14:41 | Reagovat

já se k těmto hrubým knížkám ještě ani nedokopala..:D

19 Ignorka Ignorka | Web | 18. října 2012 v 15:00 | Reagovat

Ahojky, já poslední díl ještě nečetla, pravděpodobně bych musela nejdříve přelouskat 3.tí díl. Každopádně recenze se mi líbila - vystihla si jak klady tak protiklady :)

Mě se článek líbil ;)

20 Nindë Elanessë Nindë Elanessë | 20. října 2012 v 23:34 | Reagovat

Z Odkazu dračích jezdců jsem nečetla ještě ani jednu knihu, ale už jsem o tom hodně slyšela. Ne, že bych si to nechtěla přečíst, ale u nás v knihovně jsou skoro vždy vypůjčené a když jsem konečně získala jedničku, neměla jsem na její čtení moc času. Přečetla jsem asi čtvrtinu a už jsem jí musela vrátit. Možná to byla ta popisnost, co mi ztěžovala čtení. Stávalo se mi totiž, že jsem přeskakovala stránky a četla jen věci, které mě zaujali. Opravdu mě zajímalo co se stane a tak sem nějaké pasáže vynechávala. Protože ale knížku považuji za přečtenou jen tehdy, když je přečtena od začátku do konce se vším všudy, stále jsem se vracela zpět a četla vše znova a celé. Bylo to na mě prostě moc zdlouhavé, na to, jak málo jsem na čtení měla času. Tím ale neříkám, že si ty knihy jednou nechci přečíst celé.

Poslední kniha je jedna z těch, na které jsem slyšela hodně rozporuplné názory. Někdo byl nadšen, někdo velmi zklamán, tak nevím. Ale ohledně těch chyb, či nevysvětlených věcí co jsi popisovala si myslím, že to nemusí být jen o nedomyšlenosti. Něco může zapříčinit i autorova velká fantasie. Někdy se stane, že když člověk něco vymyslí, neuvědomí si, že ostatní to možná pochopí jinak. Nevím, je to jen taková moje myšlenka. Nečetla jsem to a tak nemůžu posoudit, jak závažné ty chyby jsou :-)

21 Lawiane Lawiane | 27. prosince 2012 v 23:31 | Reagovat

Jé, ráda jsem tě zase potkala na  svém blogu. Dodatečně ti přeji hezké Vánoce, hlavně pohodu a šťastný Nový i nový rok. :-)

22 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 30. srpna 2013 v 10:52 | Reagovat

Absolutní souhlas s recenzí.
Valím oči - naprosto trefné O_O

23 papája papája | Web | 13. února 2014 v 22:22 | Reagovat

Jak jsem četla tvou recenzi, úplně mu došlo, kolik věcí už jsem z knížek zapomněla :-) To je asi tím, že prostě člověk nedůležité věci vypustí. Odkaz dračích jezdců mám ráda, ale asi to je spíš sentimentalita, bylo to mé první fantasy. Je pravda, že celý příběh obsahuje krásné okamžiky, ale naprosto souhlasím s celou tvou recenzí. První dva díly ještě jakž takž šlapaly, ale od Brisingru to bylo takové zouufalé zachraňování situace, když si Paolini v patnícti neuvědomil, že to, jak nastavil svůj svět, nedává moc smysl a i když je to takové roztomilé, má to vážné trhliny v logice. A právě na tu logiku jsem poslední dobou celkem pes, nemusím to vypisovat, všechno jsi řekla. Prostě kdyby to mělo o 500 stránek míň, vůbec by to neuškodilo, protože to natahování a až příliš podrobný popis spíš ubližuje, než pomáhá.Eragona jsem přestala mít ráda, Galbatorix není moc charismatický padouch, na kterého by se člověk těšil, Nasuada a Arya jsou psí čumáky, což je trochu škoda, ale možná Paolini jakožto chlap ženskejm moc nerozumí :D Rorana jsi vystihla, prostě křupan nad křupany a Eragona strčí do kapsy. Murtaghova linie byla asi jediná zajímavá, škoda, že nebyl v ději víc prosazen,alespoň nějaká trochu originální postava. No, nemá cenu to tu všechno vyjmenovávat. Knížky mám stále ráda, ale když jsem starší, mám dojem, že to Paolini vůbec neměl promyšlené a musel to řešit stylem "hm...sem dáme nějaké proroctví, sem mocnou zbraň, sem pár draků a snad to vyjde..." :-?

24 Andy Andy | Web | 7. června 2014 v 20:57 | Reagovat

Patřila jsem k (ke konci) malé skupince lidí, kteří knihu hned po jejím zveřejnění v angličtině postupně přeložili téměř celou do češtiny, aby si ji lidé mohli přečíst dříve, než byl zamýšlen oficiální překlad.
Knihy se mi líbily, ale až při té poslední, se kterou jsem pracovala mnohem podrobněji, jsem si všimla, kolik nedostatků v celé sérii ve skutečnosti je. Komentář však budu mít k jediné - tím, že plně nerozvinul v podstatě žádný ze vztahů, které v knize paolini načal, si udělal dle mého názoru hodně nepřátel. Jasně, je to kluk. Psal to z pohledu, co zajímá jeho, a tedy bitvy a akce, tímhle však úplně zbytečně ztratil hrozně moc příznivců a dělá to knihy jednostrannými, jako by jim něco důležitého chybělo.

25 Grumpy Grumpy | Web | 10. dubna 2015 v 8:10 | Reagovat

Dobrá recenze a celkem s tebou souhlasím. Knížku jsem si koupila v originále, hned jak vyšla; nemohla jsem se dočkat, protože jako spousta ostatních i já jsem s Eragonem "vyrůstala" a jeho příběh jsem zbožňovala. Od konce třetí knihy mi bylo Eragona čím dál tím víc líto, jako by mu nikdo nerozuměl, nikdo mu nepřál nic dobrého... Viz úplný konec série. Osobně bych z Inheritance vystřihla prvních a posledních 200 stránek, protože byly naprosto o ničem :D Nejvíc mě bavila cesta a pobyt na Vroengardu a závěrečná bitva :-) A nechápu, proč měla kniha 800 stránek, a přitom spousta věcí zůstala záhadou, místo toho jsme si přečetli, jak "Roran máchá prádlo" :-D To mě taky zklamalo... Jinak tvůj popis Rorana aka Chuck Norris mě hodně pobavil :-D

26 Sarabessa Sarabessa | 3. května 2015 v 17:06 | Reagovat

Zajímavý popis. Mě osobně se nelíbilo že Paolini nerozvinul vztahy. Já jsem si představovala že ho Arya alespoň políbí, nebo mu řekne něco ve stylu  "Miluji tě." a ono nic. To samé s Mutaghem a Nasuandou. A to že byl konec roztahaný mi nevadí, protože sám napsal a řekl (nebo to tak vypadalo z těch rozhovorů co jsem četla), že se chce vrátit. Ale jak vrátit? Já osobně nesnáším když knihy a filmy mají pokračování, kde je hlavní hrdina někdo jiný než Eragon (ano Eragona jsem si opravdu hodně oblíbila) a děj se odehrává 100 let po tom co porazili Galbatorixe. A poté vám to ještě omlacují o hlavu tím že hlavní postavy pořád říkají "Eragon tehdy dokázal zabít Galbatorixe, tak já také musím udělat to a to."

27 Sarabessa Sarabessa | 3. května 2015 v 17:07 | Reagovat

[26]: Zapoměla jsem dodat, že jinak se mi celá tetralogie hrozně líbila. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama