Věrná přítelkyně

8. března 2013 v 20:31 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Přicházela, aniž by ji kdokoli zval. Nikdy neklepala, nikdy se neptala, jestli smí vstoupit; prostě to udělala. A já ji nevyháněla. Objevila se vždycky ve chvílích, kdy mi bylo smutno, kdy jsem se cítila osamělá, prostě když mi bylo nejhůř. Posadila se vedle mě a spustila:


"Vidíš, já jsem ti říkala, že přesně takhle to dopadne. Jsi k ničemu. Nikdy z tebe nic nebude. Nikdy tě nikdo nebude mít rád. Podívej se na sebe, jak vypadáš, vždyť je to hrůza. A chytrá taky moc nejsi. Ani schopná. Měla bys to radši vzdát. Copak má život vůbec cenu? Má smysl být na tomhle světě?"

A já jsem s ní tiše souhlasila. Přikyvovala jsem na to, co říkala. Neměla jsem sílu jí odporovat a ani jsem nechtěla. Někdy jsem ji i vybízela, aby pokračovala. Cítila jsem, že snad jen ona mě chápe.

Jednoho dne se něco zlomilo. Najednou jsem ji už nechtěla dál poslouchat. Pochopila jsem, že její slova byla jed - jed, který se snažil otrávit mojí duši. A navíc to všechno byla lež. Každé slovo. Tak dlouhou jsem jí naslouchala, až jsem sama těm lžím začala věřit. Ale teď už jsem měla dost.

Vstala jsem, otevřela dveře a požádala jsem ji, aby odešla. Nejdřív nechtěla. Rozzlobila se, říkala mi, že nemám nikoho jiného, než ji, vyčítala mi, že ji přece nemůžu jen tak opustit po tom všem, co pro mě udělala. Zacpala jsem si uši a počkala jsem, dokud neodešla. Šla neochotně, ale přesto šla. Nic jiného jí nezbývalo.

Zůstala jsem v místnosti sama. Byl to zvláštní pocit; zdálo se mi, že se konečně můžu po dlouhé době nadechnout. Začala jsem se sama pro sebe tiše smát. A pak jsem uslyšela nesmělé klepání na dveře. Měla jsem strach, že se vrací ona, ale když jsem otevřela dveře, stál tam někdo jiný.

"Kdo jsi?" zeptala jsem se.
"Jmenuji se Naděje. Vím, že jsi tu sama, tak jsem za tebou přišla. Můžu být tvá nová společnice, pokud o mě stojíš."


Od zítřka budu smutný, až od zítřka.
Ale dnes se budu radovat.
Proč mám být smutný, proč?
Protože fouká vítr?
Proč bych měl dnes být smutný kvůli tomu,
co bude zítra?
Možná, že zítra bude pěkně,
možná bude jasné nebe.
Možná, že zítra zase zasvitne slunce.
A potom nebudu mít žádný důvod,
abych byl smutný.
Od zítřka budu smutný, až od zítřka.
Ale dnes, dnes se budu radovat,
a každému trpkému dni řeknu:
Až od zítřka budu smutný.
Dnes ne.

Báseň z roku 1941 napsaná chlapcem uvězněným v koncentračním táboře - zdroj




 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 8. března 2013 v 21:04 | Reagovat

Poutavě sepsáno. Co se v tobě ale zlomilo, že jsi prozřela a vyhnala ji?

2 Sid Sid | Web | 8. března 2013 v 21:08 | Reagovat

Pekne napisane.

3 Lúthien Lúthien | Web | 8. března 2013 v 21:10 | Reagovat

[1]: Těžko říct, byl to dlouhý proces. Chtěla jsem to napsat odlehčeně, kdybych to víc rozebírala, asi by se z toho stala spíš psychologická úvaha :D Je to spíš o takovém postoji - není to o tom, že už do deprese nikdy neupadnu, ale spíš že se ji snažím neposlouchat a přivolávám radši naději.

4 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 8. března 2013 v 21:14 | Reagovat

[3]: Zní to... nadějne=) Mnohem lépe, než se těšit ze společnosti deprese

5 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 8. března 2013 v 21:32 | Reagovat

Když bylo tohle TT vyhlášeno, říkala jsem si, že žádné články otevírat nebudu... Tvůj jsem otevřela přes výpis na AK - a jsem strašně ráda. Moc pěkně napsané. Trochu se v tom i vidím. I když mrcha občas ještě zajde na skleničku. :-D

6 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 8. března 2013 v 21:41 | Reagovat

Jak se říká,naděje umírá poslední:-)optimistické pojetí tématu

7 Mattonka Mattonka | Web | 8. března 2013 v 22:13 | Reagovat

Tak tuto nemilou paní jsem ze svého pokoje vykopla už dávno a slečnu Naději si nastěhovala natrvalo. Stejně tak Lásku, Porozumění a Klid. Oč je život krásnější? Asi o tolik, o kolik je snadnější. O nehorázný kusanec ;-)

8 Houp Houp | Web | 8. března 2013 v 22:57 | Reagovat

U té básničky jsem div neuronila slzu... Naděje... ta mocná čarodějka, která bývá vážně mnohdy nesmělá! Ale dobře, že si vyhodila tu můru a přivítala Naději, protože ta je teď na správném místě. ;-)

9 Vendy Vendy | Web | 9. března 2013 v 14:50 | Reagovat

Konečně jsi ji vykopla ze dveří i ze svého života! Ona sice bude jak podomní prodejce, bude se vracet a znovu vyzvánět a snažit se dostat dovnitř, ale ty už se nedáš, určitě ne!
Moc krásná básnička, kterou jsi užila na konec. Dojemná.

10 •Keynes •Keynes | Web | 10. března 2013 v 15:23 | Reagovat

hezky napsané..trochu sad.

11 es ef es ef | Web | 10. března 2013 v 16:06 | Reagovat

To je nádherné.

12 pavel pavel | Web | 10. března 2013 v 23:14 | Reagovat

Deprese člověk musí zkrátka hned vykopnout. :-D

13 Mniška Mniška | E-mail | Web | 11. března 2013 v 17:15 | Reagovat

Teď jsem nevěděla, jestli se jedná o povídku nebo o skutečnost, ale četlo semi to moc hezky. Ačkoli, když jsem sipřečetla ten nadpis Nejlepší kamarádka a pak viděla ten odstavec psaný kurzívou, tak jsem se vyděsila. Ale samozřejmě jsem to nakonec pochopila. Ten poslední odstavec s tou Nadějí, to mi přejel mráz po zádech, to bylo hezké.
Co se týče té básně... je neuvěřitelné, kolik naděje v sobě ten dotyčný básník měl, přestože seděl v koncentráku, má můj neskonalý obdiv.
Moc výživný článek! Tak pokud to byla skutečnost, doufám, že taková zlstanea pokud povídka, tak ať ti to pořád tak pěkně a inspirativně píše...

14 Adelaine Adelaine | Web | 12. března 2013 v 21:56 | Reagovat

Pěkné. Hlavně ta báseň, obdivuju toho kdo ji napsal. A Naděje by se mi taky hodila.

15 Cuilë Turmawen Cuilë Turmawen | 21. března 2013 v 20:45 | Reagovat

Nápad (ne)malé radosti mě moc zaujal, tak v tom pokračuju i na svém blogu :) Můžu? :) uvedla jsem, že to mám od tebe a od Vendy ;)

16 Debbien Willie Debbien Willie | Web | 9. dubna 2013 v 17:51 | Reagovat

Kráásný,i ta básnička,To s tou nadějí,byl opravdu dobrý nápad,způsobilo to hezké zakončení...opravdu skvělé :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama