Červenec 2013

Knižní detektiv

30. července 2013 v 20:27 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
Blogerka Ettelëa vymyslela skvělou knižní výzvu, do které jsme se rozhodla zapojit. Při prohledávání své knihovničky jsem se mohla znovu nad svými knihami zamýšlet a objevila jsem věci, o kterých jsem neměla ani tušení - například která kniha je v mé knihovně nejstarší.

Úkoly aneb, co máte hledat ve svých knihovnách:

1.Knihu, která ma na svém obalu či v názvu "knihu"
Tak bohužel hned v prvním bodu musím zklamat. Opravdu jsem nic takového neobjevila. Mám málo knih :(

2.Klasiku
Tady už jsem naopak měla mnohem víc možností. Nakonec jsem vybrala Chrám Matky Boží v Paříži od mého oblíbeného spisovatele Victora Huga. I když pro hodně lidí je to depresivní kniha se špatným koncem, já ji mám ráda, hlavně díky výborným postavám a mistrnému popisu jejich vnitřních bojů.


Projekt 365 dní - 2. týden

28. července 2013 v 20:00 | Lúthien Tinúviel |  Projekt 365 dní
Tenhle týden byl hodně zajímavý a dost se toho událo. Začal docela špatně, musela jsme řešit hodně problémů a byla jsem ve stresu. Ale ke konci týdne se to už zlepšilo, dost věcí se vyřešilo a přišla i nějaká závažná rozhodnutí. Třeba to, že si podávám přihlášku na školu a chci ještě pokračovat ve studiu. Ale o tom možná někdy jindy. Shrnuto a podtrženo, byl to nakonec docela úspěšný týden.

22.7. Pondělí
I v největší temnotě září naděje. Aspoň doufám.


Jak hubená je dostatečně hubená?

24. července 2013 v 18:02 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Největší nepřítel je jejich vlastní tělo. Touží dosáhnout dokonalosti, která ale existuje jen v jejich hlavě a žádný smrtelník jí nemůže dosáhnout. Touží se stát křehkými porcelánovými panenkami, éterickými bytostmi. I kdyby už na nich nezbyl ani gram tuku, budou si stále připadat tlusté. Svou vlastní hodnotu posuzují podle toho, kolik centimetrů mají v pase. Jídlo odmítají, protože krásné dívky přeci nejí. Dávají přednost mezeře mezi stehny před koláčem nebo vystouplým klíčním kostem před cukrovím.

Až do tohoto týdne jsem netušila, že existují takové blogy, kde se dívky svou mentální anorexií chlubí a kde je v tom ostatní ještě podporují a dokonce je obdivují a napodobují. Tyhle dívky razí názor, že mentální anorexie není nemoc, ale pouze životní styl. Na jejich blozích se objevují hesla, ze kterých až mrazí. "Jednoho dne budu hubená, i kdyby to znamenalo umřít hlady." "Hlad bolí, ale štíhlost za to stojí!" "Jídlo je zlo!"

Co se vůbec stalo, že jsme začali jeden druhého posuzovat podle těla? Opravdu nás tak zblbly módní časopisy a americké seriály, že už nehodnotíme člověka podle jeho charakteru, dovedností, inteligence, smyslu pro humor, kreativity, ale jen podle toho, jestli má dostatečně ploché břicho? Má tělo takovou hodnotu, abychom se kvůli němu týrali hladem, propadali pocitu beznaděje a zhnusením nad sebou samými a našim největším životním snem bylo být co nejhubenější? Je ten, kdo nemá míry modelky méně hodnotným člověkem?

Projekt 365 dní - 1. týden

21. července 2013 v 20:13 | Lúthien Tinúviel |  Projekt 365 dní
Nedávno jsem narazila na tenhle zajímavý projekt a opravdu mě oslovil. O co jde? Každý den v roce musíte vyfotit jednu fotku, která by měla nějakým způsobem vyprávět o tom, co jste ten den dělali. Je to vlastně takový fotografický deníček. Moc se mi líbí představa, že budu moct zpětně prohlížet fotky a vzpomínat na všechno, co se v minulosti odehrálo. Tady jsou stránky projektu - projekt365.cz
Upřímně, nejsem zrovna důsledná, co se týče dlouhodobých projektů, takže tohle je pro mě opravdu velká výzva. Netuším, jak dlouho to vydržím, ale chtěla bych minimálně měsíc. Ale třeba nakonec zjistím, že mě to opravdu baví a vydržím celý rok.
Nejde mi tolik o to, aby fotky byly dokonalé, ale spíš o to, aby opravdu vypovídaly o mé náladě ten den a o tom, co jsem prožívala. Bylo pár dní, kdy jsem měla chuť se na to vykašlat hned první týden. Říkala jsem si, že stejně nic pořádného nevyfotím. Ale nakonec jsem to vydržela a tak tu máte první podivnou směsici fotek z tohoto týdne.

Pondělí
Po pracovním pohovoru není nic lepšího, než si chvilku odpočinout v přírodě.


Hra s barvami

18. července 2013 v 20:06 | Lúthien Tinúviel |  Fotím
Když člověk nemá co dělat, někdy ho mohou potěšit úplné maličkosti - třeba špulky nití. Jsou to docela fotogenické předměty, nemyslíte? :)


Procházky Prahou

13. července 2013 v 9:37 | Lúthien Tinúviel |  Fotím
Nechce se mi ani moc psát o tom, jak se teď mám, abych to nezakřikla. Je pravda, že všechno není růžové, jsou i určité problémy, s kterými musím stále bojovat, ale na druhou stranu teď prožívám nejšťastnější období ve svém životě. Podnikám výpravy na různá místa Prahy a stále se divím, jak je to krásné město a co všechno se v něm skrývá. Ale to nejlepší na tom je, že už nemusím na objevné výpravy chodit sama. Že by to byl opravdu konec osamělých letních večerů? A tak mi ani nevadí, že jsou fotky lehce rozmazané; nejdůležitější jsou vzpomínky, které se s nimi pojí.

Procházka večerní Prahou. Že ta lucerna vypadá docela narnijsky? :D

Nové začátky

6. července 2013 v 22:56 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Cesta do nového domova se neobešla bez dobrodružství. Představte si následující scénu - hezky si jedete po dálnici, na klíně držíte vyděšeného psa, když najednou uslyšíte divný zvuk a auto začne mířit ke svodidlům. Praskla nám pneumatika, ale naštěstí řidič zareagoval pohotově a tak jsme sice nenabourali, ale zakufrovali na okraji dálnice. Samozřejmě v autě nebylo potřebné nářadí, a tak jsme se vydali na pochod po dálnici. Naštěstí jsme brzy našli pole a za ním malou vesnici, kde byla dokonce otevřená večerka! Jinak bylo ale v malé vesničce mrtvo. Asi po hodince jsme odešli čekat na kraj pole. Už jsme se chystali na to, že přenocujeme pod širákem, když se konečně vynořil řidič a hlásil, že závada se spravila a můžeme pokračovat dál. Další cesta už proběhla bez nehody a tak se vám s menším zpožděním hlásím ze svého nového bydliště. Myslím, že tentokrát poznáte docela snadno, odkud jsou tyhle fotky, nemám pravdu? :)