Rozum nebo cit?

29. srpna 2013 v 20:01 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Je neuvěřitelné, jakým způsobem ze sebe můžeme udělat pitomce, když na chvíli vypneme zdravý rozum a začneme se řídit svými city. Myslela jsem si, že už jsem se docela poučila, že nejsem tak naivní, ale bohužel jsem zjistila, že to nebyla pravda. Lidé často nadávají na lásku a dávají jí za vinu zranění, zradu a další negativní věci. Ale já si myslím, že si to většinou způsobujeme sami, protože se pouštíme do vztahů, o kterých tušíme, že nemají budoucnost nebo že by nám mohly přinést spíš víc zlého, než dobrého. Ale jak se má člověk prát s vlastními city? Dá se řídit jenom rozumem?

Co se týče lásky, je hodně těžké nenechat se unést city, ale myslím si, že je to možné. Rozum by měl jít ruku v ruce s city, nemělo by to být tak, že jsou proti sobě v opozici. Co tím chci říct? Nemusíme se například zamilovat do alkoholika a pak brečet nad tím, jak je ta láska zlá. Můžeme předem zvážit situaci a uznat, že do tohohle nemá cenu jít. Jasně, city se nedají jen tak vypnout. Ale myslím, že se dají potlačit. Sama jsem zažila situace, kdy se mi někdo hodně líbil, ale věděla, jsem, že do toho vztahu nemůžu jít a tak se mi podařilo to nenechat zajít někam dál. My máme moc nad svými city - můžeme je buď přiživovat nebo je naopak hasit.

Už jsem se víckrát spálila. Většinou díky své hlouposti. Poničila jsem si pěkné kamarádství, protože jsem se prostě nedokázala udržet a dala jsem najevo své city. Přišla jsme tak o přátelství a lásku jsem nezískala. Trpělivost je ve vztazích hrozně důležitá - když své city vyznáme příliš brzy, většinou se všechno poničí.
A teď jsem prožila trochu opačnou situaci. Byla jsem si vědomá toho, že jsem v takové životní situaci, kdy bych neměla hledat vztah, ale spíš řešit své problémy. Ale když se najednou objevil skvělý kluk, který o mě začal usilovat, dala jsem tomu šanci. A jak to skončilo? Samozřejmě zase zlomenými srdci. Zlobím se na sebe a jsem ze sebe i trochu znechucená. Kdy se konečně poučím? Ale myslím si, že tohle byla ta poslední lekce, kterou jsem potřebovala a teď už budu mnohem opatrnější. Nechci už nikomu ubližovat, ani sama sobě ne.


Moc se mi líbí tenhle úryvek z mé oblíbené knížky S nikým nechodím a nejsem cvok od Joshuy Harrise:
"Biblický překlad The Message parafrázuje Filipským 1,9 - 10 takto: Naučte se milovat správně. K tomu musíte používat hlavu a zkoumat své city, aby vaše láska byla upřímná a inteligentní, ne sentimentální blábol."

Už nikdy nechci, aby se moje láska proměnila jen v sentimentální blábol. Vím, že musím používat taky hlavu a hlídat své city. I když v dnešním světě se význam slova láska téměř ztrácí a lidé střídají partnery jako ponožky, pořád věřím, že jednou prožiju opravdovou lásku, takovou, která vydrží na celý život. Ale taky vím, že to není snadná cesta. Mnohem radši ale budu žít sama, než se pouštět do špatných vztahů. I samota může být někdy dobrá. V téhle chvíli chci žít naplno a využít tu dobu, kdy jsem svobodná k něčemu užitečnému.

Takže, abych ukončila ty moudré řeči :D Lúthien je opět šťastně nezadaná. A slibuje, že své city už si příště na blog vylévat nebude. A jak jste na tom vy?


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 29. srpna 2013 v 20:06 | Reagovat

Hmm, proč je to bíle podbarvené? :D Nejde mi to zrušit :D

2 Rogue Rogue | Web | 29. srpna 2013 v 21:19 | Reagovat

"Nechci už nikomu ubližovat, ani sama sobě ne."  zní mi to, jako kdybych to řekla sama, odpovídá to mojí momentálni situaci. Jednou, po čase jsem byla tak sobecká, že jsem poslouchala jen svoje city a dopadlo to neslavně. :-|
Myslím, že je velmi těžké, aby šel rozum a city ruku v ruce. V danou chvíli, v zamilovanosti není pro jeden z těch atributů místo :-(

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 29. srpna 2013 v 21:27 | Reagovat

Ze všech takových zkušeností se člověk nějak poučí, i kdyby jen maličko, nějak ho to změní. A projít si takovými situacemi musí asi každý, časem to přebolí, objeví se někdo další... a kdo ví, třeba to tentokrát bude 'ten pravý'. Škoda, že se k němu nejde dostat hned, aniž by si člověk musel projít několika neúspěšnými vztahy.
Jak to do budoucna bude se mnou, to absolutně netuším. Asi nejsem dostatečně silná a kvůli některým věcem jsem začala mít ze vztahů spíš strach, a proto začnu couvat pokaždé, když se na obzoru objeví jen náznak. Jsem děsně divné stvoření a někdy bych si i sama dala nejradši pár facek :D

4 *EM* *EM* | Web | 29. srpna 2013 v 23:36 | Reagovat

Vím o čem mluvíš, já se akorát zlomené srdce se snažím marně lepit :|

5 sarush ef sarush ef | Web | 29. srpna 2013 v 23:51 | Reagovat

Ale to by pak člověk přišel o ty hezké chvíle, o nichž ví, že stejně za chvíli skončí. Racionální může být stroj, ale člověk ne. V tom to je, že pokud přežijeme ty zlé chvíle, jsou pak ty hezké o to kouzelnější.

Ten úryvek je hodně zajímavej.

6 •Pet!nka• •Pet!nka• | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 14:30 | Reagovat

Moc mě mrzí, že vám to nevyšlo. Já jsem s přítelem už přes dva roky, teď se k sobě asi budeme stěhovat a přiznávám, že je to jediný kluk, jakého jsem kdy měla. Tak nějak se s ním cítím správně, mám s ním ty nejkrásnější vzpomínky a vím, že vždycky podpoří. Doufám, že nám to vydrží!

7 Mniška Mniška | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 18:16 | Reagovat

Tohle byl vážně dobrý článek - zamyšlení se nad tím, jak by se měl rozum a cit vzájemně korigovat a že se nejedná o bílou a černou. Je potřeba oboje.
Vím o tom, že city se dají ovládat, i když v některých situacích to opravdu nejde snadno. Kolikrát i já se cítila být zamilovaná, ale protože jsem neměla u toho kluka šanci (mám v tomhle hroznou smůlu, jednou je zadaný, podruhé je odněkud z daleka...), musela jsem tu zamilovanost prostě strčit do pozadí a vypořádat se s tím. Rozhodně jsem nad svým zklamáním nechtěla zůstávat se smutkem dny, ne-li měsíce a po tu dobu se litovat.
V minulosti šlo uzavřít sňatek i bez lásky a mít děti bez lásky s člověkem, s nímž si jeden nerozuměl, neměl s ním nic společného, jen ty děti a možná domov. Dnes máme tu výsadu, že můžeme uplatnit i ten cit.

8 D@ve D@ve | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 23:27 | Reagovat

"S nikým nechodím a nejsem cvok" je taky moje oblíbená knížka. :-) Jsem toho názoru, že zamilovat/odmilovat se je věc rozhodnutí a přesně jak píšeš - záleží na tom, jak moc člověk dá těm pocitům průchod.

Vzpomněl jsem si na svou hodně starou píseň (vznikla o svaťáku), kdy jsem řešil dilema mezi rozumem a pocitama:
http://kucerad.blog.cz/1107/bit-ci-nebit

Tak snad to co nejvíc lidí povzbudí :-)

9 Vendy Vendy | Web | 31. srpna 2013 v 13:25 | Reagovat

Rozum a cit se věky sváří a rozlišit jedno od druhého se málokdy zdaří.
Ale asi souhlasím s tím, co jsi napsala, i když je to trochu smutné - moje citové vztahy dopadaly katastrofálně, kdežto kdybych šla do jednoho s rozumem, mohla jsem bejt šťastná jako blecha.
Někdy ale funguje instinkt. A jestli instinkt říká, že něco není v pořádku, měli bychom srolovat růžový brejle a hodit rychle zpátečku, než dostaneme na kokos.
Je škoda, že to tak dopadlo. Zamilovaná Luthien se mi líbila, měla hlavu v obláčcích a spoustu nápadů. Ale doufám, že tě tohle nezlomí a nápady budeš mít dál.
Jak říkávala moje kolegyně, co tě nezabije, to tě posílí. A kdoví, asi tenhle kluk musel odejít, aby dal příležitost jinému klukovi, kterého potkáš.
Na druhou stranu, vem to pozitivně - jak moc tě to bolí teď. A jak by tě to bolelo, kdyby se s tebou rozešel třeba po roce nebo po dvou letech?
Je to smutné, je to kruté, je to život.
Ale myslím, že i tohle uneseš a že jsou věci, které tě asi mrzí víc. Nezadaná Luthien se brzy může znovu změnit v zadanou Luthien. Nemusíš kvůli tomu přestat věřit na lásku... jen budeš třeba opatrnější.
A na závěr bych taky přidala nějaký ten citátek...

Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.                 Shakespeare

Milovat a být rozumný nemůže být ani bůh.

Od té chvíle, co miluje, nevidí ani nejmoudřejší žádnou věc tak, jak opravdu vypadá.  
Stendhal

Když se dva lidé milují, touží po tom, žít spolu – ale samotná láska nestačí k zajištění štěstí.

A myslím, že tvoje volba je dobrá. Važ si sama sebe, měj se ráda taková, jaká jsi a určitě potkáš někoho, kdo tě bude mít rád stejně tak. Myslím, že když láska přijde, otevřeš jí dveře (i srdce). Ale nebudeš se vydávat všanc za každou cenu...
Hezký den, Lúthien. :-)

10 Lúthien Lúthien | Web | 31. srpna 2013 v 13:48 | Reagovat

[5]: Neříkám, že by člověk měl být stroj. Jen že je dobré zvažovat, jestli se do něčeho pouštět nebo ne.

[9]: Děkuju, nejsem ani nějak moc smutná. Bylo to spíš o tom, že jsme se k sobě s tím dotyčným nehodili. Chci se poučit ze svých chyb, ale v téhle chvíli se chci soustředit na jiné věci, než vztahy. Ale na lásku rozhodně nepřestávám věřit!

11 Š. Š. | Web | 31. srpna 2013 v 19:16 | Reagovat

Je mi líto, že vám to nevyšlo. Ale na druhou stranu jsi získala další zkušenost a ta se vždy hodí. Já jsem šťastně zamilovaná téměř dva roky a často si říkám, že jsme oba dva naivní a asi taky občas vypínáme rozum a jednáme až moc spontánně. Ale myslím si, že kdybych používala jenom rozum, přišla bych o spoustu skvělých zážitků, byla bych teď jinde a jiný člověk. Líbí se mi tvoje věta "Vím, že musím používat taky hlavu a hlídat své city.", protože je to snaha o zlatou střední cestu. Nevzdát se citů, ale zároveň používat rozum.
Přeji ti, abys jednou našla někoho, s kým budeš napořád šťastná :)

12 Kariol Kariol | Web | 2. září 2013 v 15:53 | Reagovat

To je opravdu myšlenka vhodná k zamyšlení každého jedince, protože přeci jenom, někdy musí být člověk obeznámen, že rozum lze taky brát v potaz i v těch bezhlavých, rozumu zbavených chvilkách vzplanutí citů. :-)
Někdy je potřeba si uvědomit i to, že zamilovanost trvá chvíli. V dnešní době to ani nebývá zamilovanost, co svede kluka a holku dohromady, ale jen krátkodobé zalíbení. Proto je vhodné používat rozum a nezačínat si nic s kluky, se kterými to prostě nevyjde - už jen třeba kvůli věku, povaze, jiným lidem... :-)
Pěkný článek! 8-)

13 Fantaghira Fantaghira | Web | 6. září 2013 v 22:02 | Reagovat

Šťastně nezadaná už pár let. V podstatě ze stejných důvodů, jaké jsi tu napsala. A pořád věřím tomu, že až bude ten správný čas, tak láska přijde :)

14 Lawiane Lawiane | Web | 8. září 2013 v 15:42 | Reagovat

to mě mrzí, z tvých předchozích článků to vypadalo na trvalou záležitost. :-|  Když ono to bez toho citu a s rozumem prostě nikdy nejde.

15 Žanet Žanet | Web | 22. září 2013 v 21:21 | Reagovat

Taky mě to mrzí, ale on se určitě objeví někdo nový, kdo se k tobě bude hodit líp ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama