Březen 2014

Sloni mají paměť - Agatha Christie

30. března 2014 v 14:00 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
S hanbou přiznávám, že tato kniha byla mým prvním přečteným románem od Agathy Christie. Ráda jsem sledovala případy Hercula Poirota nebo slečny Marplové v televizi, ale knihy jsem nějak opomínala. Tuhle knížku jsem objevila u táty na návštěvě a tak jsem si ji půjčila. Musím říct, že příběh mě brzy chytl a netrpělivě jsem čekala, jak to všechno dopadne. Bylo to napínavé čtení a rozhodně se pustím do dalších románů od této skvělé spisovatelky.

Před dávnou dobou došlo k trágédii. Manželská dvojice, která se velmi milovala a zdálo se, že žije idylickým životem, si jednoho dne vyšla na procházku, ze které se už nevrátila. Jejich těla nalezli bez známek života a na zemi mezi nimi ležel revolver, který na sobě nesl otisky prstů obou lidí. Policie případ uzavřela s verdiktem, že se jednalo o dvojitou sebevraždu. Bylo to však skutečně tak? Neskrývala se za tím nějaká mnohem temnější skutečnost? A kdyby i došlo k sebevraždě, jaký by měli tito spokojení lidé žijící harmonickým životem motiv? Tyto otázky si pokládá dcera zemřelých rodičů, Célie. Dokáže proslulý detektiv Hercule Poirot odhalit, co se skrývalo v pozadí tragické události, která je již téměř zapomenuta?


(Ne)malé radosti 8

26. března 2014 v 8:47 | Lúthien Tinúviel |  (ne)malé radosti
Ne, nebojte se, nezapomněla jsem na své malé radosti. Ale protože jsem byla v pondělí a v úterý v práci, nestihla jsme je přidat včas. Proto až dnes. Minulý týden byl ve znamení změn a byl to docela dobrý týden :)

17.3.
Rozloučení s přáteli, které už asi moc neuvidím, bylo takové hořkosladké. Dala jsem každému dárek na památku. Od jednoho z nich mi pak přišel moc milý děkovný mail.

18.3.
Vyšla jsem si na procházku s Ťapinkou a fotila krásně rozkvetlý zlatý déšť.


Botanická zahrada UK

22. března 2014 v 13:16 | Lúthien Tinúviel |  Fotím

Včera byl krásný slunečný den a tak jsem se vydala do botanické zahrady přírodovědecké fakulty UK. Nepleťte si to s botanickou zahradou v Tróji. Tahle zahrada je sice menší, ale moc se mi líbila. Teď na jaře tam všechno nádherně kvete. Vstup do venkovních zahrad je zdarma a opravdu je tam hodně k vidění. Například tahle rozkvetlá sasanka.




(Ne)malé radosti 7

16. března 2014 v 19:09 | Lúthien Tinúviel |  (ne)malé radosti
Tenhle týden, prozářený paprsky slunce, byl opravdu příjemný. Znovu jsem si ověřila, že nejlíp se mi odpočívá aktivně, ale bezmyšlenkovité flákání mě spíš unavuje. Naštěstí jsem tenhle týden na nějaké flákání moc času neměla.

10.3.
Hrabala jsem listí na zahradě. Protože jsem panelákové dítě a nikdy jsem vlastní zahradu neměla, byla to zábava :D Navíc krásně svítilo sluníčko, kolem byla cítit vůně hlíny, květin a stromů, takže jsme si u toho i dobře odpočinula. Škoda, že nemůžu na zahradě pracovat častěji!
Večer jsem šla na setkání s přáteli v církvi, kde to bylo moc fajn.

Ohlušující ticho

14. března 2014 v 18:12 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Když někdo odejde z našeho života, zbyde po něm prázdné místo. Jakmile se k němu přiblížíte, něco zvláštního vás zaujme. Tam, kde kdysi bývalo tolik hluku, teď zní pouze ticho. Ticho, které sílí a sílí, až skoro rve uši. Člověk se z toho místa vzdálí a radši se už k němu nechce přibližovat. Zavírá před ním oči i uši ve snaze na něj zapomenout. Pohřbí ho někde hluboko v sobě a odmítá se k němu vracet. Ale čas od času ohlušující ticho pronikne do našeho vnímání a vše se připomene s bolestivou intenzitou. Můžete se snažit nepříjemné ticho přehlušit nejrůznějšími způsoby, ale všechno je marné. Tam, kde kdysi býval přátelský smích, zvuk příjemného hlasu nebo hlasité nadávky teď zůstalo pouze ticho, které se občas vynoří, abychom nezapomněli na to, co kdysi bývalo a co už nejde vzít zpět ani vynahradit...

Petřín

12. března 2014 v 13:00 | Lúthien Tinúviel |  Fotím
Před pár týdny jsem si vyšla na procházku na Petřín. Přestože v Praze bydlím už devět měsíců, na Petřín jsem se vypravila až po tak dlouhé době. Naposledy jsem tam byla s kamarády asi před osmi lety.
Byl krásný slunečný den a tak ani šplhání do kopce nebylo tak hrozné. A brzy se už pred námi otevřela vyhlídka na Prahu.


(Ne)malé radosti 6

9. března 2014 v 17:44 | Lúthien Tinúviel |  (ne)malé radosti
Tenhle týden byl docela příjemný. Radostí se v něm našlo dost, až mě to překvapuje.

3.3.
Nacvičování divadelního představení, u kterého jsem si užila spoustu legrace. A pak jsem si dopřála něco dobrého - jogurtový dort s jahodami a borůvkami.



Hobit 2 - Šmakova dračí poušť

5. března 2014 v 17:53 | Lúthien Tinúviel |  Sleduju
Na druhé pokračování Hobita jsem se moc těšila a viděla jsem ho už někdy během Vánoc. Podařilo se mi najít si promítání v originálu s titulky a ve 2D, což mě moc potěšilo, protože rozhodně nepatřím mezi příznivce 3D, z toho mě akorát bolí oči a taky mám mnohem radši titulky, než dabing.



(Ne)malé radosti 5

2. března 2014 v 15:12 | Lúthien Tinúviel |  (ne)malé radosti
Tenhle týden byl docela náročný a narozdíl od toho předchozího zrovna moc radostný nebyl. Přesto jsem si v každém dni dokázala najít nějakou maličkost, která mě potěšila a to je to hlavní :)

24.2.
Krásné slunečné počasí. Bylo mi horko, jak kdyby už bylo léto. A taky jsem se dozvěděla jednu dobrou zprávu.

25.2.
Příjemná procházka se dvěma bývalými spolužačkami a jedním štěnětem. Šly jsme z Reigerových sadů přes Václavák až k Národnímu divadlu. V metru jsem si koupila kousek pizzy za dvacku a byla výborná :D