Ohlušující ticho

14. března 2014 v 18:12 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Když někdo odejde z našeho života, zbyde po něm prázdné místo. Jakmile se k němu přiblížíte, něco zvláštního vás zaujme. Tam, kde kdysi bývalo tolik hluku, teď zní pouze ticho. Ticho, které sílí a sílí, až skoro rve uši. Člověk se z toho místa vzdálí a radši se už k němu nechce přibližovat. Zavírá před ním oči i uši ve snaze na něj zapomenout. Pohřbí ho někde hluboko v sobě a odmítá se k němu vracet. Ale čas od času ohlušující ticho pronikne do našeho vnímání a vše se připomene s bolestivou intenzitou. Můžete se snažit nepříjemné ticho přehlušit nejrůznějšími způsoby, ale všechno je marné. Tam, kde kdysi býval přátelský smích, zvuk příjemného hlasu nebo hlasité nadávky teď zůstalo pouze ticho, které se občas vynoří, abychom nezapomněli na to, co kdysi bývalo a co už nejde vzít zpět ani vynahradit...


Podobně je to i s blogy, které jsem navštěvovala a měla ráda, a které najednou začaly být neaktivní. Mám pocit, že takových blogů stále přibývá. Vždycky je mi moc líto, když se některý bloger odmlčí na delší dobu, a když se ten čas stále prodlužuje a z jeho blogu zní pouze ticho, mám pocit, že o něco cenného přicházím. Z blogového světa mizí místo, ze kterého jsem čerpala inspiraci, pobavení, témata k zamyšlení nebo chvilky dobré zábavy.
Většina blogů, se kterými jsem začínala, jsou už neaktivní a mně je to hrozně líto. Přemýšlím, proč člověk s blogem skončí najednou a bez rozloučení. Chápu, že někoho to časem přestane bavit. Taky jsme měla období, kdy jsem na blog nepsala třeba měsíc. Ale vždycky mě to za nějakou dobu zase bavit začalo.
Vadí mi to ticho. Ticho, které po sobě opuštěné blogy zanechávají a které se valí dál internetovým světem. Kdyby tak bylo možné zaslechnout ještě aspoň pár tónů jejich melodie, ale to už se zřejmě nikdy nestane.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 14. března 2014 v 18:28 | Reagovat

S těmi blogy máš úplnou pravdu... je to takovým zvláštním způsobem smutný. Člověk by neřekl, že mu může chybět někdo, koho vlastně vůbec nezná už jen proto, že se dlouho neozval. Na spoustu blogů se vracím, i když tak nějak tuším, že už se nepeoberou, jen abych neprošvihla, kdyby zase ožily.

2 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 14. března 2014 v 18:57 | Reagovat

Také je mi líto, že někdo skončí nebo zruší blog. Teď tich, co ruší blog přibývá. Nedávno jsem začala ráda chodit na jeden blog a pak se mi asi před týdnem nebo tak někdy stalo, že najednou zmizel, prostě si ho ta holka ze dne na den zrušila. Přišlo mi to líto, protože se mi začal líbit. A jedna další holka, co k ní chodím od založení blogu je měsíc neaktivní. Je mi to líto, ráda čtu něčí názory.

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. března 2014 v 19:35 | Reagovat

Co dodat. Všechno jednou začíná a taky končí. Hezky srovnané myšlenky.

4 Viollet Viollet | E-mail | Web | 14. března 2014 v 20:26 | Reagovat

To je až smutně pravdivé... Občas se ale podaří od daného člověka vyžebrat kontakt dřív, než skončí, tož to je pak taková malá záplata na ticho, no.

5 Jarka Jarka | Web | 14. března 2014 v 20:45 | Reagovat

S těmi blogy je to pravda. Některé, když zmizí, tak to zamrzí, ale člověk po čase přece jen zapomene, ale mám pár blogů, na které nezapomenu nikdy a na jeden obzvlášť. Byl to blog, jehož pisatelka mi v začátcích pomáhala s tím mým a přestože jsem se s ní nikdy neviděla osobně, moc jsme si rozumněly. Pak napsala, že už nám nemá co říct a blog smazala. Byl to pro mě tenkrát takvý šok, že jsem myslela, že seknu i s tím svým...

6 Hanyuu Hanyuu | Web | 14. března 2014 v 22:25 | Reagovat

Je to smutné. Mě to taky často hodně zasáhne, především, když si vzpomenu na časy, kdy jsem na blogu začínala. Žádný z mých tehdejších známých už tu totiž není. Ani jediný z nich.
Někteří své blogy zrušili, jiní odešli a blog nechali být. Někteří bez rozloučení, jiní s článkem, kde blogovému světu řekli sbohem. A když pak na takový blog vejdu, je to přesně, jak říkáš... Takové smutné ticho. Vybaví se mi přitom ta doba, kdy to tam překypovalo životem, radostí... vybavím si toho člověka a napadá mě, kde je mu teď asi konec. Strašně těžko se ten pocit, který přitom mám, popisuje. Ale podle tvého článku usuzuji, že moc dobře víš, co to tu blábolím. :-D

7 Guizmo Guizmo | 14. března 2014 v 22:34 | Reagovat

Pravdu díš Gil.
Tak, tak, je nějaké ticho. Ti co tu byli, jsou jinde a už to není ono... najednou jsou všichni nějak pryč, ti veselí co zvedali náladu.

8 Melissa Melissa | Web | 15. března 2014 v 0:20 | Reagovat

To,co tu píšete,je hrozně smutné.Já se sice v blogovém světě nepohybuju až tak dlouho,ale už se mi taky stalo,že pár blogů,kam jsem si zvykla chodit přestalo fungovat a nikdo tam už nechodí.Je to vážně škoda.Nechápu,jak někdo toho může jen tak nechat.Vím,že spousta holek má školu,brigády,učení na maturitu,atd.,ale pár vět napsaných na blog přece nezabere tolik času,zvláště když se jedná o deníčkové blogy.Tak snad ty mé nejoblíbenější ještě dlouho vydrží:)

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. března 2014 v 8:06 | Reagovat

Hřbitovy digitálních písmenek.

10 bonneris bonneris | Web | 15. března 2014 v 12:06 | Reagovat

krásně napsáno... :-)

11 D@ve D@ve | E-mail | Web | 15. března 2014 v 21:37 | Reagovat

Myslím si, že je to o prioritách. Svůj blog bych asi nejlépe popsal jako průnik množin mých priorit, do jisté míry odráží můj život a je pro mě skvělým odpočinkem. Doufám, že mi dlouho vydrží a totéž přeju i svým oblíbeným autorům, mezi které patříš i ty :-)

12 Niki Niki | E-mail | Web | 16. března 2014 v 11:25 | Reagovat

pěkně psané

13 @Mia @Mia | Web | 16. března 2014 v 15:14 | Reagovat

Mám víc takových tichých míst, ale jedno je pro mě opravdu ohlušující. Hodně dobře si to popsala. Zařazuju do výběru článků na TT. :)

14 Jago Jago | Web | 16. března 2014 v 20:17 | Reagovat

Nepodléhejte panice, Vstanou noví blogovníci. :-)

15 Vendy Vendy | 19. března 2014 v 20:22 | Reagovat

[5]:Nebyla to Eva Sagitarius?

K článku - podobné myšlenky mě napadají, když přijdu na blog Elisis, nebo k Lucerně, i Labanda se stáhla (ale protože sleduji její aktivity na FB, tak vím, že úplně nezmizela), dost mi chybí i mladé blogerky jménem Caddy a Jíťa, které měly rády svět Pána prstenu, Ponořená žížala a další. Ještě, když mají aspoň blog, tak se občas podívám, ale když to celý smažou, pořádně to zamrzí. I když je to jejich blog, jejich rozhodnutí, připadá mi, jako by za sebou práskly dveře. Už bloguji čtvrtý rok a stálic z původních časů mám, co bych na prstech jedné (nebo i dvou) ruky napočítala.
Nojo, to je život. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama