Strach

1. dubna 2014 v 18:05 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Bojím se. A nesnáším to. Nesnáším ten pocit, když mysl ochromí strach a člověk si připadá bezmocně a ztraceně. Ale čeho se vlastně bojím? Mám pocit, že ten strach nedává smysl, ale přesto tu je. Velký, černý, pohlcující stín, který zakrývá slunce a krade radost ze života.

Dobře vím, že strach je jenom lež. Nemá žádné racionální opodstatnění. Snažím se s ním bojovat, co mi síly stačí. A přesto mám pocit, že místo abych ho dokázala ovládat, ovládá on mě. Někdy na mě dopadá s takovou silou, že se mi zdá, že už to nevydržím. Ale stejně se nakonec zvednu a jdu dál...takže čeho se vlastně bát?


Asi se bojím změny, která do mého života přichází. Stěhuju se a budu bydlet sama. Nikdy jsem si nemyslela, že takhle dopadnu. Doufala jsem, že se budu stěhovat od rodiny až v okamžiku, kdy si najdu partnera a založím vlastní rodinu. Jenže život není takový, jak si ho člověk představoval. Žádná spřízněná duše není na obzoru, žádná opora, kterou bych potřebovala. Ale má smysl si stěžovat nebo se litovat? Musím to prostě vzít tak, jak to je. A snažit se na tom vidět to dobré. Mám strach ze samoty. Vždycky jsem se jí bála. Ale možná, že až jí budu vystavená naplno, zjistím, že zas tak hrozná není. Říká se přece, že strach má velké oči. Platí to tak u zubaře, snad to bude platit i v tomhle případě :D

Připadám si, jako bych stála na kraji útesu a chystala se udělat krok do prázdna. Překračuji hranici všeho, co jsem dosud znala. Možná mě nejvíc děsí právě to "neznámo". Ztrácím něco, co je pro mě hodně bolestivé - zázemí, bezpečí. Budu muset skutečně vstoupit do dospělosti, starat se sama o sebe a převzít zodpovědnost. Pro někoho je to normální, ale mě to děsí. Ale není žádná jiná možnost. Asi bych se bez toho nemohla v životě posunout dál.

Sedím tu a mám strach. A asi ho ještě nějakou dobu budu mít. Ale to nevadí. Vždycky to nějak dopadne. I přes ten strach to zvládnu. Překonávání strachu prostě patří k životu. A tak nemusím mít strach ze strachu...

"Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde na blízku svítí světlo."
(Ruth Rendellová)






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JP JP | 1. dubna 2014 v 20:59 | Reagovat

Milá Lúthien,
až to překonáš (a že to překonáš), tak uvidíš, jak tě to posune dopředu. A taky to, že jsi nezávislá, ti dodá nový pohled sebedůvěry na sebe sama (teď mám na mysli zdravou nezávislost, ne takovou tu sobeckou). Jediná závislost, která nás zároveň osvobozuje, je závislost na našem Bohu a na vztahu s Ním (neplést s náboženstvím, to spoutává) - ale věřím, že víš o čem mluvím...
Takže ve finále když na to přijde, tak nikdy "sama" nebudeš, protože On bude s tebou (resp. pokud ty budeš s Ním) :-)

A z čeho mám strach já?
Z toho, že až najdu svou "spřízněnou duši" (a že ji najdu), tak i když jsem nechal svou minulost za sebou, a nechci se za ní ohlížet, tak jsou věci, které budou muset být řečeny. A já mám strach, že to tu osobu odradí, a já zůstanu sám...

Ale mám v sobě i naději, že On má pro mě dobrý plán, a já se musím spolehnout (a naslouchat, abych věděl, co mám dělat, až přijde ten správný čas).

2 Lúthien Lúthien | Web | 1. dubna 2014 v 21:14 | Reagovat

[1]: Děkuju :) Snažím se Bohu důvěřovat, ale někdy je to hodně těžké. Učím se...

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. dubna 2014 v 21:15 | Reagovat

Samota se dá zahnat.

4 pavel pavel | Web | 2. dubna 2014 v 3:37 | Reagovat

Mne naopak těšilo, když jsem mohl vyletět z domu, ale každý jsme jiný.
Kdybys potřebovala s něčím pomoc, tuším že jsi v Praze, klidně řekni... mám tady času dost a rád ti pomohu. :-)

5 Lúthien Lúthien | Web | 2. dubna 2014 v 22:12 | Reagovat

[4]:Děkuju, to je od tebe moc milé :)

6 christiiinka christiiinka | Web | 4. dubna 2014 v 10:26 | Reagovat

Všechno dobře dopadne, uvidíš :-).

Když jsem ve svém já, střídá se u mě hrozná euforie z toho, že jsem ve vlastním a všechno je podle mě a tak vůbec svobodaaaa :D, s pocitem osamění, protože občas jsou všichni moc daleko. Ale brzy to zase přejde:)

7 pavel pavel | Web | 4. dubna 2014 v 11:03 | Reagovat

[5]: Myslím to opravdu tak a bez nějakých vedlejších úmyslů, jen stačí říct. Bohužel jen do konce dubna a pak už opět léto v Německu. :-)

8 Iris Iris | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 15:55 | Reagovat

ono je to opravdu někdy težký ten strach překonat......

9 Rogue Rogue | Web | 4. dubna 2014 v 23:25 | Reagovat

Lúthien neměj strach :)Chápu tvoje do jisté míry opodstatněné obavy a taky jistou nespokojenost; je to tak jiné, než jsme si kdy snily... Ale to neznemená, že to bude hrozné ;-)
Určitě to všechno zvládneš a zase Ti to otevře nové (a netušené) cesty. Uvidíš, bude to fajn! 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama