Našla jsem sama sebe?

19. července 2014 v 0:02 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Ztratila jsem sama sebe...na chvíli. Ale právě díky tomu jsem se znovu našla. A teď vím, co opravdu chci.

Dlouhou dobu jsem byla hrozně rozumná, opatrná, žila jsem spořádaně a snažila se dodržovat všechna pravidla. Ale to, co jsem opravdu postrádala, byla láska. Měla jsem pocit, že pouze přežívám a nežiju. A tak jsem na chvíli všechno zahodila a rozhodla se poslouchat jen svoje touhy a rozum jsem zahodila stranou. Od začátku jsem věděla, že to skončí špatně, ale chtěla jsem si to prožít...a opravdu, skončilo to přesně tak, jak jsem tušila. Lituju toho? Ano, hluboce toho lituju a stydím se sama za sebe. Ale přesto nelituju krásných chvil, které jsem prožila. Když může člověk zažít něco tak nádherného v úplně špatném vztahu, proč by to nemohlo být stejně nádherné nebo ještě lepší ve vztahu, který nebude odporovat zdravému rozumu?

Chovala jsem se jako blázen. Přehlížela jsem všechno nebezpečí a vrhla jsem se mu vstříc. A spálila jsem se, jak jsem tušila, když jsem dobrovolně skočila do ohně. Přesto jsem ráda za tu zkušenost. Asi jsem jí potřebovala. Asi bych se bez ní nemohla posunout dál. Možná bych bez toho nezjistila, co v životě skutečně chci.

Vím, kdo jsem. Šílený snílek, romantická duše, někdy až přecitlivělá holka....Jsem člověk, který je hodný lásky a který může být milován. A nechci už se sama k sobě chovat jako k odpadu. Chci si sebe vážit a mít se ráda. Chci čekat na toho, kdo si mě zaslouží. Chci žít s Bohem, milovat ho a nechat se od něj milovat. To jsem já, to už od mě nikdo neodpáře...Věřím, že každá chyba se dá napravit a všechno může být odpuštěno.

Chci začít odznova. Chci život skutečně prožívat, radovat se z něj, vstupovat do nových situací...ale to všechno s rozmyslem. Ve vztahu, který má mít nějakou budoucnost, se musí srdce pojit s rozumem, jinak to dřív nebo později ztroskotá. Jsem ráda, že jsem ztroskotala dřív...a teď se chci odrazit od dna...zase. Můžu spadnout stokrát, ale už vím, že zase vstanu. A vím, že na to nejsem sama. Vím, že jediný smysl můžu najít v Bohu.

Možná teď prožívám smutek, ale vím, že to není napořád. Věřím...a nechci víru ztrácet.
Vaše Lúthien




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V. V. | E-mail | Web | 19. července 2014 v 8:45 | Reagovat

Občas se člověk prostě musí spálit, aby věděl, že si s ohněm nemá zahrávat. Každá zkušenost je dobrá a ta špatná je možná ještě lepší, protože tě posune dál. Příště se jí vyhneš.
Hodně štěstí do nového začátku! Jsou těžké, ale ty to zvládneš. ;-)

2 Hanyuu Hanyuu | Web | 19. července 2014 v 12:07 | Reagovat

A já sem ti po přečtení toho předchozího článku tak přála, aby ti to konečně vyšlo... Ale co. Život jde dál a těch ne zrovna příjemných věcí ještě bude. Ale neboj, ono se objeví i hodně těch, ze kterých se budeš moct radovat. Držím palce, ať se tím vším, co se stalo, rychle prokoušeš a brzy určitě bude mnohem lépe. :-)

3     | 19. července 2014 v 21:45 | Reagovat

Ach. Jak bych si přál vidět to alespoň jako ty. :-|

Tak jako tak, držím palce do budoucna. Hlavně co nejméně zoufání na cestě. Uchovej si víru, ať už je v cokoliv (lepší budoucnost, Boha). A možná i pamatuj, že je často lepší "neřešit", trošku na rozum rezignovat. Čas od času. :-)

4 Vendy Vendy | Web | 21. července 2014 v 10:13 | Reagovat

Budeš se divit, ale já to nevidím jako ztroskotání. Vidím v tom, že jsi zažila něco krásného, neuvěřitelně jsi ožila, hodilas starosti a obavy za hlavu a žila naplno. Sice to nemělo ten dopad, jak sis myslela, trvalý vztah, ale život je plný různého koření a tohle koření bylo amarantové, láskyplné. Jako střípky duhy. Představ si, že skládáš dohromady náhrdelník, na který připínáš kamínky, špendlíky, jehly, duhové kuličky, korálky... tohle je duhový korálek, který zajiskřil a prosvítil ti pár dnů. Nelituj toho! Navíc tě to dovedlo k dalším krokům, dalšímu zamyšlení, uspořádání si života, představ o něm. Myslím, že tuhle lásku nemusíš zavrhovat, i když ses spálila. Byla jako motýl, který prolétne kolem, pohladí tě sametovým křídlem a zmizí.
Stálo to za to pohlazení. :-)

5 LadyD LadyD | Web | 22. července 2014 v 0:21 | Reagovat

Naprosto ti rozumím, myslím, že tímto si prošel asi každý z nás .... písnička od Lany ... ach ... srdcovka

6 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 23. července 2014 v 9:52 | Reagovat

Myslím, že ti rozumím ;-)
A myslím, že jestli to opravdu myslíš vážně, měla bys na sebe být hrdá. Každý děláme chyby. I já, a nenávidím se za to. Ale pokud se rozhodneš jít správným směrem, dá ti to mnohem víc, než kolik bys toho mohla ztratit.

7 Rogue Rogue | Web | 27. července 2014 v 21:02 | Reagovat

Mluvíš mi z duše - taky jsem udělala podobnou věc, věděla jsem, že to dobře nedopadne, ale šla jsem do toho, i když mi pak z toho dobře nebylo, byla to dobrá zkušenost a bylo správné, že jsem v podstatě udělala špatnou věc, protože to byla zkušenost a lekce a posunulo mě to dál...

8 Lawiane Lawiane | Web | 5. srpna 2014 v 23:26 | Reagovat

Neposlouchej tu Lanu moc dlouho, způsobuje příliš sentimentální náladu. ;-)
Jinka myslím, že zrovna ty si nezasloužíš chovat se sama k sobě jako k odpadu. Znám hromady lidí, co by to dělat mohly a nedělají, mají frňáky nahoru a sebevědomí do nebes, ačkoli tu více škodí, než něčemu pomáhají. Sice tě znám pořád jenom "online" ale mám z tebe pocit takové dobré nezkažené duše, které dělají svět lepším a toho si lze jenom vážit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama