Uvězněna ve vlastní kůži

26. července 2014 v 19:57 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
...a taky ve své mysli. Někdy bych moc ráda vystoupila ze své kůže a byla někým úplně jiným. Škoda, že to nejde. Nebo je to dobře? To se stejně člověk nikdy nedozví. Jsme uvězněni v sobě a musíme trávit čas sami se sebou, ať už chceme nebo ne.

Poslední dobou mám pocit, že sama sebe ani neznám a jsem ze sebe překvapená. Minulý článek o nalezení sama sebe jsem nějak uspěchala a ani jsem ho neměla psát. Protože už to není dávno pravda, ještě jsem se nenašla. A nedokážu už žít tak, jak jsem žila předtím. Překvapuju sama sebe a dělám věci, které jsem nikdy nečekala, že bych mohla udělat. A co je ještě horší, nelituju jich. Necítím žádné černé svědomí. Jsem to pořád já nebo je v mé kůži někdo jiný? Jsem to asi já, jen objevuju takové stránky své osobnosti, které byly schované někde hluboko a potlačené a teprve teď vyplouvají na povrch. Mám chuť na dobrodružství, riskuju a příliš nemyslím na důsledky. Jak to, že můžu být najednou tak nepodobná svému dřívějšímu já? Ale nemám chuť nad tím přemýšlet. Mám chuť prostě žít přítomností.



Co mě tak změnilo? Je to zklamání z první láska? Je to samota? Myslím, že obojí dohromady. Samota je věc, která dokáže člověka přimět k překvapivým věcem. Prázdný pokoj, čtyři zdi a strop...kdo by tomu nechtěl uniknout? Nikdo, kdo by mě přivítal, nikdo, kdo by si se mnou promluvil, nikdo, komu bych mohla svěřit své pocity. Jen svírající ticho, přehlušené písničkami, které si pouštím stále dokola, až do zblbnutí. Nikdo, kdo by mě v noci objímal a přitisknul se ke mně. Nikdo, kdo by mě políbil do vlasů na dobrou noc.

Asi si prodělávám pubertu, protože jsem v pubertě nad sebou měla tak pevnou ruku, že jsem si nemohla nic dovolit ani vyzkoušet. Takže zatímco je většina lidí v mém věku už vyřáděná a ví, co chce, já jsem teprve do puberty přišla a začínám sbírat zkušenosti až teď. A tak prostě žiju a snažím se samotu co nejvíc přebít. Snažím se unikat sama sobě a svým myšlenkám. Nechci se už trápit a utápět v sebelítosti, jak jsem to dělala tak dlouho. Chci taky něco zažít, ne jen sedět ve svém pokoji a litovat se. A jak to dopadne? To nevím, ale nemyslím, že by to mohlo být o moc větší trápení, než jsem zažila dosud.

Jsem uvězněná ve své kůži, ve své mysli. Ať už se chovám jakkoli, pořád jsem to já. Jen jsem si teď dovolila být mnohem víc uvolněná a svobodná a trochu žít. Přežívání už bylo dost. Musím se smířit s tím, že mám různé stránky osobnosti. Jen ještě přijít na to, jak je uvést do rovnováhy, abych sama sebe nezničila. Snad na to přijdu a najdu sama sebe...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fragile-world fragile-world | Web | 26. července 2014 v 20:39 | Reagovat

skvěle napsáno, poslední dobou si prožívám něco podobného

2 Cleo Cleo | Web | 26. července 2014 v 21:49 | Reagovat

[1]: Naprosto souhlasím. :)

3 nikkol nikkol | Web | 26. července 2014 v 21:57 | Reagovat

když jsem si dočetla tvůj článek, měla jsem slzy v očích...tak strašně moc mi to připomíná mě..od té první lásky přes samotu až po touhu něco zažít a žít přítomností...jako bych teď slyšela sama sebe, jen jsi to popsala lépe než já... :-|

4 Luz Luz | 26. července 2014 v 22:35 | Reagovat

Ono hledání a objevování se je možné i nedestruktivními způsoby, přece jen není na škodu držet se určitých pravidel. Ostatní ti to experimentování možná budou schvalovat, ale pokud chceš i nadále brát víru vážně, je třeba si uvědomit, že pro křesťany jsou dané jisté hranice a je to, myslím, v konečném důsledku pro naše dobro.

5 Lúthien Lúthien | Web | 27. července 2014 v 6:38 | Reagovat

[4]: Ano, to je mi jasné. To jsou ale věci, co se mi nechtějí rozebírat takhle na blogu. Rozhodla jsem se, že už nechci žít dál jako křesťanka. Mám proto své důvody. Nechci vést v komentářích morální debatu :D

6 Luz Luz | 27. července 2014 v 8:46 | Reagovat

[5]: Oj, tak to je tedy smutné.

7 Luz Luz | 27. července 2014 v 9:36 | Reagovat

[5]:  A to nenapíšeš proč? Je to osobní, ale to jsou i jiné věci, o kterých jsi tady psala (a ještě víc).Tak proč ne o tomto, když zmiňuješ jiné intimní věci.
Je to pro mě šokující, že se někdo jen tak vzdá víry, a ty jsi podle toho, co jsem viděla v dřívějších zápiscích, byla upřímný věřící a ne jen formální. To už to pro tebe nic neznamená??

8 vitr71@seznam.cz vitr71@seznam.cz | 27. července 2014 v 13:31 | Reagovat

Lidé mají ve zvyku, stále hledat viníky. Důvody, proč se to, či ono stalo. Bolesti těla i duše nás nutí "trestat" domnělé i skutečné původce... Mockrát jsem v návalu zoufalství, sebelítosti nebo zlosti proklel boha. Mockráte jsem mu vmetl do tváře, že není, opustil jej.
Časem jsem si uvědomil, že se na něj opět obracím. Aniž bych si to uvědomil. Aniž bych se modlil, či o tom jen přemýšlel. Prostě tak. Podvědomě, jsem se k Němu potichu vrátil...Pak jsem pocítil touhu omluvit se. Trochu hanbu za svá slova a taktéž obavu, aby to nebyl On, kdo mne opustí. Nevěřila by jsi, kolik lidí, si tímto prošlo...
Přeji hodně štěstí v hledání rovnováhy i cesty bez sebezničení...
P.S: Věřila by jsi, že jsou lidi, co považují za štěstí, že mohou alespoň přežívat? ;-)

9 nikkol nikkol | Web | 27. července 2014 v 15:28 | Reagovat

seznamku už sem jako ty zkoušela, ale asi nemám žaludek na to scházet se pořád s někým cizím..není to moje gusto..
a kamarád s výhodama není nemorální, ani šílený..já se scházím se ženatým - to je nemorální, ale víš co? je mi to fuk..já nejsem ta, co překračuje meze..
jsem ráda, že jsem na tvůj blog narazila, alespoň vím, že se bohužel najde víc takových lidí, co by chtěli, ale...však víš..

10 Vendy Vendy | Web | 27. července 2014 v 20:08 | Reagovat

Najít samu sebe, to je proces, který se nedá zvládnout za dva týdny, nebo za měsíc. Možná je to děsivé, ale na druhou stranu i nadějné, protože to znamená, že nezamrzneš v jedné poloze a budeš se obohacovat dalšími zkušenostmi a zážitky. Příjemnými i nepříjemnými, ani těm nepříjemným věcem se nedokážeme vyhnout, trapasy nás můžou potkat každým dnem a zranění (těla i duše) také.
Myslím že si potřebuješ ozkoušet život, prostě potřebuješ žít. Určitě všechno vykrystalizuje, to, co zažíváš a co zažiješ, tě zformuje.
Užívej si života, Luthien, a když všechno nebude podle tvých představ, nech to plavat a zaměř se zas jiným směrem. Cesta je klikatá a když se někam vydáš, nevíš, kam tě dovede. Ale sedět doma, trápit se a představovat si, že takhle to bude po další měsíce a roky? To ne...
A určitě najdeš i míru rovnováhy, nemyslím si, že tvé hledání a objevování musí být nutně destruktivní.

[8]: Tohle se mi stává dodnes a to už nejsem žádná -náctka. Pak ty výčitky a obvinění beru zpět. :-?  8-)

11 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 27. července 2014 v 20:16 | Reagovat

Osobně si myslím, že je to dobře, že jdeš dopředu. Člověk přece nemůže zůstat celý život stejný.

12 Lúthien Lúthien | Web | 27. července 2014 v 20:18 | Reagovat

[7]: Není to jen tak...prožila jsem si hrozně moc zranění od věřících lidí, předně od nevlastního táty, který byl na mě hrozně tvrdý a jen mi vše zakazoval, od mojí mámy, se kterou jsem to měla a mám hrozně těžký a taky od lidí v církvi. Zažila jsem si odmítnutí i pocit toho, že ať se snažím, jak chci, pořád na mě koukají zpatra, jako že nejsem zrovna dobrá křesťanka...A začala jsem celkově přemýšlet nad svým životem a ptát se sama sebe, co vlastně chci. Byl to proces, skutečně to nešlo tak rychle. Už jsem prostě neměla sílu dál žít jako věřící, nejde to. Teď se konečně cítím líp, svobodněji...Můžu žít a ne jen přežívat.
Je mi líto, že tě to zklamalo...

13 Luz Luz | 28. července 2014 v 22:36 | Reagovat

[12]:  Samozřejmě to je tvoje volba, ale stojí ty důvody za to, neměli bychom se rozhodovat spíš ohledně samotné podstaty víry, nezávisle na chování jiných lidí? Přestala jsi věřit, že to, co píše bible o Ježíši, je pravda, a na základě čeho? Co pro tebe znamená ta podstata, nezávisle na lidech, církvi? A opravdu je lepší volba vzdát snahu o život podle křesťanských zásad, snad těžší ale hodnotnější? Na to nepožaduju odpovědi, spíš podnět k zamyšlení pro tebe. Tyhle pocity, co píšeš mi nejsou úplně vzdálené, ale nikdy mi to dlouho nevydrželo, protože jsem si uvědomila, že nic lepšího, pro co by stálo žít, neexistuje, vše ostatní je jen dočasné.

14 Mattonka Mattonka | Web | 29. července 2014 v 23:00 | Reagovat

Obdivuju, já se jen utápím. Různé stránky... Já mám jedinou a ta chce ležet nahá v posteli a tisknout k sobě Kytaristu... Ano, nevydařená první láska, ale... pořád je to ve mně...
Při ranní kávě, v odpolední pauze
projdu městem a ty pořád budeš v hlavě
na každý cizí tváři části tebe
citoví úplatkáři...
Byla jsem ve městě a dostala jsem hroznou chuť jít ke škole. Máme tam takovou alej před školou, kam se chodí na lavečky kouřit. Vzpomněla jsem si, jak jsme tam spolu chodili na cigaretu a rozplakala jsem se. Asi až v tuto chvíli jsem plně pochopila význam slova "kolemjdoucí". Prostě jdou... Jdou okolo a nevidí tě... Nikdo nepomohl... A jak by taky mohli, když jediný, kdo by pomohl, odešel...

15 Vendy Vendy | Web | 2. srpna 2014 v 21:41 | Reagovat

[13]: Možná je to o něčem jiném, to, že se Luthien snaží vymanit z oblasti věřících lidí, nemusí nutně znamenat, že ztratila víru samotnou. Jen asi potřebuje jinou společnost, a podle všeho, věcící společnost nebyla ani zdaleka ideální. Nebo kvůli víře je nucena přijmout i lidi, kteří se ke k víře hlásí a tvoří tedy komunitu? (to nemyslím hanlivě). Snad jde skloubit víru a normální život. S lidmi, kteří možná nejsou kovaní věřící, ale můžou být slušní sami o sobě.
Offšem, nemluvím teď za Luthien, jen říkám, jak se mi to jeví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama