Srpen 2014

Zpovědník od Hanyuu

30. srpna 2014 v 14:23 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Jednou za čas by člověk měl o sobě prozradit nějaké informace. Lidé jsou totiž nehorázně zvědaví tvorové a z nějakého nevysvětlitelného důvodu je fascinuje zjišťovat, jakou zubní pastu ostatní používají nebo jakou mají velikost ponožek. Jak jinak by se dal vysvětlit vznik realitních show nebo videí na youtube, kde mladé holky ukazují do detailu své pokojíčky nebo šatní skříně? Nechávám tedy uniknout pár závažných detailů o své osobnosti a životě, abych ukojila zvědavosti blogového světa. Do totohle mě uvrtala má oblíbená blogerka Hanyuu. Užijte si to :D

1. Co máš právě na sobě?
Kosmonautský skafandr. Nevěříte? Tak to zkuste zpochybnit. Chci důkaz!

2. Jsi zamilovaná?
Jasně! Právě teď asi do Pentatonixu, Mariny and the Diamonds, čokolády a toho pocitu, když přijdu domů z práce a lehnu do postele. Jo a taky do jednoho temného elfa :)

3. Zažila jsi už příšerný rozchod?
Rozchod ne, ale spoustu příšerných přechodů - takových, kde člověk jen stojí a stojí a ta zelená prostě nenaskočí. A když jo, tak je to na pár sekund. Jeden takovej přechod jsem potkala v Irsku a pěkně mě štval vždycky, když jsem chodila k moři. No a pak jsem se přestěhovala do Prahy...Je potřeba něco dodávat? Pražský přechody...

4. Kolik měříš?
Asi o centimetr míň než obří velemlok.

5. Kolik vážíš?
O trochu víc než pytel cementu.

Pod hvězdami

17. srpna 2014 v 12:03 | Lúthien Tinúviel |  povídky

Pod hvězdami


Pod stromy spolu seděli,

na nebeskou klenbu hleděli.

Naslouchali větru v korunách

a na první hvězdy čekali.

Mé hudební lásky

16. srpna 2014 v 9:55 | Lúthien Tinúviel |  Poslouchám
Přináším malé shrnutí toho, co nejradši poslouchám. Většinou mi bývá sděleno, že poslouchám věci, které nikdo nezná. Nedělám to ale schválně. Prostě poslouchám to, co se mi líbí a co mě osloví.

Reginu Spektor snad už ani nemusím příliš představovat, protože jsem tu o ní psala mnohokrát. Je to přesně taková hudba, kterou můžu poslouchat pořád dokola a nikdy mě neomrzí. Také je to snad jediná zpěvačka, u které se mi líbí snad každá písnička a žádné její album není nudné. Jako jedna z mála zpěvaček si navíc Regina skládá texty sama a většinou bývají hodně zajímavé a člověk se nad nimi musí pořádně zamýšlet. Není to jen hudba typu "hurá, jsme mladí, jdeme na párty", ale vyjadřuje nejrůznější myšlenky a zamýšlí se i nad vážnými tématy. Přesto je její hudba vždycky neskutečně pozitivní a působí na mě jako antidepresivum :D Úplně nejradši mám její živá vystoupení, ve kterých zní většinou ještě líp, na studiových nahrávkách.



Hvězdy nám nepřály

13. srpna 2014 v 4:44 | Lúthien Tinúviel |  Sleduju

Na romantická dramata většinou nekoukám, není to můj šálek čaje, navíc když je ve hře ještě nějaká nemoc. Na film mě vytáhly kamarádky a já myslela, že půjdeme na něco jiného. Ale řekla jsem si, že dám filmu šanci a nelitovala jsem. Nedostavilo se sice žádné velké nadšení, ale byl to příjemný film s několika opravdu dobrými momenty. Musela jsem nad tím přemýšlet docela dlouho, než jsem byla schopná si na něj udělat názor. Nakonec bych tenhle film zařadila do poličky s názvem "neurazí, nenadchne".

"Nemůžete ovlivnit to, jestli vás někdo zraní. Ale můžete si vybrat toho, od koho se zranit necháte."

Poster k filmu Hvězdy nám nepřály

Nechat život plynout...

8. srpna 2014 v 13:16 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Uznala jsem, že opravdu nevím, co bych vlastně chtěla. A možná to vlastně není tak špatné. Možná je dobré si to přiznat a dát si čas na to, abych to zjistila. Dřív jsem měla pocit, že přesně vím, co chci a co budu dělat se svým životem. Chtěla jsem si všechno pěkně nalinkovat, držet se pevných pravidel. Ale zjistila jsem, že mě to ničí a že jsem z toho nešťastná a neustále nespokojená, protože se mi nedaří dosahovat standartu, který jsme si sama určila. Kolik lidí vlastně ví, co přesně chtějí? Možná je normální to nevědět a někdo to neví celý život.

Co je dobro a co zlo?

3. srpna 2014 v 11:19 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Připadám si zmatená. Sama ze sebe, ze všeho...Poslední dobou mám pocit, že měním názory ze dne na den. V jednu chvíli jsem přesvědčená, že vím, jak to chci a v další najednou zase vůbec nevím. Je to normální nebo jsem se už dostalo mimo meze normálnosti? Asi jen potřebuju delší čas, abych si to v hlavě opravdu utřídila...a nebo to mám jen nechat plynout a čekat, co z toho vzejde?