Co je dobro a co zlo?

3. srpna 2014 v 11:19 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Připadám si zmatená. Sama ze sebe, ze všeho...Poslední dobou mám pocit, že měním názory ze dne na den. V jednu chvíli jsem přesvědčená, že vím, jak to chci a v další najednou zase vůbec nevím. Je to normální nebo jsem se už dostalo mimo meze normálnosti? Asi jen potřebuju delší čas, abych si to v hlavě opravdu utřídila...a nebo to mám jen nechat plynout a čekat, co z toho vzejde?




Celý život jsem byla přesvědčená, že přesně vím, co je dobré a co špatné. Věřila jsem tomu, co je napsané v Bibli a snažila se podle toho žít. A dávalo mi to smysl. Jestli jsem v tom nacházela opravdové uspokojení, to už je jiná věc. Myslím, že většinou ne. Jenže jsem si vždycky říkala, že to je mnou, že je to moje vina. Nebyla jsem vedená k víře úplně odmala, začala jsme chodit do církve až kolem 10-ti let. Je pravda, že mě v tom hodně ovlivnila mamka, která mě tam vodila. A bohužel se stalo to, že po pár letech se mamka rozhodla, že chce chodit do sekty a já tam chodila s ní. Celých dlouhých deset let. A to pořádně mizerných let. Zezačátku jsme ani nevěděly, že to je sekta, ale jak jsem vyrůstala a získávala jsem rozum, došlo mi, že ta manipulace, vyžadování poslušnosti a striktní zákazy skoro všeho vážně nejsou normální. A tak jsem nakonec odešla pryč a vrátila se do normální církve.

Ale pak přišel zlom, kdy jsem začala být neskutečně stresovaná z toho, že žiju sama a že vlastně jen tak přežívám. Začala jsem uvažovat, co dál dělat se svým životem. Bible i církev jasně učí to, že žít si život podle sebe, je špatné a plyne z toho jen zlo. Když si člověk dělá věci podle své vůle, říká se mu svévolník. A svévolníci podle Bible dopadnou vždycky špatně. Jenže mě začalo napadat to, že já jsem svévolník nebyla, vždycky jsem Boha poslouchala, ale skončila jsem taky dost špatně - alespoň z mého pohledu. Zůstala jsem sama, opuštěná, bez rodiny. "Jak by mi mohlo být ještě hůř?" řekla jsem si a pustila jsme se do neuvážených a hloupých rozhodnutí, které mi nakonec přinesly zas jen bolest. Pomyslela jsem si, že má tedy Bible pravdu a že se vrátím ke své víře.

Ale najednou...mám pocit, že mi to nejde. Že už to není vůbec snadné jako dřív. Visím někde ve vzduchu a ptám se sama sebe: "Co je dobro a co je zlo? Jak mám vlastně žít? Co mám dělat? A co opravdu chci?" Přemýšlím nad tím, jestli jsou opravdu ty zakázané věci v Bibli tak špatné. Kdyby například každý, kdo žije s partnerem před svatbou měl jít do pekla, nešel by tam skoro každý? V dnešní společnosti je sex mimo manželství něco úplně normálního. Naopak, když jsem dřív tvrdila, že chci sex až po svatbě, všichni mi říkali, že jsem blázen a že je to špatný, že si přece musím toho druhého vyzkoušet a tak dále...A já striktně trvala na tom, že prostě ne, že takhle to musí být. Ale teď? Upřímně, uvažuju nad podstatou toho zákona. Proč vlastně je sex mimo manželství tak velké tabu? Proč je to brané jako zlo? Někteří lidi vidí jako zlo sex bez lásky. Někomu nepřipadá sex sám o sobě jako něco špatného, ať už se provozuje jakkoliv. Možná proto, že jsem v sobě tak dlouho svou sexualitu potlačovala pořád nevím, jak to vlastně brát. Jo, měla jsem sny, jak přijde princ na černém koni a první polibek budeme mít až na svatbě...Ale život prostě všechno neustále mění. Vůbec nevím, jestli mám sílu se dál držet svých dosavadních hodnot. Dobře vím, že to není závislé na mé síle. Jak mi říkají všichni křesťané, já nemusím mít tu sílu, stačí to vydat Bohu a on mi sílu dá. Jenže ty každodenní rozhodnutí dělám já. Já v tom žiju a pociťuju samotu a smutek.

Prostě nevím...nevím, jak žít. Jako bych neměla sílu se držet toho dobrého. A dokonce i pochybuju, jestli je to skutečně dobré a to se mi nikdy předtím nestávalo. Jsem vnitřně roztrhaná na kusy, ale přitom bych chtěla stabilitu, potřebuju jí. Mám teď prostě chuť to nechat plynout a dál zkoušet, co mi bude vyyhovovat. Jenže to se zase dočkám zklamání a odsouzení ze strany křesťanů...a já je nechci zklamávat. Ale vím, že nemůžu zároveň mít svobodu dělat si, co chci a zkoušet různé věci a přitom chodit dál do církve a žít jako křesťanka. Takže jak z toho ven? Vždy je to buď a nebo. Dobro nebo zlo. Život nebo smrt. Jsi s námi nebo jsi proti nám. A to mě děsně štve a mrzí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marillee Marillee | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 11:42 | Reagovat

Podlě mě se to zbytečně hrotí. Nezáleží na nějakých zákonech, ale snad na Bohovi, ne? Pokud v něj stále věříš, hledáš v něm oporu, nehrešíš věcmi jako jsou krádež nebo vražda, proč bys měla být špatný člověk?
Jednou jsem jela na křesťanský tábor (nejsem atheistka ani křesťanka) YoungLife, tedy taková organizace pro mládež. Byla tam zábava, ale postupem času jsem si začala uvědomovat, že právě tou zábavou nás "nekřesťanské" začínají stahovat k sobě. Tohle je špatné. Ale je fakt, že ohledně zákonů a tak byli tolerantní, spíš než na tom lpěli na víře k Bohu.
Svůj život mám ráda, mám přítele, se kterým jsem 3 roky a samozřejmě nějaká "sexualita" proběhla, ale nelituju toho. Jednak alespoň vím, že by nám to klapalo (co se pomanželského sexu týče), pak je to taky člověk, kterému můžu důvěřovat. A proč by mě za to měl Bůh trestat? :) Bohužel to jen církev.

Říká se, že člověk má poslouchat své srdce. A Bůh na tebe bude dávat pozor, pokud se k němu i přes všechna rozhodnutí, která uděláš, neotočíš zády. Nepotřebuješ být žádný fanatik. :-)

2 Vendy Vendy | Web | 3. srpna 2014 v 11:55 | Reagovat

Výklad Bible je problematický. Dá se totiž vyložit různě a s tím se dá hodně manipulovat. Nejsem si jista, jestli některé věci by se daly striktně brát i dnes. Jistě, Desatero je výborný zákoník, v podstatě nastiňuje pravidla, kterých by se měl každý držet a jsou to pravidla, které umožňují lidem žít, aniž by se navzájem pozabíjeli.
Sex před svatbou... to je možná z toho důvodu, kvůli případným dětem. Děti narozené v manželství jsou v tomto případě požehnání, děti narozené mimo manželství - to už je sporné. Taky to možná mělo vést k tomu, aby nebyly potraty, což svobodná holka volila jako nejmožnější řešení. Dnes mít dítě za svobodna není žádný problém, ale uvaž, že před nějakými sto a samozřejmě více lety byla svobodná matka veřejně zavrhována.
Píše se, že Bůh je všeodpouštějící. Na jednu stranu připouštějí, že Bůh odpustí i vraždu, na druhé straně jsou samý příkaz a zákaz. Asi bude nejlepší, když se budeš řídit vlastním rozumem a svědomím. Nikdo není svatý, jsi jen člověk. Myslím že můžeš žít v souladu se svou vírou i se skutečným životem. Sex bez lásky, to je trend, který se v poslední době nějak moc rozvíjí, osobně dávám přednost tomu, mít k onomu člověku nějaký vztah, cit. A myslím, že takových žen nebo dívek je pořád převážná většina a určitě mezi ně také patříš.
K odsouzení ze strany křesťanů bych chtěla říct jen známé - kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Ono se lehce soudí cizí prohřešky, ale popravdě, kdo z nás nemá máslo na hlavě? Kdo z nás může říct, na sto procent, nikdy jsem neudělal žádnou chybu, vždycky jsem konal správně, nikomu jsem neublížil? Vlastně tím řekne, že je perfektní osoba, čímž se dopustí smrtelného hříchu - Pýchy. Takže s tím si hlavu nelam.
Hodně lidí se stará o jiné, protože sami nezvládají svůj život. Zkus to brát z tohoto hlediska. Nikdo nemá právo ti do tvého života kvedlat, protože nikdo tvůj život nežije. A ti radílkové, co by řekli, co máš a nemáš dělat - navštíví tě někdy v tvé samotě? Pozvou tě na kafe a popovídání? Pomůžou ti skutečně a fyzicky? Ne? Tak ať se jdou vycpat.
Dobrá rada je dobrá rada, pokud je dobrá pro tebe. Pokud je to něco, co tě podkopne, tak to dobrá rada není. Myslím, že jsi v krizi (a taky jsem jich prožila spoustu, takže vím, o čem mluvíš), a chceš rychle tu krizi vyřešit. Možná je někdy lepší to nechat vyšumět, plynout, věci se někdy vyřeší samy. Hlavně si to nenech přerůst přes hlavu, Luthien, nejsi o nic horší než ostatní, naopak si myslím, že jsi skvělá holka. A jestli uděláš chybu? Chybami se člověk učí. Není asi dobré všechno hodit za hlavu a vrhnout se do víru vztahů za každou cenu, ale bát se každého kroku a každého rozhodnutí, to taky není dobré. Určitě najdeš tu svou cestu, takovou, abys byla v harmonii s Bohem i se skutečným životem.
Pokud vím, tak Bůh dal lidem svobodnou vůli. Je fakt, že s tou svobodnou vůlí by měli přijmout odpovědnost nést následky, ale možnost volby pořád mají.
A nemusíš se zpovídat tvým křesťanským souvěrcům. Máš obavy, že je zklameš? A oni tebe nezklamali nikdy?
Buď soucitná, ale ne hloupá. Nenech si zatvrdit srdce, ale nenech se ani citově vydírat. Od kohokoliv. Pomáhej lidem, ale nenech se oblbnout. Najdi si svůj směr, a hlavně, hledej přátele. Ti internetoví jsou skvělí, ale potřebuješ i ty skutečné, někoho, s kým můžeš promluvit, přímo, bez přenosu písmenek.
Je to těžká cesta a nebude to lehké, ale myslím, že se dokážeš sladit sama se sebou.

3 Vendy Vendy | Web | 3. srpna 2014 v 11:57 | Reagovat

P.S. teď jsem ti vlastně udělila spoustu rad, co máš a nemáš dělat. Aniž bych tě pozvala na to kafe a popovídání. Vlastně odporuji svým vlastním slovům... :-D  :-D
Ale ty si to přebereš, žejo. ;-)  :-D

4 Marillee Marillee | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 12:07 | Reagovat

[2]: Svobodná matka, co před sto lety, ale za mých prarodičů. :D Babička otěhotněla a tím byla donucena si vzít dědu. A dokonce za mých rodičů to bylo ještě společností opovrhované, když bylo nemanželské dítě. :-)
Ale máš pravdu s tím výkladem Bible. Já jsem toho názoru, že to má každý pochopit tak, jak mu to jeho rozum povolí. A neřídit se církví, ale právě tou vírou k Bohu, která by měla být v tomto ohledu na prvním místě, víc důležitá, než nějaké zákony. A vlastně, ty zákony si vymyslel snad Bůh, nebo co? :-)

5 Luz Luz | 3. srpna 2014 v 12:57 | Reagovat

Já jsem taky měla během těch let různé pochyby. Ale přesto, neznám nic lepšího, pravdivějšího. Nemohla bych být materialista, který nevěří v nic duchovního, a na ostatních náboźenstvích a směrech jsou různé věci, které mi vadí víc, než co mi vadí na křesťanství, takže z těchto důvodů je pro mě nepředstavitelné přestat být křesťanka.
Ani jsem netušila, že jsi byla v sektě, myslela jsem že nějaká evangelikální církev. A v jaké církvi jsi teď?
Věřím, že dodržování pravidel je dobrá věc, platí to tak ve všech odvětvích života, tak proč ne v té morální.
Nejsem přesvědčená, že je nutně špatný sex před svatbou. Sex bez lásky, věrnosti, vážného vztahu, to už ano. Protože to beru jako důsledek a obohacení toho vztahu ale ne jako cíl sám o sobě, to pro mě nemá cenu.
Z Bible je jasné, že Božím standartem je věrnost. Těžko říct, jestli ten zákaz sexu před manželstvím je od Boha, nebo to bylo součástí společenského uspořádání. Jak už tu bylo napsáno, svobodná matka by to tehdy měla dosti obtížné, jak uživit sebe i dítě. Takže bylo v jejich vlastním zájmu počkat až do svatby.

6     | 3. srpna 2014 v 17:46 | Reagovat

Myslím, že kdo nehledá, nenajde. Platí to jistě i o té víře, ale i o životních zkušenostech. A přijde mi, že každá zkušenost dobrá. Lepší než agónie, než čekání na to "dobro". A tvůj život je jen tvůj. Ne nikoho jiného. A i rozhodnutí, že budeš žít ve víře v Boha, je rozhodnutí tvé vůle. :) Proč se z Boha dělá něco nedotknutelného? Proč si lidé myslí, že je nutné tak doslova dodržovat pravidla, která církev stanovuje? "Odpouštět je Božské," říká se. A myslím, že ten kdo se na sebe nebojí pohlédnout v zrcadle, kdo žije a dělá skutky v dobré víře - takový člověk se nemusí bát.

Rozumím tvým problémům, sám jsem trochu na rozcestí, mé představy o životě a hodnotách se dost mění. Už dlouho mám pocit, že přežívám, ale i když se to pokusím změnit, tak to nikam moc nevede. Ale věřím, že každý má šanci najít cestu ven. A dřív nebo později se k ní dostane. Ať už sám, nebo s něčí pomocí. Ale ne vše je jen o vztazích. Tak se nevzdávej a zkus myslet trochu pozitivně. :)

7 JP JP | 3. srpna 2014 v 18:27 | Reagovat

Ahoj Luthien i všichni ostatní.
Nejsem fanoušek internetových diskuzí, ale k tomuto opravdu nemůžu nic nenapsat.

Pokusím se být stručný a jasný. Nebudu se vyjadřovat o tom, co zde padlo v diskuzi o "církvi" a o "křesťanech".

1) Evangelium = dobrá zpráva. Co je ta dobrá zpráva? Bůh tě miluje. BEZPODMÍNĚČNĚ. Miluje tě, ať si udělala cokoliv, a bude tě milovat, ať ještě v životě uděláš cokoliv. A pokud se rozhodneš tak, že budeš chtít být s Bohem, nebo půjdeš svojí cestou, tak do poslední chvíle, dokud budeš chodit po téhle zemi, tak On bude chtít být s tebou. Obětoval za tebe svého jediného syna Ježíše, aby mohl mít vztah s tebou. Jiná cesta nebyla (nikdo nemůže přijít k Bohu, než skrze Ježíše). A nemůžeš udělat nic, čím by sis to zasloužila. Ani kdyby si byla sexuálně čistá (když už se to teda točí kolem toho sexu).

2) Pro mnohé možná překvapení, ale člověk nepůjde do pekla kvůli tomu, že něco udělal (měl sex před svatbou, kradl, zabíjel), ale člověk půjde do pekla, pokud nepřijme Ježíše jako svého Spasitele - viz první bod. Takže první otázka není, zda se dobře chováš a jsi "hodná holka", ale otázka je, zda jsi učinila Ježíše svým Spasitelem. To, jestli si zhřešila, už je otázka jiná, ale mnohem méně důležitá. Každý člověk zhřešil, a troufám si říci že i zhřeší, i potom, co uvěří. Ale je tu Ježíš, který nás chce odpustit, pokud Ho necháme.

3) Jak je to teda s tím sexem před svatbou? Proč nám to Bůh zakazuje, když je to tak dobrý? Bůh tě miluje, a chce pro tebe to nejlepší. A např. sex až po svatbě tu není proto, aby tě to omezovalo a okrádalo, ale je to proto, aby tě to ochránilo. Např. proti zmrdům, kteří si chtějí jenom ukojit své sexuální pudy, sobecky si vzít to, co chtějí, a pak už je nikdy neuvidíš. Manželství v Božím měřítku říká: "Já jsem tu na prvním místě pro toho druhého, chci naplnit potřeby toho druhého.", sex po týdnu chození říká: "Já chci na prvním místě naplnit svoje potřeby." Boží plán je mít jednoho sexuálního partnera coby manžela, a to na celý život. V tomhle možná někomu ujel vlak, (mě ano). Ale Bůh je ten, který uzdravuje, pokud Ho necháme. A Bůh je také Bohem nových začátků. Ale rozhodnutí je na tobě. Pokud budeš chtít zkoušet jiný věci bez Boha, tak on tě bude pořát milovat, a pořád bude tím stejným Bohem. Ale ty bez něho nebudeš tou stejnou.

Aby si mohla najít odpověď na to, co je dobro a co zlo, tak musíš znát Boha. Protože Bůh je Láska. Nebyl to Bůh, kdo přišel, aby kradl, zabíjel a ničil.

Na závěr pro všechny:
Pokud jsi věřící nebo nevěřící, a znáš Boha, nebo neznáš, a nebo si myslíš že ho znáš a nebo neznáš, tak pokud toužíš po tom, Ho skutečně poznat (pokud si připustíš, že by mohl existovat), tak to, co můžeš udělat, je říct Bohu s vírou a upřímně:
"Ukaž mi prosím svojí lásku, pokud jsi opravdu Bůh, který miluje. Dej se mi poznat, opravdu takový, jaký jsi". A buď v očekávání, že On bude jednat.

A až Ho poznáš, tak se můžeš svobodně rozhodnout, kam chceš jít. Proto ti dal svobodnou vůli, aby to mohla být opravdová oboustraná láska.

A Lúthien, pokud se rozhodneš, že budeš chtít jít za Bohem, a nebo si budeš chtít vyzkoušet všechno možné, co nabízí svět, aby si zjistila, zda to není náhodou lepší, tak či tak, my tě vždycky rádi uvidíme, a rádi tě přijmeme mezi sebe. Marek ti to říkal ve čtvrtek, já ti to dneska opakuji: Rádi tě uvidíme :-)
A to, že se jmenujeme Nové začátky, tak to není opravdu jen název. Pokud budeš chtít začít nanovo, tak nikdo nebude řešit to, co si dělala předtím. Vím, o čem mluvím.
Opravdu ti rozumím, že by si po svém boku chtěla nějakého přítele/manžela, a toho já ti neslíbím, protože nevím, jaký má pro tebe Bůh plán. Ale to co vím, je, že nemusíš být sama, pokud nechceš. Je to tvé rozhnodnutí, u nás máš vždycky dveře otevřené.

Modlím se za tebe.

JP

8 JP JP | 3. srpna 2014 v 18:29 | Reagovat
9 Rogue Rogue | Web | 5. srpna 2014 v 0:47 | Reagovat

Nepovažuju svět za strikně dobrý či zlý, za černý nebo bílý. Nemusím stát nutně při někom, anebo přímo proti někomu a být mu nepřítelem.
Svět není černý nebo bílý. Svět je barevný a nejednoznačný, jedno splývá s druhým, co je pro někoho zlé je pro dalšího dobré a třetí k té situaci přistupuju netečně, neutrálně.

A nemyslím si, že by jsi dělala věci, které by byly hodné odsouzení - jak ze strany křesťanů, tak ze strany ostatních. Vždyť můžeš žít ve víře, v lásce s Bohem a současně žít spontánní život, jak je ti milo.
A pokud tě někdo z církve odsoudí, pak by se podle mě měl kát a stydět on, ne ty... Nechci tu přehnaně mluvit o náboženství, sama věřící nejsem, ale neříká se v Desaturu "Miluj bližního svého..." A mimochodem, kdo je bez viny, ať hodí kamenem. ;-)

10 Lawiane Lawiane | Web | 16. srpna 2014 v 22:51 | Reagovat

Asi týden jsem přemýšlela, co ti na tenhle článek říct, aby to bylo nějak užitečné... a druhý týden jsem to, co mě napadlo zase zapomněla.
Mrzí mě, že ten vztah nemohl vydržet, ale i tak, myslím, že se za svoje jednání nemusíš nějak stydět a dělat si zpětně starosti. K tomu přikázání - jenom že náboženství funguje už tak strašně dlouho a časy se mění. Dřív se holky vdávaly pomalu jako děti a tak o to leckterá s manželem asi přišla i dřív, než ostatní dnes bez manžela. Dneska se lidi berou ve třiceti, tak je třeba trochu přihlídnout i k takovým posunům, existuje antikoncepce, která dřív nebyla. Doba, kdy tohle lidé dodržovali a vyplývalo to nějak přirozeně už je asi pryč. ;-)

11 Ann Ann | E-mail | 9. září 2014 v 22:53 | Reagovat

Je mi teprve 13, takze do toho asi nemam co kecat, nicmene prece jenom reknu sve:
Byt tebou, logicky se nad tim zamyslim: Buh by jiste ocenil,  kdyby se lide prestali vzajemne vrazdit a okradat, ale k cemu mu bude, kdyz ovlivni tvuj milostny zivot??? Brat lasku jako hrich?! Mozna si ten zakon lide jen spatne vykladaji, mozna  je to proste jen prevence proti prostituci a sexu bez lasky vubec... Nevim... Nicmene ti preju hodne stesti. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama