Nechat život plynout...

8. srpna 2014 v 13:16 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Uznala jsem, že opravdu nevím, co bych vlastně chtěla. A možná to vlastně není tak špatné. Možná je dobré si to přiznat a dát si čas na to, abych to zjistila. Dřív jsem měla pocit, že přesně vím, co chci a co budu dělat se svým životem. Chtěla jsem si všechno pěkně nalinkovat, držet se pevných pravidel. Ale zjistila jsem, že mě to ničí a že jsem z toho nešťastná a neustále nespokojená, protože se mi nedaří dosahovat standartu, který jsme si sama určila. Kolik lidí vlastně ví, co přesně chtějí? Možná je normální to nevědět a někdo to neví celý život.


Když se zamyslím nad svým dosavadním životem, tak se ptám sama sebe, proč jsem sama sebe držela tak dlouho zavřenou jako ve vězení. Nic jsem si nedovolila, ze strachu, že bych mohla udělat něco špatného, něco pokazit, vydat se špatným směrem a způsobit si bolest. Ale přávě tím strachem a nicneděláním jsme si způsobovala bolesti až příliš. Možná je zbytečné mít strach z chyb, ony prostě patří k životu. Nejde všechno dělat správně na první pokus. Opravdu jsme léta pouze přežívala a skutečně nežila. Možná to bylo tím, že jsem si v dospívání prožila přehnaně přísnou výchovu se spoustou zákazů a omezení. A tak jsme to přijala a začala jsem se omezovat sama. Teď neříkám, že všechny zákazy jsou špatné, to ne, netoužím skončit jako promiskuitní feťačka :D Člověk by měl samozřejmě mít nějaké hranice a morální zásady, o tom vůbec nepochybuji. Jenže já si tak nějak zakazovala i úplně normální věci, uzavřela jsem se do pasivity a začala se bát něco zkoušet. Když se dívám na ty své články z předchozích let, vidím tam tolik deprese, smutku, osamělosti...Tak zbytečně prožité roky.

A tak si říkám, byla jsem vůbec sama sebou, když jsem předtím tak žila? Byla jsme tak šťastná? Ne, rozhodně nebyla. Většinu času jsem se trápila. Neužívala jsem si života, neprožívala jsem štěstí a často se mi honily hlavou i myšlenky na sebevraždu. A k tomu bych se chtěla vracet? K tomu by mě chtěla přinutit se vrátit moje matka a spousta dalších lidí? Ne, to už opravdu ne. Taková být nechci a nebudu. Nebudu si dělat neustále hlavu z toho, co si o mně pomyslí druzí lidé a jeslti mi budou schovalovat můj život. Ti, co mě mají opravdu rádi, mě budou mít rádi takovou jaká jsme, ať už budu dělat cokoliv. A ti ostatní? Kvůli nim se přece nezblázním. Oni nežijí můj život, žiju ho já sama. Je to docela děsivé, když si uvědomím, že nejšťastnější v celém svém dosavadním životě jsem byla ty tři týdny, kdy jsem chodila Assasinem. Ach jo. Fakt bych měla začít nějak normálně žít.

A tak jsem se vydala na cestu. Na cestu za tím, abych našla sama sebe, abych zjistila, co skutečně chci. Asi to bude celoživotní cesta, plná překážek a záludných zákrutů, ale bude to stát za to. Nemíním už totiž dobrovolně jen sedět ve vězení a ze strachu ani nevystrčit ani nos ze dveří. Toho jsem si užila dost. Je mi jasné, že po cestě hodněkrát spadnu, zažiju bolest, zoufalství a pláč...ale možná taky cestou potkám něco krásného. Kdybych zůstala sedět na okraji cesty, tak
nic krásného neobjevím zaručeně.


Tahle písnička mě vážně dostala. Jako by přesně vyjadřovala moje aktuální myšlenky. Marina je úžasná.

Žila jsem spoustu různých životů, byla jsem různými lidmi,
žila jsme v hořkosti, naplnila jsem své srdce prázdnotou.

Mám spoustu osob ve své hlavě, přemýšlím, která z nich je nejlepší.
Už mám dost toho, snažit se získat všechno a potom skončit s prázdnýma rukama.

Nechci žít ve strachu a odporu,
chci se cítit, jako bych se vznášela




Přejte mi štěstí na mé cestě, já vyrážím!
Lúthien






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Markeet Markeet | Web | 8. srpna 2014 v 13:23 | Reagovat

Ahoj, nehodil by se ti někde hlas? :) Kdyby jo, stačí napsat do komentu na blog :) Kdyby se ti chtělo, můžeš pro mě a mého kocourka taky hlasovat, můžeš každou hodinu :) link na blogu :)

2 Rogue Rogue | Web | 8. srpna 2014 v 14:18 | Reagovat

Skvělý článek plný odhodlání, držím ti palce, aby sis život začala užívat podle sebe a trápila se minimálně :-)
Máš pravdu v tom, že spadneš, bude to bolet atd., ale na druhou stranu, až přejde ten počáteční "záchvat", uvědomíš si, že teď ti je možnámizerně, ale je to vykoupeno mnohým krásným, co jsi zažila... Příkladem ti už může být vztah/nevztah, co sis prožila. Svým způsobem lituješ, ale na druhou stranu uznáváš, že to byly krásné chvíle.
Mnoho štěstí! :-)

3 Vendy Vendy | Web | 8. srpna 2014 v 21:51 | Reagovat

Myslím že už si začínáš prošlapávat svou cestičku ke svobodě, k té vnitřní svobodě, dostalas odvahu zkoušet a hledat a vzít život do svých rukou. Jednou se povede, podruhé se nepovede, pak se zase povede. Je lepší něco dělat, než trpně čekat, co osud přinese.
Moc gratuluji, že ses rozhodla, a počítáš se zisky i se ztrátami.
A přeju ti štěstí! :-)  :-)  :-)

4 aves passeri aves passeri | Web | 9. srpna 2014 v 9:10 | Reagovat

Já jsem na té cestě už nějakou dobu... takovým zlomem bylo, když jsem se vyprdla na státnice :-)) Řekla jsem si, že nebudu žít tak, jak to očekávají druzí, že by mě to zabilo. Nikdy jsem toho nelitovala. A nakonec se ukázalo, že se našli i "druzí", kteří mě na té cestě podporovali. A víš co je na té cestě dobré? Že ani ty těžké chvíle nejsou špatné, protože na téhle cestě všechno proměňuješ v dary, které ti pomáhají :-) A strach, ten já řeším i po těch letech pořád, jen na hlubší a hlubší rovině, u věcí, kterým bych se před lety vyhla z velké dálky, ale dnes na ně koukám z velké blízkosti. A pomáhá mi větička, kterou jsem si kdysi přečetla: Že tam, kde leží tvůj strach, tam leží i tvůj poklad :-)
Také přeju hodně sil :-))

5 D@ve D@ve | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 10:47 | Reagovat

Držím palce! ;)

6 Lawiane Lawiane | Web | 16. srpna 2014 v 22:43 | Reagovat

[1]: jo, takovýhle komentáře pod články, kdy se řeší "existenciální otázky" vždycky moc potěší... [:tired:]

Život je moc krátký na to, abychom pili špatné víno. Toho se drž. Mládí by mělo být hezkým obdobím. :)

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. srpna 2014 v 11:12 | Reagovat

Cesta tě stejně jednou zanese domů.

8 Kila Kila | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 0:08 | Reagovat

Taky se tak nějak hledám a doufám, že vystoupím z toho stereotypu. Přeji ti hodně sil... Možná, že kdybychom odmalička nedostávali pětky za každou špatnou odpověď v testu a nebyli tak ponechání veřejnému posměchu a nekřičela by na nás celá společnost že musíme být dokonalý hned napoprvé ve všem, dnešní svět by byl plný odhodlaných lidí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama