Září 2014

Elfské táboření

26. září 2014 v 10:11 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Minulý pátek odpoledne jsme s mým milým nasedli do vlaku a vydali se do lesů k České Třebové. Mezi stromy se tam skrývá pravěká osada Křivolík, což byl náš cíl. Po dost strastiplné cestě vlakem a výstupu do kopců jsme konečně spatřili doškové střechy a ucítili vůni táboráku. Bylo už šero, ale přesto se nám podařilo postavit stan bez problémů, převlékli jsme se do kostýmů a přidali se k elfům, kteří už byli u ohně. Po večeři se hrálo, zpívalo a taky se vedla diskuze na téma, jestli elfové pěstovali obilí.

Putování Měsíčního Stínu - Sean McMullen

18. září 2014 v 10:05 | Lúthien Tinúviel |  Čtu
To jsem tak jednou zavítala do Levných knih a tam na poličce objevila mezi fantasy tituly tuhle pro mě zatím neznámou knihu. Upoutala mě pěkná obálka, ale většinou knihu podle obalu nesoudím. Protože ale stála jen 30Kč a vypadala opravdu slibně, koupila jsem si ji a rozhodně jsem nijak nelitovala!


Vítejte ve světě, který je ozářený zeleným svitem Miralu a kde mají lidé dvě srde. Císař Warsovran získal prastarou magickou zbraň, o které nikdo neví, jak velkou má moc. Když se ji rozhodne využít k dobytí dlouho obléhaného města, spustí tím nezastavitelnou sílu. Stříbromor, jak se zbraň nazývá, srovná město se zemí, ale tím se nezastaví. Pokračuje ve vyvolávání ničivých ohnivých kruhů, které roztaví i kámen a každý z nich je ničivější než předchozí.
Jsou tu však i tací, kteří mají dost odvahy na spřádání plánů, jak císaře zastavit. Je mezi nimi jediný žijící upír na světě, Laron, který je již 700 let uvězněn v tělě čtrnáctiletého mladíka a drží se rytířské cti, takže vysává krev jen z opilců a násilníků, námořní kapitán Feran, kněžka Terikel s trochu lehčími mravy a mladší studentka Velander, která miluje matematiku. Právě Velander si včas uvědomí, že všem hrozí strašné nebezpečí, protože další ohnivý kruh zasáhne celý kontinent. Na poslední chvíli se posádka lodi zachrání pod mořskou hladinou, protože loď se dokáže potopit pod vodu. Ohnivý kruh ale zničí celou Torreu a roztaví její povrch až na sklo. Naši hrdinové se tedy vydávají na dlouho plavbu, s cílem zastavit šíleného Warsovrana, zničit smrtonosnou zbraň a zabránit tak další katastrofě.


Když člověk žije sám...

12. září 2014 v 15:06 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Člověk je tvor společenský. Aspoň se to říká, i když někteří lidé jsou nejspokojenější, když jsou zalezlí ve svém doupěti a nemusí nikoho vidět. Co se ale stane ve chvíli, kdy je společenský extrovert okolnostmi donucen k tomu, že žije sám? Pro někoho je samostatné bydlení splněným snem a je s ním naprosto spokojený. Pro mě je to spíš dost destruktivní proces. Proč? To se dočtete v celém článku.

1. Nemusíte uklízet
Tohle může znít jako výhoda, ale je to doopravdy strašná nevýhoda. Když vás nikdo nenutí, abyste udržovali pořádek, případně vás občas neseřve, hrozí nebezpečí, že se vám věci v pokoji začnou vršit jedna na druhou tak dlouho, až ztratíte přehled o tom, kde se co nachází. Slyšela jsem, že pořádek je pro hlupáky a umělec ovládá chaos. Hm, mám pocit, že pokud už nechám dojít nepořádek v pokoji do stádia chaosu, začne ovládat chaos mě a jsem v něm ztracená. Nejhorší je, že nejsem nepořádná - mě ten bordel fakt vadí a necítím se v něm dobře! Jako nepořádného člověka vnímám toho, komu nevadí, že má kolem sebe binec a nijak ho to nerozčiluje. Když už se to v mém pokoji blíží k bodu chaosu, psychicky to nevydržím a uklidím si. Problém je v tom, že to většinou vydrží tak jeden den. Protože to, když sama sebe fackuju a nadávám si příliš nepomáhá, vymyslela jsem lepší plán - musím si do pokoje zvát návštěvy. To je jediná věc, která je dostatečně motivující k tomu, abych se snažila pořádek udržovat. Držte mi v tom place! A děkujte svým rodičům, že vás nutí k úklidu!

Druhy zákazníků

7. září 2014 v 17:41 | Lúthien Tinúviel |  Myslím

Protože už 10 měsíců pracuji v obchodě s puzzlemi a stolními hrami, trošku jsme poznala, jací umí být nejrůznější zákazníci. Naštěstí mám jen málo špatných zkušeností, většinou se lidé chovají slušně a normálně. Proto berte tenhle článek s nadsázkou, píšu ho hlavně pro pobavení. Jací zákazníci tedy podle mě existují?

1. Ignorující zákazníci
To jsou ti lidé, na které se vesele usměju, pozdravím je a oni se ani neobtěžují odpovědět. Projdou obchodem jako duchové a zase rychle bez pozdravu zmizí. Člověk si pak připadá, že by v tom obchodě vůbec nemusel být. K dokonalosti to dotahují zákazníci, kteří přijdou se sluchátky v uších nebo ti, kteří si celou dobu telefonují.

2. Nepřátelští zákazníci
Z těhle lidí mám docela strach, někdy umí být vážně děsiví. Na někoho se usmějete, zdvořile pozdravíte a dostane se vám vražedného pohledu a ledově chladného "dobrý den", což by se dalo volně přeložit jako "nech mě být a nemluv na mě, nebo ti ustřelím hlavu". Když se zeptám, jestli můžu s něčím pomoct, buď se mi dostane strohého "ne!" nebo rovnou ignorace. Samozřejmě se stane, že zákazník vezme nějakou hru do ruky a začne ji zkoumat. V tom případě k němu přijdu a zeptám se, jestli hru zná nebo o ní začnu mluvit. Už se mi taky stalo, že někdo hru položil a naštvaně odešel nebo mi dal značně agresivně najevo, že nechce nic slyšet. Jo, někteří zákazníci prostě dávají člověku najevo, že by se měl stydět, že v tom krámě vůbec je.