Když člověk žije sám...

12. září 2014 v 15:06 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Člověk je tvor společenský. Aspoň se to říká, i když někteří lidé jsou nejspokojenější, když jsou zalezlí ve svém doupěti a nemusí nikoho vidět. Co se ale stane ve chvíli, kdy je společenský extrovert okolnostmi donucen k tomu, že žije sám? Pro někoho je samostatné bydlení splněným snem a je s ním naprosto spokojený. Pro mě je to spíš dost destruktivní proces. Proč? To se dočtete v celém článku.

1. Nemusíte uklízet
Tohle může znít jako výhoda, ale je to doopravdy strašná nevýhoda. Když vás nikdo nenutí, abyste udržovali pořádek, případně vás občas neseřve, hrozí nebezpečí, že se vám věci v pokoji začnou vršit jedna na druhou tak dlouho, až ztratíte přehled o tom, kde se co nachází. Slyšela jsem, že pořádek je pro hlupáky a umělec ovládá chaos. Hm, mám pocit, že pokud už nechám dojít nepořádek v pokoji do stádia chaosu, začne ovládat chaos mě a jsem v něm ztracená. Nejhorší je, že nejsem nepořádná - mě ten bordel fakt vadí a necítím se v něm dobře! Jako nepořádného člověka vnímám toho, komu nevadí, že má kolem sebe binec a nijak ho to nerozčiluje. Když už se to v mém pokoji blíží k bodu chaosu, psychicky to nevydržím a uklidím si. Problém je v tom, že to většinou vydrží tak jeden den. Protože to, když sama sebe fackuju a nadávám si příliš nepomáhá, vymyslela jsem lepší plán - musím si do pokoje zvát návštěvy. To je jediná věc, která je dostatečně motivující k tomu, abych se snažila pořádek udržovat. Držte mi v tom place! A děkujte svým rodičům, že vás nutí k úklidu!


Když vás nikdo nenutí k úklidu, je to prostě fakt zlý...
image











zdroj: tumblr.com

2. Nemusíte spát
Pamatuju si doby, kdy jsem ponocovala a snažila jsem se číst knížku pod peřinou, až se mi podařilo připálit si lampičkou prostěradlo. Jo, to byly časy...Když jsem někdy byla déle na počítači a najednou jsem slyšela máminy kroky v chodbě, rychle jsem notebook zaklapla a dělala, že spím. Kolikrát mi mamka vtrhla do pokoje a vynadala mi, že nespím. A teď? Můžu si být vzhůru třeba celou noc a nikdo mi za to nevynadá. Ale já se pak fackuju v práci a liju do sebe kafe, které jsem nikdy neměla ráda. A jelikož mi nemá kdo nafackovat, musím to udělat zas sama.

3. Nemusíte vařit
Vaření nikdy nepatřilo k mým koníčkům, i když to celkem umím. Vařit si jen pro sebe je ale neskutečná otrava. Za 5 měsíců, co bydlím sama, jsem si nějaké normální jídlo vařila asi tak třikrát. Když člověka nikdo nevidí, jak do sebe cpe bagety a grilované kuře z Billy, může se stydět jen sám před sebou. A tak jsem teď došla k tomu, že už toho mám dost a zase jsem si vařit začala. Dokonce jsem si koupila mističku, ve které si do práce budu nosit zeleninu a dbám na to, abych měla vždycky nějaké ovoce. Ach jo, je to tak těžký, když na člověka nikdo neřve, že jí jako prase a musí počkat, až se zhnusí sám sobě.

4. Můžete si domů chodit, kdy chcete
Přijdete si třeba ve tři ráno a nikdo si nestěžuje. Ale stejně zjistíte, že nakonec běžíte z práce hned domů, zapadnete do peřin a ještě nadáváte, že je už tak pozdě. Pokud vyrážím na nějakou akci, vždy zjišťuju, jak se pak dostanu domů a jestli to nebude moc pozdě. Takže ani tuhle možnost nijak nevyužívám. Asi nejsem moc kchůůl :(

A co mě na samostatném bydlení fakt vadí? Nejvíc to, když přijdu večer domů a není tam nikdo, kdo by mě pozdravil, zeptal se, jak se mám a popovídal si se mnou. A co se mi na tom líbí? Hm, těžká otázka. Třeba to, že večer můžu hodit ponožky na zem, oblečení přes židli, švihnout sebou do postele a hned spát. Jo, je to fajn, když se můžu stydět jen sama před sebou a ne před nikým jiným.

A co vy? Žijete sami nebo byste tak chtěli žít? Jaké s tím máte zkušenosti?





 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 12. září 2014 v 16:03 | Reagovat

Pravda. Když jsem žil sám, bydlel jsem v bordelu, odbýval se pizzou u hladovýho okýnka, denní rytmus komplet rozházenej... zaplať pánbů za manželství - navaříno, uklizíno a díky dětem přesně vim, že spát mám jít v 11, protože v sedm se stává. :-D

2 Aailyyn Aailyyn | Web | 12. září 2014 v 16:51 | Reagovat

Tak on si člověk nějakou životní rutinu časem vybuduje i sám. Jasně, nejdřív hurá, svoboda, protože pravidla určují rodiče a je to otrava, v jedenáct večerka a v šest k večeři pomazánka. Člověk sám dospěje přirozeně k tomu, že rodiče to nedělali proto, aby ho buzerovali, ale proto, že chodit včas spát, uklízet a nejíst jak prase je prostě docela užitečný. :-)

3 Janča Janča | E-mail | Web | 12. září 2014 v 16:54 | Reagovat

Dost zajímavý článek. Každý by řekl, že tohle budou ty skvělé výhody samostatného bydlení, ale ouha, ono to někomu i vadí. Mně by to teda asi taky vadilo, nebo bych to ani nedělala a kdybych si neměla s kým popovídat, tak bych se zbláznila. Stačí mi, když přijdu ze školy, oba rodiče jsou v práci do večera a brácha na počítači. Už teď si myslím, že jsem blázen, natož žít sama několik let. :D

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 12. září 2014 v 17:12 | Reagovat

Já bych si rozhodně chtěla bydlet sama, ale ne jako plně sama, ale s kamarádkou nebo přítelem :) Prostě dům bez rodičů :D

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. září 2014 v 19:23 | Reagovat

Tak já mám vlastní bydlení ještě daleko, daleko před sebou... ale jsem tvor samotářský, co se týče soukromí. Mám ráda lidi, ale ne, když dojdu domů a všechno se na mně navalí. Miluji svůj svatý pokoj, no :-D
Tak chaos nemusí být přímo nepořádek, může to být absolutně nepochopitelný smysl pořádku ve kterém se vyznají jen geniové (třeba sešity v šuplíků spolu s ponožkami či knížky v policích spolu s polštářky není bordel, ale ojedinělý systém :D )
Nevím, u ostatních dvou bodů (krom vaření) jsem vedena ve výchově k tomu, že když si půjdu zalehnout po jedné v noci, můj spánek nebude mít cenu (protože se rozděluje na určité fáze a ta od cca desíti do jedné je asi nejpůsobivější) a s chozením domů to mám už teď jasné. Když přijdu pozdě, kdy budu dělat věci do školy/ kamkoliv jinam... ? No, a až jednou budu pracovat, tak taky budu mít povinnosti které si budu nosit domů, ne?
Zamyšlení je to pěkné :-D

6 Kika Kika | E-mail | Web | 12. září 2014 v 21:45 | Reagovat

Musela jsem se s tím taky chvilku vypořádat, a to jsem vlastně utíkala z horšího prostředí :) teď jsem spokojená, nejvíc mi na tom vadila ta strava - pro jednoho člověka se vaří velmi špatně a kdyz člověk nechce vyhazovat každý týden půlku ledničky, tak má i dost omezený výběr :(

7 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 13. září 2014 v 16:03 | Reagovat

Musím říct, že tak trochu bydlím sama 14 dní a začíná mi z toho hrabat. :D Je fajn, že si tady v tom pokojíčku (jsem ve Francii na koleji, pokoje jsou samostatná soběstačná jednotka pro jednoho člověka) můžu dělat co chci, ale už taky nevím, co bych si uvařila, tak furt žeru ty jejich sladký briošky, spát chodím taky extra pozdě. Na jednu stranu mi to vyhovuje, paráda, na druhou mi fakt chybí nějakej ten rodič večer v obýváku anebo můj přítel. Nicméně dobrý ale je, že si můžeš začít potrsávat, kdykoliv se ti zachce. :D
Článek je supr!

8 Vendy Vendy | Web | 14. září 2014 v 23:10 | Reagovat

Možná by ses měla programově přinutit k některým činnostem. Jako třeba úklid jednou dvakrát za týden. Pozvat si pár kamarádů na kafe a něco k zakousnutí. Nebo i na víno a něco k zakousnutí. Vytvořit si nějaké rituály...
To, co píšeš, znám, akorát že tady mám dvě micky. A občas mi přijde na návštěvu brácha nebo synovec... (nejsem moc společenská, takže mi klid docela vyhovuje, ale moc klidu a samoty také není dobrý). S tím vařením jsi udělala dobře, možná se ti nebude chtít vařit denně, ale třeba třikrát za týden bys mohla. Určitě si vytvoříš nějaký systém, který ti bude vyhovovat... a zaměř se na něco, co tě baví, nějakého koníčka. Ať je to vaření nebo focení, přece fotíš moc pěkně, máš cit pro dobrý záběr a taky máš podle všeho dobrý foťák.
Vidím, že už jsi napsala pěkných pár článků, musím si je postupně pročíst... třeba ty zážitky se zákazníky, to bude zajímavé, jak to vidíš z druhé strany ;-)  :-)

9 Ava Ava | Web | 16. září 2014 v 20:44 | Reagovat

Kdybych se mohla hned teď sbalit a jít bydlet sama někam hrozně daleko od všeho, udělám to. Zrovna dnes jsem o tom přemýšlela, jak by to bylo super! Jsem hrozně nespolečenská a naprosto mi vyhovuje žít si svůj vlastní život, aniž bych se musela na někoho vázat.

10 D@ve D@ve | Web | 19. září 2014 v 19:34 | Reagovat

Momentálně taky žiju sám v pronajatým pokojíčku, nikdy jsem neměl pokoj sám pro sebe. Asi nejvíc na tom oceňuju, že se můžu kdykoliv modlit a nemusím řešit spolubydlící :)

11 Luz Luz | 22. září 2014 v 12:37 | Reagovat

Dřív jsem si myslela, že by se mi líbilo bydlet sama, ale teď už bych nechtěla, přestože jsem velmi samotářská povaha. Nikdy jsem sama nebydlela, žila jsem s rodiči a potom se svým přítelem - teď už manželem. Takže by se mi na to těžko zvykalo a určitě by mi bylo smutno. Jo a taky nejsem moc disciplinovaný člověk ohledně toho uklízení apod.

12 Lawiane Lawiane | Web | 26. září 2014 v 22:32 | Reagovat

6iju s rodiči a jsem za to ráda, samota leze na mozek, občas mi stačí být v bytě půl dne sama a už mě to vadí, ale poslední dobou je fakt, že tu zůstávám přes pár dní sama a vyhovuje mi to, někdy je to fajn oddych, kdy jak říkáš - můžu hodit ponožky kde chci. Moje máma si myslí, že jsem nepořádná, ale paradox je, že když jsem sama a vím, že to za mě nikdo jiný neuklidí, uklízím naopak víc. :D S tím spánkem to je zlo, to jo.

13 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 17. října 2014 v 12:40 | Reagovat

Já žiju s mamkou, ale ta většinou není doma a tak nějak na mě platí všechny body :)

Já jsme hrozný introvert a možná až asociál, takže mě by ta samota vyhovovalo. Ale ano, je to trošku sebedestruktivní. Neuklízím, spát chodím někdy až k ránu (ale poslední dobou se snažím chodit před půlnocí a něco se sebou dělat) a nevařila jsem nikdy, jen to poslední neplatí, protože prostě nikam nechodím (a kdyby ano, matka by nic nenamítala ani nad pozdními příchody..)

14 soul-underground soul-underground | Web | 17. října 2014 v 13:14 | Reagovat

Je to největší pohoda a nemusíš se ohlížet na ostatní. Nemáš koho ztratit, ale zároveň víš, že ti něco/někdo chybí :)

15 RaTTvs RaTTvs | 17. října 2014 v 13:16 | Reagovat

Naprostá pravda. Absolutně.
Moje krabice od pizzy všude po stole, ponožky pod stolem a nádobí všude mluvěj za všechno. :D Je vážně těžký donutit se něco uvařit/uklidit/cokoliv když mi nikdo nenadává, že to nedělám a mojí lenosti je to naprosto ukradený. :D
Ale má to svoje úžasný pozitivum. Miluju samotu a tím, že bydlím sama jí mám  dostatek, kdykoliv chci. :)

16 ocimapolitickehovezne ocimapolitickehovezne | E-mail | Web | 17. října 2014 v 14:26 | Reagovat

Mám zkušenost,že když člověk bydlí sám delší dobu,a pak si najde partnera,velmi těžko se mu vrací z myšlení typu"já" k myšlení typu"my".Spousta lidí to už nedokáže vůbec,a tak,i když s někým sdílí společnou domácnost,žije v podstatě dál jako"single",viz třeba společné peníze v domácnosti a podobně...Jinak taky vnímá "samotu" mladá dívka se spoustou zájmů a kamarádů,která má stále život před sebou a šance nějakýho"parťáka" potkat,a jinak starší ženská,které se naděje na život s někým,s věkem dost snižují...Nesporná výhoda je" určitá bezstarostnost",nesporná nevýhoda je "určitá bezstarostnost"-téma k zamyšlení.

17 Reka Reka | Web | 17. října 2014 v 14:55 | Reagovat

Taky jsem bordelářka, když mě nikdo nedonutí, abych si uklidila.

18 Dominique55 Dominique55 | E-mail | Web | 17. října 2014 v 16:49 | Reagovat

no vyhody to jsou sice pekny, ale sama bych bydlet asi fakt nemohla. Nebo aspon spat  mistnosti rozhodne ne :-D

19 lada lada | 17. října 2014 v 18:37 | Reagovat

ja bydlim sama uz tri roky (je mi 23).. zezacatku to bylo super, ale ted uz me to docela zacina lezt na mozek - to prazdno, ta samota.. z prace taky hned bezim domu i kdyz nemam co delat.. tak jdu treba hned spat nebo cumim na netu :D vyhoda je ten fakt, ze muzes veci hazet kam chces a muzes chodit naha a prijit v kolik chces a nebrat na nikoho ohled.. nevyhoda je prave ta samota.. nemit si s kym pokecat, nemit se na koho tesit z prace.. koupila jsem si aspon zviratka, tak se tesim na ne :D jinak mam docela strach uz s nekym bydlet, ptz jsem si na tu samotu nejak zvykla 8-O

20 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 17. října 2014 v 19:19 | Reagovat

Já teda bydlím s tátou, ale s klidem se doma můžu chovat, jako bych bydlela sama.Můj táta je přerostlej puberťák a trošku do větru, takže jsem doma většinou sama, když nejsem v práci.Oba jsme hrozní bordeláři, oba rádi ponocujeme, sice vařím, ale protože mě to baví, doma bych mohla přestěhovat nábytek nebo si tam nastěhovat tři další lidi a s ním by to ani nehnulo. Hold výhoda bydlení se starým mládencem, je to spíš, jako bych bydlela na koleji s vyhulencem, otec má totiž dost podobný pochody :D

21 SueTi SueTi | E-mail | Web | 17. října 2014 v 21:01 | Reagovat

Pocit samoty může být někdy zlý, ale svoboda plynoucí ze samostatného bydlení je k nezaplacení. :-)

22 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 17. října 2014 v 22:02 | Reagovat

V poslední době začínám o budoucnosti uvažovat v jiných dimenzích než dosud. Patří tam třeba plánování měsíčního rozpočtu, osobní růst, úvahy o rodinném životě, ale třeba i o bydlení. Celkem se těším, až budu mít vlastní bydlení, jsem zvědavý, jak se s tím popasuji. Mne nikdy nikdo do úklidu komůrky nenutil, takže nějak mám představu o své pořádnosti (přestože si tam nikoho nezvu). :-D

23 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. října 2014 v 10:19 | Reagovat

Neskutečně moc se těšim, až budu bydlet sama ve vlastnim bytě! Prostě moje prostředí, žádná buzerace od nikoho, bordel, kouřit si budu kde chci a domu si taky budu vodit koho chci! :D Sice tam možná po pár měsících uhniju ale co....

24 Trinity Estridge Trinity Estridge | Web | 18. října 2014 v 11:15 | Reagovat

Já jsem sama docela ráda a vyhovuje mi si s někým občas pokecat, ale pak potřebuji zase svůj vlastní prostor. Už mám slíbeno, že až odejdu na vysokou, dostanu od rodiny něco málo na byt, takže budu bydlet buď sama, nebo s někým. Nejsem úplně pořádný člověk, ale jsem schopna na malém prostoru čistotu více méně udržet. Horší je, když rodiče odjedou pryč a nechají mě v prázdném domě, kde je to uklízení fakt na houby. :D

25 Lucy Lillianne Lucy Lillianne | E-mail | Web | 18. října 2014 v 12:32 | Reagovat

já žiju sama a jsem maximálně spokojená, mám svoje soukromí, svůj klid, můžu si dělat co chci kdy chci, vlastně s tím nemám žádný problém, ani s uklízením, vařením apod, když přijdu z práce tak na mě čeká pes, denně jsem v kontaktu s mnoha lidmi, jak s kolegy v práci nebo díky komunikaci přes mobil. sice občas přijdou chvíle kdy nemám na nic náladu protože jsem právě sama, ale jinak jsem spokojená, jediný zápor pro mě je placení nájmu, díky tomu moc peněz neusetrim a to můj hlavní kámen úrazu

26 Lucy Lillianne Lucy Lillianne | E-mail | Web | 18. října 2014 v 12:34 | Reagovat

[19]: souhlasím :-) hlavně s poslední částí

27 Slečna K. Slečna K. | E-mail | Web | 18. října 2014 v 18:43 | Reagovat

Já jsem žila sama přes dva roky, už skoro od nějakých 19ti. Napůl doma u rodičů, napůl v podnájmu, pak vlastní byt, až jsem se úplně osamostatnila. Dva roky úplně sama ve vlastním bytě. Docela jsem si to užívala, ale spíš co se týče vybavení, dekorací atd... Hlavně jsem měla svůj klídek. Teď už ale žiju skoro rok s přítelem a jsem ráda, že po těch pár letech "odpočinku" v jednom, jsme tu dva :-) Pravda že tenkrát jsem nic nevařila, spokojila jsem se s omáčkou z pytlíku :-D A teď vyvařuju. Protože je pro koho. Baví mě to. A přesně jako ty - hlídám si už i jídelníček. Ovoce, zelenina atd.. Je fajn si nejdříve to samostatné bydlení užít, najít si na tom klady a on se pak sám objeví někdo, s kým se bude lépe žít ve dvou ;-)

28 Lany Lany | Web | 18. října 2014 v 20:15 | Reagovat

Mám 15 čiže sa nad tým ešte tak zamýšľať nemusím ale určite by som nechcela žiť sama ale v kruhu rodiny :-) a pekný článok

29 Otavínka Otavínka | Web | 18. října 2014 v 22:01 | Reagovat

Ahojky, Tvůj článek je super povedenej. Taky bydlím šestý měsíc sama v malém miniprostoru. Ta samota svádí k různým nepravostem. Neuklízet, nevařit si a různě se odbývat. Jenže trochu být uklizíno být musí, protože se taky může stát, že přijde nečekaná návštěva a jak by to vypadalo, že? Sama ženská a binec, to nejde k sobě. Někdy je mi moc smutno. Žila jsem téměř půl století v manželství a ta samota je někdy destruktivní, ale asi to chce si zvyknout. Má to své pro i proti. Přeji pěkný víkend!

30 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 18. října 2014 v 22:40 | Reagovat

Mala som vlastnú domácnosť s priateľom. Zo začiatku to bol šok, lebo veď - nové prostredie, nové zvyky a návyky. Bolo to iné. Ale po čase som bola viac a viac sama a trošku to aj prekážalo. Upratovanie, varenie a iné veci okolo domácnosti dajú zabrať, ale zase je lepšie žiť v čistom prostredí ako v neporiadku. A potom - tie náklady na vlastné bývanie. Už si potom inak rozmyslíš, čo je pre teba prioritou a čo nie...

31 without-problem without-problem | Web | 19. října 2014 v 5:16 | Reagovat

Tak nejak to vsechno absolutne chapu. Chce to sebedisciplinu a pevnou vuli, pujdes spat driv, uklidis a mozna jeste zacvicis :O :D
Muj nejlepsi pritel je uz druhym rokem sam v rodinnem dome a strasne trpi. Ja jsem sice 7000 kilometru od nej, takze mu primo nemuzu pomoct,ale i  tak spolu kazdy vecer prokecame treba 2 hodiny na skype nebo messengeru, aby se necitil tak sam. :(

32 E.D E.D | Web | 19. října 2014 v 9:14 | Reagovat

Pěkný článek, škoda jen že je tak krátký. Taky jsem se nedávno odstěhovala,sice do Anglie (ironicky,za lepším životem:)) a s přítelem. Ale nějakým způsobem mi není po tom smutno. Vlastně, když to tak vezmu nemám ani čas přemýšlet nad tím. Vaření miluju, ale je pravda, že než bych si měla vařit něco sama sobě, tak  raději nakoupím nebo si objednám pizzu (jsem strasná). Miluju, kdyz varim pro sebe a pritele, to potom chci neustale od neho slyset jak je to dobre :D a chudaka ho mucim u jidla ruznyma otazkama "je to dost slane?" a " nechces pridat to a to? " ..
Zlato, zkus si z toho vzit to lepsi, doma je sice doma, ale muzes si nastavit svuj vlastni system :) Drzim palce,at je lepe a at nejsi z toho smutna

33 zpravar zpravar | Web | 19. října 2014 v 10:00 | Reagovat

Presne kvuli predposlednimu odstavci nechci bydlet sam. A pokud to zvazim, nic jineho by mi nevadilo. Snad jen jeste to, ze bych se o to misto musel s nekym delit a nemohl bych mit vlastni system pro poradek. Ale zkratka, vracet se z prace do prazdna je celkem deprimujici. A zvire nepripada v uvahu. Pak je jen jedina moznost - az prijde cas, smirit se s tim.

34 Amia Amia | Web | 19. října 2014 v 10:42 | Reagovat

Být samotná se mi poštěstilo zatím jen asi třikrát na čtyři dny vkuse. Absolutně nejbáječnější období, už se nemůžu dočkat, až budu bydlet sama a nikdo nebude okupovat MŮJ byt. A bude jen můj :-D  :-(

35 Amia Amia | Web | 19. října 2014 v 10:44 | Reagovat

[29]: Proč by nešlo? Není pravda, že ženy jsou pořádnější. Můj brácha tráví víc času i v koupelně

36 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 19. října 2014 v 13:35 | Reagovat

Mohlo by se stát, že člověk, který žije sám, se upne k "rituálům", jež mu pomohou lépe snášet domácí samotu a vyplní mu čas, který tráví jen sám se sebou. Také je tu riziko, že bude dělat věci, které by před lidmi jinak nedělal, i když by nebyly nijak nevhodné (případně by byly velmi nevhodné) a pak, když by už sám nežil,  by si to neuvědomoval a uvedl spolubydlící protějšek do trapné situace například hloupým dloubáním v nose :-D
Sama za sebe mohu říci, že někdy bych ráda bydlela sama, někdy ne (jsem na domově mládeže na 5lůžkovém pokoji a někdy je toho na mě moc).

37 Wayward T. ♥ Wayward T. ♥ | Web | 19. října 2014 v 19:35 | Reagovat

Mám zkušenost s tím, že vařím sama pro sebe a upřímně řečeno mi to vyhovuje... :D když se recept nepovede, sama sobě to nějak odpustíš, ale naservírovat to jiným lidem, popř. dětem, to už je o hubu xĐ. Jinak z tvého popisu jsem si uvědomila, že bydlet sama bych asi fakt nezvládala (a to jsem předtím podvědomě plánovala, že bych to udělala... nevím :/)... na jednu stranu tě obdivuju a na druhou se cítím vděčná, že jsem si článek přečetla, protože mě varoval... tak jako tak super článek ;). Říká se, že moci být sám je skvělé, ale muset být sám je noční můra a tomuto pořekadlu 100% věřím. Jdu hledat spolubydlící :D

38 mirek mirek | E-mail | 4. července 2015 v 16:03 | Reagovat

ty seznamky jsou k hovnu vsechny.jsou tam stejni lide a porad.nic se tam nehejne.asi tak k tem seznamkam.

39 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 21:11 | Reagovat

Áaah, tohle je tak přesné a výstižné. A smutné. Přesně vím, co myslíš. Ano, je mi hanba sama ze sebe, to je jediné, co mě přinutí ke změně. A přesně je to i s tím nepořádkem, taky ho nemám ráda a vždycky jsem psychicky zdeptaná přinucena uklidit. Pro mě je vlastně hodně špatná zpráva, že jsem se v tom našla. Podle tvého nového článku už máš tohle období naštěstí za sebou, takže není bezvýchodné. Sebekázeň, zvládnu to! ;)

40 Marka Marka | Web | 23. prosince 2015 v 17:25 | Reagovat

:) chápu ty problémy, výhody a nevýhody... Vidím  v tom výhody, ale když si přečtu tvůj článek, okamžitě to můj názor mění. Chci žít s někým, nemít alespoň z polovic tyhle problémy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama