Putování na Pičhoru a dál

1. října 2014 v 21:47 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Na konci září začalo krásné babí léto a tak by byla škoda toho nevyužít. Usedla jsem tedy v sobotu do vlaku a vydala se do Peček, kde jsem se setkala s mým milým. Na první den jsme si naplánovali cestu z Peček do Kouřimi, která má měřit něco kolem 17 likometrů. Když se podíváte na mapu, můžete si všimnout zeleně vyznačené turistické trasy a právě po ní jsme se pustili.





Naším prvním cílem byl výstup na Pičhoru. Kopec s tímhle zvláštním jménem je významné archeologické naleziště, kde bylo objeveno pohřebiště z 1. století. Takhle vypadal začátek stoupání. Schody vedly k pěknému kostelíku. (Mimochodem, tentokrát nejsou všechny fotky moje, některé fotil i můj milý Quen).



Kostel Nejsvětější trojice v Dobřichově pochází z 10. století, o čem svědčí i kulaté ochranné zdi. Byl ale přestavěný do dnešní barokní podoby.



Před kostelem nás uvítala cedule, která oznamovala, že jsme na naučné stezce s názvem "Po stopách Markomanů", kterou jsme si hned pochopitelně přejmenovali na "stezku narkomanů". Bylo tu několik kamenů, které na sobě měly vytesaný motiv, jaký se našel na starých nádobách, co se tu vykopaly.


Po chvíli jsme konečně dorazili na vrchol Pičhory. Vrchol je asi moc silné slovo, protože to byl opravdu spíš menší kopec. Byla na něm ukázka pohřebiště, nějaká mluvící cedule, pomník a altánek s lavičkami, nad který někdo zavěsil větývku jmelí. A taky tu byl tenhle parádní rozcestník.


Dali jsme se tedy podle rozcestníku dál směrem na Mohuč. Nebe se vyjasnilo a slunce začalo pěkně hřát. Cesta Markomanů nás zavedla ke starému domečku s doškovou střechou, který mi připomněl domečky v osadě Křivolík.




Na jedné bahnité cestě jsme najednou uviděli užovku, která si lebedila v louži, ale když jsme jí vyrušili, z hlasitým syčením se odplazila do trávy. Nevěděla jsem, že hadi umí syčet tak nahlas :D Není to na fotce asi moc vidět, ale zaujaly mě žluté skvrny, které měla užovka za hlavou. Někdy později jsme narazili i na slepýše.


Když se blížil večer, došli jsme až do Kouřimi. Na náměstí tam mají opravdu nádherný a velký kostel.

Vydali jsme se za Kouřim a začali hledat nějaké místo na přespání. Hned za Kouřimí vede naučná stezka, která nás přivedla k velkému zajímavému kameni, který jsem si spletla s divnou kupkou sena :D Došli jsme na místo, kde jsme měli krásný rozhled po kraji. Kdybysi tam stálo velké hradiště, teď tu ale zbyla jen malá kaplička a louky, po kterých jezdily traktory. Došli jsme až k vysušenému rybníčku, kde byla zavěšená houpačka, na které jsem chvíli blbla. Nakonec jsem se rozhodli, že stan postavíme v malém lesíku mezi loukami. Ukázalo se to jako moudré rozhodnutí, protože po louce pořád jezdily traktory a nejspíš by nám stan smetly. Než došlo na stavění stanu, rozložili jsme si na louku celtu, pozorovali jsme západ slunce a přitom večeřeli.



Začalo se šeřit, tak jsme rychle začali stavět stan, abychom to stihli dřív, než bude úplná tma. Naštěstí se nám to podařilo rychle a bez problémů. Krásný večer ale rušili traktory, které jezdily pol louce a vydávaly příšerné hlasité zvuky až někdy do devíti do večera. Modlili jsme se, aby už konečně odjeli pryč. Chtěli jsme se jít podívat na hvězdy, ale pak jsme uslyšeli v lese nějaké podívné zvuky, něco jako houkání a vytí zároveň. Nevím, jestli to byla divá lesní zvěř nebo hýkal, ale raději jsme zalezli do stanu :D

Ráno jsme se vzbudili brzo, abychom mohli pozorovat východ slunce. Byla sice zima, ale ráno bylo opravdu nádherné. Vylezli jsme ze stínu lesa a pak už jsme mohli fotit kapky rosy v trávě i první sluneční paprsky.



Brodila jsem se v mokré trávě, abych mohla zachytit kapky na stéblech. S foťákem mého milého to šlo o poznání líp, než s tím mým. Měla jsem sice mokré boty i nohavice, ale stálo to za to :D






Bylo to prostě opravdu krásné ráno :)


Poté byl čas sbalit stan a vyrazit znovu na cestu. Tentokrát jsme měli už menší cíl, chtěli jsme jen dojít někam, odkud se vlakem přepravíme do Kolína. Šli jame tedy nejdřív znovu do Kouřimi, kde jsme si koupili vodu a bonbony a prostudovali mapu. Nakonec bylo rozhodnuto, že půjdeme nejdříve do Zásmuk a poté do Bečvár, odkud budeme moct je vlakem.


Hodně brzy jsem sundala bundu a šla jen v tričku, protože slunce překně připalovalo. Šli jsme dlouho přes pole a to jsem si myslela, že se snad horkem vypařím. Nakonec jsme ale konečně zašli do lesa, kde bylo mnohem příjemněji. Přišli jsme k hodně starému kamennému mostu, pod kterým byly pěkné peřeje.


V lese jsme poobědvali, chvíli poseděli na posedu a pozorovali historický vláček, který zrovna projel kolem mezi poli.


Ze Zásmuk jsme museli zvolit cestu po kolejích, ale naštěstí šlo o trať, po které jezdí jen ten historický vláček dvakrát denně. Zjistila, jsem, že když jde člověk po kolejích a pořád se dívá na pražce, brzy se mu z toho začne točit hlava :D Nebyl to tedy zrovna nejlehčí úsek cesty, ale nakonec jsme spatřili nádraží. Ještě chvíli jsem poseděli u velkého rybníku a pozorovali labutě, než jsme se vydali na cestu domů.

(Jo, já vím, že ta krosna je větší, než já :D )

Šťastné putování vám všem
přeje Lúthien!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fantaghira Fantaghira | Web | 2. října 2014 v 9:36 | Reagovat

Ty fotky jsou naprosto úžasné! Hlavně ten západ a východ slunce - prostě paráda.
Docela ti tyhle výlety závidím. Když už se někam dostanu já, je to s koněm na závody a to není ani zdaleka tak skvělé, jak by to mohlo znít.
P.S.: S takovou krosnou bych moc daleko nedošla :-D

2 Jana Jana | E-mail | Web | 2. října 2014 v 12:21 | Reagovat

Úplně jsem dostala chuť na výlet :-D Ale ne se svým chlapem, se psem ... Možná ještě letos nějaký jednonoční stihnu... A fotky jsou náááádherné!

3 Lawiane Lawiane | Web | 2. října 2014 v 16:51 | Reagovat

Ahoj, ano  tu procházku bychom neměli úplně zamluvit, když už ji domlouváme asi půl roku. :D Co příští týden? Odpadají nám dost věci ve škole, takže bych měla mít volněji. Někdy k večeru.

4 Amelie Amelie | Web | 2. října 2014 v 20:21 | Reagovat

vypadá to na prima výlet. Nádherné fotky, hlavně ten západ a východ slunce, to já můžu.

5 Rogue Rogue | Web | 2. října 2014 v 22:48 | Reagovat

Krása, krása, krása :-) Vidím, že to byl velmi příjemný výlet a přivezla sis krásné fotky i zážitky!

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. října 2014 v 9:29 | Reagovat

U obrázku toho mostu jsem si uvědomila, že jsem tam již před dvěma lety byla :-D je tam krásné okolí dle mého. S užovkami nějaké ty zkušenosti mám neboť jsem je hodně potkávala leta na vycházkách v Polsku. Výlety ve dvou musí být užasné, také se těším až jednou něco podniknu. :-)

7 Evča Evča | Web | 5. října 2014 v 18:36 | Reagovat

Já si nemůžu pomoct, ale to je teda název, Pičhora :D Jinak to zní všechno krásně, nádherný výlet :)

8 Péťa Péťa | Web | 10. října 2014 v 18:55 | Reagovat

Jé, to musel být úžasný výlet. Já mám takové moc ráda, s mamčou občas něco v takovém stylu podnikáme, jen to většinou máme bez dobrodružného přespávání po lesích :)
BTW, ten "historický" vláček je stejný jako naše lokálka, která je sice pěkně stará, ale jak je historická, to nevím :D :D každopádně v porovnání s těmi novými žlutými vláčky vypadá hodně staře.

9 Vendy Vendy | Web | 13. října 2014 v 17:18 | Reagovat

Páni, putování i se stanováním! A spoutsta krásných fotek, moc se mi líbí ty sluncezápadní i sluncevýchodní.
Pičhora, to je šílený název! Ale je tam pěkný skanzen. Může se tomu říkat skanzen? Každopádně, pár pěkných věcí k pokoukání i představování... :-)

10 Zkušený ďábel Zkušený ďábel | Web | 15. října 2014 v 21:44 | Reagovat

Pečky na té mapce mi připomínají, že se mnoho lidských červů bude péct v ohni pekelném (pokud je Nepřítel nezachrání - to by byla katastrofa)!

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 2:16 | Reagovat

Pičhora!!!
Ale s uspokojením konštatujem, že ste sa pri putovaní vyhli miestu, označnom na prvej mapke ako "Žabonosy"! To už by bolo spolu s Pičhorou trochu moc - alebo tam majú špeciálné žaby s nosom?

Bude to ale ešte horšie: Nepamätám si vtipy. Jednoducho všetky vždy zabudnem. Jeden z mála, čo mi zostal tršať v pamäti rozprával môj otec: Baba stretla pútnika, ktorý cestou fajčil a pyta sa ho - po česky samozrejme - "Strýčanku, kam jdete?"
"Kúřim babo, kúřim!", odvrkol jej a cigáro z huby nevybral.
"To vidím, ale ptám se, kam jdete?"
"Kuřím babo, kuřim!" a rozmrzelo vybere cigaru z huby a opakuje dôrazne a zreteľne: "Kouřim! A daj už pokoj!"

Tak ďakujem za peknú reportáž, ktorá u mňa vyvolala milú spomienku... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama