Listopad 2014

Padesát odstínů modré

28. listopadu 2014 v 21:25 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Je v letní obloze, která se klene nad hlavou ve slunečných dnech. Objevuje se brzy ráno, ještě než se zlatavý kotouč vyhoupne nad obzor a pozdě večer se loučí s posledními slunečními paprsky. Když je dlouho skrytá za šedými mraky, jsme smutní a toužíme po ní. Bez ní už si oblohu ani neumíme představit.

Odráží se v hladině oceánů, leskne se na jeho vlnách, skrývá se v jeho bezedných hlubinách. Tančí v proudu řek a potůčků, ukrývá se i v té nejmenší louži nebo v kapkách rosy v trávě. V létě mává z trávy na květech zvonků, violek, kosatců i chrpy a zdobí křídla motýlů. Krášlí se jí pávi, sýkorky a různí papoušci.

Je ukrytá v očích mého nejmilejšího, kde ji můžu stále znovu obdivovat a nořit se do jejích hlubin.

Je na mém prostěradle i na mých šatech, na mém hrníčku, na zubním kartáčku a na ručníku. Je na obraze, který mi kdysi nakreslil táta, stejně jako na propisce, která leží na nočním stolku. Najdete ji na obálce knih, na mém koberci, na dveřích skříně nebo na dlaždičkách v koupelně. Nekonečně mnoho odstínů, nekonečné množství variant, ale pořád stejná barva.

Je to barva naděje, barva, kterou má naše planeta při pohledu z vesmíru. Ta nejkrásnější barva ze všech.

Modrá

A co o ní zpívá Regina?


(Ne)malé radosti 11

24. listopadu 2014 v 23:24 | Lúthien Tinúviel |  (ne)malé radosti
Už jsem do téhle rubriky dlouho nenapsala, ale řekla jsem si, že bych se k zapisování radostí mohla zase vrátit. Je to deníčkový záznam, ke kterému se člověk vždycky rád vrací. Tentokrát celkem stručně - byl to pěkný, i když dost pracovní týden.

Pondělí
Nebyla jsem v práci sama, ale přišel tam kolega z jiné prodejny, což bylo fajn. K večeru jsme si zahráli hru I Know - tedy spíš jsme si dávali jen různé vědomostní otázky z karet a vyhrála jsem. Měli jsme dobrou tržbu, chodilo hodně lidí, takže jsme se nenudili. Prodali jsme dokonce jedny šestitisícové puzzle!

Úterý
Prohlížení fotek na internetu a večerní konverzace s mým nejmilejším. V tomhle deštivém počasí není nic příjemnějšího, než si po pracovním dnu zalézt v klidu do postele.

Koncert skupiny Bran

19. listopadu 2014 v 20:35 | Lúthien Tinúviel |  Poslouchám
V pátek večer jsem byla se svým milým na skvělém koncertu české kapely Bran, která hraje hudbu inspirovanou rytmy a lidovými písněmi staré Bretaně. Sice jsem tuto skupinu dopředu neznala, ale rozhodně jsem nelitovala a byla jsem moc ráda, že jsem se s jejich hudbou seznámila.

http://bzmedia.cz/band/br/bran/gallery/profile.default/B0lLv6fMCmx4zEBeF-tFLygRu1GL08L3.jpg

Koncert se odehrával v Balbínově poetické hospůdce. I když jsme přišli o něco dřív, už byl prostor hospůdky úplně zaplněný lidmi a tak jsme byla ráda, že jsme si dopředu místo rezervovali. Usadili nás úplně dopředu k pódiu, což byl trochu zvláštní pocit, byli jsme prakticky jen pár centimetrů od hudebníků. Jeden z hostů, co seděl vedle nás trefně poznamenal, že v téhle hospůdce nabývá termín "kontakt s divákem" úplně nový rozměr. To byla určitě pravda; zpěvák měl postavený mikrofon hned před židlí lidí na druhé straně stolu, u kterého jsme seděli a párkrát se mikrofon málem poroučel k zemi, když do něj někdo strčil. Prostor hospůdky je útulný, obzvláště pěkný je například obraz Lenina s vyškrábanýma očima. To, že jde hospůdka s dobou a sleduje i politickou situaci bylo vidět na dámských toaletách, kde bylo na dveřích napsáno "pussy" a pod i tím český překlad tohoto slova. To by mohlo potěšit i prezidenta, kdyby tam někdy zavítal...

(Ne)mám ráda Vánoce

12. listopadu 2014 v 21:53 | Lúthien Tinúviel |  Myslím
Od té doby, co pracuju v obchodním centru, se můj pohled na Vánoce dost změnil. Předně jsem si všimla, že Vánoce začínají už někdy v září. Obchody s nábytkem tou dobou vystaví na police všemožné ozdoby, řetězy, světýlka a vánoční dekorace, zatímco v supermarketech se objeví čokoládoví Mikuláškové, kolekce a adventní kalendáře. Ale to pravé peklo začíná počátkem listopadu, kdy si své výlohy musí vyzdobit každý obchod a větu "tak napíšeme Ježíškovi" slýchám asi stokrát za den. I já jsem už musela povinně nakoupit řetězy a kouličky a udělat v našem krámku vánoční výzdobu. Teď jen čekám na ten osudový okamžik, kdy v rádiu začnou vyřvávat koledy.

Podzimní květy

6. listopadu 2014 v 13:09 | Lúthien Tinúviel |  Fotím
Poslední dobou jsem se trochu odmlčela, ale není to proto, že bych se měla špatně, právě naopak. S mým milým jsme byli nedávno na vydařené akci, kterou jsme si skvěle užili. Ráda bych o ní napsala víc, ale ani jeden z nás neměl foťák a myslím si, že zážitky bez fotografického doprovodu by byly trochu nezáživné. Tak to jen rychle shrnu - byli jsme u přátel, kteří mají velkou starou faru a na zahrádce chovají kozy, vyráželi jsme na výlety, byli jsme i v pevnosti Josefov, kde jsme si prošli podzemí. Večer jsme hráli deskové hry nebo se zpívalo a hrálo na všechny možné hudební nástroje. Byl to prostě skvělý čas :)

Ještě předtím, než mi odešel foťák do věčných lovišť, vyfotila jsem pár květinových fotek. Protože je dnes šedivé a upršené počasí, třeba vás tyhle barevné květy potěší...