Leden 2015

Sedmý syn

28. ledna 2015 v 19:29 | Silwiniel |  Sleduju
Fantasy film, ve kterém hraje hlavní roli Ben Barnes (Princ Kaspian)? Na to jsem prostě do toho kina zajít musela! Po shlédnutí traileru jsem měla strach, aby nešlo o moc béčkový film a moje obavy se z velké části naplnily.


Před mnoha lety zkrotil a uvěznil rytíř John Gregory nejsilnější čarodějnici, matku Malkin. Teď však nastal krvavý měsíc, její síla se vrátila a čarodějka se dostala ze svého vězení, ještě silnější než dřív a plná touhy po pomstě. Gregory se se svým mladým učedníkem pokusí čarodějnici spoutat, ale učedník přitom přijde o život. Proto se starý rytíř vydává najít sedmého syna sedmého syna, který má mít podle legend dvakrát takovou sílu, jako normální muž a už od pradávna byli tito synové vybírání jako lovci duchů. Mladý Thomas Ward je obyčejný pasáček prasat, který ale občas mívá podivná vidění. Když za ním přijde Gregory, ochotně se s ním vydává na dobrodružnou cestu. Je jen velmi málo času, než matka Malkin shromáždí své spojence a vydá se do boje, aby zničila celé království. Proto se Tom musí naučit vše, co potřebuje lovec duchů vědět v extrémně krátkém čase. Pokud se jim nepodaří zastavit temné síly, možná to bude znamenat zkázu celého světa.

Radosti pracovního života

27. ledna 2015 v 11:50 | Silwiniel |  Žiju
Většina kamarádů a známých teď prochází zkouškovým obdobím, takže nemají čas, aby kamkoli zašli, jejich facebookové zdi jsou plné lamentací a srdceryvných statusů a co se týče blogového světa, nevypadá to o nic lépe. Zkouškové je prostě metlou všech studentů a přináší do jejich srdcí hluboké zoufalství a depresi. Jelikož já jsem už člověk pracující, rozhodla jsem se, že vám napíšu jeden pěkný příběh z pracovního života, abyste měli něco ke čtení, až budete "prokrastinovat".

To jsem se takhle jednou ráno vzbudila do volného dne. Za okny svítilo slunce a přes noc napadl čerstvý běloučký sníh. Rozhodla jsem se, že se nebudu válet, ale místo toho vyrazím do města, abych pořádně ozkoušela nový foťák, když konečně jednou vysvitlo slunce.

Změna přezdívky

24. ledna 2015 v 22:07 | Silwiniel |  Žiju
O změně své přezdívky, kterou používám tady na blogu, uvažuju už hodně dlouho. Vím, že měnit si přezdívku po takových letech je nepříjemná věc, která by mohla způsobit zmatky. Přesto jsem se rozhodla, že to udělám. Přezdívku Lúthien jsem si zvolila v době, kdy jsem ještě snad ani nečetla Silmarillion a o téhle postavě jsme moc nevěděla, jen se mi líbil zvuk toho jména. Když jsem se pak dozvěděla, že to byla nejkrásnější elfka, která kdy chodila po Středozemi, připadalo mi dost nevhodné a snad i rouhavé, že jsem si vybrala takové jméno. Ještě později jsem viděla fotku hrobů Tolkiena a jeho ženy Edith - mají na nich napsáno Beren a Lúthien. Připadalo mi tedy ještě víc nevhodné používat takovou přezdívku :D Navíc mám pocit, že ta přezdívka se mnou nemá mnoho společného a nikdy jsem ji nepoužívala mezi lidmi, kteří mě znají osobně.

Přezdívku Silwiniel jsem si vytvořila sama, s pomocí slovníku na stránkách Laisi Finwen. Ve volném překladu z Quenejštiny to znamená Dcera břízy. Proč zrovna taková zvláštní přezdívka? Jednak se mi opět hodně líbí jeho zvuk, působí podle mě pěkně libozvučně, ale také vyjadřuje to, že mám ráda přírodu, obzvlášť stromy a ještě speciálně břízy. (Dobře, uznávám, že teď to zní jako nějaké indiánské jméno :D ) Dá se prý s trochou fantazie přeložit i jako stříbrošedě zářící. Tahle přezdívka mě svedla dohromady i s mým milým temně modrým elfem, ale to je zas úplně jiný příběh. Každopádně, tuhle přezdívku využívám i mezi lidmi, které znám osobně a líbí se mi mnohem víc, než Lúthien. Proto jsem si řekla, že přestanu používat starou blogovou přezdívku, aby se to nepletlo. Začínám se totiž seznamovat s lidmi, které jsem dřív znala jen přes blog a je trochu matoucí, když se jim najednou představuju jinak, než jak mě znají z blogu.
Omlouvám se všem, kteří mě znají dlouho pod přezdívkou Lúthien a kterým se nebude změna líbit nebo je zmate. Snad si na novou přezdívku rychle zvyknete a dobře se ujme :)

Vaše Silwiniel

TolkienCon 2015

21. ledna 2015 v 20:33 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Na TolkienCon jsem už chtěla jít hrozně dlouho, ale nikdy mi to nevyšlo. Až teď, když se uskutečnil 13. ročník, jsem se na něj historicky poprvé podívala i já. Třináctka v žádném případě nebylo nešťastné číslo a skvěle jsem si to užila.

První, na co jsme po registraci šli, byl koncert kapely Mluvící šutr. Nevěděla jsem moc, co si pod tím představit, ale slíbená byla irská a skotská hudba. Přivítalo nás trio mladíků, kteří různě střídali kytaru, bubny, whistly a klárinet. Hráli parádně, mohli jsme se zaposlouchat do starých i novějších melodií z věčně zelené země za mořem.
Dalším bodem programu bylo trpasličí právo, které přednášela elfka v bílém hávu, dokonce i se špičatýma ušima! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých novinek. Třeba to, že pokud se chtěla trpaslice vdávat, sama si našla ženicha, kterého požádala o ruku. Pokud ji odmítl, zůstala sama až do konce života. Zamilování ji totiž mohlo potkat jen jednou a trvalo na celý život. Trpaslic bylo vždy míň, než trpaslíků ( a člověk by je těžko hledat, když prý mají taky vousy :D ) a tak si jich společnost vážila a ochraňovala je. Nejvíce zákonů trpaslíci samozřejmě utvářeli ohledně majetku, jelikož jsou materialisté a majetek je pro ně to nejdůležitější. Dostali jsme se i k Bilbově smlouvě, kterou uzavřel s Thorinem a jeho společností. Došli jsme k tomu, že smlouva byla pro Bilba dost nevýhodná, zato trpaslíci se v ní dostatečně pojistili, jak už to mívají zvykem. Každopádně to byla velice zajímavá a odborně pojatá přednáška.

25 let

13. ledna 2015 v 6:52 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Je to tak, jsem zase o rok starší. Tentokrát mi to ale moc nevadí. 25 je přeci takové pěkné číslo. Nevím proč, ale vždycky jsem měla pětky ráda (ovšem ne jako výsledek školních testů).

Co za tenhle rok proběhlo? Začátek roku bylo to nejhorší období, které jsem zatím zažila. Ani nevím, jak se mi tím podařilo projít, ale nakonec jsem to zvládla a vím, že mě to posílilo. Byl to rok plný změn. Nejdříve to nebyly příliš pozitivní změny. Začala jsem bydlet sama a to pro mě vůbec nebylo jednoduché. Postupně ale začaly přicházet lepší změny. Bloger David mi k narozeninám popřál, ať mám hodně zážitků podobných těm, kdy Lucinka otevřela skříň s Narnií. A něco takového jsem opravdu prožila, když jsem potkala jednoho temně modrého elfa, který mi ukázal, co je to láska. Možná to zní hloupě a sentimentálně, ale doteď nechápu, jak jsem mohla potkat někoho, jako je on a ještě tak nepravděpodobným způsobem. Život je ale vždycky nepředvídatelný a to je na něm krásné. Hodně jsem tu psala o svých depresích a o tom, jak jsem smutná, tak si snad můžu dovolit přiznat to, že jsem šťastná, jako jsem ještě nikdy nebyla a zamilovaná až po uši (nešpičaté :D ). Kdyby dalších 25 let bylo jako poslední půlrok, nezlobila bych se.

Přeju i vám všem, ať se vám v tomhle novém roce daří!

P.S. 16-18. ledna probíhá TolkienCon, kterého se účastním. Jestli tam bude i někdo z vás, ráda se s vámi setkám, stačí se domluvit.

Hobit 3 - Bitva pěti armád

7. ledna 2015 v 17:20 | Lúthien Tinúviel |  Sleduju
Trochu jsem váhala, jestli do kina na poslední díl Hobita jít. Minulé dva díly na mě příliš nezapůsobily, i když druhý se mi líbil o něco víc, než první. Přesto jsem necítila potřebu vidět některý z filmů znovu nebo si je pořídit domů. Nakonec jsme byla ráda, že jsem se do kina vypravila. Poslední díl se mi líbil ze všech nejvíc a i když k němu mám určité výhrady, užila jsem si to.