TolkienCon 2015

21. ledna 2015 v 20:33 | Lúthien Tinúviel |  Žiju
Na TolkienCon jsem už chtěla jít hrozně dlouho, ale nikdy mi to nevyšlo. Až teď, když se uskutečnil 13. ročník, jsem se na něj historicky poprvé podívala i já. Třináctka v žádném případě nebylo nešťastné číslo a skvěle jsem si to užila.

První, na co jsme po registraci šli, byl koncert kapely Mluvící šutr. Nevěděla jsem moc, co si pod tím představit, ale slíbená byla irská a skotská hudba. Přivítalo nás trio mladíků, kteří různě střídali kytaru, bubny, whistly a klárinet. Hráli parádně, mohli jsme se zaposlouchat do starých i novějších melodií z věčně zelené země za mořem.
Dalším bodem programu bylo trpasličí právo, které přednášela elfka v bílém hávu, dokonce i se špičatýma ušima! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých novinek. Třeba to, že pokud se chtěla trpaslice vdávat, sama si našla ženicha, kterého požádala o ruku. Pokud ji odmítl, zůstala sama až do konce života. Zamilování ji totiž mohlo potkat jen jednou a trvalo na celý život. Trpaslic bylo vždy míň, než trpaslíků ( a člověk by je těžko hledat, když prý mají taky vousy :D ) a tak si jich společnost vážila a ochraňovala je. Nejvíce zákonů trpaslíci samozřejmě utvářeli ohledně majetku, jelikož jsou materialisté a majetek je pro ně to nejdůležitější. Dostali jsme se i k Bilbově smlouvě, kterou uzavřel s Thorinem a jeho společností. Došli jsme k tomu, že smlouva byla pro Bilba dost nevýhodná, zato trpaslíci se v ní dostatečně pojistili, jak už to mívají zvykem. Každopádně to byla velice zajímavá a odborně pojatá přednáška.


Když se blížilo k půlnoci, šli jsme si poslechnout předčítání Trpaslice z jedné šíleně ujeté francouzské fanfikce na Tolkiena. Děj se odehrával během druhé světové války. Američané se vydají žádat elfy, kteří skutečně žijí v našem světě, aby pomohli armádě při operacích v lesích Barmy. Po dlouhém vyjednávání elfové souhlasí, ale pod podmínkou, že s nimi pojede i profesor Tolkien. Úryvky o tom, jak se výprava pěti elfů s lidskými vojáky a Tolkienem prodírá pralesem, stály opravdu za to. Něco tak praštěného už jsme dlouho neslyšela :D Člověk vážně přestává chápat, co se dnes všechno může vydat a prodávat. Vše nakonec skončilo v podzemí na můstku, kde se Tolkien utkal s obrovským démonem a oba spadli do temnoty. Tím oficiální program skončil, ale hrálo se a zpívalo dlouho do noci.

Další den ráno jsme se šli podívat do elfského koutku. Tam jsem potkala svou dlouholetou blogovou kamarádku Clarett, která dnes používá přezdívku Rioli. Měla jsem z toho velikou radost, konečně jsme se po dlouhé době potkaly osobně. Také jsme se mohla setkat s úžasnou Laisi Finwen, která napsala knížku Dítě lesa (a můj milý mi tuhle knížku vlastnoručně svázal k narozeninám :). Nejdříve jsme se v elfském koutku procvičili v psaní tengwaru a poté jsme si šli poslechnout přednášku Laisi Finwen na téma znovuzrození ve Středozemi. Bylo to zajímavé téma, nad kterým by se dalo určitě ještě dlouho přemýšlet.

Ukázka toho, co jsem psala. Jen doufám, že to nikdo z vás nebude luštit :D

Další skvělá věc byl koncert Máši Súrendil Klepetkové, která skládá nádherné písničky z Tolkienova světa. Moje nejoblíbenější písnička je Aredhel, kterou si můžete poslechnout třeba tady.
Následovalo Falešné společenstvo a Rohirové aneb koňská opera. Na to jsme se obzvlášť těšila a rozhodně jsme nebyla zklamaná. Divadlo vyprávělo příběhy z Rohanu od nejstarší historie až do začátku čtvrtého věku. Všichni neustále střídali jak kostýmy, tak hudební nástroje. Navíc publikum dostalo parádní vlaječky - zelené s houpacími koníky a černé s gondorskou palmou. Mohli jsme tak pěkně mávat vlaječkami do rytmu písní. Co víc dodat? Gríma byl parádně slizký a jako sladká tečka na závěr bylo vystoupení elfátek s parádní písničkou.

Vlaječkýýý! :D

Několik momentů z představení:




Nemohla jsem vynechat přednášku Quenduluina o jazycích ve Středozemi, jejich vývoji a změnách, které v nich Tolkien neustále prováděl. I když jsem lingvistiku nějaký čas studovala, byla jsem překvapená, jak je to všechno složité a propletené a jak dokonalé jazyky dokázal Tolkien vymyslet. Sám říkal, že ho nejdříve napadají slova a teprve potom příběhy.
Po vědeckém zamyšlení následovala slavnost obnovení ohně v elfském koutku, kterou vedla Laisi Finwen. Hrály se a zpívaly elfské písničky, všichni si zapálili lucerničky a zpívali jsme i při svitu svíček, což mělo úžasnou atmosféru.
Po chvilce ztišení bylo třeba se trochu protáhnout a tak jsme vyrazili na Irsko-skotský taneční rej. Můj milý říkal, že to je jediná příležitost v roce, kdy tančí, takže jsem se těšila :D Tělocvična byla pořádně narvaná, takže nebylo snadné se tam vměstnat, ale podařilo se. Naučili jsme se postupně několik tanců a vystřídali snad všechny tanečníky v dosahu. Na konci jsme byli úplně utancovaní, ale užili jsme si to parádně. Večer se opět zpívalo a hrálo, až jsme postupně usnuli.

V sobotu už toho na programu moc nebylo. Šli jsme si poslechnout pohádky ze všech koutů světa, nejpodivnější byly korejské. Bylo to hezké, jen tak sedět a poslouchat předčítání. Myslím, že by to lidé měli dělat častěji, než si jen sednout k televizi nebo počítači. Poté už jsme se se všemi rozloučili a zamířili k domovu. Byl to pro mě skvělý zážitek a mám radost, že jsem se tam konečně dostala! Těším se na příští rok, až si to budu moct zopakovat. Takže kdo nejel, prohloupil! Těším se, že tam příští rok uvidím i někoho z vás :)

P.S. Na žádné z fotek mě nehledejte, nejsem tam :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 21. ledna 2015 v 23:06 | Reagovat

Ani na té vlaječkové nejsi?? :-) (Pořád si projíždím tváře všech párů a snažím se tě identifikovat... Nepomůžeš mi?)
(Můj popis je u mě na blogu.)

2 Irith Irith | Web | 22. ledna 2015 v 18:16 | Reagovat

Škoda, že tě neidentifikujeme. Třeba jsme i spolu tancovali...

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. ledna 2015 v 22:54 | Reagovat

Musel to být moc pěkný zážitek, a hlavně neobvyklý.
Clarett si trochu pamatuji, ještě Jíťu ze Středozemě, moc pěkně se na jejich blozích četlo, pamatuji si, jak mě mile překvapilo, jak se holky ve svém (ještě skoro dětském) věku moc pěkně vyjadřovaly.
Tedy, jestli jde o stejnou Clarett, myslím že ano. Pamatuji si, jak kuchtila s kamarádkou lembas. :-)

4 Rogue Rogue | Web | 24. ledna 2015 v 22:29 | Reagovat

Úžasně zajímavé psaní, dozvěděla jsem se o tom až v průběhu a docela mě mrzí, že jsem tam nebyla, existuje toho tolik, co bych si chtěla poslechnout, zkusit a začít... Snad tedy příště.

5 Clarett, Rioli Clarett, Rioli | 29. ledna 2015 v 21:17 | Reagovat

Je to tak, byla jsem to já! Skoro mě dojímá, že si ještě někdo vzpomínáte...:)

Potvrzuju, že setkání s Lúthien byl jedním z největších šoků, které jsem za poslední měsíce utrpěla :-D (v tom nejlepším slova smyslu přirozeně)

6 Jíťa Jíťa | Web | 1. února 2015 v 19:49 | Reagovat

[3]: A Jíťa tu pořád je! :D Jen poslední dobou moc nepřispívá :(
Krásná akce, škoda, že mi to nevyšlo, taky bych vás tam ráda všechny pozdravila...

7 Péťa Péťa | E-mail | Web | 2. února 2015 v 13:25 | Reagovat

Já bych tam také chtěla, už snad čtyři royk si pokaždé říkám, jak tam pojedu, ale nikdy mi to nevyjde. Hrozně mě to mrzí, protože o přicházím o věci, které mě baví a které mám ráda.

8 Fantaghira Fantaghira | Web | 10. února 2015 v 20:20 | Reagovat

Tam bych se taky jednou chtěla dostat. Takhle z tvého vyprávění to zní úplně skvěle. Třeba to vyjde příští rok :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama