Únor 2015

Život v sektě

26. února 2015 v 19:41 | Silwiniel |  Žiju
Všechno to vždy začíná úplně nenápadně. Setkáte se se skupinou milých přátelských lidí, kteří vás pozvou, abyste se mezi ně přišli někdy podívat. Zajímají se o vás, chtějí vám pomoci s vašimi problémy, nabízí upřímné přátelství. Říkají, že mají něco navíc, něco, co nenajdete jinde - větší a hlubší poznání, větší moudrost, často mluví o zázracích a uzdravení, které se staly a které na vlastní oči viděli. A tak mezi ně začnete chodit a všechno se mění tak pomalu a nenápadně, že si ani neuvědomíte, že jste se nechali obelhat od vlků v beránčím rouchu.

Procházka po Kbelích

20. února 2015 v 18:05 | Silwiniel |  Fotím
Z Podolí jsem se přestěhovala do Kbel před deseti měsíci, ale přesto jsem ještě nevyfotila žádné pořádně fotky okolí. Je to až neuvěřitelné, že tu bydlím tak dlouho! Je tu hezky, klid, jen do centra je dost daleko. Ale je tu dost zeleně a líbí se mi tu.
Včera bylo tak krásné slunečné počasí, že jsem neodolala, vzala si nový foťák, který už dlouho toužím pořádně vyzkoušet a vyrazila jsem na fotografický lov do okolí. Vydejte se se mnou na malou procházku po Kbelích.



Práce prodavačky

7. února 2015 v 21:49 | Silwiniel |  Myslím
Když jsem odešla z vysoké školy a hledala jsem si práci, musím se přiznat, že jsem se bála. Měla jsem strach, jak to v nějaké práci zvládnu, jestli mi to půjde, jestli to tam nebudu kazit a hlavou se mi honila spousta dalších hororových myšlenek. Práci jsem potřebovala rychle. Řekla jsem si, že na začátek si raději zvolím něco jednoduchého, na co si troufnu i se svým nedostatkem sebevědomí. Nakonec jsem tedy začala pracovat v obchodě s puzzlemi a stolními hrami. Tuhle práci už dělám rok a 3 měsíce a musím říct, že jsem po té době hodně znechucená. Samotná práce je vlastně docela hezká. Baví mě učit se pravidla nejrůznějších her a poté je vysvětlovat lidem. Jenže v praxi to vypadá úplně jinak.

Facebook se přeceňuje

2. února 2015 v 18:07 | Silwiniel |  Myslím
Poslední dobou se na blogu objevuje spousta článků o tom, jak je facebook nebezpečný, jak kazí dnešní mladou generaci, jak jsou na něm lidé závislí a tak dále. Já to příliš nechápu. Kde se vzalo to šílenství okolo "ksichtknihy"?

Dlouho jsme si facebook ani založit nechtěla. Nepotřebovala jsem to, nelákalo mě to. Pak jsem odjela do Irska a najednou jsem byla sama v cizí zemi. Doufala jsme, že pomocí fb se třeba seznámím s dalšími au-pair v mém okolí. A potom jsem zjistila, že spolužáci dávají učební materiály do skupiny na facebook. Proto jsem si ho nezrušila ani po návratu do Čr a už jsem si ho nechala. Založila jsem si ho tedy až někdy na vysoké škole. Proto si moc neumím představit, jak to vypadá, když dnes má fb každý prvňáček.