Život v sektě

26. února 2015 v 19:41 | Silwiniel |  Žiju
Všechno to vždy začíná úplně nenápadně. Setkáte se se skupinou milých přátelských lidí, kteří vás pozvou, abyste se mezi ně přišli někdy podívat. Zajímají se o vás, chtějí vám pomoci s vašimi problémy, nabízí upřímné přátelství. Říkají, že mají něco navíc, něco, co nenajdete jinde - větší a hlubší poznání, větší moudrost, často mluví o zázracích a uzdravení, které se staly a které na vlastní oči viděli. A tak mezi ně začnete chodit a všechno se mění tak pomalu a nenápadně, že si ani neuvědomíte, že jste se nechali obelhat od vlků v beránčím rouchu.


Tohle téma je něco, o čem se nepíše zrovna snadno. Proto jsem se také rozhodla sepsat své zkušenosti se životem v sektě až po více jak třech letech, co jsem ji opustila. Pokud si budete myslet, že jsem byla blázen, že jsem se vůbec nechala obelhat a přidala jsem se k sektě, chci podotknout, že v době, kdy jsem tam začala chodit mi bylo teprve 12 let a začala jsem tam chodit s rodiči, bohužel jsem tam vydržela dlouhých 10 let, z toho poslední asi tři roky jsem se opravdu hodně trápila a bylo to skoro k nevydržení. Lituju, že jsem neodešla dřív, ale ze sekty se nikdy snadno neodchází.

Sekta, do které jsem chodila, není příliš známá, nejedná se o jehovisty nebo mormony. Je to prostě taková skupina lidí asi o dvě stě členech, která působí ve více městech a tvrdí o sobě, že je křesťanskou církví. Nepatří mezi registrované církve a vede ji jeden člověk z Nigérie. Budu ho dál označovat slovem "pastor". V uvozovkách proto, že ho za žádného pastora, jak se označuje vedoucí v protestanských církví, nepovažuji.

Tvrdí sice o sobě, že žádná sekta nejsou, ale opak je pravdou. Jak se vlastně rozezná sekta od normální církve? Tady vám vypíšu pár bodů:

1. Sektu vede vždy jeden hlavní vůdce, který je velmi silná osobnost, umí si podmanit lidi a o většině věcí rozhoduje on sám. Chce o všem vědět, mít o všem přehled a bez jeho svolení se skoro nic nedělá. Nechává se od ostatních obdivovat a tvrdí, že má velké a hluboké poznání Boha, jako skoro nikdo. Všechny otázky, záležitosti a problémy musí jít přes něj a vše se řídí podle jeho slova. Není nad ním nikdo, kdo by ho hlídal.
V normální církvi o většině záležitostech radí "staršovstvo" - několik starších lidí, kteří jsou přímo voleni členy sboru. Dělají se pravidelně schůze všech členů církve, o závažných věcech se hlasuje. Prostě rozhodují všichni společně.

2. V sektě musíte poslouchat lidi - vedoucí. Když to odmítáte, s něčím nesouhlasíte nebo se vám něco nelíbí, setkáte se s vyhrožováním, zastrašováním (třeba že vás Bůh potrestá) a celkově se s vámi lidé přestávají bavit a dávají vám najevo, jak se špatně chováte. Je tu velká snaha o manipulaci, hlavně skrze vyvolávání strachu v lidech a vyvolávání pocitu viny.
V církvi vás nikdo k takové slepé poslušnosti nenutí a dává vám svobodu. Můžete se svobodně vyjádřit, když se vám něco nelíbí nebo s něčím nesouhlasíte.

3. Sekta vždy říká, že právě ona je lepší, než ostatní církve, má větší poznání Boha, jen oni vám předají skrytou moudrost. Vedou lidi k izolovanosti od okolního světa, zakazují i běžné věci.
Zdravá církev uznává všechny ostatní církve, neuzavírá se před světem, ale naopak je otevřená pro ostatní.

4. Sekta vám mluví do všech oblastí života - na co se můžete podívat v televizi, s kým se můžete vídat, s kým máte vstoupit do manželství. Pokud děláte něco, co je podle nich špatné, dávají vám najevo odsouzení a povyšují se nad vás.
V církvi mají lidi svobodu jednat podle svého svědomí a ostatní by je neměli odsuzovat.

5. Ze sekty je velmi těžké odejít. Skrze vyvolávání strachu a manipulace se vás od odchodu snaží odradit a mluví o tom, co hrozného vás potká, jestli odejdete ze "správné cesty". (Pamatuju si, jak například ten "pastor" vyprávěl příběh o lidech, kteří odešli z jeho sekty a pak skončili na psychiatrii nebo jak se modlil za člověka, který se uzdravil z nemoci, ale pak řekl, že už ho nepotřebuje a jak to řekl, tak na té posteli zemřel.) Nechtějí přijít o nadvládu, kterou nad vámi mají. Sami vám říkají, co je a co není Boží vůle.
Z církve vás nechají normálně odejít a nechají na vás, co je a co není Boží vůle, nanejvýš poradí, ale nenutí vás k ničemu.

Když jsem tu tedy vypsala nějaké zásadní body, chtěla bych vám říct trochu víc o tom, čím jsem si v sektě prošla. Jak už jsem psala, byla jsem velmi mladá, když jsem se tam dostala. Předtím jsem dva roky chodila do církve bratrské, kde se mi moc líbilo a bylo to fajn - měla jsem tam hodně přátel a aktivit. Když jsme ale odešli do sekty, začala jsem být najednou hodně sama. Neměla jsem kamarády v blízkém okolí, protože na shromáždění sekty jsme dojížděli do vedlejšího města. Bylo tam také velice málo mladých lidí.
Matky manžel pod vlivem sekty se lehce "zbláznil" a najednou bylo pro něj všechno hříchem. Nesměla jsem se podívat na Večerníček, když tam byla třeba čarodějnice, vadily mu pohádky v televizi, vlastně ani na zprávy jsme se neměli dívat, že nás to "znečišťuje". Všechno bylo prostě hřích. Pamatuju si, jak jsem jednou šla s kamarádkou tajně do kina na můj oblíbený historický film Království nebeské. Věděla jsem, že by mi to matky manžel nikdy nedovolil. Nikdy jsem nebyla na diskotéce, nepila jsem alkohol, dobře jsem se učila, seděla jsem skoro pořád doma. Přesto se mnou matky manžel nebyl nikdy spokojený a vnímal mě jako neposlušné dítě. Sekta ho v tom jen podporovala. I v těch zákazech, schvalovali to, že je to opravdu špatné a že bychom se měli dívat jen na křesťanské filmy, poslouchat jen křesťanskou hudbu a číst jen křesťanské knihy. Pamatuju si, jak jsem odmítala v povinné četbě třeba Dekameron s tím, že je to hříšné :D

Mamka měla s manželem veliké problémy, byl to opravdu zlý a psychicky nemocný člověk. Hledala pomoc v sektě, ale všichni jí říkali jen to, že se má změnit ona a že má muže poslouchat. Mnohokrát mamka jela za "pastorem" a řešila tam své manželství. Pastor ji zrazoval od rozvodu a zastrašoval ji, že jestli to udělá, bude si nést následky a špatně dopadne, protože věřící žena se nesmí nikdy rozvést. Doma to bylo skutečné peklo a psychický teror. Přesto matka byla s manželem dál a to nekonečně dlouhých třináct let, než nakonec našla sílu od něj definitivně odejít (tou dobou už na pokraji svých sil). Mně vždycky v sektě říkali, že jsem neposlušná a mám matky manžela víc poslouchat a ctít jako otce.

Ráda bych vám teď řekla něco o vztazích, protože to je asi nejvíce šokující věc v sektě.
Postupně jsem se skamarádila s jedním klukem v mém věku a jeho mladší sestrou. To bylo moc fajn. Ale jak už to bývá, tak nezůstalo jen u kamarádství a já se do toho kluka zamilovala. Byli jsme však jen přáteli, ale vždy jsem se s ním ráda viděla. Zlom nastal, když si mě jednou zavolala na setkání jedna vedoucí ze sekty. Řekla mi, že si všimla, že se s oním klukem nějak moc stýkáme, že si toho všiml i "pastor" sekty a že to teda takhle nesmí být. V té době mi bylo 18 let. Vedoucí mi vynadala, že se spolu nesmíme tolik bavit a že se od toho kluka musím držet stranou. Tenkrát jsem se rozbrečela a ona řekla, že nechápe, proč brečím a proč neumím kárání přijmout s radostí. Po tomhle rozhovoru mě a toho kluka, říkejme mu Honza, začali vedoucí v sektě sledovat. Jedna dívka, která byla jen o trochu starší než já, nám třeba zakázala, abychom šli vedle sebe a poslouchali písničky na mp3 ze stejných sluchátek. Taky mi vynadala za to, že jsem vedle Honzy stála na koncertě, kde bylo pár set dalších lidí. Že jsem prý vedle něj stála celou dobu a že to nesmím. Takhle se to táhlo, dokud mi nebylo asi 19 let. V jeden den jsme si vyšli na procházku s Honzou - sami! To bylo neslýchané, v sektě se to nesmělo. No a prostě jsem to nějak nevydržela a řekla jsem mu, že ho mám radši než jen jako kamaráda. Odpověděl, že on mě má rád pouze jako kamarádku. Rozbrečela jsem se a odešla pryč. Napsala jsem mu mail. Na ten mi odpověděl, že byl do mě nějakou dobu zamilovaný, ale pak přijal názor od jednoho vedoucího, že na něco takového by v našem věku neměl ani pomyslet a tyhle pocity v sobě zadusil. Jestli jsem si myslela, že bude mezi námi něco víc, je to jen můj problém, on se prý ke mně choval vždy jen jako kamarád. Hodně mě to zranilo, nicméně jsem se tak nějak ještě pár let držela naděje, že si to třeba rozmyslí a ještě někdy se mu zalíbím. Poslední kapka byla, když jsme byli na jednom letním kempu pro celou sektu. Pršelo, tak jsem otevřela deštník a oba jsme pod ním stáli a povídali si. Přišla k nám jedna dívka a i když viděla, že si povídáme, vložila se nám do hovoru, řekla nám, že opodál je mládež a ať jdeme za nimi. Po cestě pak řekla, že není správné, abychom se takhle bavili sami dva. Naštvalo mě to, ale Honza se proti tomu ani neohradil. Zůstal tam s mládeží a já šla pryč. Náš vztah skončil hádkou, nakonec jsem zjistila, že místo toho, aby měl normální dívku, psal si na chatu pod přezdívkou erotické povídky...

Jak to tedy bylo v sektě se vztahy? Lidé tam spolu chodit nesmějí. Ano, čtete dobře. Žádné chození není povoleno. Jak se tedy mají mladí lidé poznávat? Řeknu vám o jednom případu muže, kterého jsem osobně znala. Jeho postup, jak se oženil, je vzorovým případem toho, jak to v sektě chodí.
Nejdřív tenhle muž přišel za "pastorem" a řekl mu, že by se rád oženil. Přinesl mu seznam dívek, které se mu líbí. Společně se modlili za to, jaká by byla nejlepší, až se na jedné dohodli. Potom si tuto dívku pozval "pastor". Řekl jí, že se o ní tenhle muž uchází a jestli ona souhlasí s tím, že by se s ním poznávala. Ta souhlasila, potom se tedy u "pastora" sešli společně a dohodli se, jak bude jejich vztah zatím vypadat. "Pastor" jim dovolil, kolikrát za měsíc se mohou setkat, kolikrát si mohou zavolat a podobně. Všichni je přitom pečlivě sledovali. První polibek si směli dát až na svatbě. Do poslední chvíle také tajili, že se budou brát před ostatními členy sekty. Ten muž například řekl, že se bude ženit, ale nechtěl nám prozradit, koho si bude brát, řekl to až těsně před svatbou.
"Pastor" neustále kázal o tom, že zamilovat se je hříšné a hloupé, že tak to u nás nechodí. Že lidi se musí nejprve modlit, hledat Boží vůli a nepřibližovat se k té dané osobně, jinak Boží vůli nepoznají, když už do toho nechají vstoupit city. Teprve až když si je člověk opravdu jistý, že je pro něj Boží vůle si danou osobu vzít, smí ji začít poznávat. A to, jestli je to skutečně Boží vůle, musí samozřejmě schválit "pastor". Kritizoval hrozně ostatní církve, že dovolují lidem, aby spolu chodili a říkal, jak jsou ostatní církve hříšné. Jednou se dokonce stalo, že jeden muž z církve se chtěl oženit a "pastor" mu řekl, že ta dívka ještě není v sektě dlouho, takže musí počkat rok a mezitím se s ní nevídat. Ten muž se ale s dívkou vídal dál, pastor je zahlédl na ulici, jak se vedou za ruku. Na veřejném shromáždění prohlásil, že měl chuť vyskočit z auta a dát tomu muži facku. Naštěstí měl ten muž dost rozumu, takže i s dívkou ze sekty odešli a šli do jiné církve, kde je normálně oddali.

Jsem neskutečně šťastná, že jsem se ze sekty dostala pryč. Jen je mi líto, že jsem tam byla tolik let. Není divu, že jsem byla dost smutná, trápila jsem se a moc radosti ze života jsem neměla. Byl to život pod neustálým strachem a manipulací. Lidé ze sekty mi dávali najevo, že nejsem dostatečně dobrá, "duchovní", nebrali mě mezi sebe, protože jsem nebyla poslušná ovečka, ale dokázala jsem projevit svůj názor a občas se proti něčemu ohradit. Myslím, že jen to mě zachránilo od toho, abych se nenechala úplně zlomit a ovládnout. Po deseti letech jsem začala chodit opět do normální církve, kde to bylo fajn. Teď nechodím nikam, ale v Boha stále věřím. Sama se divím, že jsem nezahořkla úplně a že mi víra zůstala. Všechno zlé je k něčemu dobré, hodně jsem se tam poučila a získala dost zkušeností, i když ne pozitivních. Ale věřím tomu, že teď už se nenechám jen tak od nikoho oblbnout.

Přeju vám, abyste se drželi co nejdál od podobných sekt a nikdy se nenechali ovládat a zastrašovat druhými lidmi!




 

33 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Šklíba Šklíba | E-mail | Web | 26. února 2015 v 20:26 | Reagovat

Wow, teď jsem ráda, že jsme jen "normální" věřící, a že se moji rodiče neuchýlili k nějaké sektě. Nevím, jak si tam mohla vydržet tak dlouho, je škoda že si většinu mládí promrhala právě tam... :-|

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. února 2015 v 20:30 | Reagovat

Tajné! Před přečtením smaž!
"Říkají, že mají něco navíc, něco, co nenajdete jinde - větší a hlubší poznání, větší moudrost, často mluví o zázracích a uzdravení, které se staly a které na vlastní oči viděly."
Podmětem v poslední vedlejší větě jsou z kontextu lidé, takže sloveso vidět by mělo podle mne mít měkkou koncovku.

3 Silwiniel Silwiniel | Web | 26. února 2015 v 20:31 | Reagovat

[2]: Pravda, díky, jsem ráda, když mi někdo opraví hrubky :D

4 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 26. února 2015 v 20:32 | Reagovat

Tak to je děs, děs a ještě jednou děs! Br, díky Bohu za moje ateisticky založené rodiče, které by nikdo nedostal ani do církve, natož kamkoli jinam. Je paráda, že ses rozhodla to všechno sepsat, o takových věcech by se mělo co nejvíc mluvit - a varovat lidi. Přeju hodně štěstí do dalšího života! Musíš být silná osobnost, když jsi tohle všechno dokázala přestát...

5 Silwiniel Silwiniel | Web | 26. února 2015 v 20:37 | Reagovat

[4]: Děkuji, sama si jako silná osobnost nepřipadám, ale možná na tom přece jen něco bude :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 26. února 2015 v 20:45 | Reagovat

Proboha. Když jsem četla ty poslední pasáže, připadalo mi, že čtu až příliš nereálnou knihu. Toto že se ve světě opravdu děje?
Jinak, moc tě obdivuji, že jsi i po tolika letech zůstala silná, a ještě o tomto napsala takový upřímný a krásný článek. Jen tak dále!
Já v něco jako Boha do jisté míry věřím, a když to vezmeme takhle, nemyslíš si, že je scestné, aby zakazoval lásku?
Mohu se tě zeptat na hodně osobní otázku? z tvého článku jsem nepochopila, jestli jsi vlastně spíše věřila tomu, co ti říkali v té sektě, nebo ne? Na tvém místě by bylo ano i pochopitelné, ale zase píšeš, že ses uměla i ohradit, když se ti něco nelíbilo .Jestli nechceš, nemusíš odpovídat, zajímalo by mě to jak osobně, tak kvůli jedné povídce.

7 Silwiniel Silwiniel | Web | 26. února 2015 v 20:48 | Reagovat

[6]: Jo, bohužel se to fakt děje. Docela dlouho jsem upřímně věřila tomu, co se v té sektě učilo. Až po delší době se mi přestalo chování "pastora" i vedoucích líbit a začala jsem mít stále větší výhrady.

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 26. února 2015 v 20:51 | Reagovat

[7]: Naprosto ti rozumím. Zvláště když byl ten "pastor" tak přesvědčivý. ale je to hrůza, vážně.

9 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 26. února 2015 v 21:19 | Reagovat

Doufám, že se mi nic podobného nestane, někdy bývám lehce ovlivnitelná... A mrzí mě, že se to dělo zrovna tobě. Že ses zamilovala do nesprávné osoby a prožila dětství obklopená nesprávnými lidmi...

10 Hanyuu Hanyuu | Web | 26. února 2015 v 23:42 | Reagovat

Páni... tak to je... hodně šokující, řekla bych. Vlastně jsem ještě od nikoho neměla šanci si přečíst, jak to v sektě vůbec chodí, takže jsem neměla ani žádnou představu.
Nevím, co mě na tom tak šokovalo. Vždycky jsem věděla, že tam jsou lidi už značně zmagořelí a úplně mimo. Jen je asi hodně zvláštní číst to od někoho, kdo tam opravdu prožil část života.

11 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 27. února 2015 v 0:18 | Reagovat

Tak to ti gratuluju, že jsi našla sílu se ze sekty vymanit.
Já jsem zarytý ateista, ale nikomu neberu jeho víru, ale nesmí mi ji vnucovat. Občas u nás zazvoní Jehovisti, ale to je rychle pakuju z baráku. Nesnáším ty jejich nadšené řeči o Bohu.
Nedávno se mi vnutily do dveří nějaké dvě ženské. Ani nezazvonily u vrátek, prostě rovnou vstoupily do dvora. Netušily, zda máme nebo nemáme třeba psa, asi by se dost divily, kdyby se proti nim vyřítil třeba takový rotvajler, nebo doga. Už to, že mi vlezly na pozemek mně dost naštvalo a rovnou jsem je vykázala ven. A to dost ostře. Kecaly něco o boží milosti nebo co, tak jsem je hnala.

12 Miloš Miloš | Web | 27. února 2015 v 9:37 | Reagovat

Co jsem kde o sektách četl, skoro vždy tam platilo, že "šéf" mluvil lidem do vztahů, strkal nos do jejich intimního života a nezřídka se choval jako dominantní samec u mrožů, rypoušů a podobných zvířat.
Je to děs, myslím si však, že i ta "normální" církev manipuluje, jinak by se asi nedomohla takového majetku. Dřív těžila z nevědomosti lidí a bouřky, záplavy apod. vysvětlovala trestem za jejich hříšnost, kterou byla milostivě ochotna vykoupit za desátky, dnes se je snaží udržet svými rituály a vštěpováním víry v Boha.

Článek je však velmi pěkný a takový by měl být v pohyblivém panelu.

13 Miloš Miloš | Web | 27. února 2015 v 9:47 | Reagovat

[12]: "normánl" církev ... vštěpováním víry v Boha, na kterého má patent a lidem pak pomůže že se dostanou do nebe.

14 Čarodejka, Poustevnice Čarodejka, Poustevnice | E-mail | Web | 27. února 2015 v 12:08 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala, musela jsi prožit hrozné věci a je úžasné, že ses z toho dokázala dostat. Zajímalo by mě jak, sama nebo společně s maminkou?
Dítě je velice zranitelné, obzvlášť cítí-li se samo, opuštěné rodinou (neříkám, že je, ale cítí se tak) a bez kamarádů. A pokud se k sektě přidá rodina, nemá na výběr.
Je dobře, že jsi své zkušenosti zveřejnila. Nemyslím, že člověk, který se ocitne v takové situaci, ji správně posoudí, ale je to podnět pro rodiče, třeba budoucí, aby dávali dítěti za každých okolností lásku a pozornost i, dokonce i ve chvílích, kdy děti jsou „na zabití“, protože taková období prostě nastávají a jsou svým způsobem voláním o pomoc.
Jediným lékem tady je bezvýhradná láska, pozornost a osobní příklad. Přeji ti štěstí, lásku a hodně krásných dní.

Pokud jde o Boha, věřím že je, ale rozhodně Bůh nerovná se církev.

15 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. února 2015 v 12:17 | Reagovat

To zní vážně děsivě a ještě děsivější je, že si to může nějaký dospělý člověk se samostatným mozkem nechat líbit. Myslím, že u tebe se to dá pochopit, při  vstupu jsi byla ještě děcko, neměla jsi věk na to, abys mohla přijít na to, že něco, čemu věří i máma, může být na hlavu padlé.
Jak vypadal tvůj odchod, snažili se ti zabránit? Nemstí se taková společenství, když od nich člověk uteče?

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. února 2015 v 12:41 | Reagovat

Chápu teď i tvé dřívější momenty, pocity samoty, touhu po přátelství nebo po nějakém vztahu. Léta strávená v sektě se musely na tobě pořádně podepsat, co jsi líčila, bylo příšerné, totální moderní zotročení. Na druhou stranu, díky tomu, co jsi popsala, chápu i ty věčné zákazy, protože šéf této společnosti bude mít nad svými ovcemi kontrolu jen v případě, že ho budou bezpodmínečně poslouchat a bez jeho schválení neudělají ani prd, natož tak nezávislou věc, jako najít si svobodně partnera. Čímž neříkám, že je to dobře.
Máš můj obdiv, že jsi odtud dokázala odejít, dokonce sama a bez pomoci. To chtělo pořádný kus odvahy a odhodlání!
Jen se chci zeptat, co tvoje máma, zůstala v té sektě? Nebo od svého partnera a ze sekty odešla také?
Na závěr bych ještě chtěla říct, že tvůj článek se mi líbil, i v tom, jak jsi psala v každém bodu porovnání mezi sektou a normální církví. Je vidět, že jsi o tom nejednou přemýšlela a že to máš pro sebe už srovnané.
A přeji ti moc hezký a normální život se všemi starostmi a radostmi.

17 Clarissa Clarissa | Web | 28. února 2015 v 0:03 | Reagovat

Ach, když pomyslím, že můj největší problém jsou debilní spolužáci... O_O

Je to neskutečné, čeho jsou někteří lidé schopni ve svém fanatismu - a tohle je přitom hóódně slabý odvar. Ten psychický nápor musí být šílený...

Můžu se jenom zeptat, jak jsi na tom byla se školou? Takové ty věci jako evoluce, sexuální výchova apod. Chodila jsi vlastně na obyčejnou základku nebo na církevní?

18 Jíťa Jíťa | Web | 28. února 2015 v 14:49 | Reagovat

Týjo, tohle zní děsivě... Je šílený, jak se lidi dokáží nechat tak jednoduše ovládat... :(

19 Marcelka Celestine Marcelka Celestine | Web | 28. února 2015 v 16:02 | Reagovat

Opravdu hrozné! Člověk je svobodná bytost a neměl by se nechat zastrašovat a nechat se ovládat jinými! Ale trvá to někdy i celý život než si to uvědomí!

20 Irith Irith | Web | 28. února 2015 v 19:51 | Reagovat

Jednou jsem byla na keškách (hra geocaching) u jedné tramvajové zastávky, hledala jsem onu kešku v kamenech v zídce. Čirou náhodou jsem tam našla i trilobita a dala si ho do tašky. Najednou se ke mně přihnal nějaký chlap a co tam dělám. Napovídala jsem mu, že hledám trilobity. Načež do mě začal hučet, že je členem nějaké "církve" a jak je to tam skvělé, jak uzřel cestu Boží a tak. Dali mi nějaké brožury a chtěl po měn telefonní číslo. Nevěděla jsem, jak se z toho vyvlíknout, tak jsem začala tvrdit něco ve smyslu, že mobil nemám a že už pospíchám domů. Chtěl mě vyprovodit, ale naštěstí jsem se mu v tramvaji ztratila. Bylo to dost příšerné a tento zážitek mě docela utvrdil v odhodlání NIKDY do žádné církve ani sekty nevstupovat.

21 Lyra Lyra | E-mail | Web | 28. února 2015 v 20:01 | Reagovat

Člověk by opravdu nevěřil, že se podobné věci stále dějí, když to pak vidí napsáno, uvědomí si, jak je svět postavený na hlavu i v dnešní době. Obdivuji tě, že ses dokázala vymanit ze sekty a přeji ti, abys již nikdy nezažila nic podobně hrozného.

22 pavel pavel | Web | 28. února 2015 v 20:09 | Reagovat

Všechny sekty tvrdí že nejsou sekty a bohužel i já mám s jednou negativní zkušenost. Moje žena se synem jim propadla a zrovna shodou okolností jsem o nich teď v týdnu na blogu psal. Sektou propadnou i inteligentní lidé, protože jsou důvěřiví a mají touho po lásce... a tihle učitelé to ve svůj prospěch zneužijí. ;-)

23 Robka Robka | E-mail | Web | 28. února 2015 v 22:57 | Reagovat

To je šokující článek. Máš můj obdiv, že i přes své mládí ses nenechala zmanipulovat a zachovala si zdravý rozum. Podle mého (i když věřící v pravém slova smyslu nejsem) by měla víra obohacovat a osvobozovat ducha, ne svazovat, přikazovat a zastrašovat. Bohužel je dnes doba pro takové "pastory", kteří nabízejí spásu a místo toho lidi jen zneužívají.

24 Polly Polly | Web | 1. března 2015 v 8:15 | Reagovat

spravny veriaci clovek verit neprestane, pretoze toto vsetko vymyslaju v jeho mene ludia, pochybujem ze taky samozvany pastor bol nim osvieteny...a je mi smutno, ze je asi mnoho deti, ktore trpia, pretoze ked ich do sekty prinesu rodicia jednoducho nemaju na vyber.
je to sokujuce, ale tiez velmi poucny clanok!

25 Anidea Anidea | E-mail | Web | 1. března 2015 v 20:39 | Reagovat

Tenhle Tvůj článek je mimořádně přínosný. Svědectví přímého "účastníka" může zachránit případné další oběti. Jsi skvělá!

26 Choi Mari Choi Mari | Web | 2. března 2015 v 13:28 | Reagovat

Když do člověka začnou hustit něco v nízkém věku, má tendenci tomu věřit a poslouchat (jak jinak by fungovala Severní Korea, že?). Hodně mě ale překvapuje, když si sekty a podobné "organizace" dokáží získat stoupence staršího věku nebo třeba i lidi s vysokoškolským titulem. To už pak musí být doopravdy dobří manipulátoři.

Každopádně jsem obdivuji, že si i přes to všechno odešla. Spousta lidí raději žije v tom, v čem žili roky, než aby něco měnili.

27 Luz Luz | 2. března 2015 v 14:39 | Reagovat

Páni, tak to koukám, že toto existuje i mezi křesťanskými "církvemi" v ČR. Věděla jsem jen, že velmi manipulativní jsou jehovisté.
A proč jste vlastně přešli z CB do té sekty, kdo z rodiny s tím začal? Nevlastní otec? A tvoje máma nakonec taky odešla?
Tak teď chápu, že už nemáš chuť se znovu zapojit do nějaké církve. I když dle mých zkušeností těch dobrých je hodně, snad většina. Samozřejmě nezáleží jen na tom, jaká to je církev, ale na samotných lidech (vedoucích i členech).
Ty církve a hnutí se navzájem hodně ovlivňují (hlavně to pozoruju mezi českými evangelikálními křesťany, asi protože jich není moc), a tak se může stát, že i lidi v církvi, která je oficiálně původně zdravá a nezávadná, začnou tíhnout k něčemu ujetému pod vlivem nějakého jiného hnutí.
Já jsem byla mnoho let v Evangelické metodistické, tam se mi líbilo, a v posledních letech po přestěhování do jiného města chodím na luteránské bohoslužby a to se mi líbí ještě víc.

28 Luz Luz | 2. března 2015 v 14:45 | Reagovat

[12]: Nemyslím, že tou "normální" církví myslela zrovna římskokatolickou, ale třeba mnohé protestantské, na které neplatí to, co jsi nepsal, ani nejsou sektářské nebo autoritářské, a netvrdí, že spása je možná jedině v jejich instituci.

29 Silwiniel Silwiniel | Web | 3. března 2015 v 8:43 | Reagovat

[16]: Moc děkuju :) Mamka odešla pryč zároveň se mnou.

[17]: Chodila jsem na normální zš, je pravda, že rodiče si jednou stěžovali na sexuální výchovu, tak mi pak učitelka řekla, že můžu ze třídy odejít pryč, jestli zas budou pouštět nějaké video.

[27]: Začala s tím mamka, asi to byla nějaká touha po "větším poznání". Já jsem nějakou dobu odejít nechtěla, ale nakonec jsem sama rozhodla, že chci taky.

30 Terka Terka | E-mail | Web | 3. března 2015 v 12:51 | Reagovat

Při čtení tvého článku mě napadlo, že by z toho mohla být dobrá autobiografická kniha. :-)

Taky jsem netušila - stejně jako mnozí další, co tu psali -, že něco takového může existovat i u nás v Česku. Svým způsobem se divím, že jsi tam zůstávala tak dlouho, to já bych nesnesla, kdyby mi někdo kecal i do toho, na co se mám dívat. Ale na druhou stranu se tomu ani tak nedivím, protože jestli ten "pastor" byl tak manipulativní... každopádně je fajn, že jsi odtamtud i s mamkou odešla a dokázala ses o to s námi podělit. :-)

A jak jsem zmínila, byla by z toho zajímavá autobiografická kniha, prostřednictvím které by třeba ty zmanipupované ovečky prozřely. :-) Ačkoli, jestli jste mohli číst jen křesťanskou literaturu, asi by se k tomu nedostali... ale i tak, alespoň by se něčemu podobnému mohly potencionální ovečky vyvarovat. :-)

31 Bett Bett | 3. března 2015 v 17:05 | Reagovat

Tvou zkušenost Ti nezávidím. Když člověka ovlivní sekta, může to jeho život víry poznamenat nadlouho a dostat se z toho se dá jen "vyvětráním", které trvá několik let a návštěvami "normálního a nudného církevního sboru". A hlavně čtením Písma a rozjímáním nad ním. Leccos se Ti pak ukáže v jiném světle... I já mám, i když jen vzdálenou, zkušenost s tímto společenstvím.. Jednou jsem byla na  shromáždění, které vedl onen Nigerijec a byla jsem vykulená jak poledne. Zážitek nadosmrti. Jeho kázání bylo velmi dynamické, hodně křičel, dodnes si pamatuju i strhující dikci a nadšení jeho překladatelky. Tyhle sbory jsou opravdu hodně nebezpečné. Jedou na vlně tzv. "Hnutí víry", (něco si o tom najdi) a o "vyšších duchovních prožitcích a poznání" to opravdu není. Je to velký svod, zejména pro lidi neukotvené v Pánu Ježíši Kristu. Když o tom člověk více přemýšlí, je to křesťanský extrémismus vyhnaný až ad absurdum. Vím asi, o koho jde. A úplně nejhorší je ta psychická manipulace v takovém sboru.
Chtěla jsem se Tě zeptat, když jste konečně odešly, co tě vedlo k tomu, že jsi posléze opustila i normální křesťanskou církev, kde to bylo fajn, jak píšeš...?

32 Silwiniel Silwiniel | E-mail | Web | 3. března 2015 v 20:33 | Reagovat

[31]: O hnutí víry toho vím dost. Víc ti ráda sdělím po e-mailu, který mám jak v menu, tak tady výše nad komentářem :)

33 Luz Luz | 3. března 2015 v 22:07 | Reagovat

O tom hnutí víry vím jen z toho, co jsem o tom četla, česky (např. na apologet.cz, tam se mi sice nelíbí, že je vlastně proti všem církvím odlišným od toho jeho proudu, i některým tradičnějším, ale zrovna v kritice těchto různých nových hnutí myslím má pravdu) i anglicky na různých stránkách. V ČR je docela hodně takových různých skupinek. A bylo u vás třeba i to, že se nemá chodit k doktorům, protože všechny nemoci se uzdraví vírou i bez toho? Nebo mluvit jen pozitivně, jinak se tvá situace ještě zhorší (taky typické pro hnutí víry). To je docela jako New Age, obalené biblickým slovníkem.

34 Silwiniel Silwiniel | Web | 3. března 2015 v 22:20 | Reagovat

[33]: Jo, to se tam říkalo taky.

35 Boudicca Boudicca | Web | 3. března 2015 v 22:47 | Reagovat

Velice poučný článek. Člověk by až nevěřil, že podobná společenstva stále přežívají. Přijde mi až neskutečné, že jsou takto manipulované dokonce i děti... Hodně tě obdivuji, že ses přes tuto zkušenost dokázala přenést a ještě o ní otevřeně mluvit.

36 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 4. března 2015 v 8:31 | Reagovat

Jsi další z blogerů, kteří si prošli něčím podobným. Nevím, zda znáš Pavla z blogu kreperat.blog.cz, ten přišel díky sektě Matky Lasany a Diesany (doporučuju si o těchto ženštinách něco nastudovat), o manželku. Vždy jsem se zamýšlela, jak je možné, že se lidé nechají takhle dobrovolně ovládat, že jim nepřipadá divné, že je vede jeden člověk, který o všem rozhoduje a je tím "vyvoleným." na druhou stranbu chápu, pokud je člověk ve špatné životní situaci, chytá se každého stébla, které je mu podáno. A nejhůř to samozřejmě odnesou děti, které nemají možnost volby a je jim systematicky dáváno najevo, že jsou v takovém společenství na posledním místě a hlavně musí poslouchat. Všechny, jinak bububu. Držím Ti moc palce do dalších spokojených let Tvého života, to, že jsi z pochybného společenství odešla, je jen dobře. :-)

37 Luz Luz | 4. března 2015 v 9:53 | Reagovat

[36]:  Na ten blog jsem nakoukla jen párkrát, z odkazu z jiného blogu, ten je taky nějaký podivný, ne? Z toho, co tam můžu vidět, je z velké části o tom, jak se ten pán schází každou chvíli s jinou ženou a fotí si je... Jestli byl takový i dřív, tak není divu, že mu manželství nevyšlo.
Ale jinak asoby prohlašující, že jsou něco výjimečného jako Boží vtělení atd., rozhodně jsou nedůvěryhodné. Skutečně to platilo u Ježíše, ale to bylo ojedinělé v historii jednou provždy jako naplnění mesiáškých proroctví, není důvod to opakovat.

38 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 4. března 2015 v 21:24 | Reagovat

[37]: Taky se mi zdá, že je trochu podivín, ale asi k tomu má své důvody...

39 Silwiniel Silwiniel | Web | 4. března 2015 v 23:11 | Reagovat

[37]:[38]: Prosím, aby se to tu nezvrhlo v řešení Pavla.

40 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 5. března 2015 v 16:09 | Reagovat

To je odporný. Velkej obdiv za to, že jsi odešla, co jsem četla různý knížky o sektářství, tak je to většinou hodně těžký, někdy až nemožný.

41 Rogue Rogue | Web | 5. března 2015 v 21:36 | Reagovat

O sektách už jsem slyšela mnohé, ale očitá svědectví mi vždy vezmou dech. Máš velkou sílu, že ses tamními poměry nenechala zlomit a našla sílu odejít.
Je smutné, jak snadno lze zneužít určité formy moci a víry... :-(

42 Péťa Péťa | E-mail | Web | 11. března 2015 v 12:34 | Reagovat

Abych byla upřímná, myslela jsem si, že takové věc se dějí jen v USA, kde jsou lidé, "dostatečně hloupí". Teď si připadám docela pitomě a mrzí mě, že jsem si něco takového myslela. Je mi skoro do breku, že jsou lidé vystavováni něčemu takovému. :(
Jsi vážně silná, že jsi dokázala odejít. A tvoje maminka taky, muselo pro ni být hrozně náročné vzepřít se. Oběma vám přeju to nejlepší do života, abyste už nikdy nemuseli být něčemu takovému vystavené.

43 Vénya Lunová Vénya Lunová | Web | 12. března 2015 v 0:53 | Reagovat

Skvělý, silný článek. Jsem ráda, že jsi se s námi čtenáři podělila o své zkušenosti, je pravděpodobné, že to třeba i někomu pomůže:-)

44 Luz Luz | 12. března 2015 v 14:23 | Reagovat

[42]:  Nemyslím, že to nějak souvisí s hloupostí. Oni to umí podat tak, aby to dávalo smysl. A většina lidí není tak vzdělaná v oblasti Bible, aby poznala, že někdo to učení absolutně překrucuje mimo kontext. A kdo se do toho zapojí a pak se běžně pohybuje v takovém prostředí a je obklopen podobnými lidmi, tomu třeba ani nepřijde, že by na tom mohlo být něco v nepořádku (obzvlášť, pokud v tom je od dětství).

45 Veki Veki | E-mail | Web | 13. března 2015 v 19:40 | Reagovat

Máš i můj obdiv. A moc bych si přála, aby sílu našli i další lidé. Možná by se o těchto věcech mohlo více veřejně mluvit (ne jen v případě, že to má fatální důsledky). Myslím, že nejcennější na tom je ta zkušenost (a nechci zlehčovat tvůj příběh, ani náhodou). Máš teď v ruce silnou zbraň proti všem podobným hrůzným skupinám, ty už totiž víš co jsou zač. Hodně štěstí do budoucna!

46 Elsa Elsa | Web | 16. března 2015 v 15:26 | Reagovat

O setkách ani církvi moc nevím, nikdy jsem nebyla věřící, ale obdivuji to, že jsi se napříč všem těm výhružkám a manipulaci dokázala dostat ven :)

47 anniele anniele | Web | 16. března 2015 v 15:29 | Reagovat

O tomhle se moc nepíše, takže je super, že jsi to tak sepsala. Je to ze života. Já měla málo kamarádů po přestupu na nový gympl, tak jsem začala chodit do skupinky mladých křesťanů, nikdy to nedošlo do žádné z Tebou popsaných fází, ale později jsem měla pocit, že se to prostě moc rozrůstá. Dokud byla volná diskuze, kdo co jak chápe / prožívá - tak jsem se ráda něco přiučila nebo si poslechla ostatní názory.. Pak jsem ale začala mít dojem, že dostáváme návod jak máme nad čím přemýšlet a to se mi přestalo líbit, takže jsem už na sezení skupiny nepřišla a po pár telefonech už jsem s nikým nebyla v kontaktu a jednoduše to skončilo.. Každopádně super, že jsi odešla a navíc jsi neztratila víru! Poslouchej sama sebe a své srdce a věřím, že to bude nejlepší. Krásný den a život.. :-)

48 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 16. března 2015 v 15:45 | Reagovat

Wow...:-|  To je hrůza. Nezávidím ti, že sis něčím takovým musela projít. Já ani nikdo z mého okolí podobnou zkušenost nemá, ale věřím, že to muselo být těžké.

Je dobře, že se o tom píše, třeba to někomu otevře oči - i když to není moc pravděpodobné...

49 Alue Alue | E-mail | Web | 16. března 2015 v 15:45 | Reagovat

To je strašně zajímavá (a smutná) zkušenost. Já se sektou jako takovou zkušenosti nemám, ale poznala jsem donucované chození do kostela a protestantskou církev... Považuju teď už za sektu vlastně oboje.

Už jako malé dítě jsem měla velký problém s lidmi, co na mě koukali přes prsty, vykládali mi že nejsem dost věřící, dost poslušná, dost hento toto, že nezpívám dost nahlas, že špatně klečím v lavici a podobné nesmysly... Od 12ti let mě už nikdo do kostela nedostal ani heverem a vyhrožovat si mohl kdo chtěl jak chtěl.

Kdyby mi někdo v 18ti začal vykládat, že nemůžu být s klukem co se mi líbí, tak sekta nesekta, poslala bych ho někam a už bych tam v životě ani nepáchla. Podobně jako když mě buzerovali v kostele a jinde... ale každý je jiná povaha.

Je neuvěřitelné, že v dnešní době ještě můžou fungovat takové šílené spolky.

50 Wlcky Wlcky | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:08 | Reagovat

Páni, v životě jsem nic takového neslyšela. Neznám nikoho, kdo by měl podobnou zkušenost a vlastně u nás nejsou ani žádné velké sekty. Je mi líto, čím jsi si prošla. Musíš být opravdu silná, že máš stále svou víru a nezničilo tě to :) Tak ať se ti daří si to udržet i dál.

51 Ellí Ellí | Web | 16. března 2015 v 16:17 | Reagovat

No ty kráso! Vážně nemůžu uvěřit tomu, že se v dnešní době vůbec něco takového děje! Musely to pro tebe být velmi těžké roky a jsi statečná, že ses s tím tak vypořádala :)
Je super, že se nebojíš napsat tak otevřený článek, protože si myslím, že hodně lidí (včetně mě) se z něj můžou hodně poučit :)

52 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:20 | Reagovat

Presne pre takéto prípady som rada, že som z ateistickej rodiny a moji rodičia neuznávajú žiadnu cirkev. Ja osobne verím v Boha ale do žiadnej cirkvi nechcem patriť, kedže sa mi nepáči ako ľudia ovládajú druhých. Tvoj príbeh znie často neskutočne. To, čo opisuješ, že sa v sekte deje je podľa m
a až choré. Ako niekto dokáže iných takto zmanipulovať ach.. No ale som rada, že ste sa z toho dostali a prajem šťastie do života :)

53 maldor maldor | 16. března 2015 v 16:33 | Reagovat

Matky manžel.. to bude asi otčím, ne?

Klasický příklad manipulace, nechutné, ani jsem to nedočetla.

54 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:34 | Reagovat

Velice zajímaví článek díky bohu, že jsem z nevěřící rodiny a já věřím ve svůj Sloní sen (viz. můj blog)

55 porcelanovapanna porcelanovapanna | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:39 | Reagovat

Víš, když píšeš jak je těžké ze sekty odejít proč jsi teda nenapsala jak jsi odešla? Mě to docela zajímá. Jako to byl nějaký noční útěk nebo co?

56 Silwiniel Silwiniel | Web | 16. března 2015 v 17:04 | Reagovat

[55]: Noční útěk? :D Tak já tam nežila, pouze jsem docházela na shromáždění. Prostě jsem se jednoho dne rozhodla a přestala jsem tam chodit...Těžké je to spíš z psychického hlediska, protože člověk je vychovávaný ve strachu, že se bojí, co hrozného se mu stane, když odtamtud odejde.

57 writtella writtella | Web | 16. března 2015 v 17:05 | Reagovat

Sakra!!! Mnohokrát jsem četla příběhy v časopisech, ale tohle jakoby je všecko ponořilo, protože je to vážně skutečné. Nechápu motivaci těchto sekt... Jsi statečná, že si se z toho dokázala dostat, měla bys napsat knihu! :)

58 Natálie Natálie | Web | 16. března 2015 v 17:14 | Reagovat

Když jsem si článek přečetla, docela se mi otevřely oči. Samozřejmě vím o sektách a jistých pravidlech, ale nemyslela jsem si, že se jedná o podivné uzavírání sňatku nebo scházení. Doufám, že se moc podobných sekt v ČR nevyskytuje a velmi Tě obdivuji. :-)

59 ones ones | 16. března 2015 v 17:36 | Reagovat

Nechci zlehčovat tvoji situaci ale pořád si na tom byla líp než kdejací amišové (kterým například vytrhávají všechny zuby kleštěma aby nechodili k zubaři) a podobně. Každopádně je smutné, že si takhle promrhala svoje mládí a ať se v budoucnu daří líp ;-)

60 Magicmax Magicmax | Web | 16. března 2015 v 17:41 | Reagovat

Já sem se normálně cítíl že nemůžu číst dál, ale dočetl sem to (nějak). A to jak si to dokázala po tom všem, neuvěřitelné.

61 porcelanovapanna porcelanovapanna | E-mail | Web | 16. března 2015 v 17:58 | Reagovat

[56]: Aha. No tak ja jsem myslela že jste žili někde spolu jak křečci. V tom případě tedy nikdy nepochopím proč jsi neodešla dávno. A že jsi měla strach? No...jediné vysvětlení vidím v tom,že jsi byla zfanatizovaná. :-?

62 Yaraki Yaraki | Web | 16. března 2015 v 18:00 | Reagovat

Jedním slovem - nepředstavitelné. A děsivé navrch. Moc si vážím tvé odvahy a toho, že ses nenechala ani za tak dlouhou dobu zlomit - myslím, že si zasloužíš do života už jen štěstí a kdyby nic jiného, tak lidé, kteří cíleně manipulují ostatními podle mě musí jednou stihnout nějaký trest....
Vážně obrovská poklona

63 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 16. března 2015 v 18:30 | Reagovat

No, nazdar, ještě, že už jsi venku O_O a co matka? Zůstala tam?
Sektu nemusí vést vždy jeden člověk, může se jednat o úzkou skupinu lidí, kteří ani se svými ovečkami nemusí přicházet do styku, leč, vždy je to asi dost individuální. Jinak k ostatním bodům nemám co dodat.
Jsi dost silná, že si po takovým několika ročním drilu zvládla odejít, vážně!
Je moc dobře, žes odešla, utrápila by ses tam k smrti. Nejhorší na sektách je, že se velmi špatně dají zákonem stíhat, když vlastně "nic nedělají". Jsi vážně silná, žes to dokázala.
A co se týče kluků, budou lepší ;)

64 haterfeyetons haterfeyetons | 16. března 2015 v 18:34 | Reagovat

Snad si nemyslíš, má milá, že ti my dospělí uvěříme, že jsi skutečně UTEKLA ty hlupaňo... ze sekty se nedostaneš.

65 m. m. | E-mail | Web | 16. března 2015 v 19:20 | Reagovat

"Vedle Honzy", ne Honzi :) Když bažíš po té korektuře.

Jinak bláznivina. K něčemu vzdáleně podobnému jsem taky párkrát přičichla, ale naštěstí mě to nelapilo. Jednou mě možná zachránila puberta, díky níž jsem prostě odmítala poslouchat číkoli debilní příkazy :D A jednou to byla jakási křesťanská sekta, kam mě přivedla kamarádka, ale to šlo úplně kolem mě, křesťan fakt nejsem.

66 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 16. března 2015 v 19:33 | Reagovat

Ohledně vztahů je to doopravdy přehnané. Pastor to očividně neměl v hlavě v pořádku. Někdy by se člověk měl řídit zdravým rozumem a ne nějakým hloupým zákonem daným sektou. Je opravdu podivné, že existují takoví lidé, kteří se té víře dokáží oddat takovým způsobem jako Honza a nechávají si diktovat život. Já tyhle lidi nechápu, nechápu způsob jejich jednání a nikdy nepochopím tu slepou poslušnost. To se společným poslechem hudby, koncertem i pitomým stáním pod deštníkem mě ve skutečnosti dost vytáčí, takže bych si toho Nigérce našla a jednu mu ubalila. Církve jsou zvrhlé, náboženství s nimi mnohdy má máloco společného. Vždy můžeme v něco věřit a to ne nutně v boha.

67 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 16. března 2015 v 19:57 | Reagovat

Jednou jsme šli s kamarádem ze srandy na sjezd Jehovistů, byla tam zrovna jedna divadelní hra, kde se řešilo, že si dívka vybrala nějakého obyčejného chlapce, místo "duchovně vyspělého bratra". Byla to sranda, ale už nikdy víc :D
Honza je docela pokryteček :D

68 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 16. března 2015 v 19:58 | Reagovat

Tak to je síla... Gratuluji, že ses z toho dostala... Sekty a jejich problematika mě velice zajímají, protože se mi příčí, co s člověkem dokáží udělat...
Jsem obecně proti všem církvím, víra by podle mě měla být pouze osobní záležitostí a neměli bychom nikomu cpát to, v co věříme.

69 Weiler Weiler | Web | 16. března 2015 v 20:18 | Reagovat

Když jsem si čet ty body, jak rozeznat sektu od "normální" církve, ani jsem pořádně neviděl rozdíl :D
Hou, teď mě napad námět na příběh...

70 Tai Todd Tai Todd | Web | 16. března 2015 v 20:58 | Reagovat

Br, úplně mi z toho přejel mráz po zádech a protože já jsem člověk, co si stojí za svými názory a nesnáší, když někdo mluví za něj nebo mu dokonce káže, co dělat a nedělat, tak je to pro mě naprosto nepředstavitelné. Že se tohle u nás prostě děje a co hůř, že se ti lidé opravdu nechají tak zmást a tak neskutečně si nechají organizovat život, dokonce i ten milostný, pomalu jak ve středověk. Upřímně, jsem ráda že jsem ateista. Ono mi totiž bohatě stačí, když mi bratr nebo přímo jeho snoubenka vypráví, co všechno dělá nebo říká, ba dokonce nakazuje její otec, který je  zatvrzelý křesťan. Rostou mi z toho kolikrát vlasy hrůzou a vztekem...

71 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 16. března 2015 v 21:19 | Reagovat

Tvé vyprávění je drsné. Četla jsem ho. jedním dechem. To je tak odporné! Nesnáším, když člověk nemá svobodu, tohle utlačování muselo být příšerné. Jsi dobrá, že jsi to tam tak dlouho vydržela. Věř si v co chceš, hlavně se už nenechej vtáhnout někam, kde tě budou ovládat, ovlivňovat a nebudeš mít svobodu :-)

72 Ijacek.007 Ijacek.007 | E-mail | Web | 16. března 2015 v 21:42 | Reagovat

Moc krásný článek dočetl jsem jej jedním dechem děkuji za něj Autorce.

73 luczaida luczaida | E-mail | Web | 17. března 2015 v 0:36 | Reagovat

[3]: Když mluvíme o hrubkách, tak často míváš překlepy ve slově jsem a zaměňuješ ho za jsme. Nejsem idiot, dokážu si domyslet, co tam má být za slovo a že ses asi jenom překlikla, ale kdyby to bylo správně, četlo by se mi to líp :)

Jinak ti teda vůbec nezávidím, co sis zažila. Takový zkušenosti jsem ráda, že nemám. Jsem teda ateistka, takže nemám zkušenosti ani s žádným jiným náboženstvím a v Boha nevěřím, ale i tak to pro mě bylo zajímavý čtení. Jsem za tebe ráda, že už jsi na tom líp :)

74 Evil Evil | Web | 17. března 2015 v 5:14 | Reagovat

tyhle vymejvače mozků nenávidím.. neznám pořádně žádnýho věřícího, kterej by mi svoje přesvědčení necpal.. já jsem totiž nevěřící, nepopírám, že Bůh, nebo někdo takovej neexistuje, to jsem nikdy netvrdila.. jen si nejsem jistá, že existuje.. ale tohle mi dovedlo vždycky zdvihnout mandle.. to zastrašování.. to je odjakživa metla náboženství.. fakt.. zpátky na stromy.. tohle je hrozný.. obdivuji tě, že jsi tam tak dlouho vydržela a že jsi z toho nezcvokla..

75 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 17. března 2015 v 7:50 | Reagovat

To je hodně silný kafe... když tam člověk vleze sám, tak se ještě dá říct, že to byla jeho hloupost/slabost/cokoliv... Ale když tě do takového svinstva zatáhne vlastní rodina? O_o
Osobně mám odpor i k církvím, ale tohle je vážně extrém.

76 Silwiniel Silwiniel | Web | 17. března 2015 v 7:53 | Reagovat

[61]: No, on ten nadpis na titulce je dost nešťastně vymyšlený, nadpis mého článku je tady jiný. Já ti nevím, když jsem v tom vyrůstala od mala, nebylo to tak jednoduchý, ale je fakt škoda, že jsem neodešla dřív...

[63]: Mamka už tam taky není. A co se týče kluků, teď mám toho nejlepšího :)

[64]: Díky, za milý komentář :D Já netvrdím, že jsem utekla, ten nešťastný nadpis vymyslel asi Standa, prostě jsem odešla, dále se s nikým ze sekty nestýkám a žiju si po svém. Jestli tomu věříš nebo ne, to je tvá věc :)

[73]: Pravda, hrozně mě to štve, vždycky to tak v rychlosti napíšu a asi to pak v textu přehlédnu, když to po sobě čtu.

Jinak díky všem.

77 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 17. března 2015 v 14:50 | Reagovat

[76]: Zabila jsi tím půlku svého života a ošidila se o běžné radosti které jsi tam nemohla mít. Mno je to škoda...

78 Doporučuji Doporučuji | Web | 17. března 2015 v 19:09 | Reagovat

No tak to je strašné toto - proboha v jaké že sektě si to byla a toto u nás existuje ??? Při čtění z toho až běhá mráz po zádech :-( Doporučuji výše uvedený blog, najdeš tam spoustu krásných knih ;-) A ještě něco - toto není sekta, poznáš to z přednášek na blogu, mezi lidma se občas šíří fakt kecy :-D Dej se do kupy a hlavně už nikdy nikomu nenaleť ;-) A neboj na toho "rádoby pastora" dojde - jedno pořekadlo říká, že boží mlýny melou pomalu ale jistě :-) Jinak blog vedou dva mladí lidé jen sami ve svém volném čase, co se mají rádi jako upozornění lidem, co se tady děje..

79 Luz Luz | 23. března 2015 v 9:10 | Reagovat

Hodně lidí tu píše, že církve jsou zlo, ale církve jako takové nejsou špatné.
Jak je vidět, jsou někteří pastoři, kteří zneužívají svého postavení, ale takových je poměrně málo. Může se to vyskytnout hlavně (ale nejen) mezi takovými, které nejsou součástí nějaké vyšší organizace a všechnu autoritu má jedna osoba nebo malá skupina. A nikdo na ně nemůže, ani když jednají nesprávně, jedině že by tam lidi přestali chodit a podporovat je svými příspěvky.
Jinak ale proč považuji církve obecně za pozitivní vliv (týká se věřících, pochopitelně, a samozřejmě hlavní věc je osobní víra). Umožňuje mi to být součástí větší, starší tradice. Po celou historii se věřící scházeli ke společnému uctívání. Je v tom funkce duchovní, emocionální i sociální. Vždyť bohoslužby jsou mnohdy krásné a už i jen ta liturgie je povznášející. Člověk chce nějak věřejně vyjádřit svoji víru a scházet se s podobně smýšlejícími, to je přirozené. Není nad to pro křesťana mít přátele nebo aspoň známé, kteří jsou taky věřící, je to prostě jiné než s nevěřícími, když tyhle pro mě velmi podstatné a hluboké věci máme společné. A od pastora (který, alespoň v naší církvi, je v tom opravdu vzdělaný, a nemůže to jen tak začít dělat kdokoli) dostanu podnětné pohledy na věc, na které bych třeba při vlastním čtení Bible nepřišla. Být věřící bez církve? Je to možné, ale není to ideální podle mě.

80 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 25. března 2015 v 18:49 | Reagovat

tyvogo gil, ty mě překvapíš holka..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama