Březen 2015

Oslava zničení prstenu 2015

30. března 2015 v 17:40 | Silwiniel |  Žiju
O víkendu proběhla skvělá akce nazvaná Oslava zničení prstenu, pořádaná Společností přátel díla pana J.R.R. Tolkiena. Je to podobná akce jako TolkienCon, jen trochu komornější a v menším počtu účastníků. Byla jsem na téhle akci poprvé, ale určitě ne naposled, protože se mi tam moc líbilo.

Začínalo se v pátek večer a prvním bodem programu byl koncert elfského barda Laega Mortemira, který je opravdu skvělým hudebníkem a skládá si vlastní písně (nejen) z Tolkienova světa. Kromě hudební produkce proběhl i křest nové knížky kečupem. Víc informací si o Leagovi si můžete přečíst tady. K poslechu si můžete pustit například tuhle píseň, kterou se mi podařilo objevit na youtube:

Jezdec z Rohanu


Ostrov v nebezpečí - Gerald Durrell

25. března 2015 v 10:55 | Silwiniel |  Čtu
Gerald Durrell je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů, udělalo mi proto velkou radost, když jsem nečekaně objevila v antikvariátu právě tuhle skvělou knihu, kterou jsem už jednou četla. Je psaná typickým "Durrelovským" stylem, který vás nutí smát se od začátku až do konce.


Mladý Angličan, Petr Foxglove, je svým strýcem, pyšným aristokratem, vyslán na malý bezvýznamný ostrůvek jménem Zenkali, aby tam pracoval jako poradce krále. Doopravdy však má být spíše špeh, který má zaručit, aby se podařilo uskutečnit plán britské vlády zbudovat na ostrově vojenskou základnu a letiště. Jakmile Petr vstoupí na břeh ostrova, zamiluje si ho. Ocitne se v tropickém ráji plném barev, vůní, laskavých domorodců a zajímavě praštěných cizinců, mezi kterými žije i krásná a inteligentní Audrey Damienová, do které se záhy zamiluje. Petr brzy pochopí, že stavba letiště a k tomu i potřebné elektrárny, kvůli které by se muselo zaplavit několik údolí, by byla pro ostrov hotovou pohromou, která by toto idylické místo nenávratně zničila. Jak tomu ale zabránit? Odpověď přijde naprosto nečekaně, když Petr s Audrey objeví v jednom odlehlém údolí ptáky posměváky a strom ombu, o kterých byli všichni přesvědčeni, že již dávno vyhynuli. Jejich objev způsobí ohromný poprask, protože už byl plán na postavení letiště schválen a na cestu se vydali vojáci i britští aristokraté. Navíc je tu ještě podlý ministr Looja, který by si díky stavbě přišel na velké peníze, a tak se ji snaží prosadit za každou cenu. Podaří se Petrovi vyřešit vzniklou situaci a zachránit ostrov?

Střípky z vesnického života

18. března 2015 v 21:03 | Silwiniel
Přestěhovat se z Prahy do malé vesnice se může zdát jako hodně velká změna. Protože jsem ale žila v klidné části skoro až za Prahou a byla jsem v domku se zahradou, není to zas až tak obrovský rozdíl. Užívám si to, že můžu trávit čas na zahradě, obzvlášť teď, kdy pomalu začíná jaro a jsou krásné slunečné dny.

Čmeláka jsem objevila, když jsem stříhala suchou trávu. Škoda, že odlétl dřív, než jsem ho mohla vyfotit ještě v jiné pozici.


Nikdykde (Neverwhere) - Neil Gaiman

16. března 2015 v 16:16 | Silwiniel |  Čtu
Nejdříve jsem shlédla britský seriál, který vznikl přímo podle knihy a scénář k němu psal sám autor. Protože se mi seriál moc líbil, půjčila jsem si od svého milého i knihu, kterou jsem si s chutí přečetla a teď bych vám o ní ráda napsala.

http://www.academiaknihy.cz/eshop-images/small/neverwhere.jpg

Richard Mayhew je mladík, žijící v Londýně, který má zdánlivě všechno, co by si člověk mohl přát - dobrou práci i krásnou snoubenku. Vše se ale změní jednoho večera, kdy na ulici pomůže zakrvácené dívce, která se objeví neznámo odkud. Místo toho, aby ji nechal ležet na chodníku, vezme ji k sobě domů a ošetří ji. A tím začne šílené dobrodružství, kterému se už nemůže vyhnout.

Sbohem, Praho!

13. března 2015 v 13:17 | Silwiniel |  Žiju
Milá Praho,

měla jsem se tu dobře. Žiji tu už třetím rokem a musím říct, že se mi tu žilo docela píříjemně. Nezapomenu na večerní procházky po Vltavském nábřeží, na pozorování západu slunce z Vyšehradu, na vůni jarních květů rozkvetlého Petřína, na dlouhé toulky po Letné. Stejně tak ale nemůžu zapomenout ani na mačkání se v metru, shonu na jezdících schodech, ubíjející práci v obchodním centru nebo dlouhé osamělé večeri v mém malém pokojíku.

Zažila jsem toho tady hodně a stále mě okouzluješ a umíš na mě zapůsobit svou tajemnou, starobylou atmosférou. Souhlasím s těmi, kdo tě prohlašují za jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Toho hluku, shonu a dlouhého cestování už ale na mě taky bylo nějak moc. Musím zvedat kotvy a znovu vyrazit, tentokrát to ale dělám moc ráda. Těším se na všechno nové a neznámé, co mě čeká. Život se mění, přichází nové období, ale já z toho nemám strach.

Nemusíš se bát, stále se k tobě budu vracet, určitě na tebe nezapomenu. Vím, že tu budeš stále stát a čekat, nedotčená časem, ať už se pohnu kamkoliv. Tak tedy sbohem, Praho, měj se hezky! A dobře se postarej o všechny, kteří v tobě dál žijí. Snad zároveň s tebou neztratím i přátele, které jsem tu poznala...