Červen 2015

Dcera Sněhu - Eowyn Ivey

29. června 2015 v 20:41 | Silwiniel |  Čtu
Po delší době jsem objevila knihu, která mě skutečně zaujala a přečetla jsem ji jedním dechem. Narazila jsem na ni náhodně v mých oblíbených Levných knihách a vzpomněla jsem si na článek na blogu Knižní přátelství, který se o knize zmiňoval.


Marina and the Diamonds - Froot

23. června 2015 v 18:48 | Silwiniel |  Poslouchám
Marina and the Diamonds je jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček a proto mi udělalo velkou radost, když jsem zjistila, že vydala nové album s názvem Froot. Dosud totiž měla pouze dvě alba - Family Jewels a Electra Heart. Obě její alba jsou naprosto skvělá a líbí se mi na nich skoro všechny písně, což se mi u jiných umělců moc často nestává.

Marina and the Diamonds, vlastním jménem Marina Lambrini Diamandis je 28-letá zpěvačka pocházející z Walesu, má však řecké kořeny a nějakou dobu v Řecku i žila. V současnosti žije a tvoří ve Velké Británii. Marina mě především upoutala svým jedinečným podmanivým hlasem, kterým zvládne vyzpívat jak hloubky, tak výšky, umí znít něžně i hrubě. Sama si píše texty, které jsou většinou hluboké a nutí k zamyšlení. Další velkou předností Mariny je to, že na živo většinou zní ještě líp, než ve studiových skladbách a to je pro mě znakem opravdu skvělého zpěváka.

První písní v albu Froot je píseň Happy. Musím říct, že mě naprosto dostala. Melodie je jemná a jednoduchá, takže dává prostor Marininu dokonalému osobitému hlasu, aby mohl vyniknout. V porovnání s předchozími alby je tato píseň až nezvykle jemná a klidná, ale zároveň nabitá emocemi. Člověk má pocit, jako by naslouchal vnitřní zpovědi zpěvačky, která před ním otvírá své srdce. Vypadá to, že Marina po trochu divočejší tvorbě svého mládí začala zvolňovat tempo a dozrávat, jak osobně, tak hudebně.



Víkend v Orličkách

21. června 2015 v 16:39 | Silwiniel
Minulý víkend jsme se vydali do Orliček v Orlických horách, můj milý tam jezdí s kolegy každý rok, ale já jsem tam byla poprvé. Orličky jsou opravdu krásná vesnice plná typických českých chaloupek, obklopená hlubokými lesy. Přijeli jsme v pátek večer unavení z vedra, ale naštěstí se společně s námi přihnala bouřka, která pěkně pročistila vzduch. Poté ale pršet přestalo, takže jsme si mohli na verandě rozdělat oheň a opéct klobásy. (Ne, nezapálili jsme verandu, oheň hořel v takovém železném koši vedle verandy :D ). Ubytování jsme byli v pěkné dřevěné chatce hned vedle penzionu U nás doma, který patří příbuzné jednoho kolegy a kde jsme se i stravovali ( a vaří tam opravdu výborně!).

Pohled na Orličky, bohužel lehce zamlžený

Cynismus a pesimismus jsou v módě

17. června 2015 v 17:55 | Silwiniel |  Myslím
Mám silný pocit, že cynismus a pesimismus jsou nejrozšířenější pózy dnešní doby. Zdá se mi, že cynismus je dokonce vnímám jako něco pozitivního. Asi dost lidí naštvu tím, že o těchto pojmech píšu jako o pózách, ale já to tak skutečně vnímám. Lidé se do role cyniků a pesimistů stavějí záměrně a uvnitř takoví nejsou. Můžete s tím nesouhlasit, můžete být na mě naštvaní, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete udělat...Lidé se schovávají za cynismus, aby tak skryli svoje skutečné city a uchránili se tak od zranění. Možná se jim zdá, že když se budou stavět vůči světu jako silní a nezranitelní, opravdu je nemůže nic zranit. Ale já jsem přesvědčená, že si tím jedině škodí. Ano, není dobré všem slepě důvěřovat a otvírat jim své nitro. Člověk musí být opatrný a pečlivě si vybírat, komu se otevřít a komu ne. Ale pokud bude uzavřený vůči všem a nedá nikomu najevo, jaký skutečně je, může tím uškodit jedině sobě. Vím, jaké to je, prožít si zranění od druhých. Prošla jsem si šikanou na základní škole, hodně jsem si užila od nevlastního táty a o tom, co jsme si prožila v sektě, už jsem tu psala taky. Ale nezahořkla jsem - pořád věřím, že má cenu navazovat s lidmi přátelské vztahy a otvírat se jim. Stojí to za to, i když člověk bude od života dostávat facky znovu a znovu. Nevěřím rčení "za dobrotu na žebrotu". Může se to stát, pokud je člověk příliš dobrá duše a vůbec nemyslí sám na sebe. Jak už jsem řekla, je prostě potřeba jít do toho s rozumem.

Končím se seriálem Hra o trůny

9. června 2015 v 17:07 | Silwiniel |  Sleduju
Už dlouho mě nic tak nezasáhlo, jako 9. díl páté série Hry o trůny. Jak už jsem psala v minulém článku, seriál jsem po čtyři série měla velice ráda a považovala jsem ho za bezkonkurenčně nejlepší fantasy seriál, který existuje. Pátá série je ale bohužel úplně jiná a po devátém dílu jsem se zapřísáhla, že už seriál sledovat nebudu. Podívám se ještě na záverečný díl této série, ale další série už sledovat nechci. Budu radši čekat na vydání dalších knižních dílů, protože knihy jsou prostě nesrovnatelně lepší, než seriál a těm rozhodně věrná zůstanu.

Blanka Jirušková - Vědma z lesa a Paní z peřejí

5. června 2015 v 19:24 | Silwiniel |  Čtu
Přináším recenze na další dvě knihy od Blanky Jiruškové. Recenzi na první díl trilogie, Kočičí noci, najdete tady.