Marina and the Diamonds - Froot

23. června 2015 v 18:48 | Silwiniel |  Poslouchám
Marina and the Diamonds je jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček a proto mi udělalo velkou radost, když jsem zjistila, že vydala nové album s názvem Froot. Dosud totiž měla pouze dvě alba - Family Jewels a Electra Heart. Obě její alba jsou naprosto skvělá a líbí se mi na nich skoro všechny písně, což se mi u jiných umělců moc často nestává.

Marina and the Diamonds, vlastním jménem Marina Lambrini Diamandis je 28-letá zpěvačka pocházející z Walesu, má však řecké kořeny a nějakou dobu v Řecku i žila. V současnosti žije a tvoří ve Velké Británii. Marina mě především upoutala svým jedinečným podmanivým hlasem, kterým zvládne vyzpívat jak hloubky, tak výšky, umí znít něžně i hrubě. Sama si píše texty, které jsou většinou hluboké a nutí k zamyšlení. Další velkou předností Mariny je to, že na živo většinou zní ještě líp, než ve studiových skladbách a to je pro mě znakem opravdu skvělého zpěváka.

První písní v albu Froot je píseň Happy. Musím říct, že mě naprosto dostala. Melodie je jemná a jednoduchá, takže dává prostor Marininu dokonalému osobitému hlasu, aby mohl vyniknout. V porovnání s předchozími alby je tato píseň až nezvykle jemná a klidná, ale zároveň nabitá emocemi. Člověk má pocit, jako by naslouchal vnitřní zpovědi zpěvačky, která před ním otvírá své srdce. Vypadá to, že Marina po trochu divočejší tvorbě svého mládí začala zvolňovat tempo a dozrávat, jak osobně, tak hudebně.





Froot je hravá laškovná a trochu nezvyklá milostná píseň, která si hraje se slovy i přirovnáními. Po hudební stránce je nesmírně chytlavá a nabitá pozitivní energií. Určitě by se mohla uchytit v rádiích jako letní hit.



Z laškovné noty se dostáváme opět k vážnějšímu tématu v písni I am a ruin, která na mě působí jako neskutečně působivá a emotivní osobní zpověď. Odzbrojila mě pokora, se kterou zpěvačka naprosto upřímně vyznává svá selhání. Pro mě jednoznačně druhá nejsilnější píseň Alba.


Blue působí hudebně mnohem radostněji a bezstarostněji, ale s textem je to přesně naopak. Píseň mluví o sobeckosti v lásce, jak sama Marina přiznává ve verši "And all I want is one night with you, just cause I'm selfish, I know it's true". Vnímám píseň tak, že vypráví o tom, jak je těžké odejít ze vztahu, i když člověk ví, že nemá budoucnost, ale přesto se ho drží, protože se bojí samoty a nechce ztratit výhody, které z něho pořád má.


Forget mě bohužel po hudební stránce příliš nezaujala, protože mi hrozně připomíná píseň Numb, jen ve zrychlené verzi, ale melodie je opravdu skoro stejná. Vím, že mnoho umělců se inspiruje svou dřívejší tvorbou a recykluje své přechozí nápady, ale v tomhle případě mi to prostě vadí.



Vrátíme se k veselému laškovnému tónu v písni Gold. Podobně jako Fruit je to odpočinková píseň, která působí pohodovým dojmem. Nenechte se však zmást, protože text je úplně o něčem jiném. Marina si pohrává s tématem, které se týká toho, co vlastně člověk chce. Nechala se inspirovat příběhem o králi Midasovi, který si přál, aby se všeho, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Až příliš pozdě zjistil, jakou udělal chybu, když měl sice kupu zlata, ale nemohl se ani najíst. Marina tedy v písni uvažuje o tom, co vlastně chce a co si přeje.


Marina se ve svých písní ráda dotýká tématu vlastní identity a jinak tomu není ani v písni Can't pin me down, která působí drsnějším dojmem jak hudebně, tak díky svému textu a trochu nás vrací do Marininých mladších let a k její dřívější tvorbě. Marina prostě dokáže spojit příjemnou, odpočinkovou melodie s mnohem hlubšími a naléhavějšími texty.


Solitaire je nádherná, zasněná píseň, která vás snadno pohltí svou tajemnou atmosférou. Trochu mi vadí, jak je Mariin hlas zastřený, myslím, že by stálo za to, slyšet akustickou verzi. Můžeme doufat, že i tu někdy Marina nahraje nebo bude k dispozici nahrávka ze živého koncertu. Tohle je každopádně starý dobrý Mariinin styl, jak jsme na něj zvyklí.


Better Than That je na Mariinu tvorbu dost neobvyklá píseň kvůli svému téměř rockovému ladění, ale mně se ohromně líbí, že Marina zkusila něco takového. Jediné, co mi opět trochu vadí, je úprava jejího hlasu, ráda bych si to poslechla v akustické verzi.


Weeds je jemná, nežná píseň, ve které může krásně vyniknout Mariin hlas. Obzvlášť mě potěšila krátká rockově laděná mezihra, líbilo by se mi, kdyby se Marina i v dalších skladbách pustila tímhle směrem.


V písní Savages se Marina pořádně pouští do dnešní společnosti a otevřeně ji kritizuje. Alespoň pro mě tím Marina dokazuje, že není obyčejná popová zpěvačka, která se chce zalíbit a zpívá pořád o tom samém, ale naopak její texty dávají smysl a skutečně něco sdělují.


Na úplný konec výborná píseň Immortal, která se dotýká tématu vlastní smrtelnosti. Je to opravdu překrásná, silná píseň, jak po hudební stránce, tak svým textem. Pro mě rozhodně jedna z nejlepších písní na albu.



Stejně jako dvě předchozí alba, je Froot spojením bezstarostné hravosti i hlubokých osobních zpovědí, která před nás zpěvačka předkládá. Zpočátku na mě album působilo slabším dojmem než poslední dvě, ale připisuji to tomu, že tohle album se nedá plně docenit na první poslech. Postupně se mi začíná líbit víc a víc, i když mám stále pocit, že ze tří vydaných alb je opravdu nejslabší. Zřejmě je to dáno tím, že si Marina v minulosti nasadila opravdu vysokou laťku, kterou je těžké překonat. Jsou tu některé písně, které jsou naprosto výborné a vím, že je budu schopná poslouchat stále dokola; jsou to především písně Happy, Immortal, I am a ruin a Better than that. Věřím tomu, že tohle album má hodně co dát a říct, Marina je opravdu neskutečně talentovaná zpěvačka s osobitým projevem a překrásným hlasem. Těším se, jak se její tvorba bude dál vyvíjet a rozhodně ji budu sledovat dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Heriette Heriette | Web | 23. června 2015 v 20:30 | Reagovat

...a já to mám přesně naopak. :) Předchozí alba byla fajn, ale poté, co si u mne odbyla dvě, tři smyčky, mne už nějak nelákalo se k nim dále vracet. Ale Froot ve chvíli, kdy v "Happy" zazní "I believe/Someone's watching over me", vždycky propadnu a to si jej příležitostně pouštím už pár měsíců.

2 Aredhel Aredhel | Web | 23. června 2015 v 21:32 | Reagovat

S Marinou jsem se seznámila teprve poměrně nedávno, takže její alba ještě nemám tak důkladně prozkoumána, ale některé písničky jsou opravdu naprosto úžasné (třeba Rootless nebo Outsider).  To první, co mě na její tvorbě zaujalo jsou texty- opravdu tak dobré, kvalitní texty má málokdo.
Z tohohle alba mě zaujalo hlavně Solitaire a Savages, a pak samozřejmě Immortal (neskutečně krásná a hluboká písnička). Jak se ale znám, až si to poslechnu třikrát, budu už milovat všechny...

3 Evča Evča | Web | 25. června 2015 v 23:17 | Reagovat

Dovíme se něco víc o tvojí nové práci? :)

4 Evča Evča | Web | 26. června 2015 v 9:55 | Reagovat

Aha, tak to jsem ráda :) Viděla jsem ty krásný fotky přírody, tak si říkám, že jsi asi šťastná, že jsi změnila bydliště... Držím palce, ať to jde v práci i ve vztahu dobře :) Těším se na další články :)

5 podivnyptak podivnyptak | Web | 26. června 2015 v 17:11 | Reagovat

Ahoj Silwiniel,
děkuji Ti za Tvá slova k mému článku, moje srdce z nihc zaplesalo. A, já chápu rodiče jak moc je tahle věc mrzí, ale mě zase mrzí jako sobecky se k tomu staví, ale co nadělám, ještě jednou díky za tvá slova a také za hudbu co jsme tu našel.

6 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 27. června 2015 v 15:59 | Reagovat

Marinu and the Diamonds znám od Iris (i-ris.blog.cz), která ji poslouchá a často dává odkazy s jejími písničkami do svých článků. Taky se mi líbí. Nové písničky teď bohužel nemám možnost si poslechnout, ale někdy si je pustím, už se těším. Píšeš o nich přímo pohádkově. :-)

7 Melanie Melanie | Web | 20. července 2015 v 21:09 | Reagovat

Tohle album mám hodně ráda, mnohem radši než Electra Heart (i když ani to není špatné). Moje nejoblíbenější jsou asi Immortal a Savages, ale v názoru na Forget se asi neshodneme, mně se to hodně líbí. :-) Froot se mi ze začátku moc nelíbila, ale teď ji mám taky dost ráda. :-) Nejmíň se mi líbí Gold.

8 Eneta Eneta | E-mail | Web | 15. prosince 2016 v 1:46 | Reagovat

Opravdu krásně napsaný článek. Moc se mi líbí, jak si popsala své pocity ke každé písničce. Já Marinu poslouchám už pár let a nikdo mě nikdy nezaujal tolik, co ona. Je nejen úžasná zpěvačka, ale taky osobnost. Zasloužila by si mnohem víc fanoušků. I když je na světě hodně lidí, co si její hudbu nezaslouží. Heh. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama