Doma lidé umírají - Jarmila Loukotková

15. července 2015 v 17:16 | Silwiniel

Jarmila Loukotková nás opět zavede do starověkého Říma, tentokrát do doby ještě před císařstvím, kdy v zemi vládla demokracie a volili se dva konzulové. Pod zdáním ctnosti a spravedlnosti se ale skrývají pletichy, intrikářství a touha po vlastním prospěchu, pro který jdou někteří doslova přes mrtvoly. Kandidáty na konzuly jsou dvě významné osobnosti - Fabius, který zkupuje půdu drobných farmářů a jeho jediným zájmem je jeho vlastní bohatství a Hybrida, který si uvědomuje vážnou situaci obyčejného lidu a tak chce prosadit pozemkový zákon, který by poskytl půdu chudým římským občanům, kteří o ni přišli. Fabius sází na heslo "chléb a hry", když se rozhodne uspořádat zdarma gladiátorské zápasy, při kterých bude rozdávat obylí i peníze. Hybrida si ale lid odmítá kupovat. Na straně spravedlivého Hybridy je herec Frango, který se nebojí ostře kritizovat a zesměnovat podlého Fabia a římský lid ho za to miluje. Fabius se ale chce stát konzulem za každou cenu a nebojí se proti Hybridovi použít jakýchkoli prostředků. Hybridova půvabná, avšak slabá žena Plancia, se oprávněně o svého muže obává. A tak se rozjíždí tvrdý boj o přízeň lidu a politickou moc - vítězem se může stát pouze jeden.


Na pozadí politických intrik sledujeme osud rodiny sedláka Medully, který musel prodat svou půdu bohatému Fabiovi a s celou rodinou se vydal do Říma v očekávání, že se jich jako pravých Římanů jejich město ujme a najdou tam přístřeší i obživu. Jedna z dcer, mladá Luna, má plnou hlavou představ, jak si najde krásného bohatého manžela a bude si žít jako princezna. Hned jak projdou branami Říma ale zjišťují, že nic není tak, jak si to představovali. Jen najít byt jim dá velké úsilí, protože je hlavní město zaplavované uprchlíky, kteří stejně jako oni ztratili půdu. I když Medulla se syny prochází město každý den, zjišťuje, že zde není žádná práce. Rodina očekávala, že se o ně Řím postará, ale místo toho zjišťují, jak je město nepřátelské a že jejich osud je všem lhostejný. Všichni propadají zoufalství a hledají cestu, jak situaci řešit. První je matka Folia, která vidí řešení situace v bohatším sousedovi Utronovi. Jakmile matka opustí rodinu, již nic nebrání jejímu rozkladu. Medulla odchází a už se nevrátí; stává se zlým duchem Říma, bezdomovcem, kterého si nikdo nepřeje potkat a přitom na něj naráží na každém rohu. Jeho děti se snaží prorážet životem, jak nejlépe dovedou; pouze nejstarší syn Markus se stále snaží držet dobrých mravů, ostatní sourozenci na ně rezignují. Jejich nadějí by mohl být jedině Hybrida, pokud by se mu podařilo prosadit pozemkový zákon...

Obdivuju způsob, jakým dokáže Jarmila Loukotková popisovat starověký Řím. Na stránkách knihy před vámi ožívají klikaté uličky Subury obývané chudinou, stejně jako vznešené Forum Romanum, po kterém kráčejí konzulové v bělavých tógách. Podíváte se do zaplivaných krčem mezi zloděje a děvky, stejně jako do nádherných sídel na Piniciu s rozlehlými zahradami plnými voňavých květů.
Knihy Loukotkové patří k mým nejoblíbenějším proto, že jednak dokáže úžasně popsat dané historické období, ale také umí vytvářet osobité, zajímavé postavy, kterým usilovně držíte palce, i když k nim osud není většinou vůbec příznivý. Když se zamyslím nad dalšími knihami, které jsem od této spisovatelky četla, tak vlastně žádná z nich nekončila šťastně a stejně to platí i o knize Doma lidé umírají. Od začátku jsem tušila, že příběh nebude mít žádný pohádkový happy end. Přesto se jedná a skvělou poutavou knihu, která mě opravdu bavila a užila jsem si ji.

Úryvek:

"Sedlák Medulla je se svou rodinou na cestě již několik dní a urazili víc jak šedesát mil, nekonečných, k smrti žíznivých mil v parnu a prachu a se žravým hmyzem, šedesát mil od domova na Zeleném přívozu hluboko v srdci Kampánie. Šedesát milk daleko od blahobytného domova.
První, co Medulla pocítil, když jeho přetížený vůz najel na kameny Appiovy silnice, byl strach. Padl na něj náhle při pohledu na důkladné dláždění. Tyto kameny teď budou následovat jako vlna za vlnou, až po nich dopluje k cíli cesty. Do Říma.
Teď, když už se nedá na věci nic změnit, tady, již nemnoho mil před cílem, začíná rozvažovat, učinil-li vůbec dobře. Bohové! Prodat polnosti! ...
Medulla se pyšně ohlédne po své rodině, Šest urostlých dětí...Manželka Folia, i ve dvaačtyřiceti letech ještě svěží a pevná. Taková záviděníhodná rodina...a všechny je vytrhl z rodné hroudy a chce je přesadit do města. Do velkého, největšího, nejmocnějšího města světa. Co když přece jen neudělal dobře? Co když..."


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. července 2015 v 20:33 | Reagovat

Jarmila Loukotková je zkrátka osobnost, která umí historické kousky vyšperkovat... Podívám se po ní :)

2 Evča Evča | Web | 15. července 2015 v 21:48 | Reagovat

Loukotkovou nám podávali teď na vš jako mega komunistickou autorku, takže jsem na ní doted koukala spíš skrz prsty, komunistické dobové knížky mě opravdu nebaví číst, např. Skarlant: Paříž, Paříž... ale tohle mě zaujalo, zkusím to :-) díky za tip :-)

3 Silwiniel Silwiniel | Web | 16. července 2015 v 6:05 | Reagovat

[2]: Komunistickou?? O_O Nepleteš si ji s někým?

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 16. července 2015 v 8:54 | Reagovat

Od Jarmily Loukotkové si chci už delší dobu něco přečíst, doma toho máme dost, tak snad se k něčemu dostanu. :-)

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 18. července 2015 v 23:29 | Reagovat

[2]:Loukotková? Komunistická? Snad jedině že psala za socialismu, ale to se nedá takhle škatulkovat. Určitě ji zkus, třeba román Není římského lidu, ten je snad nejznámnější, nebo Spartakus, to je taky krásný román.

K dnešní recenzi - moc hezky podaná, tento román jsem kdysi četla, ale bohužel mi v paměti moc neutkvěl... měla bych Loukotkovou oprášit a znovu ji vytáhnout. :-)

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. července 2015 v 12:46 | Reagovat

[2]: P.S.nespletla ses ve jménu? Pokud by šlo o stejnou Loukotkovou, pak bych se pozastavila spíš nad úrovní vysoké školy, kterou navštěvuješ. A pokud použiješ vlastní mozek, tak název Není římského lidu, Spartakus, Navzdory básník zpívá (básník Villon), snad nesvědčí o komunistických dobových knihách. Tady šlápli vedle jak ta jedle.

7 Evča Evča | Web | 19. července 2015 v 22:38 | Reagovat

Nespletla. Vím, že se vrací do historie, bylo to v té době únikové téma, když někdo chtěl psát a nechtěl psát o dělnickém prostředí... Ve skriptech je, že jsou ale tyhle díla hodně tendenční... tak to byla první věc, která mi naskočila, když se řeklo to jméno...

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 22. července 2015 v 20:39 | Reagovat

[7]: Hodně tendenční? No, Evčo, jestli můžu doporučit, tak si zkus něco z toho půjčit a přečíst. A udělej si názor sama...
Vedle románu od Loukotkové - Není římského lidu - jsem četla i Quo vadis. Zhruba ve stejné době, jen jinak zaměřené. Loukotková je odlehčenější. Ale zase, psát stejné téma stejným stylem, to by byla nuda...
Možná jsem zaslepená romantickýma vzpomínkama, mně na jejích románech nic tendenčního nepřipadá. S výjimkou motivu vzpoury lidu proti šlechtě. ;-)Asi zkusím ty knížky vyhrabat a přečíst znova...

9 Silwiniel Silwiniel | Web | 23. července 2015 v 7:10 | Reagovat

Kdepak, fakt tam není nic tendenčního. Prostě se to drží historie, ale rozhodně ji nijak nezkresluje podle komunistické ideologie.

10 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 8:51 | Reagovat

Tohle je snad nejdepresivnější knížka, kterou jsem od Loukotkové četla (a že jich nebylo málo). Jako první dílo bych ji asi nedoporučila, ale ve chvíli, kdy už člověk přijde na chuť tomuhle stylu saní, tak je úžasná stejně jako všechny ostatní historické romány od této dámy :-)

Jinak tedy, že by byla Loukotková "komunistická" mě opravdu dostalo... Ano, často popisuje útisk chudých v kontrastu s blahobytem panstva - ale to je prostě historie, nic tendenčního na tom nevidím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama