Letopisy Narnie - Lev, Čarodějnice a Skříň

22. listopadu 2015 v 17:07 | Silwiniel |  Čtu
Jednotlivé díly Letopisů Narnie se dají řadit dvěma způsoby - podle toho, jak byly knihy napsány (1. díl je Lev, Čarodějnice a Skříň) nebo podle času v Narnii (1. díl je Čarodějův Synovec). Já se budu držet toho prvního způsobu, tedy pořadí, v jakém byly knihy napsány, protože jsem na to zvyklá a přijde mi to i lepší. To je zdůvodnění toho, proč je tu jako první Lev, Čarodějnice a Skříň.


Příběh vypráví o čtyřech sourozencích - Petrovi, Zuzaně, Edmundovi a Lucince - kteří musí během druhé světové války opustit Londýn, kde hrozí nebezpečí bombardování. Ubytování najdou na venkově v domě starého profesora. Dům je obrovský, plný tajemných zákoutí a tak se ho vydají hned prozkoumat. Objeví jeden prázdný pokoj, ve kterém stojí velká osamělá skříň. Tři starší děti pokoj minou, jen nejmladjší Lucinka se v něm zastaví, aby skříň prozkoumala. Ze zvědavosti vstoupí dovnitř a v tu chvíli začne velké dobrodružství, protože skřní projde do země Narnie, kde vládne věčný sníh a zima, a setká se tam se zvláštním stvořením - Faunem Tumnusem. Faun Lucince vysvětlí, že Narnii zaklela Bílá čarodějnice, proto tam trvá zima už sto let.



Když Lucinka projde skříní zpět a vypráví svým sourozencům, co prožila v Narnii, nikdo ji nevěří a myslí si, že se zbláznila. Druhý nejmladší, Edmund, je navíc ještě škodolibý a z Lucinky si neustále utahuje. To však jen do té doby, než jednoho dne projde skříní také a tam se setká s Bílou Čarodějnicí, která si ho pomocí očarovaných sladkostí nakloní na svou stranu. Před ostatními sourozenci ale Edmund zapře, že kdy v Narnii byl. Lucinka je tak ještě více nešťastná, to však jen do té doby, než se souhrou okolností konečně dostanou do Narnie všechny čtyři děti. Vydají se společně navštívit fauna Tumnuse, ale zjistí, že jeho domeček je zničený a po faunovi v něm není ani stopa. Unesla ho tajná policie Bílé čarodějnice, protože napomáhal lidem. Lucinka je pevně rozhodnutá, že musí svému příteli pomoci, ale ostatní děti by se radši vydali domů, protože začínají mít strach, co je může v neznámé zemi potkat; tedy až na Edmunda, který se chce dostat znovu k Bílé čarodějnici a přivést jí i své sourozence, jak mu dala za úkol. Než se děti rozhodnou, co udělají, setkají se s mluvícím bobrem, který je dovede do svého domečku na hrázi a tam je pohostí. Potom jim prozradí, že to vše se v Narnii odehrává kvůli nim, protože podle proroctví dlouhá zima skončí až ve chvíli, kdy na hrad Cair Paravel usednou jako vládci čtyři lidé. Jediná možnost, jak zachránit pana Tumnuse a celou Narnii, je setkat se lvem Aslanem - vládcem celé Narnie - a s jeho pomocí porazit Bílou čarodějnici. Petr a Zuzana jsou vyděšení, že na něco takového nestačí. Potom však zjistí, že během jejich rozmluvy Edmund tajně utekl a zřejmě se vydal k Bílé čarodějnici. Teď tedy už z Narnie nemohou jen tak odejít. Musí se pokusit zachránit nejen svého bratra, ale i celou Narnii, jakkoli se jim ten úkol zdá nad jejich síly. Dobrodružství v kouzelné zemi začíná...


Nečetla jsem Narnii jako dítě, dostala jsem se k ní až zhruba v patnácti letech. Přesto jsme byla příběhem pohlcená a okouzlená; nejvíc mě dostala představa, že obyčejnou skříní se dá projít do jiného světa. Komu by se něco takového nelíbilo? I když jsme hodně četla od té doby, co jsem vůbec číst uměla, moje první fantasy byla právě Narnie. Nadchlo mě to, že někdo dokáže vymyslet celý nový svět, plný podivuhodných bytostí, míst i zvyklostí. I když jsme od té doby přečetla spoustu jiných fantasy knih, Narnie pro mě má stále své kouzlo. Když si ji čtu, cítím se pohodlně a v bezpečí; má pro mě vůni domova.

Mojí nejoblíbenější postavou je jednoznačně Lucinka. Obdivuji její odvahu postavit se vždy za to, co je správné, ať to stojí cokoliv. Líbí se mi její rozhodnost a pravdomluvnost. Lucinka je prostě kladná hrdinka v tom pravém smyslu slova.
Mám také ráda pana Bobra, to je taková správná horká hlava a ničeho se nezalekne. A pan Tumnus, ten taky nesmí chybět ( i když přiznávám, že jsem možná příliš ovlivněná jeho filmovým představitelem Jamesem McAvoyem, který byl prostě skvělý).

Ani úplný ateista nemůže přehlédnout, že příběh je prodchnutý křesťanským poselstvím - velký lev Aslan, který se obětuje za zrádce a pak znovu povstane k životu. C. S. Lewis byl jedním z nejvýznamějších křesťanských myslitelů a kromě Narnie napsal spoustu dalších knih. Mnoho dnešních čtenářů je pohoršeno, když v Narnii objeví křesťanskou alegorii a znechuceně ji odhazují. Ale co je na tom vlastně špatného? Příběh o odvaze, odpuštění, sebeobětování, lásce...to musí ocenit i ateista. Každý dětský příběh má v sobě přece boj dobra proti zlu. Pro mě osobně je křesťanské poselství v Narnii ještě něco navíc, co ho povyšuje z pouhé dětské pohádky na příběh s větším přesahem. Je to prostě něco, co se od Narnie nedá oddělit.

Vybrat ten nejkrásnější úryvek z knihy bylo opravdu těžké, ale nakonec jsem ho objevila:

"Máme před sebou dlouhou cestu," řekl pak. "Vylezte mi na hřbet." Lehl si na zem a děti si vyšplhaly na jeho teplá, zlatá záda. Zuzana se posadila první a pevně se chytila jeho hřívy. Lucinka si sedla dozadu a pevně se chytila Zuzany. Lev povstal a vzápětí vyrazil vpřed, vyrazil rychleji než nejrychlejší závodní kůň a zmizel v hustém lese.
Tahle jízda byla asi to nejkrásnější, co je v Narnii potkalo. Už jste někdy jeli cvalem na koni? Tak si to představte. A pak si odmyslete dusot kopyt a řinčení postroje a místo toho si dosaďte měkké kroky obrovských tlap. Pak místo černého, hnědého nebo rezavého koňského hřbetu domyslete hedvábnou zlatou kožesinu a zlatou hřívu, vlající ve větru. A pak si představte, že jedete aspoň dvakrát tak rychle jako na tom nejrychlejším koni. Ale váš oř nepotřebuje řízení a nikdy se neunaví. Řítí se dál a dál bez jediného klopýtnutí, bez zaváhání, se samozřejmou dokonalostí si hledá cestu mezi stromy, přeskakuje trní, křoví a menší řeky, brodí se přes ty větší, plave přes ty veliké. A nejedete po cestě, ani parkem, ani plání, jedete Narnií rozkvetlou jarem, jedete ulicemi vážných buků a zářivými náměstími uprostřed dubů, jedete divokými sady sněhobílých třešní, kolem hřmících vodopádů, omšelých skal a temných jeskyní, jedete vzhůru svahy plnými vřesu, po úbočích hor, podél strmých srázů, jedete dolů do divokých údolí a do záplav modrého kvítí.
(C.S. Lewis, Letopisy Narnie - Lev, Čarodějnice a Skříň, str. 121)



Nikdy bych nevěřila, jak pro mě bude těžké napsat článek o knize, kterou tak dobře znám už spoustu let. Jen velmi těžko jsme formulovala slova a byl to tak trochu boj. Když prostě něco máte hodně rádi, je někdy těžké předat své pocity ostatním.

Použité ilustrace jsou z vydání od nakladatelství Orbis Pictus, autorkou je Renata Fučíková.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Colee Colee | Web | 22. listopadu 2015 v 17:53

Krásný :-) ten lev je božží :-)

2 mylifeashanna mylifeashanna | E-mail | 22. listopadu 2015 v 17:53

opravdu pěkný článek. Jsou to jedinečné a svkvělé knížky. Mám toho autora moc ráda

3 Jíťa Jíťa | Web | 22. listopadu 2015 v 18:21

Pěkne jsi to popsala :) Narnie se mi líbí, i když se s ní teprve občasně seznamuju.Filmová jednička byla hezká a souhlasím s tebou, že pan Tumnus byl super :D Možná to byl právě on, kdo mě "přinutil" si Lva, čarodějnici a skříň přečíst :D

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 19:31

Já nejdříve viděla film jako malá, ale moc se mi to nelíbilo... potom jsem si ale asi po šesti letech přečetla knihu a hned jsem se chtěla projít skříní taky :D Přečetla jsem hned nato všechny knihy a viděla všechny filmy... Nedalo se odtrhnout :)

5 Nefi Nefi | Web | 22. listopadu 2015 v 19:56

Rovněž jsem se k Narnii dostala až v pozdějším věku. Možná je to tím, že Narnie je víc, než jen pouhá dětská pohádka... Jak jsi moc krásně zmínila, Narnie má v sobě "skrytou" alegorii, která vlídně a jemně podtrhuje celý příběh. :-)

6 sarushef sarushef | Web | 22. listopadu 2015 v 20:34

Já jsem ji někdy četla když mi bylo cca 8 a už tehdy jsem ji milovala, od té doby se mi do ruky dostala ještě několikrát)) Sama si nedokážu vybrat, který díl mám nejraději, protože prostě zbožnuju všechny, ale  třeba informace, že druhý dál byl napsán jako první, slyším poprvé :)

7 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 20:58

Na Narnii, stejně jako třeba na Harry Potterovi, je pěkné, že je to dětský příběh pro všechny věkové kategorie, protože některé záležitosti opravdu nejsou jen pohádkové. Možná právě proto ji ale mám ráda. :-) Lucinka, to je jedna z nejlepších knižních postav vůbec. :-)
Já jsem jako první četla Čarodějova synovce, protože tak to bylo seřazené v boxu od Fragmentu. Asi je to jedno, řekla bych. :-)

Moc pěkně jsi to napsala. :-)

8 all names were taken all names were taken | Web | 24. listopadu 2015 v 20:51

že bych si Letopisy Narnie přeci jen přečetla..? Doteď jsem se jim tak napůl snažila vyhnout.
Mrknu, jestli je nemají u nás v knihovně.

Ty těžkosti s psaním o něčem, co máme hodně rádi úplně chápu, nicméně ty jsi to zvládla, myslím, na jedničku ;)

9 Avilan Avilan | Web | 25. listopadu 2015 v 9:23

Toho jsem si taky všimla, že někteří lidé odsuzují Narnii kvůli křesťanskému podtextu. A nechápu proč.
To právě na tomto autorovi opravdu obdivuji. Že byl schopný napsat "dětskou" knihu s křesťanskými motivy tak, aby to nebylo na první pohled zjevné. Takové osmileté dítě si to asi hned nespojí.
A moje kamarádka četla Narnii až snad někdy v 18 - 19, kdy už měla plné zuby, jak o ní pořád básním a ta tam našla tolik skrytých myšlenek, že musela sama uznat, jak geniální toto dílo je.
Další lidé odsuzují Narnii kvůli tomu, že je to magořina, která nemá smysl. Říkají ti, kdo viděli jenom filmové zpracování nebo přečetli pouze první díl. Ale právě choronologicky - Čarodějův synovec vše vysvětlí a ty si jenom řekneš - wow, všechno to dává dokonalý smysl!

10 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 27. listopadu 2015 v 19:57

Narozdíl od mnoha lidí chápu, proč někteří ateisté Narnii odsuzují, protože knihu chápou jako propagandu, která se sice nevnucuje, ale podbízí.
Na druhou stranu s takovým pohledem nesouhlasím a sám mám Letopisy velmi rád, jakkoli daleko mám ke způsobu myšlení jejich autora.
Lewisova imaginace je totiž kouzelná a já jsem byl uchvácený hned v prvním okamžiku, kdy jsem ještě coby školák dostal knihu poprvé do ruky. Dodnes se k sérii rád vracím a zvlášť některé díly (mimo jiné právě i Lev, čarodějnice a skříň) pro mě mají stále velkou cenu.
K filmům mám už trochu komplikovanější vztah, ale to by bylo nadlouho... :-)

11 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 22:40

Já se k Narnii dostala jako dítě avšak prostřednictvím filmu, kdyby mě naši vedli k lásce ke čtení (kterou jsem si našla o něco později sama), myslím, že by mě příběh neminul ani v knižní podobě. Zatím je na seznamu "chystám se přečíst." Prozatím jsem viděla dvě filmové adaptace - Lva, čarodějnici a skříň plus Prince Kaspiana. Ze sourozenců jsem si nejvíce oblíbila Zuzanu, pro její praktičnost a rozvážný dojem. Taktéž pan Tumnus mě oslovil, je to prostě takový... no, faun. :D

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. prosince 2015 v 22:09

Tohle brožované vydání mám také a má svoje kouzlo, viděla jsem i nově zpracované přebaly v novém vydání, ale tyhle brožky mají něco do sebe.
K Narnii jsem se poprvé dostala, když mi bylo ještě víc než tobě -jednoduše proto, že dřív se knihy tohoto druhu nevydávaly. A okouzlilo mě to stejným způsobem, ta pohádkovost průchodu do jiného světa, souboj bílé čarodějnice s představitelem řádu a harmonie (mám na mysl řád jako pořádek, lad). Křesťanské podobenství jsem také pochopila, ostatně i další díly jsou na tuto vlnu silně naladěny, ale říkala jsem si no a co, má to dobré nápady a nakonec, vědět, že dobro nakonec zvítězí, je posilující. I když jenom v knize.
K filmovým adaptacím - zčásti se mi líbily a  něco mi tam nesedělo. Ale co se povedlo úžasně, tak atmosféra zasněžené Narnie, ty první kroky v druhém světě, pohádková lampa, určující směr a magická uspávanka Tumnuse. Jo Tumnus byl úžasnej, asi se mi líbil ze všech nejvíc, hned po Lucince. Nebo ještě před ní :-D

13 Aredhel Aredhel | Web | 29. prosince 2015 v 20:46

Jej, připomněla jsi mi jak strašně nemám ráda to nové řazení knih, jako by se někdo snažil přepsat Lewisovo dílo... :-?
Lev, čarodějnice a skříň sice není můj nejoblíbenější díl, ale stejně je to úžasná knížka. Mojí nejmilejší postavou byl odjakživa Edmund, sice to je v prvním díle zrádce, ale poté, co se téměř obětoval kvůli zničení královniny hůlky si mě prostě získal...

14 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 7. července 2016 v 10:32

Ty bláho, kdy já četla Letopisy Narnie poprvé? Možná až na VOŠce, a ani nevím, jak jsem se k nim dostala (asi nějakým omylem, stejně jako ke Star Wars, Pánu prstenů, Star Treku a vůbec všemu).
Nicméně, vždycky mě trochu zarazí přímost postav:
hele, mluvicí bobr, pecka, jdeme za ním;
veledůstojný lev, který vládne všem - bomba, padněme za něj;
jsme děti, ale jdeme do bitvy - super, beru meč, brnění a ať krev teče proudem.
Ne, nerejpu - jen mě to pokaždé dostane :-D a stejně Letopisy Narnie miluju.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama