Co je to láska

17. srpna 2016 v 23:11 | Silwiniel |  Myslím
Za tři dny přijde můj svatební den a tak bych se tu chtěla na chvíli zamyslet nad tím, co je to vlastně láska. Nechci nikoho poučovat, sama vím, že ještě vůbec nemám dost zkušeností, takže tohle jsou jen mé úvahy, které se mi honí hlavou.

Mrzí mě, když někde čtu nebo někoho slyším říkat, že láska bolí, zraňuje, ničí. Ne, to opravdu nezpůsobuje láska. Bolest ve vztazích způsobuje sobectví, nevěra, zrada, tvrdost, necitelnost... Láska sama o sobě žádné zlo způsobovat nemůže. Problém je v tom, když si někdo neuvědomuje, co láska vlastně znamená.



Jedna kolegyně v práci mi řekla, že svého manžela nemiluje, ale má ho ráda. Láska, to je pro ní jiskra, přitažlivost, touha...ten stav, kdy se člověku z druhého motá hlava a myslí na něj každou minutu. Kdyby se jí stalo, že by potkala někoho, který by ji neodolatelně přitahoval a jiskřilo by to mezi nimi, asi by prý manžela opustila, protože by následovala lásku.
Já to ale vnímám naprosto obráceně. Ten stav, kdy člověk nemůže na druhého přestat myslet, motá se mu z něj hlava a má motýlky v břiše, to je zamilovanost. Je to prvotní fáze vztahu, která je přechodná a nemůže trvat věčně, ať už je jakkoli krásná. Někteří lidé očekávají, že to bude ve vztahu pořád stejné, jako v té opojné fázi na začátku, jenže to je bláhové očekávání. Vědci tvrdí, že zamilovanost může vydržet nejdéle dva roky. Když tedy první zamilovanost odezní, začnou lidé často pociťovat rozčarování a zklamání, všímají si chyb partnera, které dřív neviděli a říkají si, jestli by nebylo lepší odejít a najít si někoho jiného. Tím si ovšem nepomůžou, protože zamilovanost musí zákonitě odeznít v každém vztahu a tak by se motali v bludném kruhu donekonečna.

Znamená to, že když zmizí zamilovanost, zůstanou spolu ti dva jen z povinnosti a už se nemilují? Vůbec ne! Myslím si, že právě v té chvíli, kdy zamilovanost odezní, může se naplno začít rozvíjet opravdová láska. Protože láska je o tom, že sice vidíte chyby druhého, ale přesto ho přijímáte takového, jaký je. A stejně tak vidíte své chyby, které partnerovi vadí a rozčilují ho a snažíte se na nich pracovat a měnit se. Protože dokonalý partner, který by splnil každé vaše přání a nikdy by vás ničím nerozčílil, neexistuje. A já myslím, že je to dobře. Láska je o kompromisech, o schopnosti odpouštět. Láska znamená myslet více na druhého, než na sebe, starat se o něj, dělat mu radost, třeba jen obyčejnými maličkostmi. Láska je o ochotě druhému naslouchat, snažit se ho chápat, porozumět mu, být vnímavý k jeho potřebám. Láska znamená nevzdávat se při prvních problémech, ale hledat řešení. Láska a sobectví prostě nejdou dohromady.
Láska je ale také to, když se na vás druhý podívá a vy přesně víte, na co myslí. Láska je, když se druhý zvedne a jde umýt nádobí, jen tak sám od sebe. Láska se projevuje ve chvíli, kdy máte špatnou náladu, brečíte v koutě, ale druhý za vámi přijde a jen vás obejme a je s vámi.

Pevně věřím tomu, že čím déle spolu lidé jsou a čím víc toho společně zažijí, tím víc se může jejich láska prohlubovat a růst. Zamilovanost se stává náhodou, nemůžeme ji příliš ovlivnit. Zato láska, to je rozhodnutí, ke kterému se musíme rozhodovat znovu každý den - milovat člověka, kterého máme vedle sebe a projevovat mu lásku nejlíp, jak to umíme. A to platí jak pro milostné vztahy, tak mezi rodiči a dětmi, přáteli, prostě v jakémkoli vztahu. Jsem přesvědčená o tom, že to, co lásku nejvíce zabíjí, je tvrdost a neochota se měnit, tedy jinými slovy sobectví. Pokud je člověk přesvědčený, že on dělá vše dobře a měnit se má jen partner, je to hodně špatné a takový vztah většinou nemá budoucnost.

Ještě bych chtěla napsat pár řádků o manželství. V dnešní době si spousta lidí myslí, že je to jen nedůležitý papír, který nemá žádnou hodnotu, že je to nemoderní přežitek. Já to cítím naprosto jinak. Pro mě je to potvrzení toho, že to s druhým myslím skutečně vážně, že mu odevzdávám své srdce a slibuju, že od něj neodejdu při problémech, ale že budu za náš vztah bojovat, ať se stane cokoliv. Nevidím žádný důvod manželství odmítat, nechci si nechávat nějaká "zadní vrátka", nebojím se závazku. Vím, že jsme potkala toho nejlepšího pro mě a chci s ním strávit zbytek života.

Končím a jdu se dobře vyspat, abych měla energii na poslední svatební přípravy. Asi se nějakou dobu neozvu, tak vám všem přeju krásný zbytek léta!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 almost ebola almost ebola | Web | 18. srpna 2016 v 1:44 | Reagovat

hezký.

takovej článek nejvíc právě pomůže těm všelijak ubližovaným ženám, který si nalhávaj, že to peklo, kterym si s partnerem prochází, je láska. :-?

2 Silwiniel (dříve Lúthien) Silwiniel (dříve Lúthien) | 18. srpna 2016 v 7:54 | Reagovat

[1]: Říkala jsem si, jestli je potřeba dodávat, že tohle samozřejmě platí o vztahu dvou normálních lidí, který mají obyčejné problémy a ne o násilnících nebo psychopatech. Tak vidím, že jsem to tam připsat měla. Sama mám zkušenost s tím, jaký to je žít s člověkem, který má poruchu osobnosti a druhé psychicky týrá, protože přesně to dělal můj nevlastní otec a taky znám osobně ženy, které muž týrá fyzicky. Takže v těch případech by měla žena co nejrychleji odejít, protože to žádná láska není. Nejsem naivní blázen. Můj článek je trošku o něčem jiném, prostě o normálním vztahu dvou psychicky zdravých jedinců.

3 Silmarilli Silmarilli | Web | 18. srpna 2016 v 7:55 | Reagovat

Moc pěkný článek, jakoby jsi mi ho vzala a vystřihla z mého srdce jak to cítím já :)
Já jsem s přítelem 6 let a když se mi kolikrát zasteskne po jiskření na začátku, tohle stádium se mi taky líbí. Jak už víme co jeden od druhého čekat, jak na sebe automaticky myslíme. Jak se spolu smějeme bez ostychu u filmu.

Každopádně gratuluju a ať se ti tvůj den vydaří. A jste šťastní :)

4 joeeliot joeeliot | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 8:03 | Reagovat

Moc hezký článek. Myslím, že nad tímhle tématem se zamýšlí spousta lidí, a spousta z nich tu odpověď nezná. Říká se, že když přijde ta pravá láska, tak to člověk prostě pozná, že to bude uvnitř cítit. Ráda bych věřila, že to tak opravdu je, a pak - každý pochopí a uvěří až tehdy, kdy si to prožije. Pokud to není to pravé a odezní prvotní zamilovanost, pak to následující zklamání snad láska není, a přeci člověk musí odejít. Otázka je asi poznat, kdy stojí za to zůstat, i když to dá práci, a kdy to za to prostě nestojí. Uvidíme, třeba to taky jednou poznám:o)
Každopádně gratuluji k nálezu toho pravého a k úspěšnému vzhledu do celé problematiky a přeji překrásný den svatební i každý další váš společný den:o)

5 Grumpy Grumpy | Web | 18. srpna 2016 v 9:23 | Reagovat

Jé, netušila jsem, že se budeš vdávat! Moc gratuluju a přeji hodně štěstí :) Jinak mám podobný názor. Zamilovanost nikdy nevydrží dlouho, právě potom se musíme dopracovat k pevnému vztahu. Bohužel žádný z bývalých partnerů na to neměl nervy... Až na jednoho, který to nevzdal a se kterým jsem doteď :) Časem vždy přijdou nějaké neshody a hádky, ale jsem ráda, že jsme kvůli nim hned nevycouvali.

6 Fredy Fredy | Web | 18. srpna 2016 v 10:37 | Reagovat

moc pěkné :-)

7 Anita Anita | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 20:24 | Reagovat

Moc pěkně napsané :) Ve většině souhlasím, jen ne vždy je láska ochotna zdolávat všechny strasti... Protože kdyby ano, není na světě tolik zklamaných holek a žen, co se jich jejich polovička jednodušše vzdá :)

8 Rogue Rogue | Web | 18. srpna 2016 v 21:12 | Reagovat

Napsala jsi to moc pěkně a podle mého názoru pravdivě - nebo se minimálně na mnoha věcech shodneme. :-)

9 Silwiniel Silwiniel | Web | 18. srpna 2016 v 21:32 | Reagovat

Děkuji za gratulace! :)

[7]: Myslím, že skutečná láska se nikdy nevzdá. Pokud se člověk druhého vzdá, tak ho bohužel nemiluje ( a opět nemluvím o krajních případech, jako je útěk od násilníka).

10 Péťa Péťa | Web | 19. srpna 2016 v 16:07 | Reagovat

Opravdu jsi to napsala úplně přesně. Zamilovanost jako taková prý může existovat maximálně po dobu pěti let, většinou je ale jen tak první rok až dva. Potom by měli lidé zvážit, zda jim stojí za to hledat si každé dva roky někoho nového na zamilování, nebo žít v lásce s člověkem, který nejen bere, ale také dává.
Do tvého svatebního dne, a nejen do něj, ti přeji hodně slunce, pohody, úsměvů, zdraví a štěstí!

11 Mája Mája | 19. srpna 2016 v 19:46 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala! :)

12 Avilan Avilan | Web | 23. srpna 2016 v 16:19 | Reagovat

To je opravdu moc hezká úvaha a musím souhlasit :) Mně se hrozně a dnešní době "líbí", že jakmile se ve vztahu vyskytne nějaký problém, znamená to pro ten vztah konec, místo toho, aby si ti dva lidi sedli a promluvili si nebo se snažili ty problémy řešit. A podle mě se vyplatí za lásku bojovat :)

Každopádně gratuluji k velkému dni! :)

13 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 24. srpna 2016 v 8:11 | Reagovat

Krásný článek, krásná slova. Souhlasím s nimi, naprosto. ;-)
A moc moc ti přeji, ať se svatba vydaří. :-)

14 Iris Iris | E-mail | Web | 27. srpna 2016 v 15:21 | Reagovat

Ve vztahu musí vždycky jeden ustoupit, ale nesmí ustupovat pořád ten stejný.

Moc ti přeji, aby vám to vyšlo, bez hádek, bez slz a vydrželo navěky.
A prosím fotky, aspoň nějaký ;-)

15 Jíťa Jíťa | Web | 28. srpna 2016 v 10:46 | Reagovat

Krásně jsi to popsala, hlavně ta pasáž o "(ne)jiskření" se mi líbí, tohle by si měla spousta lidí uvědomit!

A též se přidávám ke gratulantům a přeju vám oběma spoustu krásných společně prožitých let plných srandy, zážitků, a příjemných chvil, na které se bude dát s radostí vzpomínat :) A taky aby všecky případné bouřky netrvaly dlouho a vždycky po nich vysvitlo sluníčko :)

16 Radka Radka | Web | 29. srpna 2016 v 15:46 | Reagovat

Gratuluju ke svatbě a k tomu, že to máš v hlavě tak krásně srovnané. Zamilovanost je velmi zrádná, je to úžasný pocit, je jako droga, a tak jí chce člověk co nejvíc, ale bohužel nikdy netrvá věčně. Ale přejít plynule od zamilovanosti k lásce může být těžké. Moc se mi líbilo, jak to vyjádřili ve filmu Láska a jiné pohromy: láska je proces, ne událost, je to něco, co musíš chtít, ne něco, co se stane.
Hodně štěstí v manželství a ať vám vaše láska vydrží :)

17 Šárka Šárka | Web | 1. září 2016 v 23:13 | Reagovat

Cítím to stejně. Často s obdivem sleduju některá manželství, ať už Tolkienovic rodinu, nebo Oremira a Jolču, a moc moc doufám, že i vám dvěma bude přát štěstí, zdraví a že bude všechno suprové, vždyť jste skvělí. Měli jste nádherné svatební fotky (a to jich ani nemuselo být tisíc) a těším se, až Aredhel bude vyprávět. :)

18 Miriam M. Miriam M. | Web | 2. září 2016 v 23:03 | Reagovat

Tak pod tohle bych se od vteřiny podepsala, mluvíš mi z duše!
Láska, zamilovanost... Já vlastně nedokážu říct, ve které z těch dvou fází se nacházím. Jsme spolu třetím rokem, takže zamilovanost už by asi měla být v tahu - a je fakt, že tendenci zpívat si na ulici mám momentálně o něco míň než na začátku - na druhou stranu zjišťuju, že se mi na mém milém postupně začínají líbit i ty maličkosti, co mi na začátku lezly na nervy. On mi stejně pořád říká, že má růžový brýle - ale já si to nemyslím, na to už jsme toho spolu zažili až moc. Jen... prostě je mi tak nějak fajn.
Jinak moc gratuluju ke svatbě a přeju hodně štěstí!!

19 Aredhel Aredhel | Web | 6. září 2016 v 23:59 | Reagovat

Tohle je tak nádherný a pravdivý článek! Myslím, že souhlasím úplně se vším, co jsi napsala (což se mi u podobných článků moc často nestává), ovšem moje "nejoblíbenější" část je ta o lásce a zamilovanosti. Nejvíc mě mrzí, když vidím páry, které po čase už nedovedou vnímat nic než chyby a zlozvyky toho druhého (jako by tam předtím nebyly!) a jsou pevně přesvědčení, že chyba je na straně jejich partnera a on se musí změnit... To, co popisuješ ty je krásná představa, a já v ní chci věřit. A přeju ti, ať ve vašem manželství láska nikdy nezeslábne. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama