Problém extroverta

3. srpna 2016 v 15:32 | Silwiniel
Většina lidí, které znám, jsou introverti. Připadá mi, že i v blogové scéně jsou nějak viditelnější. Jsou to lidé, kterým není příliš dobře mezi hodně lidmi, a raději jsou někde stranou, energii si nejlíp dobijí o samotě. Já to mám ale přesně opačně. Je mi dobře, když jsem mezi lidmi. Ve společnosti ze mě padají starosti, nemusím se soustředit tolik na sebe a své problémy, je mi prostě dobře (za předpokladu, že jsem obklopena příjemnými lidmi). Zato když jsem dlouhé hodiny sama doma, upadám do špatné nálady, cítím se otupělá a do ničeho se mi pořádně nechce.
Je to tím, že jsme opět doma bez práce. Místo toho, abych si užívala léto a volno, trápím se tím, že jsme osamělá. Mám úžasného snoubence, se kterým jsem moc šťastná, ale ten chodí do práce a já trávím hodně času o samotě. Začíná mi to lézt na mozek. Taky asi hodně dělá to, že jsem se odstěhovala z Prahy, kde jsem měla dost kamarádů a tady v Pardubicích nikoho neznám. Nevím, jak se s novými lidmi seznámit, když už nejsem puberťák, který chodí do školy a tam si najde přátele. Připadá mi, že v dospělosti je to hrozně těžké. Mám přátele, ale všichni jsou z daleka a mají hrozně moc práce a povinností. Je to tak trochu jako začarovaný kruh. Asi mi nepomůže nic jiného, než si co nejrychleji najít práci. Dělám proto, co je v mých silách. Jenže někdy nezbývá nic jiného, než čekat a zase čekat. Byla jsem na pohovoru v jazykové agentuře, který vypadal slibně, ale s přijetím je to složitější, musí se to vyřizovat přes úřad práce, a proto stále jen čekám, co bude dál. Mám pocit, že čekání je poslední dobou můj úděl a už ho nemůžu vystát.



Je to tak trochu paradox. Připadá mi, že většina lidí si stěžuje na to, že chtějí mít klid od druhých nebo že mají strašně moc práce a chtěli by si odpočinout. Já jsem relativně ve skvělé situaci - můžu se flákat doma, mám spoustu času na odpočívání a věnování se svým koníčkům. Ale já to nedokážu využít, protože jsem smutná. Vím, že můžu dělat spoustu věcí, ale je to stejné, jako jsem to měla celý život - samotnou mě to nebaví. Pro mě jsou zážitky, které stojí za to jen takové, které jsou sdílené s někým dalším. Nedokážu si užívat aktivity sama a nevím, jestli se to dá nějak naučit. Proč mám tak blbou povahu? Měla bych se snažit předělat? Měla bych se naučit mít ráda samotu?

Mám pocit, že ke spokojenosti prostě potřebuju mít kolem sebe další lidi. Ne pořád, samozřejmě že můžu být nějakou dobu sama, ale když se za sebou táhne jeden den za druhým, kdy nepřijdu do kontaktu skoro s nikým, je to pro mě ubíjející. Už bych chtěla, aby to bylo za mnou, abych znovu chodila do práce a nemusela řešit takové hlouposti.

Ale když je nejhůř, můžu si pořád pouštět takovéhle šílenosti, kterým se prostě nejde nesmát :D



Jak řešíte takové situace vy? Je vám lépe o samotě nebo mezi lidmi? Budu ráda, za každou radu :)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Opica Opica | Web | 3. srpna 2016 v 16:18 | Reagovat

"Tak blbou povahu?" :D být extrovert přece není zlé, i když je nás na blog.cz málo! Ale úplně chápu tvá slova. V podstatě jsem ráda sama, ale jen občas - tak den, dva, pokud je to víc, začínám magořit a toužím po společnosti prakticky kohokoliv. Člověk je svým způsobem pořád sám, recept na to asi neexistuje... Hodně štěstí v hledání nové práce :)

2 eLLen May eLLen May | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 16:37 | Reagovat

Člověk je tvor společenský, bez "smečky" se mu nežije dobře. Myslím, že Tvoje pocity jsou přirozené a časem se to jednoduše vyrovná. Chce to vytrvat a snažit se s tím trochu poprat. :-)
Osobnost každého člověk se vyvíjí, každé rozhodnutí a každá zkušenost nás formuje.
Čím jsem starší tím jsem víc přesvědčená o tom, že s věkem ubývá přátel a přibývá známých. Nemyslím si, že je to špatně.. vnímám to jako přirozený vývoj věcí. V mladších letech do své rodiny zahrnujeme i široký okruh přátel pak se okruh začne stahovat.. a zbydou jen ti vyjímeční. Začneme pracovat, zakládat vlastní rodiny...naše zájmy už nejsou tak důležité, ale dotváří náš svět.
Já se řídím jednoduchými pravidly:
Když se mi něco líbí – řeknu to
Když se mi něco nelíbí – řeknu to.
Když se mi po někom stýská, zavolám mu. :-)

3 lennyspis lennyspis | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 16:41 | Reagovat

Jsem introvert no... :D
Co takhle výlety do Prahy za kamarády a na oblíbená místa? :)

4 Iva* Iva* | Web | 3. srpna 2016 v 16:51 | Reagovat

Pokladám sa za introverta, ale keď už dlhší čas neprídem s nikým do kontaktu cítim sa rovnako ako to popisuješ. Ani introverti podľa mňa nemajú samotu až tak radi.

5 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 17:51 | Reagovat

Já jsem teda taky extrovert, ale potřebuju čas od času (ideálně tak 1x týdně třeba) aspoň takový půlden, kdy můžu být sama. Nějak se pak líp "seberealizuju". Ale je fakt, že nějaký větší počet dnů za sebou by mi to asi nedělalo takovou radost. Být furt někde sama zavřená, to už je pak taky takovej extrém, no.

6 K K | 3. srpna 2016 v 19:20 | Reagovat

Být doma (sama a déle než dva dny) - věř mi, že to i težkému introvertovi, kterým bezmála určitě občas jsem, příjde nesnesitelné. Člověk si začne vymýšlet spoustu výmluv, proč musí jít zrovna nakoupit nebo jet navštívit tu a tu kamarádku, co bydlí docela daleko. :D
Když už ani tato možnost není, vyběhnu někde za vesnici na dlouhou procházku, kde minimálně někoho prostě potkat musím. I když se s ním zrovna nedám do řeči, člověka potěší alespoň jakási blízkost další existující a reálné lidské bytosti :-D

7 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 19:42 | Reagovat

Já sice extrovert nejsem a mám ráda chvíle, kdy můžu mít čas jen sama pro sebe, ale čtyři dny o samotě mi bohatě stačily, aby mi to začalo pěkně lézt na nervy. Člověk asi může být jakékoliv povahy, ale kontakt s lidmi prostě potřebuje. :-)

8 Péťa Péťa | Web | 3. srpna 2016 v 21:52 | Reagovat

Já jsem si o sobě dlouho myslela, že jsem extrovert jako vyšitý. Vycházelo mi to i ve všech testech, které jsme si na základní a střední škole dělali. Nikdy jsem si s tím hlavu přehnaně nelámala, ale pravdou je, že jsem vždy byla ráda jak ve společnosti, tak i sama. Prostě jsem v tom měla rovnováhu.
Jakmile jsem vlezla na vysokou, získala jsem možnost vyzkoušest si opravdový test od psycholožky. A v tom mi vyšlo, že jsem ukázkový introvert. Když jsem pak nad tím přemýšlela, dala jsem testu za pravdu. Během let jsem totiž poznala hodně lidí, kteří mi zavdali důvod nemít lidi obecně zase tolik v lásce. Mám pár těch svých, před kterými se nemusím přetvařovat, a ti mi stačí.

9 Evča Evča | Web | 4. srpna 2016 v 20:17 | Reagovat

Já se taky považuju za introverta, ačkoliv většinu věcí ráda dělám ve skupině, třeba se spolužáky a tak. Teď tě naprosto chápu, skončila mi škola, tak se starám o byt a dělám něco do školy, hlavně hraju na klavír, a až do října se budu cítit strašně "nevyužitá". Je hrozně obtížné sehnat tu brigádu, snažím se, ale všichni chtějí i víkendy, a to já nemůžu... Asi to nějak uplyne, mám čas na čtení... a čekám na manžela, až přijde z práce. Pak se na něj vrhnu jako pejsek co byl celou dobu zavřený :D problém je, že nenávidím město a tady jsou všude paneláky a popelnice a není tu ani pořádný park, takže já nemám ani kam jít na procházku (miluju procházky parkem)... :(

10 Evča Evča | Web | 4. srpna 2016 v 20:20 | Reagovat

Teda ale jako... já teď ještě zkoukla to video a chudášškovi Boromirkovi bych se nemohla smát, to už je hodně brutální, i na mě :D

11 Silwiniel Silwiniel | Web | 5. srpna 2016 v 7:58 | Reagovat

[10]: Neboj, on si tam Boromir nabodal ty šípy z hecu! :-D

12 Irith Irith | Web | 8. srpna 2016 v 8:15 | Reagovat

Jako jeden z toho mála ohroženého druhu blogových extrovertů tě upřímně lituji. Já to má dobré, škola, akce, rodina... Možná bys mohla začít chodit do nějakého "kroužku" pro dospělé. Tip joga, malování apod.

13 Elis Elis | Web | 11. srpna 2016 v 20:37 | Reagovat

Jo to znám z obou stran, jsem nevyhraněná,  někdy jsem ráda sama a to píšu a někdy potřebuji hodně lidí kolem sebe a to se se zase hodně pije... ;-)

14 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 12. srpna 2016 v 20:06 | Reagovat

Já jsem extrovertní introvert. Být mezi lidmi je moje práce.Je to paradox, protože dřív jsem naprosto nenáviděla, když jsem se musela nějak projevovat mezi lidmi. Připadala jsem si trapně, myslela jsem, že mě každý soudí.. A nemylsí si noc dobrého. A teď jsem "královna", "střed vesmíru". Mám pocit, že najít přátele je pro mě teď v dospělosti mnohem jednodušší. Naučila jsem se prostě lidi oslovovat. Nebo se třeba na někoho usmát - někdy to skutečně lidi berou jako výzvu k rozhovoru:)  Přeju ti, abys v Pardubicích brzy někoho potkala. Moc to tam neznám, byla jsem tam jen málokrát Ale... Praha není daleko!!

15 Radka Radka | Web | 15. srpna 2016 v 9:16 | Reagovat

Problémy s tím, že nevíš, jak se seznámit s novými lidmi, jak si najít přátele a podobně, mi připadají spíše introvertního rázu, ale asi prostě nejde lidi jednoduše rozdělovat na introverty a extroverty. Zvykat si na samotu je podle mě ale hloupost, pokud ti to nedělá dobře. Zkus začít u rodiny a lidí, cos třeba dlouho neviděla, jedna zkušební schůzka nic neudělá a zjistíš, jestli budeš stát o další kamarádství nebo ne. Držím palce, určitě to zvládneš, nic netrvá věčně, a tak ani samota a nezaměstnanost, když se člověk jen trochu snaží.

16 Silwiniel Silwiniel | Web | 15. srpna 2016 v 18:08 | Reagovat

[15]: To je pravda, nevím, proč mám strach začít dělat nějaké věci sama nebo přijít sama mezi nové lidi.
Rodinu mám daleko, přestěhovala jsem se totiž 200 km od místa, kde jsem vyrůstala. Ale myslím, že se prostě dokopu k tomu, abych šla třeba někam cvičit a poznala přitom nové lidi.

17 Aredhel Aredhel | Web | 7. září 2016 v 0:49 | Reagovat

Tak se mi zdá, že činnost psaní blogu vysloveně víc přitahuje introvertní lidi... já jsem třeba dost vyhraněný introvert, dokážu celý týden existovat prakticky bez jakéhokoliv kontaktu s lidmi a jsem naprosto spokojená. Každopádně, nesnaž se měnit, myslím, že by ti to nepomohlo, jenom ubližovalo. My, introverti čerpáme energii z ticha, samoty a klidu, ty, jako extrovert, čerpáš energii ze společnosti s ostatními lidmi- tak je to přirozené!
Je mi líto, že jsi sama, logická rada by byla, aby sis našla nějaký zájmový kroužek, nebo tak něco, ale jelikož jsem introvert až do morku kostí, vůbec nevím, jak se podobné věci dělají v praxi... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama