Září 2016

(Ne)malé radosti 17

26. září 2016 v 18:37 | Silwiniel |  (ne)malé radosti
Chtěla bych psát o malých radostech pravidelně, nejlepší by bylo článek vydávat vždy v neděli večer, ale to skoro nikdy nestihnu a tak se to posouvá až do pondělního večera. Stejně tak je pro mě těžké zapisovat radosti po dnech, protože někdy úplně zapomenu, co jsme který den dělala a jak si to včas nezapíšu, jsem ztracená. Proto jsem si řekla, že se nebudu trápit a budu vždy psát shrnutí radostí, které se staly za uplynulý týden. Radosti jsou důležité a byla by škoda je přehlížet :)

Jak už jsem psala, byla jsem přijata jako lektorka angličtiny do jedné jazykové agentury. I když to není zatím na plný úvazek, mám z toho velkou radost! V pondělí jsem měla první hodinu angličtiny se třemi dětmi, druháčky. Bylo to moc fajn, i když jsem si připravila materiály, které na ně byly moc těžké a musela jsem improvizovat. Tak jsme zpívali "Head and shoulders" a hráli hru na barvy. Nejlepší bylo, že se to dětem líbilo a řekli, že chtějí přijít znovu.

V úterý večer bylo krásně a tak jsme se šli projít. Naším cílem bylo nasbírat žaludy, kaštany a šišky, abych mohla dodělat druhý svícen. To se povedlo a navíc to byla moc pěkná procházka.


Melodie Středozemě

23. září 2016 v 19:22 | Silwiniel |  Poslouchám
Koukám, že do téhle rubriky jsem nepřispěla déle než rok, což je pěkná ostuda a musím s tím něco udělat! Nedávno mě na youtube zaujalo několik videí, které se inspirovaly melodiemi z filmů Pán Prstenů a Hobit. Klasický soundtrack je sice úžasný sám o sobě a dá se poslouchat stále dokola, ale stejně mě vždycky potěší, když objevím nějaké umělce, které melodie zpracují novým způsobem nebo hrají na neobvyklý nástroj.

Vůbec jsem netušila, že okarína tak krásně zní! Vlastně jsem o tomhle nástroji nic moc nevěděla, ale tohle video mě nadchlo, kromě krásné hudby se mi moc líbí i kostým alá Galadriel (ach, ta čelenka!) a celkové prostředí. Píseň Into the West získala kromě jiných ocenění i Oscara v roce 2004.



(Ne)malé radosti 16

19. září 2016 v 21:48 | Silwiniel |  (ne)malé radosti
Malé radosti se mi nějak množí, že je ani nestíhám zapisovat. Ale to je jedině dobře! Rozhodla jsem se, že si právě těch malých radostí budu všímat víc a taky se nebudu bát si občas nějakou radost dopřát.

A tak jsem si pořídila dalšího ježka.



Šumava II.

17. září 2016 v 19:40 | Silwiniel |  Cestuju
Protože byl první článek o naší svatební cestě příliš dlouhý, rozhodla jsme se ho rozdělit na dvě části. Povídání skončilo u třetího dne, kdy jsme vyrazili na Boubín. Byl to skvělý výlet, ale zpáteční cesta vedla skoro celá do kopce, což na mě už bylo trochu moc a musím přiznat, že mě pořádně bolely nohy. Ušli jsme nakonec 20 kilometrů a já měla navíc dost špatné boty - vysoké pohorky, které mě hodně tlačily vzadu nad kotníky.

Čtvrtý den jsme tedy zvolili méně náročnou cestu a vydali jsme se pěšky do Vimperku. Cesta vedla skoro celou dobu z kopce, což bylo příjemné. V jedné chvíli jsme ale trochu bloudili, protože jsme šli po cyklostezce, kterou přeložili někam jinam a cesta byla neoznačená a navíc přes ni ležela spousta padlých kmenů. Nakonec jsme ale šťastně dobloudili až do města, kde jsme se občerstvili točenou zmrzlinou a šli se podívat k zámku.

Zámek ve Vimperku


Tvoření - Pořadač a záložky

15. září 2016 v 14:54 | Silwiniel
Nikdy jsme si o sobě nemyslela, že bych byla nějak zručná. Před ručními pracemi jsem vždy utíkala a z výtvarky jsem většinou měla z milosti dvojku. Nikdy nezapomenu na praxi v mateřské školce, kde jsem měla učitelce pomoct s vystřihováním papírových šablon. Když viděla, jak jsem je opižlala, radši mi vzala šablony z ruky a už po mně nic nechtěla. Tolik k mému výtvarnému talentu.

Poslední dobou mám ale neodbytnou potřebu něco tvořit. Vyrábět vlastníma rukama je uklidňující a dělá mi radost, když vidím hotový výsledek, který můžu i nějak prakticky využít. Proto se s vámi dnes podělím o dva jednoduché nápady, které jsem v poslední době vyzkoušela. Nemám ráda anglickou zkratku "DIY" (a vůbec nemám ráda zbytečné cpaní angličtiny všude, i když samotnou angličtinu miluju), a proto jsem nazvala článek jednoduše - tvoření. A myslím, že časem vytvořím i stejnojmennou rubriku. Teď už ale dost řečí a pusťme se do díla!



Šumava

13. září 2016 v 20:48 | Silwiniel |  Cestuju
Zmenšit a upravit všechny fotky mi trvalo déle, než jsem chtěla. Konečně se mi to ale podařilo a je tu článek věnovaný naší svatební cestě na Šumavu.

Vyrazili jsme na cestu v pondělí ráno. Cesta vlakem nám trvala přes pět hodin, museli jsme třikrát přestupovat, ale zvládli jsme to v pořádku. Když jsme vystoupili v Kubově Huti, našli jsme náš penzion, ale majitel zrovna nebyl na místě. Podle pokynů na lístečku, který byl přilepený na dveřích, jsme zavolali na telefon a podle instrukcí jsme našli klíč za popelnicí. Zajímavý začátek dovolené :D Menší krize přišla ve chvíli, kdy jsme zjistili, že v celé vesnici není žádný krámek a my nemáme sebou jídlo ani na snídani. To se ale naštěstí vyřešilo docela snadno - majitelka vedlejšího penzionu nám nabídla, že nás druhý den sveze ráno do Vimperku, kde si budeme moct nakoupit.

Druhý den jsme vstávali v šest ráno, abychom vyrazili pro zásoby. Penny ve Vimperku tak bylo první místo, které jsme navštívili, i když už bychom radši byli v lese. Ukořistili jsme jídlo a vrátili se vlakem zpět do Huti. Kvůli brzkému vstávání jsem byla tak unavená, že jsem si musela ještě lehnout, takže jsme vyrazili na výlet až odpoledne. Počasí bylo příjemné, zataženo, ale teplo. Z Kubovy huti jsme vyrazili na Obří horu. Po cestě se nám občas otevíraly pěkné výhledy.

Tady příroda působí téměř podzimním dojmem


Nový vzhled blogu a (ne)malé radosti

4. září 2016 v 18:58 | Silwiniel |  (ne)malé radosti
Konečně! Po nekonečně dlouhé době se tu objevil nový design a úplně poprvé v historii blogu je ručně dělaný. Není to tedy žádný zázrak, ale je čistě můj a to se mi líbí. Už bylo načase vyrobit něco osobitého a nestahovat pouze šablony vytvořené někým jiným. Ještě to bude chtít vyladit pár much, ale myslím, že to nevypadá tak špatně. Doufám, že jste se moc nelekli a ještě to u mě poznáváte :D A taky doufám, že vzhled alespoň trochu lahodí vašim očím; na nic lepšího zatím mé chabé výtvarné snahy nestačí. A musím tu vychválit svého milého manžela, protože bez něj bych nezvládla design vytvořit a nastavit.

A abych nemluvila jen o tom, co tu vidíte modré na bílém, přináším vám i pár (ne)malých radostí, které jsem nasbírala poslední dobou.

Dojedli jsme poslední svatební koláčky, které jsme vytáhli z mrazáku. Cítila jsme u toho takovou sladkobolnou nostalgickou náladu. Jo, svatba je už fuč, ale vzpomínky zůstávají (ty nejedlé).


Mám nové jméno

2. září 2016 v 19:00 | Silwiniel |  Žiju
Kdo by si pomyslel, že se z té malé ustrašené holky plné pochybností o sobě i o budoucnosti, která si před šesti lety zakládala blog, stane vdaná žena. Ale je to opravdu tak, i když mi to pořád přijde trochu neskutečné a připravuju se na to, jak se budu poprvé představovat novým jménem.


Ve svatební den jsem se probudila v pět hodin ráno. Vlastně mi to ani nijak nevadilo, stejně by mi budík zazvonil o půl hodiny později. Hned jsem zvědavě otevřela dopis, který mi předchozí den napsal můj nejmilejší (já mu také napsala). Byl moc krásný a mohla jsem díky němu začínat den s úsměvem. Ještě než jsem si stihla vyfoukat vlasy, dorazila vizážistka. Protože se sama moc nemaluju, bylo všechno, co se kolem mě dělo, jako nějaký zvláštní druh magie. Zkrášlovací rituál začal v 6:30 a končil někdy v 9:30, takže si můžete představit, že udělat z mého čerstvě probuzeného já krásnou nevěstu, nebylo zrovna nic snadného. Nakonec se to však podařilo, moji rodičové dokonce nezabloudili na cestě pro svatební kytici a úžasně šikovné vizážistce se povedlo vplést mi kvítky do vlasů. Byla jsem tedy připravená, ale připravený nebyl ženich, který se záhadným způsobem zdržel na cestě, ač byl jinak za ty dva roky, co jsme spolu, vždycky všude až příliš brzo. Konečně se ozval mobil, že už je ženich v autě před domem a máme se i my vydat na cestu. Jakmile jsem vyšla před vchod, s hrůzou jsem zjistila, že prší, ač v předpovědi den předem slibovali krásné slunečné počasí. Neztratila jsem praktické myšlení a vydala se zpět pro deštník, i když mě sousedka před domem upozornila, že se nemám vracet, jelikož to prý přináší smůlu. Já ale nejsem pověrčivá, takže jsem popadla deštník a už se mohlo vyrazit na cestu. Po cestě pořád pršelo a já už pomalu ztrácela naději.