Mám nové jméno

2. září 2016 v 19:00 | Silwiniel |  Žiju
Kdo by si pomyslel, že se z té malé ustrašené holky plné pochybností o sobě i o budoucnosti, která si před šesti lety zakládala blog, stane vdaná žena. Ale je to opravdu tak, i když mi to pořád přijde trochu neskutečné a připravuju se na to, jak se budu poprvé představovat novým jménem.


Ve svatební den jsem se probudila v pět hodin ráno. Vlastně mi to ani nijak nevadilo, stejně by mi budík zazvonil o půl hodiny později. Hned jsem zvědavě otevřela dopis, který mi předchozí den napsal můj nejmilejší (já mu také napsala). Byl moc krásný a mohla jsem díky němu začínat den s úsměvem. Ještě než jsem si stihla vyfoukat vlasy, dorazila vizážistka. Protože se sama moc nemaluju, bylo všechno, co se kolem mě dělo, jako nějaký zvláštní druh magie. Zkrášlovací rituál začal v 6:30 a končil někdy v 9:30, takže si můžete představit, že udělat z mého čerstvě probuzeného já krásnou nevěstu, nebylo zrovna nic snadného. Nakonec se to však podařilo, moji rodičové dokonce nezabloudili na cestě pro svatební kytici a úžasně šikovné vizážistce se povedlo vplést mi kvítky do vlasů. Byla jsem tedy připravená, ale připravený nebyl ženich, který se záhadným způsobem zdržel na cestě, ač byl jinak za ty dva roky, co jsme spolu, vždycky všude až příliš brzo. Konečně se ozval mobil, že už je ženich v autě před domem a máme se i my vydat na cestu. Jakmile jsem vyšla před vchod, s hrůzou jsem zjistila, že prší, ač v předpovědi den předem slibovali krásné slunečné počasí. Neztratila jsem praktické myšlení a vydala se zpět pro deštník, i když mě sousedka před domem upozornila, že se nemám vracet, jelikož to prý přináší smůlu. Já ale nejsem pověrčivá, takže jsem popadla deštník a už se mohlo vyrazit na cestu. Po cestě pořád pršelo a já už pomalu ztrácela naději.


Když jsme ale dorazili k zámku, déšť ustal a místo toho vysvitlo sluníčko. První hosté se pomalu objevovali, ale nikde nebylo vidět ženicha, jelikož jel zaparkovat kousek dál. Moji rodičové zjistili, že si zapomněli vzít povolení k parkování u zámku, takže jsme začali vymýšlet, co s tím uděláme. To už se přiřítil ženich a vzápětí zase odběhl na vzdálené parkoviště, aby přinesl parkovací povolení z druhého auta. Čas začátku obřadu se pomalu blížil, ale nikde zatím nebylo ani stopy po Aredhel, která nám měla hrát na harfu. "Nevadí," řekla jsem ženichovi, "klidně si tě vezmu i bez hudby". Když jsem se ale ohlédla, uviděla jsem Aredhel, která nám klusala v patách i s harfou. Všichni jsme tedy byli na místě včas a mohlo se začít.

Stáli jsme pod střechou tvořenou koruny stromů, před sebou jsme měli jezírko, nad jehož hladinou poletovaly vážky a vzduch se začal plnit nádhernými tóny harfy. V tu chvíli jsem ani pořádně nedokázala vnímat proslov, který měla oddávající, ale v pravou chvíli se mi naštěstí podařilo říct osudové "ano".


Tím vážnější část dne skončila a mohlo se slavit. Měli jsme opravdu štěstí, že jsme vybrali skvělého fotografa, který nás vedl přirozeně a vtipně, focení jsme si užívali a necítili jsme se trapně, že musíme někde pózovat. Nafotili jsme společné fotky s rodinou a kamarády a pak jsme se šli fotit ještě sami do prostor zámku. Zámek byl opravdu nádherný, i když jsme si ho samozřejmě nestihli pořádně prohlédnout, ale prostřední k focení to bylo opravdu krásné. Když jsme vyšli ze zámku, už mě dost bolely nohy ve vysokých lodičkách, ale ještě jsme stihli pár fotek v parku, než mi nohy odumřely úplně. Rezignovaně jsem si lodičky zula a poprosila svého ženicha, aby šel k autu napřed a přinesl mi balerínky, které jsem měla na přezutí. Ženich se ale pořád neobjevoval, tak jsme nějak dokulhala na parkoviště a tam se dozvěděla, že došlo k menšímu problému. Můj nejmilejší měl u sebe aktovku, kde byly mimo jiné i klíče od auta. Tuhle tašku dal pohlídat mé svědkyni a jejímu muži a řekl jim, že tam nic důležitého nemá, ať klidně už jedou napřed do restaurace (na ty klíče totiž zapomněl). Takže jsme neměli klíče od jednoho auta a moje svědkyně mi nebrala telefon. Nejdůležitější ale bylo, že boty na přezutí jsme měli, takže jsem se rychle přezula, nasoukali jsme se do aut a odjeli jsme směr restaurace s tím, že pro to opuštěné zamčené auto se pak někdo vrátí. Cestou jsme se snažili volat do restaurace, že jsme už na cestě, ale pořád nám hovor padal do hlasové stránky, což nás pořádně vylekalo. Nakonec jsme se ale dovolali, takže vše bylo v pořádku.



Když jsme dorazili do restaurace, dali jsme si přípitek, tatínkové pronesli řeč a pak už jsme se posadili ke svatební tabuli. Bylo skvělé, že jsme mohli sedět venku na zahradě pod velkým altánem. Jídlo bylo vynikající, jen jednotlivé chody chodily za sebou s dost velkými přestávkami. Bylo i dost horko, takže můj žaludek se trochu bouřil. Dezert už jsem do sebe nedokázala nasoukat, ale musela jsem si jít chvíli odpočinout do hotelového pokoje, aby se mi udělalo líp. Za chvilku už mi ale bylo dobře a mohla jsem se znovu připojit do svatebního veselí. Přinesl se dort a náš úkol byl ho nakrájet. To se ukázalo jako dost namáhavá činnost, protože se různě rozpadal. Byl ale opravdu moc dobrý, i když já jen opatrně ochutnávala. Rozdali jsme také svatební noviny a pak jsme si chvíli jen užívali okolní atmosféru, zatímco děti našich hostů pobíhaly po zahradě.




Ještě jsme ani nestačili dostat hlad a už se podával večerní raut a taky spousta sladkostí. Já jsem vyráběla muffinky s polevou, kterým se má říkat cupcaky. Vyrábění vlaječek mě opravdu bavilo :D Zjistili jsme ale, že máme toho jídla nějak moc a že nám hodně zbude, takže jsme rychle začali skládat papírové krabičky, abychom mohli podarovat hosty dřív, než nám utečou. (I přesto máme nějaké sladkosti v ledničce ještě teď :D ).
Zahráli jsme si dvě hry a u obou jsme se opravdu dobře bavili. Při první jsme dostávali různé otázky, na které jsme měli odpovídat - většinou takové otázky, aby se ukázalo, jestli se dobře známe. Společně s námi mohli hádat i hosté. Druhá soutěž byla taková typická svatební se zvedáním bot, tu určitě všichni znáte.
Jak ubývalo světla, začalo ubývat i hostů, kteří se začali pomalu rozjíždět k domovům. Neměli jsme žádnou kapelu a bylo to dobře, protože kousek od restaurace byl zrovna nějaký koncert a chvílemi řvala hudba dost nahlas. Moc nám to ale nevadilo a bavili jsme se dobře i tak. Když už tam zůstala jen hrstka hostů, zahrál nám strýc mého nejmilejšího pár písniček na kytaru. Jsem moc ráda, že naše svatba proběhla s minimem alkoholu, protože moje nejvíce hororová představa byla svatba, kde by se všichni opili a usnuli u stolu :D

I když nastalo pár stresových situací a nestihli jsme vše, co jsme měli v plánu, byl to krásný den a myslím, že jsme si ho všichni užili. Byla to pohodová a veselá svatba a určitě na ni budeme navždy vzpomínat. Teď už zbývá jen to, abychom žili šťastně až navěky :D


Fotografie: Petr Doležal

P.S. Stále se snažím zachovat na blogu alespoň částečnou anonymitu. Kdo z vás by chtěl vidět více fotek, napište mi na e-mail ;)








 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 2. září 2016 v 19:36 | Reagovat

Krása... i když jsem tajně doufala, že uvidím i klasickou fotku nevěsty i ženicha zepředu, ale chápu, že to už byste se nám odkryli příliš :)
Každá nevěsta je zkrátka jiná. Pro mě by to zas nebylo ono bez toho, aby mi u toho stolu aspoň někdo neusnul :D Já když slavím, tak nejraději do rána ranního :D Na naší svatbě jsme ulehli ve čtyři. :D

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. září 2016 v 19:39 | Reagovat

GRATULUJI!!!
Taková pohádková svatba, to muselo být něco nejúžašnějšího v tvém životě. ;-)
Nejkrásnější blogerka léta a anonymita.., hm.., beru a chápu a moc si přeju více fotek vidět, můj mail znáš. :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | 2. září 2016 v 19:40 | Reagovat

[2]: A sakra, teď mě asi zmátl nejen vzhled blogu...? ???

4 Sugr Sugr | E-mail | 2. září 2016 v 19:44 | Reagovat

Aha - promiň - ale máš stejný vzhled blogu jako blogerka, která vyhrála soutěž na Blogu "blogerka léta", tak se omlouvám, že jsem se spletla, promiň. :-|

5 Iris Iris | E-mail | Web | 2. září 2016 v 19:46 | Reagovat

Já též moc gratuluji ;-) a přeji, ať Vám to vydrží navždy. :-)
Ty muffiny se ti opravdu povedly :-)
A fotky jsou opravdu krásný 8-)

6 Silwiniel Silwiniel | Web | 2. září 2016 v 19:59 | Reagovat

[4]: V pohodě, nevadí :D Ten vzhled už budu muset někdy změnit :D

7 Anett Anett | E-mail | Web | 2. září 2016 v 20:24 | Reagovat

Myslím, že ani není třeba dodávat více fotek. Těchto pár je překrásných a při čtení tohoto slohu si dokážu dokonale vybavit celý svatební den. Jinak teda gratuluju k manželství a hlavně se mějte  rádi stejně, jako doposud. :-)

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 2. září 2016 v 20:39 | Reagovat

Zrovna včera jsem sem nakupovala, jestli tu už není svatební povídání..:) Zní to jako prima den!

9 Jíťa Jíťa | Web | 2. září 2016 v 22:16 | Reagovat

Díky za krásnou reportáž ze svatby, hodně jsem se na ni těšila :D Měla jsi parádní vlasy, líbí se mi ty kytičky :) A ještě k tomu všemu Aredhel a její harfa, týýjo! :)
A deštníky, klíče... alespoň to nebyla nuda :D
Tož, ještě jednou vám oběma přeju spousty veselých společných let! :)

A dotaz: není to v zámeckém parku ve Světlé nad Sázavou? Ten rybník je mi povědomý :D

10 Silwiniel Silwiniel | Web | 2. září 2016 v 22:43 | Reagovat

[7]: Děkuju! :)

[8]: Cítím se poctěna, že ke mně nakukuješ :)

[9]: Ne, je to ve Slatiňanech. A děkuju za přání :)

11 Irith Irith | Web | 3. září 2016 v 7:10 | Reagovat

Jooo! Budou elfátka!!!
No nic, už vážně. Moc gratuluji, je to úžasné. Když si vzpomenu na Tvůj smutný článek o Tvém dětství (první který jsem kdy tady četla) a teď tato reportáž... je to moc krásné. Strašně moc Vám přeji, ať jste spolu šťastní, máte se dobře a všechny neshody zvládnete s čistým šťítem.

12 Guizmo Guizmo | Web | 3. září 2016 v 12:41 | Reagovat

Už jsem fotky viděla ^^
Moc ti to slušelo, úplná kočka =)
Tak se připojuji ke gratulacím a přáním všeho nejlepšího a ať vám to vydrží už napořád ^^

13 Jíťa Jíťa | Web | 3. září 2016 v 12:44 | Reagovat

[10]: Ahaa, tak to je kousek Slatiňan, který ještě neznám, byť na zámku jsem byla :D

14 Silwiniel Silwiniel | Web | 3. září 2016 v 12:57 | Reagovat

[11]: Děkuju! :) A budeš mi pak elfátka hlídat? :D

[12]: Děkuju! ♥

[13]: Obřad byl u jezírka, je to skoro ve středu parku, vede tam k němu i značka. Jinak jsme se fotili i přímo v zámku.

15 Radka Radka | Web | 4. září 2016 v 8:33 | Reagovat

Předně moc gratuluju a ať jste šťastní :)
Jsem ráda, že někdo popsal svůj svatební den i s těmi "průšvihy", o kterým se veřejně nemluví, i když jich nebylo moc, nic hrozného se ve výsledku nestalo, a věřím, že jste si ten den užili. Fotky jsou moc pěkné, svatební fotografové se umí činit :) Zrovna minulý týden jsem byla na svatbě kamarádky a teď čekám, kdy dá k dispozici fotky, abych se mohla znovu kochat jejími šaty a zarámovat si společnou fotku s kamarádkami.
Čím dál víc se těším na vlastní svatbu, i když nevím, jestli vůbec přijde (právě čerstvě po rozchodu...). Cupcaky s vlaječkami jsou vtipné, možná se budu jednou inspirovat, taky ráda peču.

16 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 4. září 2016 v 13:56 | Reagovat

Drahá! Moc, moc, moc gratuluji, jsem ráda, že se tvůj velký den takhle povedl. Ty fotky vypadají úžasně a klidně bych si prohlédla i další, neboj, nikde bych je nešířila. Byla jsi krásná nevěsta a přeji ti, ať vám to s ženichem vydrží co nejdéle. A ty cupcaky jsou boží! Všechno je to tak dojemné a krásné. Ještě jednou gratuluji, vdaná dámo. :)

17 Aredhel Aredhel | Web | 6. září 2016 v 21:58 | Reagovat

Silwiniel, ještě jednou ti děkuju, že jsem měla možnost zúčastnit se vaší nádherné svatby, ba dokonce něčím přispět k tvému velkému dni. (Jsem ráda, že jsem nakonec dorazila včas.) Bylo to nádherné!
Ten první odstavec mě přinutil zamyslet se, jak zvláštní pocit to musí být, být vdaná. Nějak si to vůbec neumím představit, musí to být podivné, když se pak člověk ohlédne zpátky do dětství a dospívání... :-D
No, gratuluju ještě jednou, zasloužíte si  svoje šťastně až na věky. Jo a ještě, neskutečně ti to slušelo. ;-)

18 Péťa Péťa | Web | 7. září 2016 v 15:06 | Reagovat

Předně jsem ti chtěla moc poblahopřát ke svatbě a popřát vám hodně štěstí do budoucího života! Je to vážně neuvěřitelné, v jak krásnou a silnou ženu jsi vyrostla - sleduji tě už hodně dlouho a skoro se tu tetelím blahem, že tvůj příběh dospěl k tak krásnému konci (který není koncem, ale začátkem). Jsem za tebe opravdu moc ráda!

19 Rogue Rogue | Web | 7. září 2016 v 22:47 | Reagovat

To štěstí, které sálá z článku mě hřeje u srdce!
Přeji Vám do společné cesty životem jen a pouze to nejlepší, ať vás neopouštění zdraví a štěstí a provází vás spokojenost!
Fotky jsou doslova nádherné! A svatba na zámku to zní tak krásně!

20 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. září 2016 v 21:06 | Reagovat

Moc gratuluji! Svatební den se vydařil, i když podle tvého líčení jsem měla dojem, že upozornění tvé sousedky o návratu do domu má své opodstatnění. :-D Ale co, podstatné věci dopadly dobře, a to je důležité, a to ostatní už je zpestření.
Asi vám to slušelo, zaujaly mě tvé šaty, netypické, trochu jsi mi připomněla módu z padesátek nebo šedesátek, zejména z filmu Starci na chmelu. Zajímavě řešené vlasy, určitě ti to slušelo!
Přeji vám oběma hodně štěstí a lásky a péče o sebe navzájem. Láska je jak zahrada, tak se o ni dobře starejte. :-)

21 signoraa signoraa | Web | 18. září 2016 v 17:41 | Reagovat

I já se připojuji s gratulací. At' jsou všechny vaše dny tak hezké, jako byl den svatební. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama